Po půl hodině už z atria zmizely největší krvavé stopy, shrbené uklizečky drhly dlaždice a malými kartáčky čistily spáry.
Blázen s Karlosem chodili kolem dokola a kontrolovali postup prací. Při té příležitosti se seznámili s jednou postarší dámou, která odmítla pracovat s tím, že odjakživa řídila celý tento podnik.
„Já jsem Blázen a tohle je Karlos. Přijeli sme sem vyhladit kompletní civilizaci a Hong nám trochu narušil plány díky svýmu milosrdenství,“ pověděl Kapitán.
„Říkají mi Matka a ten debil Hong je tu s váma?“ řekla Matka.
„Jo je, vám nevadí, že vás chceme všechny vyhladit?“ odpověděl Blázen.
„Ne nevadí, dalo se to čekat, při tom všem zabíjení a podrážení obchodních partnerů. Kdo vám zaplatil?“ zeptala se Matka.
„Nikdo, eunuch Ho nás poslední dobou sral a tuleň z jedný halucinace mi řekl, že jediným způsobem jak se eunucha zbavit, je vyhladit celou Zakázanou říši. Tak sme tady,“ zasmál se Blázen.
„Staré proroctví, proto byl císař tak nevrlý a mekotal cosi o vidinách, v nichž mu tuleň přišel říci, že konec jeho říše se blíží a bojovník, který vše zničí, je již narozen.“
„Ty vole, Matko, jaký starý proroctví? O ničem nevím,“ odfrkl Blázen.
„Vypadá to možná zvláštně, ale historie předpovědi sahá až ke konci 21. století do doby exodu ze Země. Tehdá se někteří čínští komunisté rozhodli opustit komunistickou víru a navrátit ke starým císařským tradicím a pořádkům, ve kterých Zakázané město svými prastarými rituály udržovalo vesmír v chodu. Během vzájemného vyvražďování došel tehdejší vyjednavač OSN, kterým byl shodou okolností tuleň, k dohodě mezi znepřátelenými tábory a komunisté odpadlíkům dovolili opustit planetární systém. Avšak za velkou cenu, kterou musel budoucí první Zakázaný císař zaplatit. OSN nesouhlasila s návratem ke starým zbytečným zvykům, proto nechala odpadlíky proklít oddělením magie a šamanismu a prorokovala, že jednou přijde Číňan a všechny do jednoho zničí. První Zakázaný císař si toto tajemství nechal pro sebe a přenášelo se jen po císařské linii.“
„A ty o něm víš jak?“ zeptal se nechápavě Karlos.
„Během let se to tak nějak rozkecalo a lidi si zvykli natolik, že přestali mít strach,“ vysvětlila mu Matka.
„Ty vole, do čeho sem se to zase uvrtal,“ povzdechl hluboce Blázen a odhodil vykouřený vajgl do zbytků krve.

„Kapitáne, Kapitáne, tady ste,“ byl slyšet Hongův křik.
„Ale hovno, už je tady,“ zamručela Matka.
„Kapitáne, dovolte, abych vám představil svoji ženu Hek Ho,“ představil ženu, která s ním byla.
Hek vypadala úplně tuctově a Matka se začala smát.
„Už si mu to řekla?“ zeptala se.
„Cos mi měla říct?“ lekl se Hong.
Hek Ho po něm hodila pohledem a nadechla se.
„Víš, nechtěla jsem se tě nějak dotknout, ale už spolu nemůžeme být.“
„Proč?“ nechápal Hong.
„Protože tvůj syn není tvůj syn, ale je synem císařovým. Opouštím tě,“ odpověděla.
Hong zíral a vůbec nic nechápal. Blázen koukal na Karlose a oba dva se uculovali. Kapitán nabídl Hongovi oroseného lahváče, ale ten nasraně odmítl.
„Kam bys chtěla kurva jít? Podívej se kolem sebe, všichni jsou mrtví a brzo bude celá tahle civilizace úplně vyzmizíkovaná z vesmírnejch map. Co si jako představuješ, že budeš dělat?“ rozčíleně se zeptal.
„Co bych dělala? Půjdu za svým srdcem,“ odpověděla Hek.
„No to ses posrala, bože ženská, co se ti stalo s mozkem?“ chodil Hong dokolečka a šermoval rukama.
„Mozek mám v pořádku, ty jeden debile,“ řekla Hek, otočila se a odešla.
„Táhni děvko a už se nikdy nevracej,“ zakřičel za ní Hong, ale ona mu ukázala jenom prostředníček.
„Děvka jedna blbá, dej mi čáru,“ řekl smějícímu se Karlosovi.

Hong se strašně rychle ožral, takže s ním nebyla řeč. Blázen, Karlos a Matka seděli u stolu a probírali věci budoucí.
„Helejte, když se postaráte o zbylé chovné stanice, tak my vás ušetříme a tuhle planetu nezničíme. Nebudete mít problém se vzbouřit, chopit zbraní a povraždit zbývající eunuchy?“
„Kapitáne, naprosto vůbec nebudeme, některé z nás jsou velmi dobře vycvičené a dáme sestrám předem vědět. Stejně si myslím, že se k nim první zprávy o této události už dostaly,“ odpověděla Matka.
„To rád slyším a taky pořád slyším Ponga s Urghou,“ pověděl Blázen a chvíli s úsměvem poslouchal milostné skřeky, které se vznášely nad střechami dívčího ústavu.

„Musím říct, že vás sem přineslo samo nebe, mě už ta šikana od posranejch kastrátů tak srala, že jsem přemejšlela nad sebevraždou. To se nedalo vydržet, těm čůrákům se ani nepostavil a furt stáli a hlídali. A já jsem byla tak opuštěná a sama,“ začínala natahovat Matka a současně padat Bláznovi na rameno. Ten ji podrbal na zádech a zeptal se.
„Co bys říkala na pětku nebo šestku, přidaly by se nějaký holky?“
Matka zvedla hlavu a rozsvítila nadržené oči.
„Rozhodně,“ rychle odpověděla a mávla rukou k postávajícím služkám.
„Vyber si.“
„Já si můžu taky pár holek vybrat?“ zeptal se opatrně Karlos.
„Jistěže ano,“ zasmála se a odešla s Bláznem a dívkami.
Karlos pohlédl po spícím opilém Hongovi a usoudil, že s ním moc nepokecá, takže šel ulevit hormonům.

Hong ještě furt spal, když přišel Pong s Urghou.
„Hej, ty vole, vstávej, kde je Šéf?“ zacloumal spáčem.
„Co, co, co se děje?“
„Hongu, kde je ty vole Šéf?“ zeptal se Pong znovu.
„Já, já, já vůbec nevím,“ mumlal Hong a rozhlížel se vůkol rudými škvírami místo očí. Bylo už celkem uklizeno a většina dívek se chystala k boji.
„Teda tady je bordel,“ konstatoval Pong a vyrazil s Urghou hledat Blázna s Karlosem.
V podstatě je našel celkem rychle a oba dva už byli docela solidně vyřízení.
„Už seš konečně hotovej, ty jeden nadrženej prasáku?“ přivítal ho Blázen.
„Já už fakt nemůžu,“ podíval se po posteli, ve které leželo několik nahých žen.
„Šéfe, vidím, že ste si užil. Vyzvedneme Karlose, popadneme Honga a padáme odsud. Vypadá to, že holky vzaly právo do svých vlastních rukou,“ řekl Pong a čekal, dokud se Kapitán neoblékl.

„Matko, seš si jistá, že nebudeš potřebovat moje vůdčí schopnosti?“ musel se znovu ujistit Pong, když stáli v atriu a pozorovali ozbrojené ženy, které postupně vytvořily několik jednotek.
„Pongu, neber si to osobně, ale tenhle boj musíme vybojovat samy bez pomoci mužů. Již jsi nám pomohl hodně,“ odpověděla Matka, hrdě se rozhlížela po spolubojovnicích a brousila meč.
„Dobře, jak myslíš, každopádně se ještě chvíli zdržíme a dohlídneme na vás z orbity, kdyby se někdo z císařských pokusil o útok z oblohy,“ řekl Pong a napadla ho prasárna, protože ženský s meči v rukou ho dost vzrušovaly.
„Pongu, zavolal sem Kokotovi, aby nás za chvíli vyzvednul,“ přišel Blázen s Karlosem a několika dívkami.
„Šéfe, výborně, chvíli se ještě zdržíme a dohlídnem tady na holky, kdyby měly náhodou nějaký problémy.“
„Dobře, Kokote, tak asi můžeš,“ promluvil Blázen do komunikátoru.
„Měj se, Matko,“ rozloučil se Pong a všichni zmizeli ve víru přenosového paprsku.