„Šéfe, během několika dnů bychom měli zvítězit. K Odboji přichází stále více lidí a zvědové zjistili, že se Temný kolegium s císařem stáhli do Zakázanýho města, protože sme jim zničili všechny lodě, kterými odtud mohli zmizet. Ale ještě nás čekají nějaký jatka.“
„Pongu a kdy se můžu zapojit já?“ zamručela nevrle Stará dáma.
„Moje drahá, až město vyčistíme od toho nejhoršího. Zatím obětujeme místní a my si necháme to nejlepší na konec,“ odpověděl Pong a pozoroval dění v baru, kde bylo skutečně narváno.
„Samej turista na dovolený,“ konstatoval Blázen, který motal zrovna brko.
„Můj vůdce, jste slavný a přímý přenos zlámal veškeré rekordy ve sledovanosti. Kdo může, ten zde chce být.“
„Já tomu Kokote rozumím, ale podívej se sám. Udělali sme z Pekingu největší pozemskou kůlničku na dříví,“ odpověděl Blázen, jenž sledoval mohutný černý dým převalující se nad městem, který stoupal z nespočtu požárů.
„Šéfe, ale naše vina to tak úplně není,“ zasmál se Pong.

Uběhlo několik desítek hodin, než sjednocený Odboj úspěšně neprodyšně obklíčil zbytek armády zmrtvýchvstalých. Jejich postup k hradbám Zakázaného města zbrzdil Mozeček s Mazlíčkem, kteří naprosto vůbec nerozlišovali mozky a zabíjeli vše, co jim přišlo do kovových čelistí. Zatím ještě měli dostatek nepřátelských hlav, ale polní velitel Odboje musel požádat Ponga o jejich prozatímní stažení z bojiště.
„Kokote, slyšel si to, běž ty dvě zabijácký mašiny chytit. Přišel náš čas,“ řekl Pong a přestal brousit meče. To bylo znamení, které pochopili všichni návštěvníci baru. Nastane zabíjení.

V čele průvodu, před kterým se rozestupovala ulice, šel Pong s Urghou, Blázen a Kokot se studenými čumáčky pevně připoutaných k řetězu. Starý přítel s matkou, Karlos s Jackem a Opice s panem Jednookým byli hned za nimi. Následoval je lidský had nejbohatších členů Odboje, kteří zaplatili za nejlepší možná místa v čele.
Bojovníci Odboje, stojící podél chodníků, začali provolávat slávu Pongovi a křik pomalu přetékal do okolí, až nakonec křičel celý sbor krví opilých odbojářů obléhajících Zakázané město.
Zmrtvýchvstalí pochopili, že čas jejich druhé smrti nastal. Hordy ožralých a zfetovaných odbojářů netrpělivě očekávaly Pongových rozkazů, vojáci bušili zbraněmi a křičeli všelijaké hrubé nadávky.
Pong se vyškrábal na převrácený zmrzlinový vůz, vzal do ruky megafon a zakřičel.
„Všechny je zabijte!!!“ duněla mocná zesílená ozvěna zničenými ulicemi Pekingu.
Odboj nadšeně zařval a vrhl všechny své síly na poslední tisíce nepřátel, kteří se v obavách krčili u zdí Zakázaného města.

Hrdinství bojovníků za svobodu bude v budoucnosti oslavováno v legendách o krvavých řekách a ani čas nevymaže vzpomínky na masakr, který proběhl. Všude bylo tolik krve, rozsekaných těl, vyvržených vnitřností a vyhřezlých mozků, až rudě zborcený přítel nedokázal rozpoznat nepřítele. Všichni zabíjeli všechny v šíleným smrtelném zápasu, kde umírající nevolali své matky, ale proklínali rody svých vrahů do šestsetšedesátýchšestých pokolení. Kleteb bylo tolik, že je Nergalovi úředníci v podsvětí nestíhali zapisovat a museli povolat další mrtvé duše k třídění různorodých výhrůžek. Navíc nastal v přijímacím oddělení docela chaos, protože proud navrátilců opět zesílil a navíc byl rozšířen o mnoho bolševiků a jiných poprvé mrtvých šmejdů.
„Má drahá bohyně, za několik málo hodin nás čeká návštěva světa živých,“ políbil Nergal Ereškigal a rovnou ji ohnul přes stůl a pořádně opíchal.

Poslední zbytky Matkopíchačovy armády s několika císařskými jednotkami sváděly marný boj. Pod hradbami Zakázaného města vítězil Odboj, který masakroval přeživší zmrtvýchvstalé. Pong s Bláznem a Kokotem dával dohromady několik základních pravidel pro udržení relativního pořádku.
„Šéfe, jsou to jednoduchý pravidla, který myslím budou chápat naprosto všichni.“
„Ale až skončíme výjimečný stav, nastolíme poctivý demokratický pravidla,“ souhlasil Blázen s jointem v ruce.
„Šéfe, nemám problém ponechat si poslední demokratické slovo,“ řekl Pong a odešel k vysílačce.
Narychlo rozmístěné drony s ampliony začaly přenášet projev, který se později zapíše do dějin Číny.

„Hrdinové a bojovníci za svobodu. Slyšte tuto důležitou zprávu. Dneškem vyhlašuji časově neomezený výjimečný stav, který bude trvat do té doby, než nastolíme demokracii a já ho demokraticky zruším. Po dobu výjimečného stavu platí následující jednoduchá pravidla.
Za prvý o všem rozhoduji já a kdo mi bude odporovat, prostě zemře. Za druhý s okamžitou platností ruším a zakazuji komunistickou stranu a oslovení ‚soudruhu‘. Nesnáším bolševiky a nesnáším to jejich debilní oslovení. Bolševici mají viset na kandelábrech. A za třetí, pokud to neposerete, Čína bude znovu svobodná!“

„Dobrej projev,“ kýval hlavou Karlos a podával Pongovi orosenou odměnu.
„Žejo, ty vole,“ souhlasil Pong a poslouchal nejdřív ticho, které bylo přerušené nadšeným jásotem.
„Pongu, myslíš, že je vhodnej čas jim dovolit pařit? Boj ještě neskončil,“ zeptal se pan Jednooký, který byl ve zkrvaveném oblečení.
„Neboj, vnitřek města vyčistíme sami jen s hrstkou nejvěrnějších. To bude taková třešnička na dortu. Hlavně se chci ujistit, že to zasraný Temný kolegium s těma vykastrovanejma kokotama zůstane mrtvý a už se nikdy nevrátí.“
Opice pozvedly lahváče a roztáhly obličeje opičím smíchem.
„Šéfe, bude to pořádná jízda. Zbývá už jen poslední odpor a ten si pořádně vychutnáme,“ podíval se Pong po Bláznovi, který s klidným výrazem v obličeji balil marihuanovou cigaretu.