Vesmírní dýleři 2 - 2. Dovolená

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7

„Kurva, sundali sledovací letoun. Pošlete rozkaz na hranici, aby připravili pořádný zátarasy. Ti zmrdi oplývají nějakými nám neznámými zbraněmi,“ rozhořčeně řval důstojník v nepřátelském operačním středisku a vydal okamžitě rozkazy.

Blázen s Pongem zalezli zpět do útrob vozidla a začali s odpočinkem a rekreací. V čem to spočívalo je asi jasný.
„Šéfe, tak jsme je setřásli,“ spokojeně řekl Pong.
„Můj vůdce, ještě nejsme na hranici, něco určitě chystají,“ odpověděl Kokot a právě minuli ceduli, která jim děkovala za návštěvu hlavního města. Silniční osvětlení zmizelo a opět je pohltila noc. I když ve směru jejich cesty začínala obloha prozrazovat, že východ slunce je blízko.
„Kokote, všiml sis, že u sjezdů na lesní cesty postávají nenápadně ukryté jednotky s obrněnci?“
„Pongu, nejsem slepý, mé digitální obvody o nich ví a měli byste se zase připravit k obraně,“ odpověděl robot.
„Šéfe, slyšel jste?“ zasmál se Pong, popadl BFG a vystrčil hlavu ze střechy. Blázen vzdychl, zapálil joint a zvedl na nohy.

Les skončil a nahradily ho louky. Široká silnice byla úplně prázdná, až to smrdělo podezřením. Nebyl však čas kochání krajinou, protože nad vzdalujícími stromy se objevily letouny.
„Už sou tady zas,“ nadšeně vykřikl Pong a vystřelil zelenou plazmovou kouli. Ta neomylně zasáhla cíl a proměnila několik letících strojů v padající ohnivé koule, které s mohutným efektem explodovaly a zapálily les.
„Můj vůdce, před námi je nějaké silové pole!“ zakřičel Kokot a Blázen zamířil laserový paprsek na stěnu, která před nimi nečekaně vyrostla ze silnice. Pole však pohltilo veškerou energii laseru a jen lehce zasvětélkovalo.
„Pongu, pošli do ní jeden zelenej výboj,“ zakřičel Blázen.
„Šéfe, rozkaz!“ odpověděl Pong, přepnul tlačítkem do režimu ‚Turbo‘, zbraň se zachvěla a s rachotem vypustila zelenou plazmu trojnásobných rozměrů. Vypadala jako kulový blesk vrhající kolem dokola zelené blesky a Kokot raději zpomalil, protože měl zvláštní vnitřní pocit, že přijde fakt silná mrda.
Jeho elektronické instinkty se nespletly, protože když došlo k setkání dvou silných energií, nastal takový výbuch, až to s nimi hodilo a Kokot měl co dělat, aby neskončili v příkopu na střeše. S Bláznem trhlo, ale díky rychlým Pongovým reakcím se neudeřil do hlavy a brko mu nevypadlo z ruky.
„Ty vole, díky,“ řekl Pongovi, když zase seděl v sedačce.
„Šéfe, není zač, proto jsem tu,“ odpověděl s náznakem úsměvu Pong a podíval se ven.

Následná světelná show trvala několik minut, ale nakonec se obě energie vyčerpaly a silové pole padlo. Exploze způsobila devastující škody a v okolí nikdo nepřežil. Po zemi byly válející trosky vojenské techniky a cucky krvavých fláků masa, sem tam úd a nebo utržená hlava.
Kokot najel na silnici a pomalu přibližoval vozidlo k místu zkázy. V okolí padesáti metrů bylo vše naprosto zničené a rozmetané.
„Tady nemohl nikdo přežít,“ komentoval situaci Kapitán Blázen a Pong, který pečlivě pozoroval okolí, dodal, „a pokud ano, tak brzo umře, jako tamten frajer, kterej se snaží kamsi doplazit.“
Všichni pohlédli směrem, kterým Číňan ukazoval a spatřili plazícího vojáka, který za sebou táhl na zbytcích kůže a šlach kusy nohou.
„Šéfe, nemám mu zkrátit utrpení?“ zeptal se Pong.
„Pongu, jak chceš,“ odpověděl Blázen a dál kouřil joint. Pong zamířil k vojákovi svoji mocnou zbraň a vypustil plazmu, jejíž žár raněného muže odpařil.

„Kapitáne Blázne, vy jste úplně nezničitelný, nemohli bychom vám navrhnout spolupráci?“ promluvil jeden z generálů.
„V čem by to jako spočívalo?“ zeptal se Blázen.
„Pojedem zpět a já vám zaručím bezpečí. Vojáci jako vy by se nám mohli hodit,“ nadhodil generál.
„Pongu, Prde, co vy na to?“
„Šéfe, vysral bych se na tuhle nabídku. Pozabíjeli sme jim hromadu lidí a teď by nás najednou měli mít rádi? Haha,“ uchechtl se Pong.
„Válčíme spolu už stovky let a rozhodně jim nevěřím. Já tady mám příbuzný a nemůžu za nima ani přijet,“ odpověděl Prd.
„Vidíte generálové, myslím, že nám budete užitečnější, když zůstanete s námi v zajetí,“ smál se Blázen a kouřil brko.
„Ale…,“ zkusil ještě cosi generál dodat, ale Pong po něm hodil zlým pohledem, takže raději myšlenku zapomněl.
„Co vy zmrdi v tom kufru?“ zabouchal Číňan na přepážku zavazadlového prostoru, ze kterého bylo slyšet jakési huhlání.
„Slyším, že žijete, tak držte huby.“

Vozidlo s Bláznem a jeho posádkou akcelerovalo po silnici a vysokou rychlostí mířilo k obzoru, kde se cesta skláněla do hraničního údolí.
Zastavili na kopci a shlíželi dolů, kde viděli hraniční budovy a mohutnou zeď oddělující od sebe údolní území.
„Tady to kdysi všechno začalo, naši předci se pohádali o pole brambor a od tý doby válčíme,“ vzpomínal Prd.
„A to ste se nedokázali mezi sebou od tý doby dohodnout?“ nechápala Urgha.
„Ne, nikdo nechce ustoupit, mrtvých už bylo hodně,“ odpověděl Prd.
„Bude jich ještě víc. Můj vůdce, Pongu, připravte naposledy zbraně, poslední bitva za chvíli vzplane,“ řekl Kokot a dupl na plyn, protože se znovu objevily další letouny, které spustily nekompromisní palbu a několik kulek prošlo zavazadlovým prostorem.
„Ste naživu?“ křikl Pong a čekal na odpověď.
„Někteří jo,“ odsekl z kufru hlas.

Pohled ze vzduchu by ukázal rychle jedoucí automobil sjíždějící z kopce a mířící k hraniční zdi, z jehož střechy vycházejí smrtící laserové paprsky a vražedné zelené koule.
„Šéfe, hlídejte zadek, ja zkusím odpálit překážky na cestě,“ řekl Pong a začal vypouštět plazmovou energii proti ochranné zdi, která nejdříve odolávala, ale nakonec začala podléhat. Po jednom z výbuchů se v ní udělala díra dostatečně velká, aby bezpečně projelo auto. Blázen laserem vyčistil okolí a s hlasitým jásotem profičeli skrz.
„Támhle už sou naši!“ křikl Prd a bylo vidět, že rád vidí rodnou hroudu.

Už je nikdo nepronásledoval, ani po nich nestřílel.
„Teď byste nás mohli pustit, ne?“ řekl jeden generál.
„Ste se posrali, ne? Vy ste náš lístek domů a válečná kořist,“ řekl Blázen a bylo na něm vidět, že se nechce dál bavit. Kokot přijel k zátarasům, zastavil a Prd vylezl.
„Nestřílejte, to sem já, zástupce hotelu Excelsior a vezu domů naše hosty,“ zakřičel a zvedl ruce. Kdosi povystoupil z řady a podle frček bylo vidět, že se jedná o velmi vysokou šarži.
„My víme, já jsem generál Hovadson a posledních pár hodin vás sledujeme ze satelitů. Perfektní práce a teď chci vidět ty šmejdy, který ste zajali.“
„Já jsem Kapitán Blázen a těší mě. Jakto, že o nich víte?“
„Monitorujeme radiové vysílání, takže jsme všechno slyšeli. Dostali od vás pěkně na prdel a sou z toho hodně špatný,“ smál se Hovadson a kouřil mohutný doutník.
„Šéfe, já chci do bordelu,“ vylezl z auta Pong.
„Rozumnej nápad,“ odpověděl Blázen a otočil se k generálovi.
„Pojďme dořešit zbytek do vašeho nejlepšího podniku. Slyšel jste přání mé armády.“
„Vaší armády?“ podivil se generál Hovadson a podíval po Pongovi.
„Ano, mojí armády, Pong vydá za sto nejlepších speciálních jednotek,“ zasmál se Blázen a vyfoukl mohutný marihuanový dým.

Přesuneme pohled do luxusního podniku, kde v odděleném VIP salónku paří vládní a armádní špičky spolu s Bláznem a jeho posádkou. Teď už jsou zde všichni, Frank, Karlos, Jack, Doktor, Mozeček a jen Mazlíček byl zanechán na Základně s prací hlídače, aby dovnitř nepronikl nikdo nepovolaný.
„Kapitáne Blázne, my sme vám tak vděčný. Válka konečně skončila,“ opilý padal na Bláznův hrudník generál Hovadson.
„No není vůbec zač,“ plácal ho Kapitán po zádech a nevěřícně kroutil hlavou.
„Jako vážně, je to hrozně zač,“ přitulil se z druhý strany Prd, kterýmu v hlavě hučelo LSD, jenž dostal Doktora.
„Mír po stovkách let, neuvěřitelná věc. A ani sme je nemuseli mučit.“
„Koho ste nemuseli mučit?“ zeptal se Blázen.
„Ty zajatý generály, vypadlo z nich, že je už vlastně to letitý a nesmyslný válčení pěkně sere, takže se nebránili mírovým dohodám. Bramborový pole je naše.“
Blázen tiše povzdechl, zapálil joint a rozhlížel po probíhajícím mejdanu. Konečně dovolená tak jak měla být.

1 2 3 4 5 6 7