Vesmírní dýleři 3: Zmrtvýchvstání - 9. Planeta kostlivců

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7

Cesta běžnou hyperprostorovou technologií zabrala několik nudných hodin, které skupina hledačů využila k menší zábavě s lahváči a drogami.
„Šéfe, já už vidím, jak se koupu ve zlatě a drahokamech,“ smál se Pong.
„Ty si to pěkně maluješ,“ uchechtl se Karlos.
„Nepředbíhejte, ještě sme nic nenašli,“ uklidňoval je Blázen, ale v duchu už taky viděl hromady pokladů.
„Můj vůdce, budeme na místě za tři, dva, jedna…,“ Kapka vstoupila do běžného vesmíru nedaleko menší modrozelené planety.
„Konečně jste tady, že vám to ale trvalo,“ přivítal je z reproduktoru Johnův chraplák, ze kterého bylo jasné, že má s Hongem vypito několik lahví rumu.
„Moc sem nevěřil, že tu budete, ale očividně tu jste,“ řekl Blázen zhulenou myšlenku.
„Taky ste trochu pařili,“ zasmál se John, „teď se k vám musíme nalodit, protože má kocábka nebude schopná přistát na ostrovní písečný pláži.“

Kapka zanořila čumák do atmosféry a Kokot udělal několik obletů nad celou planetou, kterou pokrývala modrozelená vodní hladina, z niž vystupovaly jednotlivé ostrovy a ostrůvky tvořící rozličně rozlehlá souostroví. Planeta byla zvláštní tím, že neměla ani jeden velký kontinent, který by se hodil ke globálnějšímu osídlení.
„Šéfe, tady je to docela hezký.“
„Kapitán Flint byl prostě staromilec, počkejte až uvidíte ten nádhernej rajskej ostrov, kterej vybral k úkrytu. Kokote, zadej do navigačního systému následující souřadnice,“ ozval se John a začal diktovat čísla.

Kokot dovedl Kapku k opravdu pěknému tropickému ostrovu se starou sopkou porostlou bohatým pralesem.
„Neuvěřitelně krásný místo,“ zíral Blázen, když se přibližovali k písečné pláži. Přistání bylo decentní, Kapka se lehce zhoupla a bezpečně usadila na písek.
„Nikde jinde se tu nedá přistát, než na plážích a moje kocábka by se propadla příliš hluboko. Má špatný nohy, jako já,“ řekl John a začal pajdat k nákladovým dveřím.

Vzduch byl božsky čistý a voda plná života. Tolik ryb pohromadě snad nikdo z nich ještě neviděl. Blázen ubalil opravdu monstrózní brko, aby si vychutnal kouření v čisté atmosféře.
„Půjdeme támhle nahoru na ostroh, byla tam stará chajda a studna s pitnou vodou,“ ukázal John rukou směrem ke konci pláže, nad níž se tyčila vysoká skála.
Kokot zavřel a zapnul maskovací pole, aby ukryl Kapku před cizími zraky.
„Ty seš ale paranoidní,“ uchechtl se Pong.
„Nikdy nevíš, pátráme po pokladu pirátů,“ odpověděl Kokot suše.

Procházka po pláži byla neskonale parádní, písek protékal mezi prsty nohou a Pong lovil mořskou havěť. No lovil, stačilo se sehnout a nabírat mořské plody nožem.
„Šéfe, dneska se dobře nažerem,“ pochválil sám sebe.
Na konci pláže je čekalo staré schodiště vysekané ve skále.
„Hodně přísný,“ řekl Blázen.
„Když to dám já, dáte to vy taky,“ odpověděl John a začal vyskakovat jeden schod za druhým.
„To je blázen,“ řekl Karlos a šel za ním.

Asi po dvaceti minutách byli na vrcholu ostrohu a shlíželi na moře.
„Kurva, tady je ráj, nechápu, že tu nejsou žádný lidi,“ kroutil hlavou Blázen a nepřestával se kochat.
Kokot mezitím obešel stavbu a zkontroloval stav vody ve studni.

„Můj vůdce, vybalil jsem ze zavazadla lůžka a ledničku plnou chlazených lahváčů.“
„Kokote, ty seš zlatej. Dáme pár pivek a pak nás John provede po okolí. Musíme identifikovat několik symbolů z mapy. Teď se du vysrat,“ odpověděl Kapitán a hodil vajgl do moře.
Karlos s Pongem a Hongem popíjeli před kamenným domkem piva a čekali, až Blázen vyzkouší kadibudku s výhledem na vodní hladinu.
„Za tenhle výhled by se mělo platit zlatem,“ konstatoval, když vyšel spokojený ven.
„Kapitáne, máte smysl pro humor, teď se pojďme projít,“ usmál se John a začal poskakovat směrem k palmovému háji.

„Na některých stromech jsou značky kapitána Flinta,“ zastavoval v pravidelných intervalech u starých stromů s vyřezanými symboly. Kokosové háje postupně přešly v ostrovní nepropustnou džungli, protkanou zvířecími stezkami.
„Johne, podle tý mapy bysme měli jít od jednoho výraznýho bodu k dalšímu. Vidím tu divnej křivej strom ve tvaru osmiramennýho svícnu a nějaký jezírko s vodní pannou. To má bejt jako nějaká pirátská symbolika?“ zeptal se Karlos, kterému se sice krajina líbila, ale nebyl si jist tím, že by našli nějaké skutečné stopy.
„Musíme ostrov pořádně prohledat, ale soudě podle hlasitého hučení vody, přicházíme k nějakým vodopádům,“odpověděl John Silver a klapání berle se neslo lesem.

Pong odsekl poslední liány a prudce sebou trhnul.
„Šéfe, to se poserete, až tohle uvidíte,“ konsternovaně řekl.
„Pongu, co tam vidíš?“ řekl Blázen a hrnul se k němu. Když uviděl to samé co Pong, vypadl mu joint z ruky.
Zírali na modrou lagunu s nádherným vysokým vodopádem a největší šok pro ně nebyla krása přírody, ale nýbrž pohyb ve vodě.
„Šéfe, je to to, co si myslím, že to je?
„Pongu já nevím, musíme jít blíž, protože nevěřím vlastním očím,“ byl Blázen čím dál více šokován.
„Kapitáne, ráj, neskutečný ráj,“ nechápal Karlos a John s Hongem raději mlčeli.

Když přišli až na pláž, jejich šálení zraku se potvrdilo. Zírali na nádherné vodní panny, které společně dováděly ve vodě.
„Teda ty maj kozičky, ty by se mrdaly,“ řekl Pong a neuvědomil si, že promluvil nahlas.
„Pongu, teď prosimtě ne, třeba jsou ohroženej druh,“ zarazil ho Blázen.
„Šéfe, vždyť mě znáte, já jenom kecám jen tak z legrace.“
„No, Pongu, právě že tě znám. Pojď s nima zkusit hodit řeč,“ řekl Blázen a šel blíž k vodě. Jedna panna připlavala blíž a prohlížela si ho.
„Rozumíš mi? Já jsem Blázen,“ ukázal prstem na sebe.
„Blázen, jmenuji se Blázen,“ zkoušel ještě několikrát představení. Moc to ale nezabíralo, protože vodní panna zaječela opravdu vysokým hlasem, až se všichni chytli za uši a padli k zemi.

„No ty pičo, to byla čubka,“ zvedal se Pong z písku a uších mu příšerně pískalo. Nebyl ostatně jediný, kdo trpěl zvoněním v hlavě.
„Necháme je bejt, půjdeme zpět do chajdy a Kokot snad už bude mít připravenou čerstvou večeři,“ pověděl Blázen a měl pocit, že vodní panny toto rozhodnutí uvítaly.

Už se stmívalo, když vyšli z palmového háje a vedla je hlavně vůně pečených ryb.
„Můj vůdce, jdete právě včas. Našli jste něco?“ přivítal je Kokot.
„Jo, našli sme úplně kouzelný jezírko,“ odpověděl Karlos a začal ochutnávat rybu.

1 2 3 4 5 6 7