Luxusní kasino ‚U Blázna‘ bylo narvaný k prasknutí. Kdysi provinční diskotéka s barem byla již značně rozrostlá a podnik se stal oblíbeným cílem bohatých návštěvníků Saturnu VI.
Kapitán Blázen s posádkou a hostem Johnem seděli v soukromých prostorech a koukali výhledem na taneční parket, kde křepčilo několik opravdu vyndaných ženštin.
„Mám pěknou kancelář, žejo?“ balil Blázen brko.
„Skutečně ano,“ odpověděl John a pil pivo.
„Odsud papíruju, nemám moc v oblibě oficiální úřední budovy, jsou takový hrozně sterilní.“
„Tomu rozumím,“ usmál se John a sáhl po dalším lahváči.

V podstatě uběhlo několik velmi náročných dnů, během kterých kasinem prošlo mnoho význačných hostí.
„Šéfe, všechno šlape jak madagaskarský hodinky,“ přišel Pong a uvelebil prdel v křesle.
„To jo, já už mám taky odpracováno, teď začíná konečně pohoda,“ povaloval se Blázen v pohovce, kouřil joint a popíjel pivko.
„Konečně, co takhle vyjet na výlet? Rád bych viděl místní zajímavosti a pamětihodnosti, jestli teda tahle dimenze nějaký má,“ přišel John od baru.
„Hm, mohli bysme navštívit Madam Kawasaki,“ přemýšlel Pong nahlas.
„Co je tam k vidění?“
„Johne, opravdu luxusní bordel,“ odpověděl Pong s úsměvem v obličeji.
„Ufff a nějaký památky tam sou? Tady na tom kusu šutru moc historie není.“
„Jo, ty chceš vidět nějaký opravdu starý baráky. Hodně jich je na Zemi, ale tam se nemůžem jen tak ukázat,“ povšiml si Blázen Johnova slabého nadšení pro sexturistiku.
„Přesně tak,“ odpověděl John.
„Hm, tak nejlepší bude konzultace s Madam Kawasaki. Určitě ti něco doporučí,“ odpověděl Blázen.
„Šéfe, vy ste génius,“ usmál se Pong.
„To teda sem,“ odpověděl Blázen a byl velmi spokojen.

Uběhly asi další dva dny, než se Kapitán těžce zvedl z pohovky a promluvil.
„Kdo chce letět tou divnou živou lodí na výlet, může. Johne, asi už je vhodnej čas, nemyslíš?“
„Konečně! Moya je dávno připravená,“ nadšeně vyskočil John.
„Kapitáne, já tady zůstanu, musím pořádně uklidit Stanici, je tam dost nepořádek,“ vysoukala ze sebe Urgha.
„Aha,“ řekl Blázen, kterému bylo jasné, že výlet cizí lodí nikoho příliš nenadchne.
„Šéfe, já se přidám určitě.“
„Můj vůdce, já také.“
„Kapitáne, já půjdu s Jackem, protože musím udělat pravidelnou servisní kontrolu ponorky,“ vstal Karlos a nenápadně odcházel.
„Franka a Doktora se raději ani ptát nebudu,“ zakroutil hlavou Blázen.
„Tak už někdo pojďte,“ popoháněl John.

Křesla v řídícím centru Moyi byly skutečně pohodlný. Kapitán ihned zjistil, že se automaticky přizpůsobí tělu a místo pro popelníček bylo také.
„Šéfe, velmi zvláštní místo tahle loď. Cítím její vědomí a mám takový podezření, že se mnou komunikuje,“ řekl Pong.
„To je možný, ale já s ní musím mluvit normálně, telepatii neovládám. Moyo, tady pan Kokot ti dá souřadnice a ty nás tam dopravíš,“ reagoval John.
„Johne, velmi ráda a mám to vzít obletem kolem místního Slunce?“ odpověděla Moya.
„Klidně, aspoň se podívám, jakej tu maj bordel.“
„Počkej, jak to myslíš s tím bordelem?“ nechápal Blázen.
„Normálně, v okolí Země v moji dimenzi je nehoráznýho kosmickýho bordelu, kterej nikdo nechce uklidit. Nefunkční satelity, stanice, trosky z několika posledních obléhání armádou republiky Mars a tak různě.“
„Aha,“ zapálil Kapitán Brko, protože v jeho dimenzi bylo v okolí Země řádně uklizeno, jak se ostatně mohl John zanedlouho přesvědčit.
„Teda máte dobrou úklidovou službu,“ konstatoval, když viděl zářící modrou kouli obklopenou prstencem lodí.
„Číňani se staraj, ale hlavně kvůli tomu, aby bordel neničil jejich zařízení. Víc detailů bych v tom nehledal,“ řekl Blázen a otevřel poklidně dalšího lahváče.

„Helejte, co je to za divnej objekt před náma?“ ukázal Pong na rychle letící předmět.
„Johne, malá nákladní loď s poškozenými motory a míří přímo do atmosféry Neptunu,“ promluvila Moya.
„Tak to bysme jí asi měli pomoct,“ odpověděl a Moya zamířila k oběžné dráze.
„Takhle blízko sem nikdy nebyl. Pěknej výhled,“ řekl Blázen a potáhl z brka.

Moya zaparkovala na nejnižší možné orbitě.
„Johne, dolů nemůžu. Atmosféra by mě zabila,“ pověděla.
„Rozumím. Přijímáš nějaký signál?“ řekl John.
„Ne, budete muset dolů výsadkovým modulem.“
„Tak to se nedá nic dělat,“ zamyslel se John, upil z lahváče a ještě dodal.
„Ale ničeho se nebojte, mám velmi pohodlný člun.“

Futuristický interiér výsadkového modulu hrál všemi barvami, až oči přecházely.
„Tohle je taky živý?“ musel se zeptat Blázen před usazením do pohodlného křesla.
„Néééé, tenhle modul sem zabavil Scorpiovi. Byl jeho oblíbený,“ zasmál se John.
„Ehm, kdo je kurva Scorpio?“ nechápal Pong.
„Scorpius je padouch v mý dimenzi a moc chce získat Moyu. Počkej, někde tu mám jeho fotku,“ začal John pátrat v poličce s manuály.
„Hele, tady je,“ řekl a ukázal fotku týpka v koženým obleku a kožený masce přes obličej.
„No to je úchyl,“ konstatoval Pong.
„Je, ale někdy je mi ho líto,“ řekl John a zapnul pohon modulu.

Výsadkový člun opustil Moyu a John provedl jeden oblet kolem Neptunu, aby se ujistili, že tam kromě nich nikdo není. Nebyli úplně sami, nad jižním pólem měli Číňani postavenou těžební stanici, kterou dolovali z planety vodu a čpavek.
„Nejsou náš problém, voni maj svý vlastní,“ řekl Kapitán a odklepl popel.
„Můj vůdce, každopádně bych je příliš nedráždil,“ vložil se do diskuse Kokot, který doposud hlavně mlčel a věnoval pozornost výpočtům trajektorie pádu hledaného předmětu.
„Kokote, máš pravdu. Už más spočítáno, kde máme hledat?“ zeptal se Blázen.
„Můj vůdce, myslím, že ano. Můžu převzít řízení?“
„Nevadí Johne, že ne?“ otočil se Kapitán.
„Rozhodně ne, aspoň můžu pít v klidu pivo,“ odpověděl John a převedl ovládání do Kokotova panelu.