Vesmírní dýleři 3: Zmrtvýchvstání - 4. Kurz přežití

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8

‚Zítra‘ se protáhlo zhruba na dva dny, během kterých nešel Medvěd probudit. Kapitán Blázen s Pongem a Kokotem tedy využili volný čas k prohlídce okolí a několika letům nad planetou.
„Můj vůdce, stáhl sem z počítače detailní armádní mapy a je tu spousta opuštěných míst, které zanechala zmizelá civilizace.“
„Prozkoumal to tady někdo někdy?“ zeptal se Blázen.
„Můj vůdce, nikoliv. Planeta slouží k vojenským účelům. Střelnici na jižním kontinentu jste viděl.“
„To sem viděl a překvapilo mě, že neodpálili atomovky.“
„Šéfe, protože nejsou debilové, vždyť místní kořalky jsou rozhodně nejlepší, jaký sme kdy měli možnost pít,“ zasmál se Pong a sledoval z Kapky výhled na povrch.
„Pravda, vůbec mě nebolí hlava,“ odpověděl Blázen. Kokot ještě chvíli létal sem a tam, než zamířil zpět na letiště.

„Kde ste byli, volové?“ přivítal je Medvěd Krill, který těžce vrávoral a občas padl na všechny čtyři nohy.
„Proletět se, nějakej problém?“ zamručel Pong.
„Nenenéé, všechno v pohodě. Jsem připravenej konečně vyrazit. Máte sbaleno?“ huhlal Medvěd.
„Já mám teda sbaleno,“ zachechatl se Blázen a odpálil brko.
„Můj vůdce, zavazadlo je vždy připraveno,“ řekl Kokot a skládal do zavazadla poslední lahváče a kýty s masem.
„Já mám taky naostřeno,“ vytáhl Pong meč a předvedl několik efektních triků.
„Paráda,“ zajásal Medvěd Krill, „ale měli byste všechno nechat tady.“
„Si se posral, ne?“ zarazil se Pong a nahodil zlý výraz.
„Ale vám udělám výjimku, pivo a maso se vždycky hodí,“ rychle je Krill uklidňoval.
„Sem rád, že si rozumíme,“ schoval Pong meče.

Medvěd Krill zamířil na lesní cestu a vedl je podél zurčícího potůčku s jiskřivou vodou a spoustou vodních řas.
„Z těch pálím taky kořalku, mají vysoký obsah cukrů a myslím, že ste ji taky ochutnali. Navíc se dají jíst syrový, chutnaj jako sladkej salát,“ řekl Medvěd a rukou vytrhl několik kousků.
Blázen, aby neurazil, jeden kousek rozžvýkal a s odporem v obličeji polkl.
„Ještě nemám ten správný hlad, abych jedl zeleninu. Kokote, podej mi rychle lahváče, ať spláchnu tu hnusnou chuť,“ řekl a natáhl ruku, ve které hned přistálo pivo.

„Škoda, ale za pár týdnů přijdou vhod. Tady z těhlech bobulí taky pálím, támhle z toho se dá taky pálit a ten oranžovej sráč, kterej vám tak chutnal, je z týhle krásky,“ ukázal Medvěd na rostlinu, která smrděla jak hovno. Než došli na místo, které mělo být na pár následujících dnů jejich útočištěm, dostali solidní botanickou přednášku o rostlinách, ze kterých se dá vyrábět alkohol. Dokonce i ze šišek jehličnanů dokázal Medvěd Krill získat šiškovici.
Pozdní odpoledne prožili výstavbou primitivních dřevěných přístřešků, které musel Kokot dovybavit drobnostmi jako pohodlnými matracemi, stolem či židlí nebo televizí. Samoomývací sedací prkénko v latríně sklidilo zaslouženou chválu. Večer pak seděli u velkého ohně v pohodlných dřevěných zálesáckých křeslech a pili pivo.

„Zítra vás začnu učit základní věc k přežití a především se zaměřím na výrobu destilačního aparátu a pálení alkoholu,“ promluvil k následujícím dnům Medvěd.
„Cože…?“ překvapeně řekl Blázen.
„No normálně, postavíme destilátor z toho co příroda dá a vypálíme mač, kterej nedaleko odsud nějakou dobu kvasí.“
„Cože…?“ nechápal Pong, „tuhle dovednost někdo potřebuje k přežití?“
„Trochu sem kvůli vám upravil program. Mi došlo, že tady s Pongem ste v naprostým bezpečí,“ odpověděl Medvěd.
„Konečně, člově… Medvěde,“ rozesmál se Pong a začal křepčit kolem ohně.

V podstatě spálili hodně dřeva a uběhlo pár dnů, než Medvěd Krill začal stavět z hlíny, dřeva a kamenných nádob destilační aparát. Mezitím dával Bláznovi přednášku o výrobě chladících trubek ze speciálního druhu lián, jejichž vedlejším produktem je halucinogenní míza, kterou sbírá pro klienty Madam Kawasaki.
Blázen věděl o tom, že Madam Kawasaki obchoduje s drogami, protože sám ji dodával tuny marihuany a pervitinu měsíčně, takže při té příležitosti vyřešil s Medvědem otázku pěstování. Ten by se v podstatě nebránil, ale jak Kapitánovi vysvětlil, z marihuany alkohol nevypálí, takže ho tahle rostlina nezajímá. Našli každopádně shodu na dodávkách alkoholu pro Bláznův bar.

Instruktáž přežití probíhala v podstatě podle plánu, destilační aparát destiloval a Medvěd přikuloval další a další sudy s kvasem.
„To všechno musíme vypálit?“ zeptal se Kokot.
„Měli bychom, už se nudíte?“ odpověděl Medvěd.
„Ani ne, ale škoda je, že se tu nedá nic lovit,“ řekl Pong, který očividně trpěl nudou, ale nechtěl kazit zábavu.
„Doděláme to a půjdeme nasbírat nějaký chrousty, uvaříme si polívku. Sběrem hmyzu se dá přijít na jiný myšlenky a když budeme mít štěstí, najdeme nějaký pavouky.“
„Eh…?“ zarazil se Blázen.
„Osmažíme je nad ohněm po indiánským způsobu,“ řekl Medvěd.
„Eh… aspoň bude sranda,“ suše a bez nadšení v hlase zapálil Blázen brko.

Oheň hořel a na klaccích opékali místní tarantule velikosti jídelního talíře.
„Když sou upečený,“ sundal jednu z rožně Medvěd, „rozříznete je takhle nožem od prdele až doprostřed břicha, odtáhnete kůžičku a tak se dostanete k chutnému vnitřku.“
Blázen pohlédl na obsah pavoučího těla, začal dávit a silně zbledl.
„Já abych neurazil,“ řekl Pong a jídelní hůlkou namotal nějaký dlouhý orgán, který vymáchal v obsahu žaludku. Prohlédl si jídlo a pozřel.
„Šéfe, chutná to jak kuřecí s rokfórovou omáčkou.“
„Ještě pořád nemám ten správný hlad,“ zakroutil Blázen hlavou.
„Můj vůdce, chcete k pivu kus šunky?“ zeptal se Kokot.
„Ani ne, ale rád bych se pohnul. Co takhle vyrazit na nějakej průzkum historických staveb, ať něco vidíme?“
„Šéfe, vám se tady nelíbí? Pít je co, jídla máme hromadu,“ oponoval Pong.
„Hele Pongu, si zlenivěl nebo co?“
„Šéfe, pěkná pohodová dovolená, počasí nám přeje a žádný nebezpečí nehrozí.“
„Tady sice ne, ale tahle planeta není zase až tak bezpečná,“ odpověděl Medvěd ledabyle.
„Jak není bezpečná? Něco mi uniklo?“ vylekal se Blázen, až mu brko spadlo na zem.
„Jak bych to tak řekl, jsou místa, kam prostě nikoho nevodím, protože z těch míst se nikdo nevrací.“
„Jak nevrací?“ nadskočil Pong zvědavostí.
„No nevrací, mizej tam předměty a lidi. Zmizej, zůstanou zmizelý a nikdo je už nikdy nespatří. Straší tam. Mimo tyhle zóny je jinak bezpečno,“ vysvětloval Medvěd Krill.
„A kdy si nám to chtěl říct?“ nechápal Blázen.
„Nikdy, nikoho tam netahám. Návštěva zóny nebyla nikdy v plánu.“
„Medvěde, tak teď už je,“ nadšeně vykřikl Pong.
„Kokote, co ty na to?“ zeptal se Kapitán.
„Můj vůdce, protože strašidla neexistují, nebál bych se podniknout menší výzkumnou expedici. Už jsme viděli všelijaké podivné věci, takže by nás nemělo nic překvapit,“ odpověděl Kokot.
„Hm,“ začal Blázen přemýšlet, protože si nebyl jist, jaký smysl má vstupovat do rizika, „co z toho budeme mít?“
„Šéfe, dobrej pocit z adrenalinu. Se mnou se nemusíte ničeho bát, všechno přežijem,“ řekl Pong a bylo vidět, že je rozhodnutý.
„Dobře, až dopálíme všechno co tady máme připravený, tak Medvěd najde nějakou malou blízkou zónu, do který se půjdem podívat. Souhlasíte?“
„Šéfe, to by šlo,“ zajásal Pong.

1 2 3 4 5 6 7 8