Pong se prosekával ulicemi a mezi vzbouřenci začaly běžet fámy, které postupem času nabývaly obludných rozměrů, o četách robotických ninjů, kteří nemilosrdně zabíjí vše živé. Pong dělal mezipauzy, během kterých močil, šňupal perník a povídal divákům různá čínská moudra typu „kdo mnoho začíná, máloco dokončí“ či „lepší s mrtvým plkat, než s hlupákem pařit“.
Jednotky rebelů zkoušely použít i zbraně hromadnějšího ničení v podobě atomových granátů či chemických raket země-země. Nadělali tím však v ulicích pořádnej bordel a pozabíjeli hodně vlastních vojáků. Pong byl na tyto eventuality připraven a využíval všech mentálních šaolinských triků pro bezpečný průchod smrtelnými zónami. Použil mnohá tajemství, která mu jednou vyjevil jeden z nejstarších mistrů, když se vyndali perníkem v bordelu dole ve vesnici.
Občas vzpomínal na chvíle dospívání v ryze mužské komunitě, kde přes proklamovaný celibát docházelo k vzájemným vztahům obvykle mezi starším mistrem a mladým novicem. Pong během studia Freudova díla dospěl k názoru, že za jeho nezřízený životní styl může právě pobyt v klášteře. Zcela jasně si však uvědomoval výhody, které získal a ty považoval za důležitější než vlastní domrdaný osobní život.

Čas od času obrátil pozornost k zabíjení, protože rutina ho dostávala k filosofickým tématům a tvrdě vycvičené instinkty mu připomínaly, že pozornost je vždy na prvním místě.
Hlavy, ruce, nohy, vnitřnosti, to vše létalo vzduchem a bylo borceno horkou krví tryskající z přerušených tepen. Rudý masakr zůstával za Pongem a když dorazil k pozici generálního štábu generála Suna, bystře pochopil, že je již očekáván.

„Generále Sune, nějakej šílenec nám kurví povstání. Co budeme dělat?“ křičel špinavý a krví zlitý plukovník.
„Zabte ho, ne?“
„Generále, to už zkoušíme několik hodin a pořád je naživu. A víte co je nejhorší?“
„Co je nejhorší?“
„Že vypadá jako Pong Zakladatel.“
„Cože?“
„Generále, slyšel jste dobře! Co budeme dělat?“
„Kde se tady vzal?“
„Generále, nedávno přistál na planetě ředitel Kokot se svojí suitou. Co budeme dělat?“
„Už moc dělat nemůžeme. Vydejte rozkaz k poslednímu odporu. Vše jest ztraceno,“ posadil se paralyzovaný generál na židli a hlavu vložil do dlaní.
„Generále…?“ zeptal se opatrně plukovník.
„Vypadněte, rozkaz byl vydán. Co máte dělat, víte,“ odsekl a přemýšlel nad zákeřností vyšší moci, která totálně zničila dílo posledních několika let. Nevěděl, jestli se má smát nebo brečet, ale zcela zřetelně chápal, že konec je blízko. Řev přicházejíc zvenčí nešlo nepřeslechnout.

Pong z konce ulice pozoroval dům obležený stovkami po zuby ozbrojených povstalců.
„Šéfe, co s nima? Mám je taky zabít nebo Kim dává milosti?“
„Pongu, co se tak blbě ptáš? Si vážně myslíš, že Kim někdy udělil někomu milost? Si se zbláznil, ne?“
„Šéfe, já jen pro jistotu, abyste neřek, že sem nelida, je jich fakt dost.“
„Pongu, ty vole, uvolni se a užij si to,“ řekl Blázen a otevřel orosenýho lahváče.

„Kapitáne Blázne,“ začal zcela neobvykle Kokot, „Vůdce Kim by s vámi chtěl hovořit.“
„Ty vole, co chce a proč…?“
„Kapitáne, tady je jenom jeden vůdce a příliš bych se v tom nešťoural. Jak se vám vůbec vede?“ sjel pohledem Blázna, Urghu a Karlose.
„Díky za optání, celkem dobře,“ odpověděla Urgha a nevypadala úplně, že se baví.
„Nevím jak dlouho se tu zdržíme a kam pak poletíme. Neznáme svoji budoucnost, tak musíme být co nejméně nápadní.“
„Tak ho sem přiveď,“ odsek Blázen a začal balit megabrko.

„Vy ste skutečně potomci Zakladatelů?“ promluvil Kim Šu-lin a generálové s notýsky netrpělivě čekali na odpovědi.
„Jo,“ odpověděl Blázen a zapálil megabrko.
„I ten Číňan?“
„Jo,“ potáhl Kapitán z megabrka.
„To je fakt tak dobrej od přírody?“
„Ne, má nějaký modifikace. Vždyť je to na nás vidět, ne?“ otráveně vyfoukl Blázen kotel dýmu.
„To je. Ten Číňan je fakt dobrej. Myslíte, že by mi chtěl sloužit? Bohatě bych ho odměnil.“
„Milej Kime, nemyslím, že je k zaplacení. On je něco víc. Něco, co přesahuje naše chápání. On je někdo, kdo se rodí jednou za tisíc let,“ odpověděl suše Blázen a nabídl Kimovi brko.
„Už sem myslel, že mi nedáte,“ natáhl po něm Kim lačně ruku.
„To bych si nedovolil, můžeš ho vyhulit soudruhu,“ řekl Kapitán a začal balit novýho jointa.
„Dobrý brko, můžu se k vám posadit?“ pověděl Kim, ani nečekal na odpověď a usadil tlustou prdel ke stolu, z něhož sebral Karlosova rozpitého lahváče a nasál lajnu, kterou měla připravenou Urgha. Kapitán jenom zakroutil hlavou a naznačil, že mají věnovat pozornost spíš Pongovi.

Ulice byla zaplněná hromadami mrtvol, které místy dosahovaly docela úctyhodné výšky. Generál Sun sledoval celou apokalypsu z okna a věděl, že z domu nevyjde živ. Chtěl ale vidět šílence, který zhatil jeho plány.
Pong zvedl hlavu, protože tušil, že je pozorován. Pozvedl nad hlavu ruku s mečem a zamával. Chvíli se rozhlížel, poté vstoupil do budovy a začal likvidovat obranu ve vstupní aule. Využil všech svých triků od létání, přes jídelní hůlky až po tajnou šaolinskou magii, kterou zpomaloval čas.
Pomalu postupoval po schodišti vzhůru, čistil patro po patru a zanechával za sebou tradiční krvavou stopu.

„Kime Šuline, to je můj člověk,“ naklonil se Blázen k místnímu diktátorovi.
„Toho bych chtěl mít,“ odpověděl bledý Kim Šu-lin, protože byl velmi nesvůj z několika pozvracených a omdlelých starců. Situace byla dost absurdní, protože nikdo jim nešel na pomoc a nechali je ležet s odpadlými notýsky a tužkami na zemi.
„To je takhle necháte?“ zeptala se Urgha. Kim po ní hodil takovým vražedným pohledem.
„Děvenko, nějak se musím těch starejch dementů zbavit, voják má padnout v boji a ne běhat za svým vůdcem s notýskem a tužkou v ruce,“ odpověděl a podíval se na stojící generály.
„Tohle si nepište nebo vás nechám popravit, rozumíte?“
Starci padli na kolena, začali mlátit hlavami do podlahy a křičet podlézavá slovíčka.
„Nejvyšší generále, drahý vůdce, my za vás rádi zemřeme. Ušetřete nás, prosím, nejsvětější nesmrtelný vůdce.“
„Ještě uvidím,“ odpověděl s opovržením Kim a natáhl další lajnu. Někteří generálové zkusili povstat.
„Dovolil vám někdo vstát? Nechám vás popravit. Stráže, stráže…!“ zakřičel a přiběhly tři řady vojáků.
„Odveďte je a veřejně popravte za velezradu,“ rozkázal Kim a třetina vojáků zajistila zrádce.
„Proč jich je tolik?“ zeptal se Blázen.
„Protože se navzájem hlídají,“ odpověděl Kim a sebral odložené brko.
„To je hodně hustý,“ konstatoval Karlos a natáhl lajnu.