„U raketoplánu vás bude čekat týpek, kterej vás odsud odveze a teď povídejte,“ skončil muž hovor a napjatě vyčkával.
„Dejte mi tužku a papír, napíšu vám souřadnice pozemků, který kupte. Do půl roku přiletí těžební společnost a kdo u toho bude první, ten vyhraje jackpot,“ řekl Hong a napsal na papír čísla, která mu právě proletěla hlavou.
Poděkoval a odešel.

Na rampě u raketoplánu už čekal o něco lépe vypadající frajer v čistém oblečení, který již byl pravděpodobně informován.
„Tak kam to bude, pane vachmajstr?“ zeptal se žoviálně.
„Tahle skořápka nevypadá jako hvězdolet, takže se potřebuju dostat někam, kde je mezihvězdnej provoz. Dobře zaplatím,“ odpověděl Hong.
„Fajn, dostanu vás k okraji planetární soustavy na obchodní stanici, tam už si stopnete koho budete chtít.“
„To zní jako férová nabídka,“ řekl Hong a vytáhl z kapsy zlatý ořech.
Chlapík si ho prohlédl a podíval se po svém pasažérovi.
„Odlet za půl hodiny.“

Hong byl rád, že je konečně ve vesmíru. Někam se pohnul a neměl moc času, aby našel Kapitána Blázna. Informace, které měl v hlavě, ho nesmírně tížily a kdyby se kdokoliv dozvěděl cokoliv o tom, jaké události přicházejí, nastala by šílená panika.
Velitel raketoplánu ho zavezl přesně tam, kam slíbil a s vděkem se rozloučil, protože v kapse ho hřál papír se souřadnicemi pozemků.

Středně velká obchodní stanice s několika doky pro zaparkování mezihvězdných nákladních lodí, skladovacími prostory a malou částí vyhrazenou pro obchody, bary a bordely, nebyla ničím výjimečná. Zamířil do první občerstvovny, na kterou narazil a kde chtěl nabrat síly a získat nějaký informace.
„Barmane, prosím jedno pivo a jednu informaci,“ řekl Hong a rovnou položil na pult malý nuget velikosti lískového oříšku.
„To bude víc než jedno pivo a jedna informace,“ vzal zlato barman ze stolu.
„Potřebuju jedno dobře vychlazený pivo a jednu dobrou informaci. Nic víc,“ odpověděl Hong a měl takový velmi klidný obličej.
„Jasný, víc se ptát nebudu, protože víc vědět nepotřebuju. Já si rád svý hosty vyslechnu, když chtějí znát můj názor, tak jim ho povím a poctivě vychlazený pivo je moje živobytí,“ pousmál se barman a roztočil tupláka.

„Co byste rád věděl?“ položil před Honga orosenou sklenici. Ten ji vzal do ruky a labužnicky polovinu vypil.
„Jo, tak tohle pivo je přesně tak, jak si pamatuju, že má pivo chutnat. Teďka tu informaci,“ pochválil Hong pivo a zamyslel se.
„Potřeboval bych odsud bezpečnej odvoz někam co nejblíž k Zemi,“ řekl.
Barman chvíli přemýšlel.
„Hm, je vám člověče jasný, že jsme dost daleko od Sluneční soustavy a cesta tam nebude levná?“
„To mi říkaj všichni, že ste tu drahý a problém s tím nemám. Víš o někom?“ zasmál se Hong.
„No, o někom bych věděl. Vidíš támhletoho týpka s jednou nohou? Jmenuje se John Silver a možná by ti mohl pomoci.“
„Myslíš, jo?“ podezřívavě zkoumal Hong sedícího muže.
„Určitě, je to starej poctivej pirát. Na čem se s ním domluvíš, to prostě platí.“
„Pirát jo?“
„V důchodu, už je starej a hlavně se živí vyprávěním historek turistům. Má jich fakt hromadu,“ řekl Barman a začal točit piva pro zákazníky, kteří dopíjeli své sklenice.
„Výborně, děkuju za doporučení,“ dopil Hong tupláka, poděkoval a šel k jednonohému.

„John Silver?“ zeptal se beznohého muže.
„Jo, co chceš?“ odsekl.
„Pryč odsud,“ řekl Hong.
„To by chtěl každej a není to levný,“ pověděl John.
„To už vím, tady je záloha,“ položil Hong na stůl zlatý nuget.
„Výborně, sme domluvený a odlítáme právě teď,“ zasmál se John a dřevěná noha zaklapala o podlahu.
„Barmane, platím svoje dluhy a mizím z týhle díry,“ hodil zlato barmanovi a pyšně odešel.

„Jen chci předem říct, že moje Hispaniola může vypadat jako popelnice, ale není tomu tak,“ řekl před vstupem do doku.
„No, ale nemá k tomu daleko,“ odpověděl Hong, když spatřil vrak, kterým měl odsud odletět.
„Kam bys vůbec panáčku rád?“ zeptal se John.
„Co nejblíž k Zemi,“ pověděl Hong a doufal, že tuhle cestu přežije.
„Kam přesně?“
„Titan bude stačit,“ řekl Hong a vstoupil do staré pirátské kosmické lodi.

Johnova noha klapala po kovové podlaze a Hong musel uznat, že vydávala velmi charakteristický zvuk.
„To je pravý dubový dřevo. Takový nohy se už dneska nevyráběj.“
„Pane Silver...“
„Říkej mi ty vole Johne a nakoupils nějaký pivo na cestu?“ zahuhlal pirát a vydal jakýsi hrdelní zvuk.
„Johne, nekoupil,“ řekl Hong a prudce sebou trhl, protože na něj zaútočil papoušek.
„Mrtví nemluví,“ křičel pták papouščím hlasem.
„Flinte, uklidni se, to je náš host,“ poklepal John rukou na vlastní rameno a pták se na něj usadil.
„Samé dukáty,“ promluvil ještě jednou a pozoroval papouščíma očima cizince.
„Je robotickej, nejlepší strážce lodi jakýho můžeš mít. Jeho zobák je fakt vražednej, když přijde na věc. A teď ještě skoč pro ty lahváče a vem pro jistotu víc basiček,“ pověděl John a pajdal k odrbanému velitelskému křeslu.
Hong se otočil a odešel k asijské večerce, kterou minuli cestou.

Když se vrátil s nákupem piv, John Silver měl nahozené motory a celá loď sebou šíleně třásla. Správa doků uvolnila magnetické kotvy a Hispaniola se začala lehce houpat ve vlnách beztíže.
Hong naskládal piva do velké ledničky a otevřel dvě, které sebral asijci z chlaďáku.
„Budem muset počkat, než se vychladí, tyhle dvě sou ale tak akorát,“ podal jedno Johnovi, který se zhluboka napil a sešlápl pedál.
Přetížení z akcelerace vmáčklo Honga do křesla, z jehož opěrky hlavy ucítil všelijaké pachy po předchozích sedících.
Když Hispaniola odletěla dostatečně daleko, John Silver otevřel hyperprostor a vklouzl do nadsvětelného světa. Loď se otřásla a ze stropu popadaly drobné součástky.
„Je to s ní těžký, stará loď ze který občas něco vypadne a přitom stále funguje. Přines mi další pivo,“ řekl John a sledoval poočku Honga. V jeden krátký okamžik koncem berle nadzvedl vršek batohu a znalecky ocenil množství zlata.