Když zbývalo několik posledních desítek protivníků, Pong si povšiml, že Blázen, Urgha, Karlos a Hong odněkud přitáhli stolek s několika židlemi, vybalili občerstvení s lahváči a sledovali napínavý souboj.
„Co sem vám říkal, kokoti? Kde ste měli zůstat?“ zakřičel směrem k nim a odhodil několik ninja shurikenů, jež sejmuly zmrdy, kteří se vynořili nedaleko stolu. Odpovědí mu byly úsměvy.
„Nemáte zač, volové,“ zakroutil hlavou Pong a nepřestával masakrovat útočící ozbrojence.
„Pongůůů, v klidůůůů,“ zakřičel Blázen, „viděli sme, že všechny stráže zmizeli dovnitř a požár se taky nedá přehlídnout. Nemusíš nikam spěchat, Kokot hlásil, že je zatím klid a sporadické útoky několika menších armádních letek spolehlivě zvládl.“
„Šéfe, to rád slyším,“ zakřičel odpověď Pong a porcoval protivníky jako svatomartinskou husu.

Posledních deset vojáků bylo členy Zakázané gardy. Podle toho taky vedli útoky, které nesly jasné známky letitého tvrdého tréningu a vzdělávání v oblasti bojové strategie. Ten dril v krvi Pong poznal okamžitě a jeho srdce, pulsující vlivem perníku, zaplesalo radostí. Další ze smrtících tanečních kreací se rozjela plným proudem. Pong využil všech možných i nemožných triků od létání vzduchem, odrážení od poletujícího listí, až po chůzi po vodní hladině fontány. Meče dirigovaly symfonii umírání, zvonění jiskřících ocelí se neslo atriem a z gardistů postupně odpadávaly odseknuté kusy masa. Pong si tento postup zvolil záměrně, protože nechtěl nikoho z nich zabít brzo, ale nýbrž měl potřebu je trochu potrápit, jelikož takové zranění dodá bojovníkovi energii ku mstě. Věděl o čem přemýšlel, protože pár drobných šrámů také schytal a velmi ho sralo poničené kungfu kimono.
Postupně zůstal živ poslední voják. Pong pochopil, že se jedná pravděpodobně o nějakého velitele nebo kohosi s nejvyšším páskem. Chvíli mu přísně hleděl do očí, pak se rozhlédl po krví zlitém atriu, dorazil několik naříkajících trupíků a uvědomil si, že počet diváků značně stoupl. Tolik dívek a žen v ideálních letech pohromadě už dlouho neviděl.
„Hodně z nich sou panny, tak se předveď, ty vole,“ řval na něj Blázen a máchal rozpitým lahváčem, až pivo stříkalo ze skleněného hrdla.
Pong srovnal hruď a záda, odhodil vrchní část poničeného oblečení a ukázal cvičením a methamfetaminem vytrénované šlachovité tělo. Urgha zvlhla, některé dívky vyjekly údivem a mnohé rovnou upadly do bezvědomí.

„Tohle je, ty vole, kovové zubní párátko,“ řekl poslednímu vojákovi.
„A co já s tím, malej žlutej kreténe?“ zamručel nevrle bojovník.
„Tím tě zabiju,“ zasmál se Pong a zašermoval malým ostrým předmětem tak rychle, až zaznělo svištění větru a potom sonický třesk, když překonal rychlost zvuku.
„Pěkný,“ hrdě promluvil chlap a odhodil zbraně, „s tebou bude legrace. Jmenuji se Wok a byl jsem místní velitel.“
„Těší mě, já jsem Pong a můžeme začít,“ uklonil se a protivník pozdrav opětoval. Začali okolo sebe opatrně tančit a vzájemně hleděli z očí do očí.
Wok provedl první výpad, který Pong snadno vykryl a vrátil úder pěstí pod žebra. Nějakou chvíli takhle laškovali, než se oťukali a přitvrdili. Síla nárazů narostla, po každém nárazu ruky do těla se ozvalo mohutné zadunění a praštění kostí.
Postupně došlo na tvrdé údery do hlavy, obličeje a úst, až zuby odlétaly všemi směry. Také přišlo vhod mnoho velmi prudkých kopanců koleny, holení či hlavou do koulí, kteroužto následnou bolest překonávali oba bojovníci s největší možnou koncentrací.
„To muselo hodně bolet,“ naklonil se Blázen k Urghze, která s údivem v očích sledovala bitku před sebou. Hodila krátce okem po Kapitánovi a raději mlčela.

Asi po třičtvrtě hodině mlácení pytlů brambor, na krátkou chvíli oba otlučení a krvácející muži přerušili boj.
„Si drsnej, ty vole,“ řekl Pong, vyplivl krvavou slinu a nasypal na jazyk solidní géčko.
„Urgho, dal bych jedno pivo,“ zakřičel a podíval po Wokovi, „chceš taky?“
Ten kývl a tak ještě dodal, „přines mi rovnou dvě, děvče moje.“
Urgha přiběhla s orosenejma lahváčema a podala je válečníkům. Pong se hluboce napil, chytil ji kolem pasu a vrazil solidního perníkovýho francouzáka.
„Už to skončím,“ řekl a smál se od ucha k uchu.
Urgha sebrala prázdné láhve a šla zpět na místo pod slunečník.
Bitka se dala zase do pohybu.

Nějakou chvíli padaly různorodé rány, ve kterých by jenom specialista přes bojová umění rozpoznal konkretní chvaty, když Pong dospěl k názoru, že přišel čas zubního párátka. Udělal krok zpět, vytáhl jej ze záhybu kalhot a namířil směrem k Wokovi, který vycítil příchod smrti a krátce celý ztuhl. Pong celou dobu přesně na tento okamžik čekal, provedl opravdu rychlý přesun za Woka a plnou silou vrazil párátko mezi třetí a čtvrtý obratel.
Velitel Wok chvíli stál, ale do pár sekund spadl jako podťatý na záda, což zarazilo párátko ještě hlouběji do krku a z úst mu začala vytékat krvavá pěna. Oči padlého válečníka tikaly ze strany na stranu.
„Já vím, ještě mě slyšíš, takže věz, že jsi byl dobrý soupeř a dobrý soupeř si zaslouží relativně pomalou, ale hlavně bezbolestnou smrt. Zemřeš pod hvězdami a měsícem,“ zvedl hlavu Pong, pohlédl k nebi a protáhl celé tělo. Svaly a šlachy zahrály erotickou hru, Urgha se mlsně olízla a většina zbylých stojících divaček orgasmem omdlela.

„Pánové, Pong bude chvíli zaneprázdněn,“ řekl Blázen a koukl na Karlose a Honga.
„Můj vůdce, velmi luxusní přenos,“ promluvil Kokot z orbitální dráhy.
„Že jo,“ zasmál se Kapitán a vypnul přenosnou kameru, která ležela na stole, „co u tebe?“
„Můj vůdce, u mě všechno v nejlepším pořádku, armáda eunuchů přestala před chvílí s útoky.“
„Výborně, tak nás hlídej, tady se to ještě protáhne. Blázen konec,“ ukončil Kapitán rozhovor a rozhlédl se po sousedech u stolu.
„Já půjdu pátrat po svý ženě,“ zvedl se Hong ze židle a odešel.
„Co my dva?“ řekl Kapitán Karlosovi, „nikdo nic neříkal o tom, že místní panny jsou naklonovaný, žejo?“ Karlos měl v obličeji úsměv a nic neříkal. Oba dva se zvedli od stolu také.

Blázen s Karlosem procházeli kolem dokola atria a pomáhali probírat omdlelé panny. Většina z těch, které otevřely oči, ihned upadaly zpět do bezvědomí, jakmile spatřily krvavou lázeň okolo rudě zborcené fontány.
„Děvčata, děvčata, poslouchejte mě chvíli,“ postavil se Blázen před ženy při relativních smyslech, „potřebuju, aby tady několik z vás aspoň nahrubo uklidilo, protože některý to tady prostě nedávaj.“ Děvčata zaševelila a ozvalo se několik nesouhlasných odpovědí.
„Holky, Kapitán nemá moc rád odpor, určitě tady máte pár kýblů, hadrů a smetáků s vytěrákama, takže se rozeběhněte a nevymejšlejte píčoviny, na ty bude čas později,“ vložil se rázně do diskuse Karlos a nahodil husťáckej výraz, když upíjel z láhve. Ženy a dívky se po sobě podívaly a tiše usoudily, že by další odpor byl marný, tak se několik dobrovolnic obětovalo a zašlo pro úklidové prostředky.