Vesmírní dýleři 2 - 11. Setkání s předky

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8

„Tak se asi posadíme ke stolu, nejdřív něčeho pojíme, popijeme, potěšíme se potěšeními, která nabízím a pak si pánové v klidu proberete svůj byznys. Jste mými hosty a jenom se zeptám, chcete zde někoho z těch debilních fanoušků prudících venku?“ promluvila madam Kawasaki.
„Ani snad ne, maximálně se jim půjdem občas ukázat, aby to nevypadalo, že na ně úplně serem,“ odpověděl Blázen a už se mu sbíhaly sliny při pohledu na všechny ty pravý neklonovaný pochutiny po stolech. Soukromý harém madam Kawasaki měl tu čest zažít skutečně málokdo a kdo jednou mejdan prožil, vzpomínal na něj do smrti.

„Musím říct, že některé vaše příběhy jsou docela drsné,“ pověděla madam během rozhovoru u jídla a hladila po umělém stehně Kokota.
„Madam Kawasaki, Můj vůdce si vždy poradí,“ odpověděl Kokot, jehož knírek předvedl několik vlnek. Blázen významně pokýval hlavou a pokračoval v rozhovoru s Hongem.
„V podstatě tomu rozumíš dobře, chci s Pongem vyhladit z map Zakázanou říši a předpokládám, že tady přítel Jednooký nemá žádných námitek, protože jinak by se určitě už dávno ozval.“
„Blázen má pravdu, ne že by nám nějak říše Zakázaného císaře výrazně vadila nebo překážela, ale jsou něco jako termiti, všude kde se objeví, všechno zničej. Jako na tý planetě, kde ste si pár týdnů dost luxusně hráli na bohy,“ řekl Jednooký a usmíval se.
„Ty díry po bombách způsobili vojáci týhle party kastrátů?“ udiveně řekl Blázen.
„Jo, občas takhle někam přiletí, najdou si primitivní planetu a zastřílí si.“
„Proč to dělají?“ zeptala se Urgha.
„Netuším, nemají důvod, jsou to takový štěnice v kožichu, který potřebuje pořádně vyprášit,“ pověděl Jednooký.
„Jak to vůbec na planetě domorodci vzali, když sme se tak nenápadně vypařili?“ zeptal se Karlos.
„No, co ti budu povídat,“ zamyšleně pronesl představený, „první týden byl hodně zlej, vysmažili všechny zásoby, rozebrali fabriku a vychlastali všechno v čem byla aspoň špetka alkoholu. Ten dojezd byl fakt drsnej. Vraždění, znásilňování všeho živýho i mrtvýho, město v plamenech a totální chaos. V podstatě přežili jen ti, kterým se podařilo včas uprchnout do okolních zbytků lesů. Budou se z toho sbírat ještě pár generací, ale jako lekci dostali solidní, nikdy nezapomenou,“ odvyprávěl Jednooký osud domorodců.
„Ty vole,“ ozvalo se společným hlasem.
„Sme si asi posrali trochu karmu?“ ozval se Jack.
„Ani ne,“ pokračoval Jednooký, „jsou horší věci a souřadnice svýho úkolu máte. Sice nevidím důvod vám nějak pomáhat, protože myslím, že Pong si povede dobře. Už máš vůbec plán?“
„Pane Jednooký, tak nějak zhruba mám,“ zvedl Číňan hlavu od lajn.
„To je dobře, bude potřeba trocha šaolinské strategie,“ zasmál se Musk a potáhl z brka.
„Tyhle Bláznovy matroše ty sou vždycky špičkový,“ pochválil hulení.
„A moje celá role v tom celým je jaká?“ odvážil se konečně promluvil Hong, který nebyl ještě úplně srovnaný se společností, ve které se nečekaně ocitl.
„Velmi jednoduchá, vyznáš se tam, ne?“ konstatoval Blázen.
„To se vyznám, ale dokonce vím, kde Zakázaná říše je. To ti nemusel říkat nějakej vyhalucinovanej tuleň,“ odpověděl velmi suše Hong.
Tím tónem všechny dostal, byl z něj cítit odpor a Kapitán byl nucen přemýšlet.

„Ty vole, za prvý. Nebyla by to taková zábava, docela sme si užili. No a za druhý,“ krátce se odmlčel, „mě vůbec nenapadlo, že bys to mohl vědět. Ostatně sem si na tebe vzpomněl krátce před tím, než sem ti poslal mejla,“ přiznal Blázen barvu.
Nastalo další kratší ticho, jenž přerušil Pong.
„Na Šéfa!!!“ zakřičel, povstal a pozvedl lahváče.
„Na Nejvyššího představenýho,“ povstal Blázen.
„Na nás všechny,“ ozvaly se další hlasy a zacinkaly lahváče. Nastal menší ruch, během kterého služebnictvo obměnilo stůl, madam Kawasaki přivolala svůj harém a vzala Kokota za ruku. Setkání nabralo dalších obrátek.

Pařili skoro celý týden, než usoudili, že všeho bylo dost a je na čase nastoupit cestu zničení civilizace.
Stáli na letištní ploše a loučili se s madam Kawasaki a s panem Jednookým.
„Nijak bych se nezdržoval, čeká nás mise a docela sme se už zdrželi, takže madam děkuji za pohostinnost a tobě, ty vole jednookej, dík za všechny rady, ale stejně nevím jestli se jima budu držet,“ povídal Blázen.
„Ty vole, to vůbec nevadí, protože si fakt nepomatuju, co všechno sem ti nakukal. Mám totiž v hlavě docela solidně bílo za poslední dny. Těším se, až si pár dnů pospím,“ odpověděl s pokusem o úsměv Jednooký.
Madam Kawasaki neposlouchala, protože měla nějaké závěrečné číslo s Kokotem. Takže si nějak všichni přítomní vzájemně řekli „čau a někdy příště“, Hirošima odtrhl svoji paní od robota a Blázen musel zvednout hlas.
„Ty vole, Kokote, no ták, už se zase přepni mozek do normálního režimu, zastrč uměláka a běž si sednout za volant.“
„Můj vůdce, slyším a poslouchám,“ odpověděl s drobným zaseknutím Kokot, pomalu se otočil a celkem nerozhodně došel k nákladovému prostoru. Ještě jednou provedl otočku a dlouze hleděl madam Kawasaki do očí. Ta pohled opětovala a její nebohý ochránce měl co dělat, aby ji posadil do luxusního vozu a odjel.
Kokot dlouze pozoroval odjíždějící automobil a v hlavě mu hrála romantická smutná píseň. Pak se pomalu obrátil, vešel do lodi a výhled ven zakryla zavírající vrata.

„Kde je Hong?“ zeptal se Pong.
„Za 26 hodin máme sraz na těchto uvedených souřadnicích,“ sklonil se Blázen z velitelského křesla a podal Kokotovi papírek s čísly.
„Můj vůdce, tam sme s Doktorem za patnáct minut.“
„Nevadí, je to hranice ‚Země nikoho‘, tak se tam porozhlídnem a počkáme někde neviděni stranou,“ řekl Kapitán a vyfoukl oblak dýmu.
„Můj vůdce, jak myslíte. Slyšel si Doktore, tady máš souřadnice a otevři díru v časoprostoru,“ podal Kokot lístek dál a připravil loď ke vstupu do horizontu událostí.

Červí díra je vyplivla u velké bílé plynové stěny, která se táhla od nevidím do nevidím. Žádný ze senzorů nedokázal proniknout skrz a každý pokus o vyslání automatické sondy skončil jejím zničením, krátce před vstupem do oblaku plynu, vystřelujícími proudy žhavé plazmy.
„Šéfe, viděl ste to taky?“ zeptal se Pong, když zničili další sondu neúspěšným pokusem.
„Jo, viděl, co si vo tom myslíš Kokote?“ řekl Blázen.
„Můj vůdce, myslím si jenom jediné. Nějak tím plynem lze bezpečně projít, Hong je toho názorným důkazem,“ dumal Kokot, až jeho knírek předvedl několik vln.
„...chápu kam míříte, je čas použít senzory nedestruktivním způsobem,“ dodal.
„Přesně tak Kokote, máme 25h a 40 minut k tomu, abys to tady pořádně prozkoumal. A teď je čas pořádně poobědvat, Urgha určitě už udělala bramborovou kaši a osmahla řízky,“ usmívající Blázen se zvedl z křesla, hodil vajgl do popelníku a odešel. Pong s Karlosem ho následovali a po dobrém jídle šli všichni odpočívat. Potřebovali se totiž vyspat z mejdanu u madam Kawasaki.

1 2 3 4 5 6 7 8