Strážci odvedli poručíka Wonga do výslechové místnosti ukryté za dohledovým centrem, odkud Blázen s Předsedou pozorovali Pongovu bojovou akci.
„Vy ste dobře vybavený,“ okomentoval Kapitán perfektně vybavenou mučící místnost, ve které seděl připoután v křesle Wong.
„Šéfe, to je parádička, co?“ promluvil ve dveřích Pong, který si skočil do ponorky pro oblíbený výslechový kufřík.
„Svoje náčiní nebudu ani potřebovat, tady je z čeho bohatě vybírat,“ říkal, když procházel podél stěn a prohlížel prosklené vitriny s různými nástroji a všelijakými lahvičkami plných různých obsahů. Některé vzal do ruky a pečlivě studoval popisky.
„Šéfe, mocný výslechový látky, většinu z nich vůbec neznám, fungujou vůbec na lidi?“
„Většina ne, ale to co právě vidíš, je náš hlavní prodejní artikl,“ ozval se Předseda.
„Cože?“ ozvali se Pong s Bláznem skoro současně.
„Kdysi sme náhodou během našich výzkumů objevili sérum pravdy a velmi brzo zjistili, že je to velmi ceněné zboží, po kterém je poptávka. Časem sme rozšířili výzkum v oblasti pravdomluvných sér na nehumanoidní bytosti, kterých je ve vesmíru mnohem víc. Jsme díky tomu velcí boháči,“ vysvětlil přítomným Předseda, jak se věci s byznysem mají.
„Hm, to bys mi mohl dát nějakou přátelskou slevu, kdybych náhodou sehnal nějaký potenciální zájemce,“ zasmál se Blázen a zapálil brko, protože netrpělivě čekal na začátek mučení.
„To jistě nebude problém,“ odpověděl Předseda, „a teď můžeme začít s výslechem, ne?“

„Šéfe a místní šéfe, milerád,“ radostně odpověděl Pong a vyndal z jedné vitriny malý barevný přístroj.
„Má vkus, ten je můj oblíbený,“ podotkl Předseda a natáhl lajnu pika.
„Co to má umět?“ zeptal se blbě Blázen.
„Šéfe, to je hrozně vzácná věcička, moc kousků vyrobených nebylo. Viděl jsem ji jednou v životě a nedělá nic jinýho, než že způsobuje příšernou bolest tomu, komu se přiloží na čelo,“ odpověděl Pong, jenž otázku slyšel.
„To má bejt jako všechno?“ zeptal se přihuleně Kapitán.
„Nikdo nikdy její bolest ještě nevydržel, vlastně se ani neví, proč byly tyhle krabičky vyrobený,“ řekl Pong.
„Prdlajs,“ zasmál se Předseda.
„Co kurva prdlajs?“ opáčil hrubě Pong.
„To je kvůli sexu, vyrobil to dnes už zaniklý národ Cenobitů, který věřil, že skrz bolest lze proniknout za oponu rozkoše a tím otevřít průchod mezi dimenzemi,“ dostalo se mu odpovědi.
„A už tu bránu někdo otevřel?“ vysmátě se optal Blázen.
„To nevím,“ řekl smutně Předseda.
„Fajn, takže Pongu kurva začni,“ vydal Kapitán kapitánský rozkaz.

Číňan se přiblížil k připoutanému Wongovi a přiložil mu krabičku na spocené čelo. Velká kontrolní dioda začala svítit.
„Schválně kolik vydrží,“ usmál se cynicky Předseda a nesl Pongovi stříbrný tác s připravenými dlouhými lajnami.
Velmi dlouho byl klid, protože kdyby se dělo něco hned, nebyla by to taková zábava a nemohlo by se vypít několik lahví tvrdýho a hromada chlazenejch lahváčů. Každopádně po nějaký době sebou začal Wong třást a z úst mu začala vytékat bílá pěna.
„Už se něco začíná dít, bolest mu pomalu překračuje hranici, kterou je schopen vydržet,“ řekl Předseda a vyfoukl Wongovi do obličeje hustý omamný dým.
Poručík se po něm podíval a začal řvát, hodně řvát. Řval takovou bolestí, jakou nikdo nikdy před tím ještě neřval. Urgha si musela zacpat uši, ale moc to nepomáhalo.

Wong řval hodně dlouho, než usoudili, že by mohli krabičku sundat z čela.
„Kdo tě poslal?“ zeptal se Předseda.
„Polib si tu svoji tulení prdel,“ odsekl Wong a Pong tedy přiložil zařízení zpět na původní místo. Wong upadl do bezvědomí.
„Nech mu to ještě chvíli na čele, to že omdlel na věci nic nemění,“ odsekl Předseda a usadil tučný zadek zpět do křesla. Na monitorech viděl, že úklidové čety portálovou místnost uklidily a veškerý ruch se pomalu navrací do starých kolejí.
„No, ještě štěstí, že ste tady náhodou byli,“ potichu dodal a přemýšlel, jak velký průser by nastal, kdyby tu Blázen nebyl.

Po několika dalších hodinách Kapitán usoudil, že už bylo mučení dost. Wong byl stále v bezvědomí a jeho tělo sebou docela slušně škubalo.
„Sundej mu to, ty vole.“
„Šéfe, rozkaz,“ odpověděl Pong a sundal krabičku z Wongova čela. Tomu se znatelně ulevilo, ale trvalo ještě několik dalších minut, než otevřel oči.
„Vy ste zmrdi.“
„To my víme,“ řekl Předseda držící v ruce injekční aplikátor a jakousi lahvičku, ze které nabral roztok.
„Tohle ti rozváže jazyk, naše malý tajemství pro speciální zákazníky.“
„Co to kurva…?“ vzpouzel se Wong, ale Předsedovi nijak nezabránil v aplikaci látky.
„Sledujete, volové, budete mít předváděčku zdarma,“ zasmál se.

Neuběhlo ani pět minut a třicet šest sekund, když se Wongovo tělo začalo měnit.
„Co to…?“ divil se Wong.
„Hele, von se začíná měnit v tuleně,“ rozesmála se Urgha.
„Fakt že jo,“ zvedl se Blázen z křesla.
„No to ses posral, zastav to,“ vykřikl Wong.
„Ale až nám povíš, kdo tě kurva poslal. Pak ti dám protilátku“ odpověděl Předseda a zamával Wongovi před očima nějakou lahvičkou, „ale dělej, už ti moc času nezbejvá.“
„Pracuju pro eunucha Ho, který pátrá po tajemství nesmrtelnosti a receptu na výrobu kamene mudrců,“ začal vykládat Wong.
„Nic takovýho tady nemáme, to je nějakej omyl,“ mručel Předseda a pořád držel v ruce lahvičku, kterou nervozně sledovaly Wongovy oči.
„Žádnej omyl, měli jsme zajmout velitele města, nějakýho Předsedu a mučit ho tak dlouho, dokud by neprozradil, kde najít Kapitána Blázna.“
„No jo, ale my sme dodneška o svých vzájemných existencích nevěděli,“ řekl Blázen a něčemu tak trochu nerozuměl.
„Já jsem mimochodem Předseda,“ řekl Předseda a prohlížel si lahvičku v ruce.
„Eunuch Ho tvrdí, že vidí budoucnost a říkal, že načasování je důležitý,“ řekl Wong.
„Tak načasování vám nějak nevyšlo, protože žádnej recept nemáme,“ odsekl Předseda.
„Vy ne, ale tady Kapitán Blázen ano a teď mi dej protilátku,“ odpověděl Wong.
„Já kurva žádnej recept nemám, co to meleš za debility,“ rozčílil se Blázen a otočil k Předsedovi.
„Nic mu nedávej, dostal sem debilní odpovědi, kterejm fakt nevěřím.“
„Já bych mu nic nedal, kecal sem, na tohle žádná protilátka neexistuje,“ rozesmál se tuleň, až se tukové polštáře třásly od hlavy až k patě.
„Vy svině, Ho si vás najde,“ zaskučel Wong, ale proměna přešla do poslední fáze. Za krátký okamžik před nimi ležel na zemi tuleň a něco kníkal.
„Odneste ho k ostatním a vysvětlete mu, k čemu slouží balónky,“ rozkázal Předseda netrpělivému služebnictvu, jenž jenom čekalo, až bude moci začít uklízet nepořádek, jenž během výslechu udělali.
„Máme rádi pořádek a teď pojďme pařit, bolí mě hlava a musím se po tom všem trochu uvolnit,“ řekl Předseda, přešel ke Karlosovi a sebral mu láhev s absinthem.