Stáli v konferenční místnosti předělané na improvizovanou laboratoř. Na stole pokrytém bílým plátnem byly položené tři nalezené válce. Ředitel stál vedle jednoho vědce se stetoskopem kolem krku a sledoval otevírání schrány. Po odšroubování krycího víka unikla trocha kapaliny a štáb s Ředitelem leknutím odskočil.
„Co to kurva …???“ řekl vedoucí celé expedice a zíral na mrtvého Adolfa Hitlera. V dalších dvou nádobách našli to samé.
„Vypadá to, že jsme našli několik Adolfů Hitlerů,“ pověděl stále šokovanému Řediteli vědec-herec.
„To kurva vidím. Vážení diváci, toto je přelomový objev. Více se dozvíte v dalším díle.“

„Jak nejsou čtyři Hitlerové důležitý?“ nechápal Ředitel odpověď, kterou dostal během ranní porady natáčecího štábu k třetímu dílu dokumentu.
„Nejsou čtyři, jsou tři a klonováním se místní náckové normálně živili. Jsou o tom záznamy, protože díky týhle technologii mohli neustále klonovat svýho vůdce. Je na tom něco, čemu Řediteli nerozumíte?“ říkal jeden z podřízených a docela se potil, protože nevěděl, jakou má očekávat reakci.
„To se mi vůbec nelíbí, co já řeknu těm zasranejm divákům?“ začínal křičet Ředitel a ve skráních mu nabíhaly modré žilky.
„Řediteli, nejlepší bude, když jim řeknete pravdu a odletíme, protože tady v těch ruinách už nic dalšího nevyzkoumáme,“ vstoupil do rozhovoru doposud mlčící Ron.
„Konečně rozumný nápad, připravte scénu k natáčení a ještě jednou se převlíkněte za vědce. A ty Rone vymysli, kam se přesuneme,“ pochvalně řekl Ředitel a šel si upravit makeup.
„Navštívíme podnik Madam Kawasaki, už jsme tam dlouho nebyli a možná se nám tam podaří prodat ty klony. Mohlo by z nich něco kápnout,“ odpověděl Ron.
„Ale to je velmi dobrý nápad,“ zasmál se ve dveřích Ředitel.

Část vedoucích naposledy nachystala zasedací místnost k natáčení a připravila jeden válec s Adolfem. Zbytek se ještě jednou převlékl, účinkující mezi sebou rozdělili stetoskopy a rozsadili kolem zasedacího stolu.
„Jste připraveni?“ přišel Ředitel v novém vyžehleném oblečení.
„Ano,“ zazněla odpověď.
„Tak zapněte kamery,“ přikázal a stoupl před objektiv. Když zasvítilo červené světýlko, promluvil.
„Vážení diváci, během náročných vědeckých výzkumů a pečlivého pátrání v tajných archivech jsme potvrdili existenci klonovací technologie na Měsíci. Tento nález nás poslal směrem, který ještě nemůžeme prozradit, protože máme k dispozici velmi rozporuplné informace. Po reklamě budeme pokračovat.“
Kameraman vypnul nahrávací zařízení a řekl Řediteli.
„Musíme něco vymyslet, pořád toho máme málo na desetidílnej seriál.“
„Až to tady sbalíte, odlítáme k Madam Kawasaki. Tam proberem otázku, jestli má smysl pokračovat nebo tenhle projekt ukončíme dřív, než v něm utopíme další prachy,“ odsekl Ředitel a odešel.

MJ-3452. Hurzova kolonie o několik hodin později. Největší tržiště v hlavním městě bylo narvané obchodníky ze všech koutů známého vesmíru a uličkami šlo jen těžce dalo projít. Kupce tří klonovaných Adolfů Hitlerů nemuseli dlouho shánět, protože zájemci přicházeli v podstatě sami.
Ředitel byl nakonec docela spokojen, protože cena za všechny tři klony přesáhla prozatím utracené náklady a docela se těšil na posezení v podniku Madam Kawasaki.

Jako všichni ostatní běžní návštěvníci museli vystát frontu, na jejímž konci prokázali dostatečný kredit, aby vůbec byli vpuštěni. Podnik Madam Kawasaki prostě nebyl pro chudý a zaměstnanci konspirační kanceláře měli požadovanou částku jen tak tak.
„Řediteli, bylo to těsně,“ řekl tiše Ron.
„Vždycky je to těsně. Teď si jdeme najít místo,“ odpověděl Ředitel a prodíral se davem lidí směrem ke stolům.
„Hele, to je Kapitán Blázen,“ zakřičel někdo. Ron se otočil a opravdu spatřil samotného Kapitána, jenž doprovázen ochrankou mířil ke vstupu do privátních prostor.
„Musím urvat podpis,“ vykřikl Ron a co nejrychleji se snažil procpat mezi zvědavci. Načasování měl perfektní a u dveří byl přesně ve stejnou chvíli jako Kapitán a ochranka Madam Kawasaki.
„Pane Blázen, jsem váš velký fanoušek, dáte mi podpis?“ natáhl ruku s památníčkem a propisovačkou.
„Di do prdele,“ odsekl Kapitán Blázen, odhodil vajgl a rychle vlezl do dveří, od kterých jeden ze strážců odstrčil Rona.
„To sem čekal, kokot,“ odsekl a naštvaný šel ke svým.

Ředitel se zaměstnanci seděli u jednoho ze stolů pro běžné hosty a chvíli trvalo, než jim začala obsluha věnovat pozornost. Zábava se však rychle rozproudila a hodiny začaly splývat v jednu alkoholově narkotickou mlhu. Vlastně si nebyli úplně jistí, v který okamžik si k nim přisedl solidně vyjetý pocestný. Měl hromadu historek z cest, které konspiratiky zajímaly. Vyprávěl o jiných dimenzích, vzácných drogách, vyspělých civilizací a o pokladech, které kdysi dávno pomáhal ukrást a k němuž existuje mapa.
Tyhle povídačky o ukrytých pokladech měli poslouchající příznivci konspiračních teorií na háku, protože jich slyšeli mraky, ale zaujala je jiná povídačka. Ta o záhadných nemrtvých, kteří ničí celé planety. Ředitel přikázal zapnout kameru, protože vycítil příležitost.

„Vážení diváci, nacházíme se na jedné velmi vzdálené planetě, kde několik hodin pečlivě nasloucháme velmi zvláštním vyprávěním. Pane Bille Bonesi, povězte divákům, co jste řekl nám.“
Pocestný pozvedl skelný zrak a promluvil.
„Mám zopakovat všechno, co jsem vám řekl?“
„Jestli by vám to nevadilo,“ řekl Ředitel.
„Vůbec ne, ale přineste mi další láhev rumu,“ odpověděl Bill Bones a roztáhl černý úsměv od ucha k uchu.
Někdo okamžitě poslal po stole novou láhev a vypravěč začal vyprávět od začátku. Naštěstí znal své historky od slova k slovu, takže nevynechal ani mapy s poklady.
„Řediteli, je nutný to slyšet všechno znovu?“ zašeptal Ron.
„Pak to sestříháme,“ zazněla tichá odpověď a trvalo asi další čtyři hodiny, než Ředitel mohl říci svoji oblíbenou větu.
„Vážení diváci, jsme na stopě něčemu významnému. Jsme velice rádi, že jste vydrželi až doposud a v příštím díle pro vás máme opravdu něco velkého.“

Médea se vynořila v solárním systému, jehož pozici jim prozradil Bill Bones. Jako první je zarazilo podivné radiové ticho, které bylo všude kolem a jenž přerušoval jenom šum vesmíru. Ředitel ihned ucítil příležitost a přikázal zapnout kameru.
„Vítám vás u čtvrtého dílu pátrání po zombifikované nacistické armádě pod velením zombifikovaného Adolfa Hitlera. Právě jsme přiletěli do velmi vzdálené hvězdné soustavy a budeme hledat jakékoliv stopy. Víme bezpečně, že se tu něco stalo, protože nás obklopuje pouze vesmírný šum. Chystáme tým expertů, který vyšleme pátrat po této záhadě a jistě objevíme něco velikého. Uvidíme se zanedlouho,“ řekl krátký proslov.
„Řediteli, výborně, máme to,“ poděkoval kameraman a vypnul kameru.
„Fajn, teď vyšlete sondy a vybavte je kamerami, ať máme nějaký obrázky. Doufám, že najdeme něco smysluplnýho, protože jinak to balíme a vracíme se domů,“ řekl posádce a odešel do kajuty.