„Šéfe, Šéfe, ty vole, probuďte se,“ třásl Pong Bláznem, který už dávno hodil čelíčko na pódiovém stole. Pod nimi stále probíhala jedna z největších orgií Sluneční soustavy a nevypadalo to, že by davy nějak prořídly. Nad kolonií stoupal dým z hořících budov a chaos začínal nabírat nekontrolovaných obrátek.
„Musím to nějak zastavit, půjdu dát dohromady jednotku policajtů, jestli seženu někoho střízlivýho,“ zamručel Pong, dal lajnu a šel pátrat po někom, kdo by mu pomohl nastolit opět veřejný koloniální pořádek.

Kromě Urghy a Karlose však nebyl nikdo k dispozici, protože kolonie byla sevřená křečí a nebylo nikoho, kdo by se chtěl věnovat jakékoliv práci.
„Pongu, co chceš s tim vyndaným davem dělat? Vždyť není šance jakkoliv všechny ty vyjetý lidi usměrnit,“ smála se Urgha.
„Děvenko zlatá, vyhlásíme ultimátum a kdo ho nedodrží, ten prostě zemře.“
„Ty vole, a jak chceš vyhlašovat ultimáta? Myslíš, že tě někdo bude poslouchat??“ smála se dál.
„Normálně, jak jinak myslíš? Místním rozhlasem. Všichni tady poslouchají místní rozhlas, Číňani jím vyhlašovali svý edikty a nikdo ho nikdy nevypíná.“
„Když myslíš. Odkud se vysílá?“ zeptala se Urgha.
„Z ústředního výboru, je to jediný místo,“ odpověděl Pong.

Z budovy výboru byl solidní mrdník. Vykašený lidi obsadili chodby a většinu kanceláří, kde pařili a souložili jako o soudným dnu. Došli až ke dveřím s nápisem „Obecní rozhlas“ a Pong otevřel. Uvnitř bylo několik mrtvol a menší nepořádek. Karlos se usadil ke stolu a zkusil zapnout elektroniku. Za krátkou chvíli radiostanice svítila a Pong popadl mikrofon. Zmáčkl tlačítko a promluvil.
„Tady Pong, toto je první varování ze tří. Okamžitě ukončete zábavu a vraťte se do svých domovů nebo budete nekompromisně zabiti.“
„Myslíte, že to někdo slyšel?“ zeptal se.
„Těžko říct,“ odpověděl Karlos a z chodby se ozval vyndaný smích.
Pong otevřel lahváče a narýsoval lajny.

Vypil dvě láhve piva, než usoudil, že je potřeba vyhlásit varování číslo dvě. Nechtěl zase dělat příliš dlouhý prostoje mezi hlášeními, protože by jim pak nemuselo obyvatelstvo věnovat řádnou pozornost. Zapnul tedy mikrofon.
„Haló, haló, haló, varování číslo dvě. Zvedněte hlavy od mrdání a poslouchejte toto zvěstování. Kdo doma nebude po třetím upozornění, zabit bude bez varování!“
Pong se napil a podíval po Urghze a Karlosovi.
„Jakej sem byl?“
„Vážně myslíš, že to zabere?“ zeptala se Urgha.
„Určitě, tady sou vycvičený a jakmile začnou umírat první lidi, rychle se to roznese a zbytek zaleze do svých doupat.“
„Když myslíš,“ zasmál se Karlos a vyndal další lahváče.

„Kde je vůbec Kokot?“ zeptal se Pong po pár dalších vypitých pivech.
„Naposledy jsem ho viděla s madam Kawasaki,“ odpověděla Urgha.
„Aje, dobytek jeden,“ pousmál se Pong.
„Nevim, kdo je tady dobytek, ale budiž,“ rýpavě poznamenal Karlos a vypadal nervózní.
„Je asi čas posledního varování, co?“ zvedl se mistr kung-fu a naposledy zapnul mikrofon. Vytáhl z kapsy hudební přehrávač a pustil do místního rozhlasu mocné troubení sirén, které po vzdáleném zesílení všech přijímačů úplně rvalo uši a vnitřnosti.
Dvě minuty řvaly sirény, než je Pong vypnul.
„Slyšeli ste zmrdi? Tohle bylo třetí varování. Každý, kdo bude po skončení tohoto vysílání přistižen venku, skončí zasraně rychlou smrtí. Nezapomeňte, že já a Šéf ovládáme veškerou technologii podpory života. Takže ještě jednou. Kdo nezaleze, zdechne, rozumíte? Máte deset sekund, abyste zmrdi zmizeli z ulic. Pong konec.“
„Hodně drsný varování,“ řekla Urgha.
„Počítej deset sekund,“ odpověděl Pong a vytáhl meče.

„Dvě piva nebylo deset sekund, žejo?“ řekl Karlos.
„Ne nebylo, všichni dostali dobrej náskok, ale stejně nás čeká pár mrtvejch,“ odpověděl Pong, zvedl se a otevřel dveře do chodby ústředního výboru.
„Nikdo nikde,“ zasmál se, „tady sou naučený poslouchat přísný rozkazy.“
Prázdnou budovou došli až ven do vyprázdněné ulice, kterou pokrývaly těla do mrtva zmožených a několik postav, kterým pohupující země nedovolila jít rovně.
„Budem zabíjet i tyhle chodící mrtvoly?“ zeptala se Urgha.
„Asi ne, jenom ty málo našrot a hlavně agresivní zmrdy, ale myslím, že jich moc nebude,“ řekl Pong a šel tichým bulvárem. Moc dobře věděl, že z některých oken je pozorují vyndaní obyvatelé a strachy jsou posraní až za ušima. Už místní domorodce docela dobře znal, hlavně jejich obavu z narušení dýchatelný atmosféry a klimatu.

V zabaveném osobním voze Pong s Urghou a Karlosem projeli celou kolonii a zabili jen několik málo lidí, povětšinou nechutně vyndaných provokatérů, kteří se nechtěli podvolit Pongově výkonné moci.
„Čekal sem teda větší jatka,“ trošku sklesle podotkl Karlos.
„Sem ti říkal, že jsou vycvičený, ale neboj, ještě pořád máme před sebou práci. Vyhlazení Zakázaný říše. Teď jdem probrat Šéfa z kómatu a dát dohromady celou partu,“ odpověděl Pong a zamířil zpět ke stadionu, kde se na pódiu právě probíral Kapitán Blázen.

„Solidní apokalypsa, kde sou kurva všichni,“ rozhlížel se po místě plném opravdu těžce unavených figur a zapálil brko.
„Šéfe, koukám, už ste vzhůru. Poslal sem zmrdy na kutě, ať se vyspí z kocoviny a pořádně užijou dojezd. Čeká nás práce.“
„Pongu, ty vole, to byl mejdan. Kde sou všichni?“
„Šéfe, Urgha s Karlosem dávaj do kupy posádku, my pojedeme přes letiště zpět do klubu a připravíme se na nadcházející povinnosti.“
„Ty vole, Pongu, doufám, že si přijel autem,“ zamručel Blázen a těžce se zvedal ze židle.

„Můj vůdce, rád vás vidím. Jak jste si užil inaugurační párty? Hosté už pomalu odlétají do svých domovů,“ přišel rozjařený a rozcuchaný Kokot pozdravit Kapitána, jenž pohodlně seděl ve své klubové pohovce a pozoroval hosty v podniku, kteří ještě nemohli spát a přišli se dorazit.
„Kokote, parádně a co ty? Vypadáš, že si to měl dost náročný.“
„Můj vůdce, já se jen tak neunavím, ale madam …“
„Radši mlč a co se stalo v posledních pár dnech, zůstane tam, kde se to stalo,“ zarazil ho Kapitán.
„Šéfe, musíme zvednout prdele a dokončit náš úkol,“ vstoupil Pong do rozhovoru.
„Nojo, ten zasranej plán s vyhlazením civilizace, kam povedou naše kroky teďka?“ zeptal se Blázen.
„Šéfe, zaletíme za našimi radioaktivními přáteli pro nějaký atomovky a perník. Pak splníme povinnost vůči vesmíru,“ řekl Pong.
„Dobře,“ odpověděl otráveně Blázen a pohladil Mazlíčka, který mu s hodně velkým břichem spokojeně ležel u nohou. Popravdě napsáno, Mozeček měl taky místo břicha solidní žok.