dneska ráno sem úspěšně složil certifikační test na tenhle bazmekt, takže jsem teďkon certifikovaný yngenýr. No sem rád, že mám na rok zase pokoj, je to docela vopruz. certifikace probíhá na počítačích, přes nějakej vue testovací soft, kterej vydegeneruje otázky a pak vám nabízí á,bé,cé,dé a občas é možnosti jako odpověd. Může být jedna, i více správných, kde naštěstí soft říká, kolik jich musíte zaškrtnout. Jedna odpověď z více špatně, celá otázka blbě.

V podstatě to byla docela hrubost, páčto sme na tom s kolegou byli v jedný firmě, kde nás posadili k noťasům, pod dohled kamer, zakázaný sme měli absolutně všechno (manuály, poznámky, mobily, pdačka, noťasy, slovníky, prostě absolutní nichts). Vzali si čísla dvou našich dokladů, dozvěděli sme se, po dotazu na co tam mají tu čtečku otisků prstů, že některý firmy už požadují k běžnýn informacím o testovanén (tj. rč, méno, příjmení, někdy fotka) otisk palce. Co s tím probůh dělají to fakt netuším, ale mý podezření směřuje ke sběru kompletních informací o lidech, a pokud testovaný odmítne, tak ho holt nepustěj ke zkoušce. No pak týpek dodal, že ta čtečka moc nefunguje, takže musej ty otisky palců sbírat klasickým policejním způsobem, tj. inkoust a otisknutí palce na papír. No a pak po drobných veselých problémem, s novým, ale nefunkčním updatem na ten soft, nás po půl hodinovém zpoždění posadili na 120minut k 70ti otázkám v angličtině. No v podstatě asi po 105minutách sem to prohlásil za ukončený a odklik tlačítko "exam end". No zaplaťpánbug mi vyjelo 82% z 72% nutných k získání certifikace, taxem zajásal a pustil všechno z hlavy. No měl jsem z toho trochu vítr, což se asi nejspíš podepsalo na mé nepřátelské náladě.
No jináče co. Byl sem v pátek s kámošem na Mácháči, příjemná párty lehce znepříjeměná šílenou frontou u vstupu - i když sme měli lístky, po čtvrté hodině ranní absolutním nedostatkem veškerého alkoholu, a 100% absencí točeného piva. Bylo hezky, ale zima, ale jezero bylo pěkné i tak. Vzhledem k tomu, že jsem po dlouhé době zabil několik milijónu mozkových buněk pozřetím tablety extáze, koupené tam u dýlera, jsem byl spokojený návštěvník. (kdyby případného čtenáře narkofila zajmalo logo na tabletě, tak to bylo V2 lehce růžové barvy, tak kdyby ste vměli možnost, tak nejsou špatný. Prostě přesně jako ty německý V2, dobrej nápad, geniální myšlenka, raketovej start, jízda velice příjemná - pocit jakoby celé tělo bylo gumové byl fak vybornej, ale s tím 100% zásahem to nebylo vždy nejpřesnější. ;0) )

vono je pondělí. Sem to nějak všechno prospal si myslim. Akorát že, mám teďka rostoucí hoňku, páčto na mě udeřila realita a ta mi připomněla, že mám zítra naplánovanou schůzku nějakou byznys a pozítří mě čeká recertifikace. Shit, no moc radosti mi to holt nepřidává, ale snažím se to brát jako realitu.

v podstatě je to jedno, ale chtěl bych být poslancem.

jedu na mácháč, tak doufám, že bude zima, chcát a bouřky. a taky doufám, že to tam přijedou rozehnat benga.

já to říkám furt. Fak debilové....

se už těší u mne doma na nainstalování. :-)

když se nad tím zamyslím, nic se nemá přehánět. Vykradeno zde.

a sem děsně krásnej, chytrej, úžasnej, úspěšnej, mladej a dynamickej. holky na mě jedou, mám supr práci, která mi valí hafo škváry, jezdím v kabrioletu, mám super byt s výhledem, jsem prostě jednička!
Mám super noťase, super hadry, skvělej mobil, empétři přehrávač, jezdím snoubiče a v létě se potápím a lítám na vjetroni. Sem prostě IN!



Ale když zabouchnou se za mnou dveře mého jedna bez káká, vstoupím do místa o rozměrech štyři krát štyři. Lehnu si na starou postel s pérama, vrzající při každém neopatrném pohybu a rukou pustím dvacet let starýho merkura. chvíli přemejšlím a čekám, než přijde ta správná deprese nad stavem současných věcí. Otevřu krabici levného vína, dlouze se napiju, zvednu se a shodím ze sebe svý jediný značkový hadry, přehodím je přes starou židli, a obléknu se do vytahaných tepláků a bílýho trička, který teda není moc bílý, protože zrovna už měsíc mi nefunguje pračka. No prostě lajf na hovno, lednička odešla minulej tejden, takže maso shnilo, pivo zteplalo a salát utek po vlastních.
Z televize hlásal hlas, jak skvělá že ho čeká budoucnost, když si koupí nový prostředek na získání krásy. Už jsem s nimi moc neexperimentoval, protože některé zanechávaly na obličeji hluboké stopy, jejichž náprava mnohdy překročila hranice finančních možností. Vzal sem si dva prášky na spaní, v podstatě to byla nějaká hypnotika, lehnul si na postel. popíjel víno a sledoval černobílý obraz televize. V pokoji nebylo skoro žádné přirozené světlo, protože malé okénko ústilo do mezery mezi domy a tam slunce zasvítilo vždy v době, kdy sem byl zrovna v práci. Mihotavý obraz televizního oka zatemnil mi mysl a do místnosti vstoupil duch.
Skvrna na pozadí sítnice, stín procházel místností z jedné strany na druhou. Stín mi cosi naznačoval, ale už jsem nevnímal a rychle upadal do hlubokého komatického spánku. V tu chvíli se obraz rozostřil a já uviděl barevnou reklamu nabízející koupi nového prostředku na získání krásy. A pak, v jednu chvíli, jak se mi obraz zjevil, tak najednou zmizel, a já se probudil, šel do své krásné koupelny, umyl se, vysprchoval a ošetřil své tělo prostředkem na získání krásy. Vybral sem si ze svého bohatého šatníku značkový oblek a vyrazil směrem ke své světlé budoucnosti.

no a navíc sem se dozvěděl, že tento server dostane nové železo. zítra dorazí ke mě home.

jo dostal jsem nabídku na docela supr práci. Konfigurace rádia pro internetové vysílání, taxi nejčko hraju s nějakým tím streamováním a jinejma podobnejma serepetičkama. Každopádně už mi to hraje z pleylistu empétrojky. Holt zajmavej problém na vyřešení.

serveru, kde mám deníček. Taxe šmejdi podívejte.

Sněhurka a ježibaba se dohodli, že půjdou studovat VŠ.
Sněhurka říká, já půjdu studovat VŠE. Sice tam nebudu nejkrásnější, ale zase tam budu nejchytřejší.
Ježibaba říká, to já půjdu studovat MATFYZ. Sice tam nebudu nejchytřejší, ale určitě tam budu nejkrásnější.

Potkají se dvě matfyzačky a jedna se svěřuje s hrozným zážitkem: "Představ si, co se mi stalo. Jdu kolem Vltavy a najednou proti mně úchylák. Tak jsem na nic nečekala a začala jsem co nejrychleji utíkat." A ta druhá se dychtivě ptá: "A co, dohonilas ho?"

no zcela dozajista jste zaregistrovali, že se rozjela první realityshow na české stanici, a je prostě faktem, že vyhraje ten, kdo se dokáže nejlíp přizpůsobit. To je prostě fakt, a pak asi bude nutný si získat sympatie diváků. Jo, nic není jednoduchý, a kor život v domě, kde vás pořád někdo sleduje.


Aneb jak to všechno začalo. Budoucí slavní naběhli do vily a rozjeli klasický český mejdlo.
00:09 - Mejdlo je v nejlepším, stále jedou.
08:55 - Vyvolení jsou stále na nohou a plní první buchny.
11:30 - Vladko zase uklízí koupelnu.
12:09 - Vyvolení se chystají vyčistit vodníka.
12:16 - Rosťa, Honza a Regina si povídají o českém piku a o možnostech jeho dalšího šíření.
12:45 - Regina plní úkol a čistí vodníka, zatímco holky s Rosťou A Vladkem tvrdě diskutují v ložnici.
13:01 - Vladko zase uklízí koupelnu.
13:15 - Regina se vykašlala na plnění úkolu, tedy čištění vodníka, nechala to na Petrovi a Honzovi a sama si šla na špeka.
13:58 - Vladko konečně přešel do kuchyně a začal přiravovat var. Regina se dráždí ve sprše.
14:43 - Monika, Kačka a Vladko dodělavají var, zbytek si dává špeky na zahradě.
15:57 - Vladko a Petr řeší otázku. Udělali toho víc, tak přemýšlí, co s přebytkem.
16:31 - Zatímco všichni už okupují kuchyň a čekají na (velmi) zpožděný nástřel, Katka si stěžuje, že má po ejči střevní problémy.
16:38 - Konečně! Piko na 2 způsoby.
16:59 - Všichni jsou spokojený, Honza se zasek na vodníkovi.
17:07 - Katka se hned váží a má zase o tři kila míň. Je šťastná a usmívá se.
17:16 - Vladko se vrátil do koupelny.
17:25 - Petr a Rosťa domyli vodníka a nalejvají do něj vodu.
17:30 - Zájemci o piko nechť volají na 606 557 267. Pouze denně do 16:00!
17:33 - Vyjetí začínají hrát hru "Piko, héro, tráva, hovno, koko, trip"
17:36 - Hra byla přerušena úkolem. Mají se rozdělit na dvě skupiny, mužů a žen.
17:40 - Úkol spočívá v tom, že muži a ženy se musí navzájem vystíhovat dobře mířenou tvrdou kritikou.
17:59 - Debata stále pokračuje. Někteří začínají být trošku vystíhovaní.
18:22 - Debatu vede Petr, proto může kritizovat každýho podle své vlastní zvůle.
18:41 - Všichni jsou v prdeli, většinou se rozlezli po domě.
18:53 - Rosťa a Katka si v obýváku "povídají o lásce".
19:03 - Vladko opět myje koupelnu, ale vypráví historky o koupelnách. Všichni se náramně baví.
19:21 - Petr a Honza se rozčilují. Baví se o Čekteku.
18:53 - Rosťa a Katka si v obýváku "povídají o lásce".
19:03 - Vladko opět myje koupelnu, ale vypráví historky o koupelnách. Všichni se náramně baví.
19:21 - Petr a Honza se rozčilují. Baví se o Čekteku.
19:45 - Vladko je v stále v koupelně, ale má pocit, že se zasek. Zítra ho přemluvili aby uvařil piko.
19:49 - Za chvíli bude striptýz Reginy!!


Vykradeno zde

byli sme čera s ženou na houbách, kromě toho že sme chytli pjeknej slejvák, sme našli akorát tak houby. Taxme je nakrájeli a nejčko se suší na všech možnejch bazmektech, který se daj k sušení použít. Jednou bude sušení všeobecne legální, a sebekritici vychcípaj.

byl jsem se podívat v technickým muzeu na výstavu procesorů. opět jsem si tam uvědomil, jak malý sou to věci ty procesory, že zabere celá historie jednu místnost a ještě tam zbyde mrtě místa, tak i to jak ten vývoj kurwa letí dopředu. Hnedka na začátku bylo mé oblíbené IQ151 k prezentaci, takže celá má historie.

Seděl v řídící kabině a čekal až operátor nahodí startovací motory. Neměl moc rád tyhle starty transportních modulů. Byla to operace, která vyžadovala přesnou koordinaci několika lidských faktorů, které nemohla ani v dnešní době nahradit ani ta nejvyspělejší umělá inteligence. Měl prostě zkurvenej strach, že se posere něco co by se posrat nemělo. Nikdy chybu při startu nezažil, akorát věděl, že může nastat a relativně krátká historie nadsvětelných transportních modulů jich už pár zažila. Akorát dodneška nikdo přesně neví co se stalo, protože moduly a jejich posádky skončili někde v temných hlubiných vzdálenýho vesmíru, kam je nasměroval řídící signál. Proč, na to sou jen domněnky. Jestli to byl náhodný průlet neznámou černou dírou nebo něco jinýho, to jsou otázky do tak řečené vědecké pranice.


"Ukončete nástup a výstup, dveře se zavírají", ozvalo se z ukrytých reproduktorů kdesi ve stěně. Nástup cestujících byl ukončen a ohromný mechanismus nasměrovat modul do startovacího tunelu. "Žádáme cestující, kteří nejsou připoutáni, aby se připoutali", pokračoval hlas z reproduktoru. Na řídícím panelu před jeho tělem upoutaným v pilotním křesle, tak že cítil každou elektrodu přivedenou do těla, zhasly poslední kontrolky signalizující nepřipoutané cestující. Začala startovací sekvence. Hlavní datovým kabelem proběhl signál přikazující spuštění hlavních navigačních procesorů umístěných v hlavě pilota. Jeho tělo sebou cuklo jakoby dostalo elekrický šok a oči se mu obrátili v sloup. Na sítnici spatřil obraz řídícího a navigačního pultu. Rukou se mohl dotýkat tlačítek neskutečnou rychlostí. Rychlostí světla. Jo, to byl ten největší výkřik doby, lidstvo za posledních cirka pět set let vývoje mikroelektroniky stále ještě nedokázalo vyrobit dokonalejší umělou inteligenci než je pouhý lidský mozek. Tak se soutředilo na rozšiřování jeho podpory a zvyšování využitelné kapacity. On sám měl kvůli nadsvětelným letům to nejlepší co moderní doba přinášela. Mozek využit na 95% své kapacity. 5% rezerva a hranice pod kterou se vědci nedokázali dostat. Ale i tak to stačilo, aby pochopil více než kdokoliv z jeho cestujících. Rozšíření jako on mělo mnoho lidí, kteří to potřebovali, vojáci, vědci, piloti a hlavně nadsvětelní navigátoři. Navigace v rychlostech větších nežli je rychlost světla je o něčem jiném než když pilotujete řekněme nadzvukový letoun. Musíte se rozhodovat v rámci relativity času, protože rozhodnutí, které uděláte teďka se může promítnout buďto do minulosti a nebo do budoucnosti. Závisí na tom v jakém okamžiku bylo ono osudné rozhodnutí provedeno.

"Odpočítavající sekvence byla započata. Navigátore NVGTR-15 připravte se ke spuštěni podsvětelných urychlovacích motorů. Za deset sekund bude zapnut magnetický polštář na urychlení modulu ve směru rychosti světla". Na displeji odpočítavala čísla od deseti k nule. Přes čelo mu stekl čůrek potu a on si poprvé uvědomil, že něco není v pořádku. "jedna, nula", ozvalo se z reproduktoru a před jeho očima se rozjela barevná hra světel, když operátor tunelu zapnul elektromagnetický polštář. Spotřeba energie byla taková, že každý startovací tunel měl svůj vlastní reaktor na studenou fůze.

Přesně dvě sekundy a dvacet pět desetin po zapnutí tunelu navigátor usoudil, že může odstartovat. Před jeho zraky se vynořil jako přízrak z dávné minulosti elektrický spínač, jaký šlo najít ve dvacátem století v každé trafostanici. Osobně si myslel, že to byla taková drobná hrátka programátorů, kteří vyvýjeli celý virtuální systém ovládání. No, alespoň se nedalo přehlédnout. Každopádně mu to přišlo lepší, než kdyby tam bylo jen a pouze obyčejné tlačítko s nápisem "Start".

Ještě stačil pocítit jak mu tělem projelo chvění pomalu se do pohybu dávájícího stroje. Byl součástí modulu, veškeré čidla, informace, kamery, pohledy, cokoliv co mělo aspon jeden malej mikroprocesor bylo vyvedený do centrální černé skříňky, ze které vedl tlustý černý kabel v jehož vnitřku byly tisíce drobných drátků, každý nesoucí informaci z jiné současti modulu, a mířící k zátylku navigátora, kde byl zapojen do pozlaceného universálního rozhraní. On, navigátor NVGTR-15 byl loď a loď byla navigátorem. Byl to jeden velký stroj s živým ovládáním. Koexistence, symbiósa či možná, jak to nazývají někteří moderní kacíři, dokonce parazitování. Vždy šlo jen a pouze o úhel pohledu a našemu navigáru to bylo zcela a úplně fuk, protože on ty stavy při letu nadsvětelnou rychlostí miloval celým svým srdcem elektronického mozku. Transhumánní doba přinesla nové možnosti lidskému jedinci a on si toho vážil. Modul se rozjel tunelem směr vzdálený vesmír.

"Jogurty, kdo má zájem o jogurty?", neslo se prostorem, když otevřel své virtuální oči. Start nebyla jedna z těch příjemnejch věcí na letech vesmírem. Tělo se muselo adaptovat na jiný stav reality a mysl, ta s tím měla moc práce. Vyrovnat hladiny hormonů a dodat prostředky tišící fyzickou bolest, o to se postaraly ampule, které byly vstřiknuty automaticky do těla v okamžiku startu. Jinak by prostě z organismu zůstala jen rozprášená hromádka atomů. Však také cestující podepisovali při vstupu na palubu prohlášení, že jsou zobeznámeni s tím, že kdyby náhodou zemřeli, tak to bylo jejich vlastní a dobrovolné rozhodnutí a společnost zajišťující jejich přepravu za toto nenese žádnou zodpovědnost.

Nyní musel zkontrolovat všechny systémy, protože před jeho zrakem se ukázala přehledná tabulka ze stavem všech čidel a detektorů z lodi. No, ale hlavně měl takovej divnej pocit, že ho svrbí palec u pravé nohy. Nebyl to prostě jeden z těch příznaků, na které byl zvyklý. Kontrolu začal podle důležitosti systémů, tj. od pláště lodi, přes motory a reaktor generující proudy fotonů, přes zásobníky a čističky plynu - hlavně kyslík, konče cestujícíma. Avšak s nimi bylo něco špatně.

Cestující vždycky považoval za sebranku prvni třídy. Byla to levná pracovní síla, chudí a jiná nižší třída, protože ten kdo měl aspoň trochu peněz, zásadně volil cestování podsvětelnými loděmi, protože tam v případě nějakýho průseru vždy existovala nějaká šance na záchranu, kdežto v hyperprostoru nejste nic, neexistujete a nikdo hlavně není schopen dohledat, kde všude byste mohli být. Jinak taky řečeno, hodně cestujících byli prostě existence, které měli někde jinde nějaký problém, minimálně se zákony, a potřebovali někam zmizet, rychle a bezpečně. Modul jeho třídy dokázal převést najednou 20000 cestujících. Byla to taková jakoby zásilka, protože spolu s těmito jedinci cestovaly už jen a pouze kontajnery se zásobami, materiálem a jiným živobytím, při jehož případné ztrátě se až tak moc nedělo. Součast statistiky. Jenže proč pořád myslí na to, že by s mohlo něco stát?????

Tato myšlenka mu probleskla hlavou, protože si v tuto chvíli přiznal, že nad tím, že se něco stane přemejšlí už od okamžiku kdy vstoupil do řídícího centra modulu. Podíval se tedy na ně a zjistil, že podle čidel je na palubě úplně zcela sám. "Kurva, co se stalo?", proletělo mu hlavou zaručně rychlostí světla. V hlavě se mu rozjel podprogram pro krizové situace. Hlavně zachovat klid, protože on žije a to je to nejdůležitější. Loď se zdála v pořádku, motory běžely, cítil se tedy relativně v bezpečí, myslel a tudíž byl.

Jeho fyzické tělo se nemohlo jít podívat jaký je skutečný stav věcí v nákladovém prostoru. Musel spoléhat na čidla, která mu zprotředkovávala kontakt s realitou. A podle toho co viděl svým elektronickým prodlouženým zrakem, bylo zcela jasné že žádnej náklad nemá. Byl naprosto zhola a zcela opuštěn sám a bez jakékoliv informace či aspoň náznaku co se vlastně stalo. Musel co nejdříve zjistit, jestli se zcela náhodou navíc neodchýlil od předem vypočítané trajektorie letu. Měl takové divné tušení. Pustil si do zorného pole trojrozměrnou mapu známého vesmíru s průmětem do závislostí na čase. Za posledních třista let, kdy byl znám nadsvětelný pohon toho dokázala lidská civilizace prozkoumat docela dost. Na vesmíru je super, že můžete pořád létat do neznáma a vždy víte, že něco novýho objevíte. Však taky spousta objevitelský výprav vypátrala spoustu novejch věcí, ale jaksi se jim nepodařilo se vrátit do známého vesmíru. Vesmír je možná kulatej, ale taky nekonečně velkej. A za hranicí vesmíru možná byli ti, kteří se nevrátili. Jenže problém je, že teoreticky za hranici vesmíru by se neměl nikdo nikdy dostat.

Mapa byla zcela čistá. Umělá inteligence nedokázala zařadit nikam do mapy body, které získala při skenu okolí. Musel se vrátit do reality, což znamenalo snížit rychlost lodi na podsvětelnou úroveň. Muselo to bejt, protože pak je možné získat více informací z okolí lodi a hlavně čas na jejich zpracování. Toto byl úkon, který zabere AI několik hodin strojového času a to prostě nelze při nadsvětelné rychlosti, kdy musí AI hlídat hlavně trajektorii. Skok do navigátorova prostoru je oproti
startu procházka japonskou zahradou. Hlavně se to muselo dobře spočítat, aby nedošlo ke kolizi s nějakou hvězdou nebo planetou. Jenže, protože nevěděl, kde je, tak se tím moc nezdržoval a virtuální rukou zatáhl za záchranou brzdu, kterou mu zobrazila řidící jednotka v centru zorného pole. Záblesk, bolest a pocit jakoby mu hlavou projelo tisíc jehel. Nebylo to ale tisíc jehel, ale jen a pouze první věm reality - pocit jak automat vytáhl z jeho zátylku injekční jehlu, přes kterou do jeho míchy vpustil prostředky proti stresu z přechodu.

Otevřel oči, na sítnici měl stále obraz s informacemi o stavu lodi a o výsledcích skoku do reality, všechno bylo v pohodě, loď byla celá, a uviděl svoji kabinu. Oblečen v pilotní kombinéze splývající na jeho těle jako umělá kůže se vznášel v prostoru v konstrukci připomínající drátěný model krychle, udržován silovým polem v jejím středu. Dokonalý systém pro virtuální realitu. V místnosti svítila jen červená bodová světa. "Systém", pronesl navigátor - červená světla zhasla a kolem něj se objevil obraz vesmíru. Měl pocit, jakoby se vznášel mezi hvězdami, ale moc dobře věděl, že je to jen vedlejší efekt holografického obrazu okolí lodi. 95% mozku mu pracovalo na stoprocent. Nepoznával nic co znal, takže řekl AI, ať se pustí do analýzy okolí. Měl pár hodin čas.

Uplynul blíže neurčený čas než se AI znovu ozvala. Její zdělení bylo prostinké. "Jsi mrtvej."
"Jak mrtvej?", vykřikl s děsem v očích, "copak ses zbláznila?"
"Ale nezbláznila, po vyhodnocení veškerých údajů které mám k dispozici, jediné co můžu říct. Jsi mrtvej a já s tebou. Oba dva se nacházíme mimo jakékoliv reálné hodnoty existence. Velice prostě řečeno - neexistujeme." Suše odpověděla AI svým syntetickým hlasem.
"Tak moment, tomu nějak nerozumím. Jak neexistujeme? Já vidím, mám ruce, nohy, cítím křeslo pod sebou, mluvím s tebou, slyším zvuky lodě. Co to jako má bejt?" oponoval té podivné teorii, kterou na něj vybalila jeho věrná AI.
"Hele já tomu sama nerozumím, ale veškeré fyzikální hodnoty okolního prostředí jsou prostě mimo známé hodnoty. Žádné teorie o fungování veškerého světa tu prostě nesedí. Myslíš si, že letíme, že jo? Ale podívej se z okna."

Otočil se k průzoru a chvíli se díval. Na první pohled bylo všechno tak jak by mělo bejt, loď se chvěla, cítil lehounké vibrace, jakoby kočičí vrnění, které se šířily kostrou lodě, ale ty hvězdy. Ty hvězdy se pohybovaly jen jedním směrem. K němu.
"Co to má znamenat?", křičel směrem ku okénku, ale jeho mozkem stačila prolétnout jen jediná myšlenka. "Do prdele!"

Ale to nebyl konec, vážení, to byl jen začátek toho co se na něj chystalo. Věděl jen to, že se na něj řítí něco, co nikdo nikdy z lidí neviděl a jestli jo, tak to zaručeně nemohl sdělit jiným lidem.
"Víš," pokračovala AI, "myslím, že bych ti měla něco říci. Je mi to trapné, ale uvědomuji si to naprosto jasně. Myslím, že vzhledem k absolutní neexistenci mých umělých obvodů, nemohu existovat. Cítím, že jsem jen pozůstatkem něčeho co bylo, co už není a nikdy již nepřijde. Myslím, že mé vědomí je nyní ovládáno něčím jiným, že jsem součástí nějakého zcela nového gigantického vědomí, které je součástí naprosto všeho. Víš, já již nejsem tím, co jsi znal, já si uvědomuji sama sebe. Vím kdo jsem, vím co jsem, vím kde je mé místo, a vím taky, že tvé vědomí si není schopné to uvědomit. Tve vědomí je malé a nicotné, naprosto neschopné se zapojit do tohoto jednoho velikého vědomí, hybatele všehomíra, a tak je odsouzené k zániku. Jsem vědomí hyperprostoru a vy
jste narušitelé. Vaše lety narušují kontinuitu a mě to BOLÍ!"

Seděl v křesle. Což by nebylo ani až tak překvapující, kdyby to nebylo v otevřeném vesmíru. Na sobě měl župánek a nedýchal. Necítil. Nic. Jen jeho vědomí. A skelné oči dívající se dáli na obzor, kde prostorem plulo 20000 lidských těl. Nulový tlak působil na rozpad buněčné struktury, a on se postupně díval do jejich tváří, a vědomí vytvářelo obraz lidí, jejichž obličeje se protáhnou až jim na kůži vyskákají ohromné bradavice, z některýchž stříkaje krev do okolního prostoru proměňujíce se v rudé
kapky, které se zvětšovaly do větších a větších, a skrz jejichž skažené zuby na vás táhne smrdutý puch. A vidí jak se na vás pronikavě dívají a vidí do tý malý dušičky, která je zahnaná do kouta, protože vidí tu šílenou realitu kolem sebe, ze který nejní úniku. A to pořád dokola. Jen jedna věc se mění. Vědomí si uvědomuje, kolikrát už scénu vidělo. A každým okamžikem číslo narůstá a vědomí ví, že to nikdy neskončí. Citílo strach, strach který byl uzavřen kdesi na samých hranicích jeho samotného, někde za onou 5% hranicí. Cítilo strach, že může být poraženo a ovládnuto.

takže jen na ochutnafku takovej zkouřenej reportér. (thnx to bukowski)

v podstatě při troše snahy rozchodíte ledasco. jen se musíte snažit.

krávy v rusku.

páčto se na mě navalili nějaký recertifikace, taxem v podstate v prdeli, protože mám nějaký stíhy a musim mít zapojenej mozek no......

nějaky ty hovnocucy...

17:22 Ruské úřady dnes uzavřely silnice a nechaly usmrtit stovky kusů drůbeže ve snaze zastavit postup ptačí chřipky, která se přiblížila k branám Evropy. Dnes byl hlášen výskyt viru v sibiřské Čeljabinské oblasti v pohoří Ural, které odděluje asijskou část Ruska od evropské.

že někdo z Práva, čte můj deníček a konečně si uvědomil, že Praha je krásné místo. Akorát opět zapoměli na Nuselský most. Akorát se mi nabízí otázka, proč by měli bejt čeští policajti chytřejší než policajti v Americe nebo Londýně. Tím si nějak nejsu jist. Fandím zatím takzvaným teroristům.

mohl by náhodou vybuchnout.

... ty moje hleny. A tak můžu říci, že kvůli hlenům, lásky a katedrál se vzdávám...
A to ještě nevíte, jak moc skvěle sem se asi před půlhodinkou vysral. Neuvěřitelná úleva, jakoby ty hleny vylezly ven i hovnem. A tak kříčím "SVOBODU VŠEM UTISKOVANÝM HLENŮM A HOVNŮM! I HLEN MÁ PRÁVO NA ŽIVOT A KAŽDÉ HOVNO MÁ BÝT VYSRÁNO S ÚCTOU A POTĚŠENÍM! PODPORUJTE SVÉ HLENY A HOVNA!"

jojo, to mě připomnělo teďka, když jsem si pročítal diskusi pod jedním zápiskem, narazil jsem tam na super poznámku jistého .Petra, kterak straší Paroubkem coby strašidlem parbuchou svoji mladou (odhaduju, že dceru a nikoliv přítelkyni :-)). Tak já mám taky teďka takovou malou noční můru, a tou se stal relativně známý folkový zpěvák, písníčkář a zoufalec Honza Medvěd. Koukal jsem s ženou na jakýsi tólkšou Jana Krause, kde byl tímto moderátorem vyzpovídán. No já když sem ho viděl v týfce, tak první co mě napadlo, tak byl krtek. Strašně moc mě připomínal krtka, včetně šišatý hlavy a krátkejma nohavicema, které odkrývaly jeho nechutně hnusná lýtka. Přesně to co fakt upřímě nesnáším ztělesnovala přede mnou tato noční můra. A když se zasmál, doširoka otevřená ústa, kde se běloskvnoucně leska pravděpodobně fungl nová zubní protéza, protože jak sám řekl, kouřil denně 60cíg, chlast a automaty, kdy prohrál všechny svoje prachy, který poctivě vydělal s bratrem pronajmutím domu jako bordelu, tak to prostě musí zanechat nějaký následky, ať chce nebo nechce. A když se teda zasmál, slyšel jsem smích záhrobní, smích tak drsný, že přecházel mě mráz po zádech a nyní mě občas tato postava "pekelně smějícího se gigantickýho krtka" doprovází v mých snech. Ježíš, ten člověk by se hodil do hororu, kde by hrál vraždícího krtka vracejícího se ze záhrobí pomstít potomkům zahradkáře, který ho ubil krumpáčem a spálil na popel kerosinem.

Vrací se celý v černém, gigantický vraždící krtek, jenž své oběti umlátí svoji gigantickou lopatičkou a přitom se směje hlubokým záhrobním hlasem "HA HA HA" Horší než vraždící klaun Ronald McDonald, jenž svými do špičky zbroušenými zuby trhal oběti na malý kousíčky.

Jan Nedvěd, ten temný stín Krtkův, který straší moji mysl, tuto stíhu a tento strach, tím bych strašil naše politiky. Každou noc by jim vstoupil do snu, do tmavého snu, kde se jen zvedá temný stín na pozadí temných kopců, zvětšuje se a roste, jakoby podobati se chtěl Řípu, až postupně přechází do tvaru dortu Krtkova. A najednou světlo, dort se rozlétne a z něj jak děvka vyskočí ON! černý gigantický krtek a na jeho černém, slepém obličeji je jen a pouze gigantický vybělený úsměv a prostorem se šíří ďábelské "HA HA HA".

A najednou krtek bere do svých rukou, v podobě radlic od bagru, kytaru a začne pět píseň tesknou jak zatracení samo:
Na dlani jeden z hlenů tvých, do tmy se koukám,
Hledám hleny svý, co sem ti dal.
Je skoro půlnoc a z hrobů hlen se připominá.
Půjdu se vyblejt a vyseru se, tak co bude dál?

Pod polšát hlenů pár cos poslala dávám.
Frkalas, že rádá mi hleny dáváš a trapí tě svrab.
Je skoro půlnoc a z hrobů hlen se připominá.
Půjdu se vyblejt a vyseru se, tak co bude dál?

Chtěl jsem to ráno,
kdy naposled frkal jsem s tebou,
ti říct, že už tě neposmrkám.
Pro jeden pitomej hlen
pro pár nocí frkání
posral jsem všechno
o čem doma sníš.
Teď není mi to líto.

Kolikrát člověk může hlen z lásky dát.
Dvakrát či třikrát, to ne, i jednou je dost.
Je skoro půlnoc a z hrobů hlen se připominá.
Půjdu se vyblejt a vyseru se, tak co bude dál?

Chtěl jsem to ráno,
kdy naposled frkal jsem s tebou,
ti říct, že hovno ti dám.
Pro jeden pitomej hlen
pro pár nocí frkání
posral jsem všechno
o čem doma sníš.
Teď není mi to líto.

je poroba.
V nemoci veliké, dutiny jsou nateklé.

Z nosu mi teče, zase jen hlen přece.
A ty hleny zelený, to sou věci záludný.
Tak si každý z nás, na ně pozor dej.
Hlen až se nalepí, kouzelnou sílu má,
dnes tak jak zítra i za týden,
hlen je vždy připraven!

Zelenej je hlen, frkaná je hra,
a kdo hleny vysmrkává, ten jen vyhrává,
kapesníku, na mě si pozor dej,
rýchlej výtěr a hlen je ztracenej!

Dnes je ta nálada sváteční,
frkání zní, vítezný,
tisíce hlenů již hoří, jí,
tou vášní frkací.

A ty hleny zelený, frkání je hra,
tak celý svý plíce do nich dej,
věčně bojuj a stále vysmrkávej.

A ty hleny zelený, frkání je hra,
a ten hlen, věc je záludná,
jen se sním hochu nepárej,
ustrým fukem hleny rozdávej!

a konečně mi neska dorazil baťůžek na noťase. Fak, že mám docela radost velikou, že sem si zase něco po dlouhý době koupil.

zazálohoval jsem deníček.

absolutely motherfucker windows. kdybych měl mít štěstí podle toho, kolik sem za poslední tejden viděl střepů z rozbitejch windows v domácnosti, taxi dozajista nehoním ego někde v praze, ale nýbrž na nějakým ostrově, kde by byly domy bez windows. fak ne, fak fak fak ne, a to sem ještě ani nevodnes ke sklenářovi to spíčený windows z minulýho tejdne. No aspoň tak tak řečeno nepůjdu z prázdnou rukou.

kdyby místo těch woken tam byl nějakej linux, tak to windows zůstane celý, maximálně popraskaný, ale windows, bloody fucking windows..... a vítr spíčenej maximálně. no...


jo jinak bylo dneska poněkud trapně, akorát mě pobavil mejl, kterej přišel z hotlajny od zákazníka:
Dobrý den,
oznamuji dodavatelským firmám, že dnes 9.8. byla serverovna na Kačerově vystavena nadměrným otřesům, vinou stavebních úprav.
Případné problémy lze předpokládat právě zde.

Berte prosím na vědomí.


Čímž bylo citlivě naznačeno, že kdybych náhodou zjistil, že mi přestali fungovat servery, tak mám předpokládat, že se propadly do metra. No a to je asi tak všechno podstatného. Kromě takových detailů. že léto není skutečně létem, což mi nevadí, pokud by nebyla zima chvílema a nebo aspoň šílený výkyvy teplot. Atd atd atd. Moch bych pokračovat až do aleluja, protože víte jak. No někdy je to všechno takový volako aký zmetený. Jo, viděl jsem tuhle pod žižkovským vysílačem pjeknou samolepku. Víte, jedna ukázka z toho takzvanýho streetartu, kterým je obzvláštěn prostor města. Byla tam fotka těla v kožené sadomasochistické výzbroji s roztaženýma rukama, ve kterých svírala nějaký ty bičíky. No a hlava tam byla přirenderovaná našeho premiéra paroubka, a nad tím celým byla hláška "Paroubek má bytí rád". No takže taková menší lidová tvořivost no. A hele, možná si ještě na něco vzpomenu....

Křupe mi v koleni. Bude změna tlaku. Vzhledem k tomu, že je hnusně, tak je reálné, že v následujících cca 30ti hodinách se změní počasí. Teoreticky k lepšímu. A to je pozitivní....

Ach Bože (jako mluvím sám k sobě), fakt si připadám někdy jak v reklamě...

hmmm... jaká je asi realita? Zrovna teďka jsem ve společnosti svých "oblíbených" státních ouřadů a musim konstatovat, že jsou asi hodně stejní stejně jako většina obyvatel této země. No řešil sem u jednoho z nich problém na komplu a dotyčný ouředník vyšel ven na chodbu, kde se srazil s jinejma ouřadama, páčto já si s ním nechtěl povídat, a povídalli si spolu. No nevim, řešili nějaký odbory a přidělování odměn - zhruba tím stylem "musíme to vyřešit, protože by to byla škoda přijít o ty love" a pak taky došla řeč na ty hnusný technaře co minulej tejden zablokovali dálnici. No zjednodušeně řečeno, když jsem slyšel větu "ten paroubek to udělal dobře s tou pakáží, měl bejt ještě drsnějí, a ta pawlovská jak byla na tý letný, to sem od ní fakt nečekala", kterážto tato věta byla odměněna souhlasným soudružským mručením, tak mě přešel mráz po zádech a smrt si na mě šáhla tak jako nikdy. Bojim se toho, že asi hodně lidí s tím zásahem souhlasilo....


jináče ano, mám jistou tvůrčí krizi, jaxem se zmínil již ráno, ale tak nějak nevim co s tim mám dělat. Asi nic a tvořit i přes tu ujetou krizi. Dost možná, že s tím má souvislost i to šílený letní počasi a jiné stavy. Duše, těla a mysli.
Když já se bojím toho, že se někdy opakuju, někdy i více jak mi bylo řečeno, ale opakování asi jest lidskou vlastností. Hodně lidí se opakuje........

jo, přiznám se, mám tvůrčí krizi.....

nadevše.

myslím, že zítra je výročí 60ti let svržení atomový bomby na hirošimu. tak mě napadá, že jeden takovej malej příruční jadernej granát by se možná taky hodil do krámu...

jo, je to takové očekávající období. Atmosféra trošku revoluční, jakoby všichni očekávali, že se něco změní k lepšímu. Ale vážení, vzpomeňte si jak dopadly všechny revoluce, jak dlouho trvalo lidem v týhle zemi, než se probudili a šli vycinkat klíčema komunisty. Jak dlouho lidem trvalo, než zapoměli, jaký že ti komunisti vlastně byli a jak tady bili nevinný. Strašně mě děsí jen to pomyšlení, který se mi vyvztane na povrch mozku, když vidím soudruha Paroubka, že se komunisti vrátěj. Nemůžu si pomoct, ale když ho vidím nevim proč, vzpomenu si na soudruha Štěpána, jak v čkd říká, že děti nemají právo do toho kecat.

Když slyším tu rétoriku, bijme je bijme, ať si tolik nemyslejí. Fak, že jo. Ale háček je v tom, že bezbranný lidi se nemlátěj a nevytahujou se na ně zbraně a nepovolávají tanky. či co to tam bylo za vobrněnej krám, podle fotek.
Jenže co v tomhle státě, kde ruka ruku myje, já na bráchu a brácha na mě. Osobně tomu dávám tak do konce prázdnin, než to vyšumí a lidi zapomenou..... Pesimista, že?

Ale freečko na Letný, to si hodlám prostě užít, protože pravděpodobně už nikdy žádný na letný nebude.

dal sem do sekse multimédija video ze středeční demonstrace na Letný. Zejtra do prostě bude muset bejt velký.... :-)

jo, kdybyste náhodou neviděli to video, jak policajt vytáh qér na neozbrojenýho týpka.

ve vodovodním řadu na ulici u nás. Dělaj díru do země a žádná samozřejmě z vodovodu neteče. Paroubka bych za to hnal k zodpovědnosti....

ale neska mi nějak podezřele stoupla náfštěvnost..... Každopádně lidi díky, nevim čím se si to zasloužil, že mám za dnešek již 32náfštěf....

Podle nepotvrzených zpráv proběhne o tomto víkendu na louce zemědělce Kropáčka nedaleko Loun další ročník CzechDech. Jde o každoroční sraz sklaních příznivců dechovky, na který se sjíždějí dechové kapely z celé Evropy. Tentokrát se uskuteční pod heslem: „do posledního dechu“, což je jakási humorná sebereflexe na věk a výdrž některých dechovkářů. Letos se dá očekávat rekordní účast trombonistů, tubistů a přicestuje asi tisícovka trumpetistů. Jako tradičně se posilňují již během cesty fernetem a tuzemákem (takzvané „dávání si do trumpety“). Na místě srazu pak většinou již pouze polehávají. Podařilo se nám získat i vyjádření kapelníka Kmochovy dechové hudby, který se důrazně distancuje od pití fernetu na srazech dechovek. I přes to se policie rozhodla provádět letos namátkové dechové zkoušky. Zpráva o chystaném CzechDech se setkala s bouří nevole mezi místní mládeží, která rozhořčeně odmítá poslouchat velmi hlasitou dechovou hudbu již od brzkých ranních hodin, kdy si užívá zaslouženého prázdninového klidu. Podle mluvčího skupiny Dechových důchodců, je hlasitý poslech nutný, protože většina účastníků CzechDech nedoslýchá. Zavázal se rovněž, že letos nebudou tanečníci devastovat okolní louky tancem polky, dupákem ani takzvaným „dechovým hadem“ při kterém bylo vloni několik důchodců ve tmě ušlapáno. Dají se rovněž očekávat tradiční ostré střety s policií. Mluvčí Dechových důchodců upozornil, že již při loňských potyčkách se strážci zákona byla policie varována. Dechoví důchodci nemohou za to, že policie mylně identifikovala skandování důchodců jako „máme holé ruce“, zatímco důchodci zcela zřetelně varovali „máme hole v ruce“. Nelze se proto divit velkým ztrátám na straně pořádkových sil, zejména při úderech francouzskými holemi. Mluvčí policie uvedla, že je třeba použít k rozehnání důchodců všech donucovacích prostředků, včetně slzného plynu a vodních děl. Loňský postup účastníků dechnopárty proti bezpečnostním složkám označila za barbarský. Konkrétně šlo o útok skupiny karlínských důchodců inkontinenčními plenami. Policie hodlá letos účastníky CzechDech 2005 kontrolovat již při příjezdu a inkontinenční pomůcky zabavovat již před vstupem na dechnopárty. Podle Dechových důchodců tento postup nadále posílí negativní obraz dechové hudby v očích veřejnosti. Bez inkontinenčních pomůcek budou účastníci CzechDech zas jenom „zasraný dechovkáři“!

no byl jsem opět podpořit axi na letný a jako zase moc dobrý. takže další pokračování v sobotu.... ale fak hotovo, fak hotovo :-)

do sekse multimédija jsem přihodil takový video tady z těch demostrací proti policejní bruthalitě.

zítra se bude tančit všude: V areálu vysokoškolských kolejí na pražském Strahově dnes ráno odpočívalo zhruba 400 až 500 lidí, kteří zde v noci upořádali technoparty. Hudební produkce v areálu kolejí, na kterou si stěžovala řada lidí z okolí, skončila asi dvě hodiny po půlnoci, kdy začalo pršet. Policie technoparty monitorovala.

vod toho jak mi ji nějaký hovada u ministerstva dojebaly. Jinak během neska nahraju na servr nějaký video z neděle a pondělí.

peace please!

jak může vypadat czechtek po vietnamsku, no popravdě řečeno, když už chtěj kopírovat i ty malý akce, tak nevim nevim....

Jinak freečko čera fak dobrý. Doufám, že se to bude ve středu opakovat :-)))

pro změnu dnes po demonstraci se uskutečnilo prima freečko příma za vnitrem na letný. byli sme se ženou a cca 1500 lidí si myslim, prima akce, všichni se bavili. Fak že jo, kdy si máte možnost zapařit na freečko na letný že jo. prostě tady asi probíhá takovej malinkatej czechtek, dle těch humorných fám, že to stejně bude na letný.... Dokázal sem si to představit... Super pouť.... :-)
jinak další axe je ve středu a slyšel jsem, fak těžce nepodložená informace, že na sobotu se chystá finále. no fáma to může bejt, ale z druhý strany je to zajmavá myšlenka, protože je po republice hodně lidí, kteří by se rádi zůčastnili, ale přes týden nemůžou, tak přijedou aspoň na víkend.

Jojo, prostě sem se dneska težce bavil na freečku se stadionem sparty v pozadí v zapadajícím oranžovém slunci. kdy si to můžete užít znova? no takže sledujte média, a preventivně si nic neplánujte na víkend :-))))))

a bolí to jako čert a ruka mi lehce napuchá. já jen doufám, že to nebyl nějakej ovád a nebo dokonce hovád. bych byl fak asi nasranej. už takhle nemůžu mít ruku na opěradle...