Vesmírní dýleři 3: Zmrtvýchvstání - 9. Planeta kostlivců

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7

Na druhé straně ostrova přistála otlučená kosmická loď s velkým symbolem lebky nad skříženými stehenními kostmi. Z ní vyskákali po zuby ozbrojení špinavci, hned rozbili tábor a narazili sudy s rumem.
Dva piráti stáli stranou a o něčem diskutovali.
„Ty vole, John Silver nekecal a je tady. Já myslel, že si z nás dělá prdel.“
„Pepku, ty vole, John je sice beznohej šmejd, ale nás by snad nezradil. Zkus mu zavolat.“
„Dobře,“ řekl ten, který se jmenoval Pepek a vytáhl vysílačku.
„Johne, slyšíš mě?“ promluvil do zařízení. Chvíli byl slyšet jenom šum, ale pak zazněl hlas.
„Pepku, to seš ty?“
„Johne, ano. Máš tu mapu?“
„Mám,“ řekl John.
„Tak ji přines do našeho tábora, je to možný?“
„Pepku je, přijdu za váma, John končí.“
„Ty vole, to bylo nějaký divný,“ řekl Pepek druhému pirátovi.
„Uvidíme s čím přijde.“

„Kapitáne, pojďme se projít, ukážu vám pěknou vyhlídku,“ přišel John k Bláznovi, který právě dojídal večeři a dopíjel lahváče.
„Seru ti na vyhlídku, bolej mě nohy,“ odsekl Kapitán.
„Ale roste tam místní marihuana,“ nadhodil John.
„Ty vole, tráva roste jenom na Zemi,“ pokračoval nevrle Blázen.
„Tak se pojď sám přesvědčit.“
„Johne, to nemá smyl, seš moc vožralej a meleš nesmysly. Jdeme spát,“ řekl Kapitán a šel si lehnout.

John Silver byl poněkud rozhozený a tak se rozhodl improvizovat. Zavolal zpět do pirátského tábora a přiožralému Pepkovi vysvětlil, že mu musí jít naproti. Ten se sice bránil, ale nakonec dal do kupy skupinu pirátů, kteří se ještě udrželi na nohou a vyrazil do noci.
Kapitán Blázen musel jít močit a John to věděl. Čekal venku na okamžik, kdy Blázen vyjde ven a půjde na vyhlídku ke kadibudce. Když se pořádně vychcal z útesu do moře, zapálil brko. Zvládl dvakrát potáhnout, když ho něco prudce udeřilo do hlavy a upadl do bezvědomí. Ještě měl pocit, že čísi ruce táhnou jeho tělo pryč.

„Johne Silvere, docela rád tě vidím,“ řekl Pepek, když se vynořil z lesa se skupinou s loučemi.
„Trvalo vám to teda, tohodle chlapa popadněte a vemte do tábora, mě už bolej ruce a noha,“ odsekl John.
„Mapu doufám máš,“ pověděl Pepek a přikázal čtyřem mužům, aby Blázna odtáhli.
„Přibližně jo.“
„Jak to myslíš, že přibližně?“
„Pepku, to vyřešíme v táboře, teď už pojď,“ začal poskakovat pryč John.

V pirátským táboře vládla naprostá alkoholově-narkotická kaše. Totálně sundaní piráti řádili jako šílení a neměli daleko k sodomitskému chování.
„Ty vole, sou úplně našrot,“ konstatoval Pepek.
„Nojo, však je znáš. Kolik si jich vůbec přivezl?“ zeptal se John.
„Padesát pět lidí a teď je hlavně čas podívat se na tu mapu,“ řekl Pepek a šel probudit Blázna.

Kapitána příšerně bolela hlava a chvíli mu trvalo, než přišel na to, co se s ním děje. Podle vyndaných cizinců a Johna před sebou usoudil, že byl zákeřně unesen.
„Johne, tohle si dost posral,“ řekl a vytáhl z kapsy krabičku s hulením. Ubalil brko a přemýšlel.
„Blázne, dej nám mapu k pokladu,“ požádal ho Silver.
„Já tu mapu u sebe nemám, hlídá ji Pong. Si debil,“ usmál se Blázen.
„Cože…?“ nechápal John.
„Si debil, Pong je můj osobní strážce a přijde si pro vás všechny,“ chechtal se Blázen dál.
„Johne, ty si sem přivedl Kapitána Blázna s Pongem?“ pomalu ze sebe soukal Pepek otázku.
„Hm, Pepku,“ zaraženě povídal John, „jinak to nešlo.“
„Tak to si trochu posral, protože Pong je obávanej bojovník a všechny nás může pozabíjet. Co budem kurva dělat?“
„Nezačínejte nic novýho, Pong si pro vás přijde, až se probudí a zjistí, že nejsem v posteli. A teď mi dejte pivo,“ smál se Blázen.

Informace o jezírku s vodními pannami se mezi vyndanci velice rychle roznesla, protože tuhle informaci si John pro sebe rozhodně nenechal. Dokonce poradil kumpánům, aby si raději vzali špunty do uší.
„Seš si jistej Johne, že jim to k něčemu bude?“ řekl Blázen, který se snažil zůstat trochu stranou od těch nejhorších zjevů.
„To nevím, ale nechci ještě umřít. Sem ten tvůj únos trochu nedomyslel,“ odpověděl John opatrně a rozhlížel se kolem, jestli ho někdo neposlouchá.
„Tak ty bys to chtěl hrát na obě strany. Ty seš teda pěknej zmrd, kterej myslí hlavně jenom na sebe. Toho by se dalo využít,“ přemýšlel Blázen a furt měl na obličeji rohlík.

Když došli k modré laguně, John s Bláznem raději zůstali co nejdále od břehu na hraně lesa, odkud nervozně pozorovali nadržené piráty, kterak se řítí po pláži k hranici vody, kde pospávaly nebohé rybí ženy.
V nastalém chaosu několik pirátů zkusilo pokus o znásilnění, ale panny se rychle probudily a začaly trhat pohlavní údy těm největším nadržencům. Pak zazněl vysoký tón, který rozerval špunty v uších pirátů a ty pronikly jako střepiny do mozků.
Asi po třiceti sekundách panenský jekot skončil a pláž pokrývala infrazvukem do krve znetvořená těla.
Blázna příšerně pískalo v hlavě, ale podle toho usoudil, že stále ještě žije. John na tom byl podobně a vypadal celkem rozrušeně.
„Hromadu z nich jsem znal,“ pověděl, když viděl krvavou spoušť na pláži.
„Srát na ně, stejně by je Pong zabil. Začíná svítat, deme zpátky. Stejně už asi vědí, že sme pryč.

Pong s Kokotem již byli na nohou a pozorovali monitory s kamerovými výstupy z několika dronů.
„Hele, co to je?“ ukázal Číňan prstem na jeden z nich.
„Pongu, vypadá to jako pirátská loď,“ konstatoval Kokot.
„To vidím taky, ale co tady dělají?“
„Viděl bych souvislost mezi nimi a Johnem Silverem, nikdo jiný nemohl vědět, kam letíme.“
„Kokote, na tom by něco mohlo být,“ řekl Pong a brousil meče, protože chtěl jít pro svýho Šéfa.
„Kapitáne! Kde ste byl?“ zakřičel Karlos, který si všiml dvou lidí vycházejících z palmového háje.
„Pongu, máme návštěvu,“ hulákal Blázen.
„Šéfe, to už víme,“ křikl Pong a byl rád, že je Kapitán v pořádku.

Během snídaně, kterou nachystal Hong, Blázen ve stručnosti odvykládal svůj noční příběh.
„Budeme muset připravit obranu. Něco mi říká, že se nás pokusí dostat útokem.“
„Šéfe, jsem tu já a nemusíte se ničeho bát. Kokot mi pomůže s několika pastmi a instalací přenosných automatických obranných systémů. Ale teď si ještě dáme lahváče,“ řekl Pong.
„Pongu, mě se líbí, jak si pořád představuješ, že tahám ze zavazadla jednu technologii za druhou. Kdyby nebyl rok jaký je, tak bych si skutečně musel poklepat na čelo,“ odpověděl mu Kokot a šel se podívat, jaké sebou vzal hračky.

1 2 3 4 5 6 7