„Klemente, dá se zjistit, kam odletěli?“ zeptal se Blázen, když barevná hudba na obloze zmizela a objevily se hvězdy.
„To nebude tak jednoduchý, ale myslím, že o tom uslyšíme, až někde vylezou z hyperprostoru.“
„Co s nima bude?“
„Zatím nic,“ přišel místní představený s čerstvě natočenými pivy, „ale musíme být připraveni na pořádnej chaos. Provedli jsme nějaký výzkumy a mají skutečně velkou armádu zmrtvýchvstalých.“
„Budou mě chtít zabít s celou posádkou,“ řekl Blázen.
„Šéfe, já vás nedám,“ zamručel sebejistě Pong.
„Hele, já ti nevím, tohle nebude prdel. Jsou nasraní a už jednou byli mrtvý,“ přemýšlel Blázen nahlas.
„Kapitáne, máš pravdu, ale dokud nezačnou pořádně vyšilovat a to tak, že by hrozil konec vesmíru, tak jak ho teďka známe, nebudeme dělat nic,“ promluvil představený.
„Ale což neznamená, že nebudeme ve střehu, protože z historických análů sme zjistili, že takhle veliká armáda byla vrácena mezi živé naposledy před 48 tisíci lety. Nergal si chce zase po letech hrát s životy všech živých,“ dodal.
„Kdo je kurva Nergal?“ promluvil Pong.
„Nergal je vládce podsvětí, příšernej úchyl, ale kupodivu poctivej. Když svoji hru prohraje, uzná čestně porážku a vrátí se domů,“ vysvětlil představený.
„A navíc se pár set let už neukázal, což může znamenat sice bůhvíco, ale taky to, že připravoval plán a čekal na vhodnou příležitost,“ řekl opatrně Klement.
„To je taky pravda,“ souhlasil představený a upil točeného piva.
„S tím každopádně nic nenaděláme, takže můžeme pokračovat v pařbě,“ dodal a vrhl se opět do víru zábavy.

„Můj vůdce, měli bychom pomýšlet o návratu domů. Tady už toho moc nevymyslíme. Seženu posádku, vyzvednu v laboratoři Honga a za pět hodin navrhuji odlet. Beztak náš čeká ještě dlouhá cesta zpět,“ přišel odněkud Kokot.
„Kokote,“ řekl Blázen ležící v lehátku na vrcholu Majáku, „perfektní nápad. Už mi leží v hlavě nějakou dobu, ale tady je taková pohoda, že bych nejradši zůstal. Navíc je Pong na lovu, takže odlož odlet o pár dnů.“

Uběhlo několik dalších pohodových slunečných dní, které posádka Kapitána Blázna využila k posledním radovánkám. Koupání v moři plném života, návštěva safari či rajské zahrady s mnoha neznámými druhy ovoce.
V podstatě řečeno, veškeré mražáky, chlaďáky a nákladové prostory Kapky byly zaplněné masem různorodé zvěře, ryb a ptactva. K tomu přepravky s všelijakou zeleninou a plody různých dřevin, několik kilogramů medu, přírodního cukru z třtiny, mořské soli a krabice koření.
„Kapitáne, sem budeme jezdit za nákupy pravidelně. Neskutečný potraviny,“ povídala Urgha, když s Bláznem procházela lodí narvanou k prasknutí.
„Já si taky nestěžuju, stejně sem budu muset občas za obchodem. Minimálně nejdřív za půl roku, protože tady chci mít pole s hektarama venkovního hulení. Dokážeš si představit, co všechno z toho můžeme vyrábět a naprosto v bezpečí? Žádný rizika přepadení a okradení. Pojedeme s Muskama na půl a všichni vyděláme.“
„To ráda slyším,“ zasmála se Urgha a v poklidném rozhovoru spolu došli na můstek, kde již byla připravená celá posádka včetně Honga.

„Vážení, máme za sebou pěknou dovolenou, ale musíme se vrátit. Všichni ste viděli, co se tady za poslední týdny událo a doma nás nejspíš budou čekat brzo problémy. Budeme se muset připravit, protože fakt nikdo neví, jaký průsery přijdou,“ řekl Blázen, když přišli a potom ubalil brko.
Nastalo ticho, ve kterém nikdo nevěděl, co říct.
„Šéfe, ehm, dovolil bych si stručně konstatovat, že ať se stane cokoliv, my z toho vybruslíme a já všechny povraždím. Fungovalo to do teďka, nevidím důvod proč by to tak nemělo fungovat dál,“ přerušil pauzu Pong, mocně nasál lajnu a posadil se do svého křesla u zbraní.
„Jo a Kokote, zvedni tu kocábku, ať už sme v prdeli,“ dodal směrem k Kokotovi.
„Nechci ti do toho kecat, ale domů nás dostanu já,“ ozval se Doktor ze svého vaku, který už měl připravená data nutná k otevření spojení.
„Nojo, ty naděláš,“ zasmál se Pong a sklonil hlavu k další lajně.
Blázen kouřil brko a pozoroval výhled ven. Vždycky, když se začal povrch vzdalovat a Kapka nabírala výkon, zamotala se mu hlava a tělo chtělo zvracet.
„Nikdy si prostě nezvyknu,“ vyplivl kyselou slinu a pachuť zapil lahváčem.

Přibližně v tu samou dobu na druhé straně vesmíru u jedné stárnoucí hvězdy prostor vykázal změny a počaly se vynořovat černé lodě zdobené temnými motivy.
„Strašlivý Matkopíchači, jsme zde,“ ohlásil Šoustal.
Reproduktor zapraskal a promluvil hlas Zakázaného císaře.
„Tohle je zkurvená zapadlá díra, kde sem měl tajnou základnu a tahle díra je obydlená mejma lidma, takže se chovejte slušně a nikoho nezabíjejte. Rozumíte? Nezabíjejte, protože je budem potřebovat. Aspoň do začátku. Rabujte si, znásilňujte, vypalujte, dělejte všechno, co se normálně při vypleňování dělá, ale kurva nezabíjte.“
„Tak to bude zatraceně těžký, protože během plenění se normálně vraždí,“ zamručel Matkopíchač.
„Nebude, potřebujeme armádu otroků, která nás bude živit, šatit a sloužit veškerým potřebám. Rozumíte? Tohle je totiž naše nová domovská základna a vy ste si někdy srali do vlastní základny?“ zeptal se důrazně císař.
„To úplně ne,“ přemýšlel krátce Matkopíchač.
„Takže si rozumíme. Sejdeme se dole u mě v paláci, už mám hroznou chuť na pivo,“ ukončil císař hovor a jeho loď zamířila do oblaků.

Uběhlo několik dní, během kterých byli eunuch Ho se Zakázaným císařem raději zavření v centrálním paláci a chystali plán odvety. Zvenku byl slyšet zvuk plenění a občas přiběhl posel, který si stěžoval ohledně přibývajících mrtvých.
„Můj císaři, o tý druhý planetě asi raději pomlčíme?“ promluvil Ho.
„Ho, chápeš to naprosto přesně, nehodlám těm retardům strčit do chřtánu všechno co mám. Neprosto nechápu, proč sme museli tuhle pojebanou partu v podsvětí potkat zrovna my. Bez nich by nám bylo líp, ven bysme se dostali v pohodě a nemuseli sme dělat sexuální otroky Hydře. Sem nasranej ještě teď,“ nechal císař volný průchod nasranosti.
„Můj pane, musíme přestat myslet na to špatný, co se nám v poslední době přihodilo. Čekají nás světlé zítřky.“
„Milý Ho, příliš nevěřím, že nás s těma dementama čeká jakákoliv zářná budoucnost. Pohání je jenom touha po pomstě a ničení planet. Já nemám nic proti plenění, ale kurva nic se nesmí přehánět. Někdo nás musí živit,“ povídal císař.
„Neměj obavy zakázanej panovníku, mám to pod kontrolou,“ promluvil polotemně Matkopíchač, který právě vstoupil a slyšel poslední větu.
„Já nemám obavy, já se jenom bojím, že celou planetu úplně vypleníte a uděláte z ní neobyvatelnou kůlničku na dříví. Zapomínáte hoši, kdo vám pomohl zpět mezi živý,“ odsekl císař.
„Na to nezapomínám, ale ty nezapomeň, že sme měli Honga,“ zamručel temně Matkopíchač.
„Dobře, dobře, nebudem se hádat,“ řekl císař, „už budete hotový?“
„Ještě pár dnů, většina chlapců je již vyřáděná, ale někteří jsou pořád vzhůru z radosti nad svobodou, životem a hromadou drog. Vůbec nevíš, jak moc nám chybělo paření a vraždění pod vlivem alkoholu a drog,“ temně se zachechtal Matkopíchač a vysypal na stůl obsah dýleráku s logem Pong & Co.
„O můj bože,“ prohodil císař a sklonil hlavu.

Venku vládlo peklo. Eunuch Ho pozoroval z nejvyšší věže okolní krajinu a docela ho píchalo u srdce, když viděl všechno zalitý krví a v jednom plameni. Armáda temných řádila s neskutečnou brutalitou, které neuniklo nic živé a ke konci v podstatě i mrtvé. Znásilňování probíhalo v ulicích, mezi ohni, v přírodě i na stromech. Všude pobíhaly temné stíny, vydávaly temné zvuky a krvežíznivý řev.
Malá lokální apokalypsa byla v plném proudu a eunucha doplnil Zakázaný císař, který ukončil rozhovor s Matkopíchačem a potřeboval si nechat projít myšlenky hlavou.
„Ho, je to s nima marný. Až si odpočinou, tak prej vyrazí pořádně vyplenit několik planet, pak hodlaj zaútočit na celý Solární systém a vymazat tamní planety včetně Země z map.“
„Císaři, jestli si nepohlídáme zadní vrátka, tak sme v prdeli,“ řekl eunuch Ho vážně a přemýšlel.