Tuhle scénu nikdo z našich hrdinů nespatřil, protože během jejího průběhu utíkali k zaparkovaným parním vozům, ale čtenáři či divákovi ji lze přiblížit krátkým popisem nebo scénkou.
K oltáři přichází jeptiška s hlavou kozla, jemuž rudě svítily oči. Postavila se před obecenstvo a pozvedla ruce.
Jeptišky povstaly, zakřičely vysokými hlasy a některé padly mdlobami k zemi. Plameny stovek svíček v lustrech a postranních osvětlovacích tělesech se komíhaly ve studeném větru, který prolétl celým kamenným prostorem.
Jeptiška s kozlí hlavou odhodila cudný hábit a odhalila nahé tělo královny krásy. V auditoriu to zašumělo. Začala zpívat operním hlasem náboženský chorál, který se nesl pod klenbou a v jeho vlnách začala nad oltářem neviditelná síla formovat ohnivý kruh. Zpěv zesílil, až praskaly lahve s alkoholem, které měly některé jeptišky s menší vybudovanou závislostí schované ve spodničkách.
Kruh se zformoval a do chladného sálu mrklo teplé ohnivé oko.
„Náš pán se dívá!“ zaječela hlavní kněžka a začala honit péro nebohé oběti. Když konstelace dosáhla přesné velikosti, naskočila a začala se ukájet. Její koňská jízda trvala dlouho a hlasitý nadržený křik vycházející z otevřených úst doháněl některé jeptišky k orgasmické extázi, ve které ruce vložily mezi nohy a začaly velebit boha. Jiné si začaly pomáhat vzájemně a celé se to defakto zvrhlo v obrovské orgie nadržených lesbických jeptišek.
Když vše dosáhlo společného orgasmu a studenou podlahu zkropila posvěcená voda rozkoši, jeptišky společně zakřičely a pak utichly. Hlavní kněžka vzala do ruky nůž a jedním řezem odřízla nástroj, který ji způsobil tolik rozkoši. Oběť nevydala ani hlásku, protože nejspíš byla pořádně sjetá a zvrhlá jeptiška vrazila nůž do břicha nešťastníka a vytvořila díru tak akorát, aby mohla prostrčit ruku. Ano, došlo na klasické a oblíbené vytrhávání srdce zaživa. Vytáhla tlukoucí sval a zvedla s ním ruku vzhůru. Jeptišky ani nehlesly, protože byly všechny naprosto vyřízený a slastně oddychovaly. Kněžka pronesla několik temných slov a hodila srdce ohnivému oku, ve kterém hladově zmizelo. Kruh promluvil démonicky zlým hlasem.
„Můj čas se blíží.“
Jeptišky mlčely a pod oltářem svítily dvě rudé tečky. Mazlíček.

O to vše Jack, Frank a Doktor přišli, protože právě přikládali pod kotel jednomu parnímu vozu.
„Jajacku, tyty sese popostarej oo momotor, jajá bubudu řiřídit,“ mektal Frank.
„Ty, ty vole?“ zasmál se Jack.
„Jojo jajá. Neneser. Tyty rorozumíš momotorům, jajá zazase řiřídím. Aa neneser,“ vykoktal Frank s velkým důrazem. Jack se zarazil, ale došlo mu, že motorům skutečně rozumí víc než řízení.
„Dobře, ty vole,“ odpověděl a posadil se dozadu k hromadě uhlí.
„Dodoktore, hhlavně mlmlč aa nenekecej mimi dodo řiřízení. Jajasný?“ řekl Frank Doktorovi, který seděl vedle něj.
„Dobře, tady je to tak hustý, že ani nemám chuť si dát dávku. Jacku přilož pod kotel a ty Franku šlápni na plyn.“

Frank dupl na pedál a nic nestalo.
„Coco jeje, kukurva?“ prohlížel Frank překvapeně řízení a kontrolky.
„Nemáš páru, ty vole,“ zasmál se zezadu Jack a otočil ventilem. Písty zasyčely, pára vyvalila a Frank na pedálu ucítil výkon několika koní.
„Pipičo,“ zasmál se a parní samohyb naznačil pohyb vpřed. Frank jej vyvedl z klášterního parkoviště a zamířil po kamenné cestě vyjetými kolejemi směrem, kterým tušil výjezd ven. Nespletl se, prázdnými klášterními prostory zanedlouho dojel k otevřené hradní bráně, která mířila ke svobodě.

Přejeli kamenný most přes hluboký vodní příkop a zamířili přímou cestou k obzoru. Krajina nebyla pustá. Jeli středověkou dřevěnou vesnicí se špinavými nuznými obyvateli, kteří ve špinavých šatech vykonávali různé činnosti jako práce v kovárně, obsluha v pajzlu, souložení na ulici či praní špinavého prádla.
„Zvláštní místo,“ konstatoval Doktor. Nikdo neodpověděl.
Projeli dědinou a najednou byli v místě, jemuž dominovalo po levé straně ohromné parkoviště, na které právě najížděla kolona parních strojů a u prvních stánků probíhali první pitky různě oděných postav.
„Asi nějaká mocná akce,“ prohlásil Jack, kterému ukápla slina při představě stánku plného alkoholu.
„Vypadá to tak,“ řekl Doktor a ukázal rukou na velkou dřevěnou ceduli, která visela na velké dřevěné stěně a cosi zakrývala.
„Paparorodrom,“ četl Frank.
„Cože?“ zakřičel Jack, který právě přiložil pod kotel.
„Parodrom je tam napsáno,“ odpověděl Doktor.
„Co to kurva…?“ nechápal Jack.
„Taky vole netuším,“ odpověděl Doktor.
Frank přidal plyn a v dýmu parního stroje mířil k vysněnému obzoru.

Vyjeli do prázdné mrtvé krajiny, zkrášlené pouze černými torzy stromů a plameny tryskajícími ze zemských děr. Setmělo se a všechno vypadalo černě. Z komínu parovozu vylétávaly jiskry a pára hustě syčela.
„To by mě fakt zajimalo, kde to sme. Na nebi nejsou hvězdy a subprostorová spojení mlčí. Snad aspoň Muskové zjistili, že sem se jim ztratil z mapy,“ povídal stále střízlivý Doktor a pozoroval podivná temná stvoření, která létala po obloze a odrážela světla ohňů.
„Kukurva nenevím, aale fufurt mymyslim, žeže vv jijiný didimenzi,“ vykoktal Frank.
„Jak v jiný dimenzi?“ ozval se zezadu přikládající Jack.
„Mamáte něnějaký jijiný vyvysvětlení?“
Nastala pauza, ve které bylo slyšet bublání vařící vody, broukání pístů a parní ventily. Do toho se ozval nechutný smrtelný řev.
„Nemám, můžeš ještě přidat?“ řekl Jack a nasypal další lopatu do kotle.
„Momoc nene,“ koktal Frank a zkusil ještě víc prošlápnout plynový pedál.

Krajina změnila tvář, ohně sice zůstaly, ale všude okolo byla kamenitá poušť a v dálce ve stínu noci vylezly siluety hor. Parní vůz se přibližoval a vítr čechral posádce vlasy.
Vjeli mezi kopce a silnice započala stoupání. Parostroj se zadýchával a lapal po vzduchu, ale stále zvládal náročný výjezd.
„Dochází nám uhlí,“ zakřičel Jack.
„Kam dojedem, tam dojedem. Vidím nějaký světlo,“ řekl Doktor a ukázal nad hřeben před nimi, za kterým prosvítala rudá záře.

S posledními parními výdechy dojeli na rozsáhlou plošinu a výhled, který se před nimi otevřel, jim vzal veškeré iluze o budoucnosti.
„Sme v absolutní prdeli, sme v nejhlubší prdeli v jaký sme kdy byli,“ konsternovaně mumlal Jack a příšerně se potil, protože potřeboval láhev kořalky.
„Nene, toto…,“ nemohl ze sebe Frank dostat slov.
„Pičo,“ ulevil si Doktor.

Frank parní vozidlo zastavil na hraně útesu a všichni vystoupili. Došli k okraji a pohlédli dolů do nekonečné hlubiny, ze které tryskala ohnivá stěna, jenž se zvedala vysoko do výšky.
„To má bejt jako nějakej konec světa nebo kurva co?“ kroutil Jack hlavou a nevěděl co má dělat.