„Ale to ste fakt nemuseli. Víte, že narozeniny nikdy nijak výrazně neslavím a dárků nežádám,“ povídal překvapený Blázen, který oslavu vůbec nečekal.
„Kapitáne, nedělejte skromnýho,“ opáčila Urgha a držela v ruce popsaný papír ruční výroby.
„Šéfe, já myslím, že ten dárek je blbost, když máte mě, ale Madam Kawasaki si trvala na svým.“
„Nedělejte zagorky a vymáčkněte se konečně,“ pálil Blázen nervozně brko.
„Kapitáne, máme pro vás tříměsíční kurz přežití pro tři účastníky vedený slavným Krillem,“ řekla Urgha a podávala Kapitánovi papír.
„A to ste se posrali, copak máme málo zábavy? Kurzů přežití už máme za sebou hromadu,“ kroutil Blázen hlavou nad neobvyklým dárkem.
„Šéfe, já sem říkal, že je tenhle present zkurvenej nesmysl.“
„Pongu počkej, jestli je od Madam Kawasaki, tak bych ji nerad urazil. Přeci jen máme nadstandardní vztahy.“
„Šéfe, ale pojedu teda s váma a k tomu chci Kokota, mohl by se hodit.“
„To by asi neměl bejt problém,“ odpověděl stručně Blázen a zapálil nový brko.

„Můj vůdce, míříme na tréningovou planetu určenou k výcviku ozbrojených složek spadajících pod Velkou radu. Podle historických záznamů zde kdysi žila rozvinutá civilizace, která vyhubila sama sebe.“
„Jak vyhubila?“ zeptal se Blázen a pozoroval vesmír před sebou.
„Nikdo neví, prostě zmizela a spolu s ní většina života na zemi i ve vodě.“
„Pánové, velmi podezřelá hovadina,“ zvedl Pong hlavu od lajn.
„Na světě je podezřelejch věcí,“ konstatoval suše Blázen a otevřel oroseného lahváče.
„Můj vůdce, samozřejmě máte pravdu. Mám například teď podezření, že nás čeká solidní nuda,“ řekl Kokot a kontroloval letovou trasu.

Poznali okamžitě, že přiletěli do cílové planetární soustavy, jelikož začala blikat kontrolka komunikátoru.
„Tady Blázen,“ řekl Blázen.
„Můžete zapnout obraz?“ odpověděl hluboký hlas. Kokot zapnul videopřenos a zobrazovací jednotku. Po krátkém zrnění se objevil medvěd v uniformě.
„Jmenuji se Medvěd Krill a budu váš instruktor přežití. Až skončíme, nebudete se bát sami přespat v lese.“
„Moment člově... medvěde, seš si jistej, že víš s kým mluvíš?“ přivřel Pong jedno oko.
„Naprosto bezpečně. Jenom s dalšíma namachrovanejma frajerama, který si myslej, že když viděli pár televizních pořadů o přežití v divočině, tak zvládnou naprosto všechno. No a...“
„Ehm...“ pokusil se Blázen vstoupit do rozhovoru.
„… já sem tady od toho, abych vás vyvedl z omylu. Tady přežijou jen ti nejlepší z nejlepších,“ dokončil Medvěd Krill uvítání.
„Až přistaneme, tak si popovídáme,“ řekl Blázen a vypnul komunikaci.
„Co to kurva bylo?“ zeptal se.
„Šéfe, já nevím, ale nějakej kokot. Já ho pořádně proplesknu, až přistanem.“
„Můj vůdce, ještě bych nepropadal panice, pořád to může být součást hry. Uvědomte si, že sem posílá Velká rada jenom vybrané jedince.“
„Na tom by něco mohlo bejt,“ drbal se Pong v bradce a aby se uklidnil, začal rýsovat lajny rovnou dvě.

Navigační signál dovedl Kapku na oběžnou dráhu, po které udělali několik obletů. Planeta vypadala jako jakákoliv jiná planeta s podmínkami vhodnými pro život. Moře, oceány, kontinenty a oblaka.
„Pěkný místo. Škoda, že je opuštěný,“ řekl Blázen.
„Můj vůdce, asi nebude úplně jednoduchý přistát na povrchu,“ pověděl Kokot, když prolétali polem trosek. Přijímač automatického navigačního systému začal opět blikat.
„Asi bysme měli následovat signál,“ pověděl Pong.
„To bychom měli,“ souhlasil Kokot a nechal navigační systém, aby s lodí přistál

Signál je zavedl do klimaticky příjemné části pevniny na pobřeží oceánu. Krajina byla pokrytá zelenými loukami a nekonečnými lesy. Přistávací plochu postavili v blízkosti strohých armádních budov. Z jedné vyšel chlupatý dvounohý tvor a šel směrem ke Kapce.
„Šéfe, tady je ale ticho,“ konstatoval Pong, když vyšli z nákladního prostoru.
„To teda je,“ snažil se Blázen zachytit jakýkoliv zvuk.
„I v hrobě je větší rámus, ale fakt dobře se tu spí. Já jsem Medvěd Krill a udělám z vás opravdový bojovníky.“
„Něco bys měl vědět...“ začal Pong, ale Medvěd ho přerušil.
„Jestli máš něco na jazyku, tak to řekneš večer. Pořádně zapaříme, protože od zítra následující tři měsíce nebude příležitost.“
„Ach jo,“ odsekl Pong, ale nechtěl vyvolávat konflikt dřív, než bylo nutný.

„Moment, to ste fakt skutečně vy? Takovou parádní vyhlazovací akci sem v životě neviděl,“ příšerně se večer v jídelně divil Medvěd zjištění, koho má na kurzu.
„Jo debile, sme to fakt my a sme rádi, žes to konečně pochopil,“ zapálil Blázen pořádný brko.
„Já sem myslel, že ste nějaký dvojníci - pomatený fanoušci, který napodobujou svý hrdiny. Sem myslel, že si ze mě Madam Kawasaki trochu vystřelila, když mi povídala, kdo sem přijede.“
„Vy se nějak blíž znáte?“ zeptal se Blázen.
„Trochu, dělal jsem ji pár let osobního strážce, když začínala s byznysem. Ale víte, já mám rád klid, tak sem skončil a odešel pracovat jako instruktor a trenér přežití pro Velkou radu.“
„Jo takhle,“ řekl Kapitán a podíval se po Pongovi.
„Šéfe, myslím, že si užijem pěkných pár týdnů. Co všechno můžeme dělat, kromě přežívání v lese o zelenině a ovoci?“
„Je to tady trochu extrémní, ale nic kromě chlastání. Pálím všechno možný a vyrábím luxusní pálenky pro podnik Madam Kawasaki,“ pověděl pyšně Medvěd a šel do vitriny pro pár lahví označených jednoduchou nálepkou s obrázkem medvěda.
„Můj vůdce, řekl bych, že Madam Kawasaki věděla přesně, jak vám dopřát klidnou dovolenou,“ řekl Kokot a usrkával brčkem olej ze sklenice.
„To teda nevím Kokote, právě sme se dozvěděli, že budeme tři měsíce chlastat a žrát zeleninu. Možná bude lepší, když přineseš z Kapky všechny konzervy s lančmítem a šunkou,“ dumal Blázen a podíval se po Medvědovi.
„Kdy si měl naposledy nějaký maso?“
„Helejte, to bych raději nerozebíral, protože vám asi musí bejt jasný, že maso, který tady zemře, už se nikam dál neveze. Občas potřebuju maso a nežeru akorát medvědy. Nejsem kanibal, volové,“ odpověděl Krill.
„Tak to mi spadnul kámen ze srdce, ty vole,“ zasmál se Blázen a otevřel dalšího lahváče.

Pravda je taková, že seznamovací večírek trval asi čtrnáct dní, během kterých spálili jeden barák a Medvěd sežral dobrou polovinu masových konzerv.
„Šéfe, možná bysme měli trochu zvolnit, jinak tady vytuhnem. Má tu strašný zásoby kořalky a všechno to prostě nevychlastáme,“ seděl Pong vedle Blázna.
„Zítra, že jo Medvěde?“ odpověděl Kapitán a díval se po Krillovi.
„Jo, jo, jo, v pohodě,“ zamručel Medvěd. Chvíli se pokoušel postavit na obě nohy, ale úspěšně zahučel pod stůl a začal hlasitě chrápat.