V chrámovém operačním středisku přijala obsluha zprávu z centrály.
„Tak prej si máme pomoci sami, ani vyplenění není důvod pro vyslání armády,“ pověděl operátor stručně kolegům.
„Takže máme před sebou dlouhou párty, měli bysme předělat pracovní kalendář a znovu přerozdělit směny. Chci jít zkusit na Maják získat podpisy Kapitána Blázna a jeho posádky,“ řekl někdo.
„Tak moment, služby se musí rozhodit teď, protože jindy už nebude příležitost,“ vykřikl kdosi další. Skupina operátorů se vrhla ke svým počítačům a zabírali termíny systémem ‚kdo dřív přijde, ten dřív bere‘.
„Další směna bude pěkně nasraná,“ podotknul jakýsi hlas.
„Pokud vůbec někdo přijde,“ rozesmál se kdosi a popravdě řečeno, tahle odpověď u všech postupně vyvolala obdobný cynický smích.

„Helejte, něco vám ukážu,“ řekl solidně rozjetý představený, „před pár týdny naši inženýři vylepšili silové pole a číhejte jak.“
„Cože?“ naklonil se k němu Blázen, protože si nebyl jist tím, jestli rozuměl správně.
„Silový pole funguje jako promítací plátno. Původně to mělo bejt maskování, jako abysme nebyli z větší dálky vidět, ale vyšlo z toho todle,“ smál se představený a stiskl jedno z tlačítek na svém komunikátoru. Silové pole zablikalo a několikrát změnilo barvu. Pak se objevil obraz.
Reklamní znělka zvala hosty k návštěvě nejvzdálenějšího nejluxusnějšího podniku v celém širém známém vesmíru. Lepé přenádherné děvy nahoře a dole bez lákaly k plným stolům jídla a pití.
„Lesy, vody a vzduch oplývá pravým neklonovaným životem v plné síle a neexistuje druh, který se nesmí lovit, protože by byl chráněný. Zvláště krevety jsou vypečené,“ zakousla se do pochoutky nahá děva pod palmami na břehu průzračného moře plného života. Další střih.
Tentokrát se objevil přímý přenos z Majáku. Představený místního kláštera zamával do kamery a obyvatelé spustili na pozdrav mohutný ohňostroj. Poté kamera přejížděla z jednoho významného hosta na druhého, než zastavila u nejvýznamnějšího návštěvníka.
Kapitán Blázen přestal kouřit brko, pozvedl ruku s lahváčem a promluvil.
„Nazdar vy debilové tam nahoře, to zkoušíte podruhý? Se ten Ničitel hoven posledně nepoučil?“
(poznámka zapisovatele: protože ve vesmíru není nic slyšet, proběhl pozdrav formou titulků)

„No to se posral ten zmrd jeden zasranej. To mě vopíchej do nosu, ale to si dělá zkurveně špatnou prdel,“ temně zahučel Matkopíchač, když dočetl Bláznův pozdrav. Postavil se, zaklonil hlavu a začal hrůzně řvát. Postupně se k němu přidávali ostatní, až nakonec řvali tak mocně, že se kovové kosti lodí otřásaly.

„Co to děláte, dementi?“ křičel nějakou chvíli z reproduktorů eunuch Ho.
„Sme nasraný,“ odpověděl temně Matkopíchač, když přestali temně řvát.
„Fajn, taky sem to čet a nevyserem se na to? Tahle parta je tvrdej voříšek a jestli by nebylo lepší připravit pořádnej plán, sehnat spojence, uplatit zrádce. Prostě tak jak se to v normální realitě normálně dělá. Co vy na, Temný kokoti?“ pověděl Ho.
„Co ty nám mamrde budeš rozkazovat, máme hromadu zbraní a zkusíme zaútočit naprosto vším. Počkejte na rozkazy, rozumíte? Nechcete s náma vyjebat, že ne?“ mručel Matkopíchač, tón hlasu měl opravdu hrozivý a prst položený na spoušti.
„Mám vás všechny zaměřený, tak nic nezkoušejte,“ dodal ještě temně, než ukončil spojení.
„S těma dvěma budou v budoucnu asi ještě problémy. Nespouštějte z nich oči a prsty ze spouští. Teď se všichni připraví ke společné palbě. Vyzkoušíme nejdřív konvenčnější zbraně,“ vydal Matkopíchač rozkaz.
Uběhlo pár minut a všechny lodě flotily zmrtvýchvstalých byly připraveny k palbě.
„Vymrdejte s nima, hned teď!“ vydal další příkaz a k planetě zamířila mohutná salva všemožných střel.

„Šéfe, neuvěřitelná paráda,“ řekl Pong, když střely vybuchly a neodolal nutkání políbit Urghu.
„To teda je,“ souhlasil Blázen a musel uznat, že něco takového ještě v životě neviděl. Když exploze ustaly a silové pole mohlo zase zobrazovat pohyblivý obraz, představený pustil krátké video s nahými roztleskávačkami, které pily lahvové pivo a předváděly různá výsměšná gesta k ponížení nepřítele.