Vyšel ven a zamířil nejdřív za svým dýlerem a potom zpět k baru, kde v autě spokojeně spala Tara, aniž by tušila, jak těžkou měl Phil noc. Hned poznala, že je nasraný. Otevřel dveře a ovanul ho psí puch, který se vyvalil ven. Vzal fenu na vodítko a šel udělat kolečko kolem bloku, aby se vysrala a vyčůrala. Jo, to byly tenkrát doby, kdy nikoho nenapadlo pejskaře nutit, aby po svém miláčkovi uklízel hovna. Všichni byli ještě naučení dívat se pod nohy a časy, kdy lidé vydělávali na prodeji papírových pytlíků určených ke sběru psích hoven, byly ještě kurevsky daleko.
Obešel baráky, pozdravil několik sousedů a pobaveně sledoval, kterak se Tara krásně vysrala před vchodem do obchodního domu. Po těch letech života se psem měl už teorii hovna propracovanou do nejmenšího detailu. Roky sledování života psích výkalů Phila Blázna utvrdilo, že do každého hovna vždycky někdo šlápne aneb na každou podrážku čeká výkal.

Phil vrátil fenu do auta, kde jí bylo líp a šel dát panáka. Nějak cítil, že ho již potřebuje, aby ho opustila nasranost z vykradenýho bytu. Bar byl skoro prázdný a obsluha věnovala pozornost hlavně mytí sklenic a jiných předmětů nutných k provozu. Bylo příliš brzo. Zapálil brko a uvědomil si, že mu zůstal jeden jediný předmět z předchozích hektických hodin. Peníze mu sice děvka ukradla, ale peněženka zůstala na místě spolu s vizitkou, kterou našel u mrtvého v motelu. Vytáhl ji a znovu studoval.
„Chen Zhen Limited, dok 16 sever,“ četl nahlas.
„To je čínsky a ty dva klikyháky znamenají ‚Smrtelně bledá veverka pojídá tygra‘,“ promluvil příjemný ženský hlas od skleněných polic s lahvemi alkoholu.
„Co to znamená a vůbec, vy umíte čínsky?“ zaměřil Phil pohled směrem k drobné dívce asijských rysů.
„Vidíte, ne?“ zasmála se, “vůbec nic to neznamená, jakoby rádoby čínská moudrost.“
„Aha,“ zadumal Phil a potáhl z brka.
„Mohlo by to být heslo,“ řekla asijská barmanka a přinesla Philovy další sklenici.
„Tohle já znám, viděla jsem podobné kartičky za války v Šanghaji u čínských tajných služeb. Předávali si tak informace o místě setkání,“ povídala a roztomile mrkala.
„Jak to můžete vědět?“ zasmál se Phil.
„To je tajný,“ odpověděla s úsměvem Číňanka a culila obličejíčky.
„Jasný, tajná agentka,“ smáli se oba.

Rozhovor museli ukončit, protože do podniku začali přicházet alkoholu lační hosté. Phil Blázen dokouřil joint, zaplatil a vyšel ven. Nadechl se čerstvého městského vzduchu prosyceného pachem benzínu, moči, hnijících odpadků a kouře z komínů domácích spaloven odpadu, ve kterém se mísilo spálené uhlí, dřevo a všelijaký domovní bordel. Nasedl do auta a nabral směr přístav.

Káru a psa nechal dostatečně daleko od doků, aby nevzbudil pozornost. Zapálil brko a mezi stíny se proplížil k severnímu doku číslo 16. Několik minut pozoroval dřevěnou stavbu, ze které škvírami unikaly vlákna světla a tlumený hluk dával najevo, že uvnitř usilovně na něčem pracují. Zašlápl vajgl a vyrazil k zadní části, kde byl únikový východ. Nenarazil na žádné stráže a usoudil, že lidé uvnitř budou asi velmi sebevědomí. Planžetou vyháčkoval dveře a udělal škvíru jen tak, aby se protáhl on a klobouk.
Ocitl se v dřevěné chodbě se vstupy do kanceláří, kterou instinktivně prošel až na konec k dvoukřídlým dveřím. Nahlédl skleněnou výplní do haly a spatřil větší množství asiatů, kteří sundavali ze zvedacího vozíku krabice se zbožím neznámého původu a významu.
„Co to kurva…?“ pomyslel si a zkusil nepatrně pootevřít, jestli neudělá hluk. Panty byly namazané, takže nezaznělo ani vrznutí, svižně protáhl tělo, podél stěny se tiše proplížil k vyskládaným krabicím a nahlédl do útrob jedné z nich. Spatřil několik plně plných pytlů s jakousi krystalickou látkou. Prořízl nožem obal vrchního balíku a nabral na špičku několik čirých kamínků. Prohlédl je a slízl jazykem. Pronikavou a silně štiplavou chuť poznal okamžitě.
„Pernik, pyčo!“ málem řekl nahlas.
„A hodně přísnej,“ dodal už jen sám pro sebe. Zorničky se roztáhly, pocit síly zvedl, tak rozhodl raději zmizet ze skladiště a nahlédnout do kanceláří, zda-li neobjeví nějaké další interesantní informace.

Všechny kanceláře nebo spíš malé dřevěné kumbálky byly prázdné až na jednu místnost. V ní byl stolek, židle a skříň se šanony. Zapálil joint a na chvíli usadil prdel do židle. Začal vyndavat jeden šanon za druhým a prohlížel dokumenty. Společnost Chen Zhen se na první pohled jevila obyčejnou obchodní společností, ve které cosi silně zapáchalo. Philovy nohy podupávaly a ve tváři měl zvláštní škleb.
Když prošel všechny papíry, zvedl se a v poklidu odešel z místnosti.

Bytem Phila Blázna se neslo mohutné mlácení do dveří.
„Otevřete dveře nebo je vyrazíme, tady policie,“ křičel nějaký hlas.
„Momééént a ty neřvi,“ ozval se alkoholem a kouřením zničený hlas. Psí štěkot však neustával.
„Dělejte nebo ty dveře vyrazíme,“ zopakoval požadavek policista.
„Už du,“ zarachotily klíče a otevírací zvuk mechanismu zámku.
Policejní komando rozrazilo dveře a jeden z mužů chytil psa za obojek. Tara okamžitě začala s lísáním.
„Ty vole pse, ty seš fakt hlídač,“ povzdechl otráveně Phil a přehodil přes sebe župan, protože zaregistroval, že jeho nahota budí mezi orgány moci jistou nejistotu.
„Co se vlastně děje?“ zeptal se detektiva, který právě vstoupil a jehož už několikrát potkal.
„Pane Blázen, celkem nic důležitýho, jenom hromada mrtvejch čínskejch pašeráků drog, kteří by nás ani tak netrápili, ale svědci viděli nějakýho chlapa se psem a ten popis seděl přímo na vás.“
„Hm, takhle,“ zamyslel se Phil, „pojďme se posadit, dáme kafe, jointa a já vám povím, co sem tam pohledával.“
„Dobře,“ odpověděl detektiv a přijal pozvání ku stolu se snídaní.
„Jestli si chcete pánové někdo ubalit, na skříni je plná sklenice,“ řekl Phil postávajícím ochráncům pořádku. Někteří nabídky využili a za chvíli byla místnost prosycená vůní marihuany. Do toho zvonilo cinkání lahváčů.

Asi po dvou hodinách výslech skončil. Z Philova bytu se vypotáceli policisté velmi rozšafnými kroky a detektiv, kterého museli podepírat dva kolegové.
„Pan Blázen, já těm vašim historkám zatím věřím, ale zkuste se nějakou dobu vyhýbat potenciálním místům činu, ty mrtvoly se kolem vás docela mohutně množej. Rozumíte mi?“ velmi obtížně promluvil detektiv.
„Rozkaz, detektive,“ zasalutoval Phil Blázen a zabouchl dveře.

„Co to kurva bylo?“ běželo Philovi hlavou, když naléval plnou sklenici kořalky a balil veliký brko. Tara ležela na koberci pod sušákem prádla, měla zvednutou hlavu a tvářila se, jakože naprosto vůbec nic nechápe. Asi měla trošku zmatek v psí hlavě.
Za okny začalo pršet. Zapálil joint a pozoroval svého psa, který si dlouhý pohled vysvětlil jako pobídku k somrování piškotků.
„Hmmm…,“ přešel místnost k poličce s psíma věcma, obojky, vodítky, potravinovými úplatky a jinými pamlsky.