„To má bejt jako váš konec, kreténi. Kam ste si mysleli, že utečete,“ promluvil temný dunivý hlas a v ohnivé stěně mrklo velké oko.
„Ty seš kdo?“ zeptal se Jack.
„Já jsem Vševidoucí oko a vládnu této dimenzi,“ odpovědělo oko.
„Zednáři?“ vložil poznámku do diskuse Doktor.
„Ani hovno, já sem Bezezub, vládce této dimenze plné zla a krvavých obětí,“ odpověděl Bezezub.
Jack, Frank a Doktor po sobě pohlédli. Ani si nevšimli, že se za nimi objevila nahá kráska s kozlí hlavou.
„Vítám tě má nejmilejší kněžko,“ řekl Bezezub.
„Já tebe taky, jak se líbil obřad?“ zeptala se kněžka.
„Parádní podívaná, hlavně ten konec byl bombastickej,“ zasmál se Bezezub.
„To jsem ráda, takže co s nima? Každá kára má palivo tak akorát, aby dojela na okraj, tak sem ani nespěchala a dala si raději koupel. Přeci na výlet k okraji světa nepojedu špinavá a smradlavá.“
„Rozumím. Vem je zpátky a vyhraď jim čestnou poslední pozici v nadcházejících závodech. Ten koktavej docela obstojně řídí,“ odpovědělo Bezezubovo oko a zmizelo v plameni.
„Slyšeli jste, myslela jsem, že vás bude chtít zabít tady na místě, ale když nás dobrosrdečný vládce zla a temnoty požádal, abyste se zúčastnili závodů, tak budete závodit,“ pronesla kněžka další nějaká temná slova v řeči, které nebylo rozumět.
Okolo Doktora, Franka a Jacka se vytvořila ohnivá klec, která se zmenšovala a zmenšovala, až se zmenšila do velikosti krabičky od sirek, kterou si kněžka dala – však vy víte kam - do prdele přeci, protože neměla žádné kapsy a pro naši trojici všechno zhaslo.

Doktor otevřel otevřel oči.
„Kde to sme?“
„V prdeli,“ odpověděl Jackův hlas.
„Cože?“ rozhlédl se Doktor pořádně a došlo mu, že je zase v té samé kamenné cele, akorát zámek je nějaký jiný.
„Kukurva,“ držel se za hlavu Frank.

Dlouho nikdo nepřišel, žádná jeptiška ani démon. Čekání však bylo přerušeno, v zámku zarachotil klíč a mříž se otevřela.
„Vstávat, půjdete na smrt,“ řekla jeptiška ve zkrvaveném hábitu a za ní stály další tři s rezavými mačetami v rukou.
„Se asi nemá smysl bránit,“ zhodnotil situaci Jack a zbytek raději souhlasil. Jeptišky je obklopily a vyvedly z cely.

Procházeli kamennou chodbou osvětlenou loučemi, kterou je jeptišky dovedly na známé nádvoří, kde již čekala pojízdná klec.
Pochopili, že mají nastoupit, takže neodporovali a nechali za sebou zacvaknout malá dvířka. Parostroj se dal do pohybu, klec zaplavil dým z kotle a neodpružená kola, zpevněná kovovou obručí, tvrdě skákala po kamenných kostkách.
Jeli cestou, kterou už znali, projeli bránou, přejeli kamenný most a první, čeho si všimli bylo, že jsou všude davy lidí v různých stádiích vykašenosti. Na klec začaly létat různé předměty, od lehkých klacků až po pořádné šutry a různé železné nářadí jako francouzáky, utahováky a jiný páky od parních strojů.
Doktor, Jack a Frank si vzájemně kryli hlavy a byli rádi, že mříž zadržuje ty největší létající objekty. Vidlácká cesta je doprovázela až k dřevěným vratům u velké dřevěné stěny, nad níž visel velký nápis „Parodrom“.
„Kurva, to bude průser,“ zamručel Frank a sledoval, jak se dveře otevírají. Vjeli dovnitř a aspoň ocenili, že přestaly létat předměty, mohli se tedy zvednout a pořádně rozhlédnout.
Jeli dlouhým tunelem z prken, až paropovoz zastavil skoro poblíž výjezdu u malých dveří. Jedna z hlídajících jeptišek otevřela mříž klece a vyhnala trojici ven.
„Běžte těma dveřma,“ rozkázala a Jack měl jen krátkou příležitost spatřit, že jsou na nějakém závodním místě. Času nebylo nazbyt, protože dveře se za nimi zase zavřely a jeptišky je vedly dlouhou chodbou k dalším dveřím.

Stáli ve velké hale podobné garážím. V jednotlivých servisních docích byla celá řada ozbrojených a obrněných vozů, pravděpodobně závodních, protože každé mělo nějaké číslo.
Jeptišky je dovedly úplně nakonec k špinavému doku, kde byla hromada železa a poloprázdná krabice s nářadím.
„Máte 24 hodin, abyste tu káru dali dohromady a možná budete ještě chvíli žít,“ přikázala jeptiška, přetáhla židli do rohu, posadila se a začala brousit mačetu.

V depu vládlo napětí, jedni technici ladili parní stroje, jiní kontrolovali konstrukce vozů a další se zase věnovali zbraňovým systémům. Do toho všeho pára, dusivý dým a prach z uhlí, který ulpíval na všem s čím přišel do styku.
Jack otřel zpocené čelo, na kterém zanechal mour jasnou černou stopu a podíval se po Frankovi, který konečně úspěšně vyčistil a složil převodovku.
„Čas nám běží, jak si na tom? Já mám motor složenej, jen ho nainstalovat a vyzkoušet.“
„Jajacku, jajá sesem tataky hohotovej.“
„Fajn,“ odpověděl Jack a začal přesouvat řetězový zvedák s uchyceným motorem nad karoserii velmi zvláštního vozu, který by někdo mohl označit za steampunkový, protože celé prostředí si o to celkem říkalo.
Jeptiška v rohu na židli nepřestávala brousit mačetu, ta už ztratila veškerou rez a blyštěla se jako nová. Pak se sehnula pro kus starého papíru a vyzkoušela na něm sílu ostří.

Řetězy zvedáku rachotily a pomalu spouštěly parní motor do svého ocelového lůžka. Jack pobíhal kolem a kontroloval celý proces umisťování. Jediný Doktor neměl nic na práci, tak hlídal čas a sledoval okolí.
Venku před depem vládl mocný ruch. Reportéři s parními kamerami a velmi nepříjemným umělým světlem vycházejícího z uhlíkových oblouků se motali mezi lidmi a vytahovali některé jedince z davu k rozhovorům.
Návštěvníci nadšeně prohlíželi připravené nastartované vozy a dělali si selfíčka parními polaroidy s jejich řidiči. Bylo jasně patrné, že jsou účastníky velmi významných závodů. Doktor pohlédl na velké parní hodiny s ohnivými světly, které odpočítávaly zbývající čas pravděpodobně do začátku akce. Měli ještě jednu hodinu.

„Jacku, Franku, máte ještě hodinu,“ vešel Doktor do garáže a začal z kouře kašlat.
„Ty vole hrozný prostředí, už aby ti idioti objevili galvanický článek. Hned se jim bude žít líp,“ mručel, když chodil kolem opancéřovaného parního vozu s předním sklem krytým mříží. Mocné nárazníky s ostny a nabroušené hroty přidělané na kola, musely v davu civilistů nadělat slušnou paseku. Ne nadarmo měl pocit, že ty tmavé skvrny jsou skvrny od krve.
„Má to nějaký zbraně?“ zeptal se.
„Plamenomet, granátomet, kulomet a různé pasti jako ostnatí ježci, zápalná kapalina a láhev nějakýho primitivního kerosinu, který by měl pod kotlem nahradit nitro,“ začal vykládat Jack, ale přerušilo ho hlasité řvaní návštěvníků na ochozech amfiteátru. Stavba se celá začala otřásat a venku spatřili roztleskávačky v minimálním koženém oblečení běžící k velké bráně.
„Váš čas se blíží,“ zvedla se jeptiška z židle a schovala mačetu pod oblečení. Hodiny ukazovaly 20 minut do začátku.