Vesmírní dýleři 3: Zmrtvýchvstání - 4. Kurz přežití

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8

Pong byl mimo už třetí den a Kapitán Blázen začínal mít pořádný hlad a žízeň.
„Kokote, něco musíme udělat, takhle to nedám, mám sušáka jako kráva.“
„Můj vůdce, mám jít ven pro zavazadlo?“
„Nikam nechoď, nevíme co by se ti mohlo stát, musíš vymyslet něco tady,“ vysušenými ústy řekl Kapitán.
„Můj vůdce, potom tedy musíme využít místních prostředků. Čistička odpadních vod funguje a nějaká užitková voda tu je, která by se dala vyčistit...“
„To mi říkáš až teď?“
„Můj vůdce, až na tom pracuji dva dny, ale nechtěl jsem vás stresovat dřív, než budu hotov. Práce se mi protáhly, ale s jídlem bude problém. Myslím, že máte jedinou možnost.“
„Kokote jakou…?“ opatrně promluvil Blázen, protože mu hlavou proběhla taková divná myšlenka.
„Můj vůdce, je tu klonovací technologie.“
Kapitán Blázen hluboce povzdechl.
„Ale toho sem se obával, myslíš jako naklonovat Ponga a sež…?“
„Můj vůdce, to jsem zrovna nemyslel. Pongovi by se asi nelíbilo, kdyby zjistil, že jste ho naklonoval a snědl. Ale sám sebe byste mohl a odpadla by i nějaká morální dilemata.“
„Kokote, ty vole, ty myslíš, že bych měl naklonovat sám sebe a potom sám sebe sežrat??“ křičel Blázen.
„Můj vůdce, takhle bych to neřekl, spíše jen zkanibalizujete sám sebe, ale ještě nad tím pár dnů přemejšlejte. Zatím se napijte čisté pramenité vody,“ podal Kokot Kapitánovi orosenou sklenku s čistou studenou tekutinou.
Blázen spláchl sušáka začal přemýšlet.

O dalších pár dnů, kdy byl Pong stále ve stavu hluboké meditace, Kapitán Blázen promluvil.
„Kokote, zapni ten klonovací sráč a vzorek chceš jakej? Stačí chlup?“
„Můj vůdce, konečně. Bohatě postačí. Za dva dny si dáte středně propečený steak.“

Kokot nelhal. Byl naštěstí ohleduplný a naporcoval produkt klonování sám. Nechtěl Blázna zatěžovat víc než by bylo zdrávo, protože už tak byl z hladu docela vyšinutý.
Netrvalo dlouho a starou betonovou halou vonělo čerstvé pečené maso. Kapitán už ani nepřemýšlel a utrhl malinkaté sousto z porce, kterou mu Kokot nachystal.
„Proč kurva tak málo?“ křičel Blázen.
„Můj vůdce, abyste neumřel šokem z jídla. Přejedení by vás mohlo snadno zabít, takže vám budu porce servírovat v malých dávkách, než si zase navyknete na pořádný kus žvance. Rozumíte?“
„Ty vole, chápu, ale spláchnul bych to pivem,“ usedl Blázen na židli a začal motat brko.

„Tady to parádně voní,“ přišel o nějakých pár dnů později Pong.
„A ty vole, už si konečně skončil?“ zaprudil Blázen, který už měl zase zdravou barvu ve tváři.
„Copak to máme k jídlu? Dal bych si maso a pivo, pořádně mi vyhládlo,“ usadil se Pong ke stolu.
„Pivo není a tohle sem já,“ odsekl Blázen a zabafal z jointu.
„Cože…?“ nechápal chudák Pong.
„Pongu, přesně je to takhle...“ začal Kokot vysvětlovat Číňanovi příběh krmě a tomu chvíli trvalo, než pochopil, co je na stole za jídlo.

„Šéfe, to je hodně hustý, můžu si kousek vzít? Vím jak vyvolat zabijáka démonů, ale potřebuju chvíli odpočinek.“
„Pongu, najez se, přeci tě nenechám umřít hlady.“

Popravdě řečeno, snědli ještě několik klonů a vyšňupalo se hodně lajn, než Pong pořádně nabral síly k vyvolání démona.
„Šéfe, můžete ubalit opravdu pořádnýho jointa?“ zeptal se.
„Si chceš zahulit?“
„Šéfe nechci, ale je to nutná součást obřadu.“
„No dobře,“ řekl Blázen a začal motat brko.
„A ubalte ho fakt pěkný,“ zaprudil Pong.

„Tady ho máš,“ podal Kapitán svému ochránci brko.
„Šéfe, ještě ho odpalte.“
„Bože, ty se navotravuješ,“ zapálil Blázen špek a znovu ho podal.
„Teď oba dva ustupte, možná bude trochu rozruch,“ řekl Pong, zamával jointem ve vzduchu, pak ho umístil do jednoho bodu v prostoru těsně nad vlastní hlavou a poodešel.
„Zabijáku démonů, přijď nám pomoci s oranžovou démonskou sračkou,“ vykřikl a zvedl obě ruce.
Marihuanové cigaretě zasvítil zapálený konec, jakoby někdo mocně šlukoval. Po krátké chvíli se v omamném kouři počala zjevovat postava muže, který měl místo ruky motorovou pilu.
„Ty vole, Pongu, že ti to trvalo. Čekám jak nadržená kráva, až mě zavoláš,“ promluvil chlápek.
„Co to kurva…?“ nechápal Pong.
„Ty vole, vy šaolinský mistři fakt naděláte, furt nějakej obřad, mimosmyslová komunikace a nadlidský možnosti. Hromada zabitýho času, kterej sme mohli užitečně zabít zabíjením démonskejch sviní. Jo a jmenuju se Ash Williams a ten joint je fakt kurevsky dobrej,“ představil se muž s motorovou pilou místo ruky.
„Tak to je mimo moje rozumový chápání,“ padl Blázen na židli a rozklepanejma rukama zkoušel ubalit brko.
„Můj vůdce, jsme svědky mimořádného fyzikálního jevu,“ zkoušel ho uklidnit Kokot.
„Zabíjení démonů není nic mimořádnýho, to je můj běžnej život. A kde vůbec sou?“ chlubil se Ash.
„Tam venku za těma dveřma, ale musíme si nejdřív popovídat,“ řekl Pong.

„Tak vy tvrdíte, že jsem v hodně hluboký budoucnosti a nejsem na Zemi? O ničem takovým Mistři nehovořili, ale oni byli fakt divná parta,“ ujišťoval se Ash, že všechno správně pochopil.
„Jo,“ řekl Blázen.
„A taky tvrdíte, že venku je oranžová mlha plná démonů, který je potřeba zabít?“
„Jo, chceš to zopakovat po čtvrtý?“ promluvil Pong.
„Ne, já jsem se jen potřeboval ujistit, že to není jenom tím dobrým hulením. Tak kdy půjdem zabíjet?“ odpověděl zmatlaný Ash a pořád si nebyl jist, jak moc je zhulenej.
„Dáme si steaky k obědu a pak vyrazíme. Půjdem my dva,“ řekl Pong.
„To rád slyším, pěkně to voní. Copak jíme za masíčko?“ pověděl Ash.
„Moje maso a nejsem špatnej,“ zasmál se Blázen a mocně potáhl z brka.

„Za chvíli zaleze místní slunce a vyleze čerstvá mlha. Já připravím magický protidémonský kruh, ze kterýho povedeme boj. A než ho připravím, zkusíš se poohlídnout po našem zavazadle, mám hroznou chuť na lahváče. Rozumíš?“ povídal Pong Ashovi u dveří ven.
„Jasný,“ usmál se Ash a rozkouřil jointa.
Pong otevřel dveře. Do chodby vítr zavál několik suchých lístků a zvenčí nebylo nic slyšet.
„To ticho je vražedný,“ řekl Pong a vyšel ven.

Venku byl klid a tak začal rychle chystat, slovy Kapitána řečeno, ezosračkový předměty a rituální kruh, který musel nakreslit vlastní krví.
Ash mezitím vyrazil obhlédnout okolí, aby zkusil najít zavazadlo. Sice netušil jak vypadá, ale Pong ho ujistil, že až předmět uvidí, tak ho určitě pozná. Byl fascinovaný a současně velmi vyděšený z neskutečného ticha okolo a v zamyšlení úplně zapomněl sledovat západ slunce.
Zavazadlo však poznal bezpečně. Měl pocit, že vypadalo šťastně, když se objevil, ale radost mu zkazila oranžová mlha.
Denní světlo zmizelo a zazněl příšerný demonský řev. Ash nastartoval pilu, popadl zavazadlo a utíkal zpět. Naostřeným řetězem stínal oranžové mlžné ruce, hlavy s rohy a sem tam nějakou démonskou nohu, která se mu připletla do cesty.
„Ty vole, utíkej!!!“ křičel Pong, který odrážel dorážející démony, jenž zkoušeli projít skrz magický krevní kruh.

1 2 3 4 5 6 7 8