Pong prohlížel výstupní obrazy a uznale pokyvoval hlavou nad tělesnou skladbou.
„Málem sem tě zabil už v fabrice, jak se tak dívám,“ konstatoval.
„Bylo to těsný a teď mě jako zabiješ spoutanou?“
„Nezabiju, nejdřív z tebe dostanu informace, pak tě uvolním a dáme férovku, nejsem zbabělec,“ řekl Pong a začal se přehrabovat v lékařských nástrojích.
„A si myslíš, že ze mě něco dostaneš?“ drze se zasmála Minda.
„Já doufám, že jo,“ opětoval úsměv Pong, vytáhl akupunkturní jehly a první zapíchl pod koleno zajatkyně.
„Co to k…?“ vyjekla Minda, protože přestala cítit nohu. Za chvíli přestala cítit druhou nohu a stejně tak ruce a trup.
„Dobrý, žejo?“ zasmál se zase Pong a ukázal Mindě monitor, na kterém byla zobrazena Velká Shaolinská databáze organismů a jejich čakrálních proudů včetně citlivých smrtících míst.
„To je váš druh, mám vás v databázi.“
„Není možný,“ dívala se Minda na obraz svého druhu s červenými tečkami po těle, jenž značily významná místa.
„Pokud rozumím dobře, když zabodnu jehlu sem do tohodle místa, začneš krvácet z uší,“ prohlížel Pong podbřišek Mindy a použil jehlu na jednom daném místě. Přesunul pohled na hlavu a chvíli se díval.
„Začínají mě tlačit uši. Co si mi to udělal, zasranej skrčku?“
„Vždyť jsem to říkal, už ti začíná téct krev z uší,“ sklonil hlavu Pong a sledoval čůrek vytékající krve.
„Ty seš svině a to jako čekáte, že vám něco řeknu?“ zařvala Minda a plivla krvavou slinu Pongovi do obličeje. Ten vytáhl hedvábný kapesníček, kterým otřel obličej.
„Šéfe, bude těžkej oříšek, ale naštěstí má její druh hodně zajímavých bodů po těle.“
„Pongu, jak dlouho ti bude trvat, než ji zpracuješ a rozmluvíš?“ zeptal se Jednooký a potáhl z brka.
„Prostě dělej co musíš,“ řekl Blázen, který otevřel dalšího studeného lahváče a k němu zapálil joint.

Pong vybral další bod a zabodl jehlu.
„Nyní začneš krvácet z očí a nosu,“ řekl a rovnou zabodl další jehlu, „a tahle způsobí, že tě začne pálit prdel.“
Minda vyhrkla řadu nadávek, ale to už její oči nabývaly na objemu a začaly vylézat z důlků.
„Dost nechutný,“ konstatoval Kapitán a nevěřícně zíral na to, co měl před sebou.
Ze slzného kanálku vytékala čůrkem krev a oči stále zvětšovaly svůj objem. V jednu chvíli sebou všichni trhli od toho leknutí, když bulvy jako dva ping-pongové míčky vyskočily z otvorů a zůstaly viset na očních nervech.
„A ty vole, ještě štěstí, že tu nejsou ženský, ty by se posraly,“ řekl Jednooký a musel to spláchnout řádným lokem.
Mindy zachrčela.

Teď by se asi hodilo pro pobavení diváka přepnout do zorného pole Mindy, protože výše popsaný okamžik si zaslouží záběr z pohledu nebohé mučené oběti.
„Svině zasraný,“ pomyslela si, když spokojená s přesností zásahu slinou sledovala, kam Pong zabodne další jehlu.
Viděla skloněný Pongův vousatý obličej a jeho výraz, ve kterém se zračilo maximální uspokojení.
„Jemu to dělá normálně dobře. Nevěřím, že někoho takovýho mohla stvořit příroda mimo můj hnusný rodný domov,“ proběhlo její hlavou, když tu ale ucítila hodně nepříjemný tlak v očích, mnohem nepříjemnější než ten v uších a navíc si uvědomila, že prdel začíná příšerně pálit. Ale to bylo hovno oproti tomu, když prostor zdeformoval do pohledu rybím okem a oční bulvy tlačily do lebeční kosti. Krátce na to pocítila, jak se zrakové orgány začínají valit ven.
Tlak najednou skončil a ozvalo se lupnutí, jako když odskočí zátka z láhve bublinkové limonády. Prostor se najednou totálně zkurvil a ona viděla jedním okem levou ruku a druhým svůj jícen, protože oko skončilo v otevřených ústech.
„Co to kurva…?“ běželo mozkovými synapsemi, které přerušila prudká bolest hlavy, když levé oko uvidělo Pongův palec a ukazováček, který do něj cvrnkl, až se rozlétlo jako na gumovém lanku.
„Povíš nám všechno co chceme vědět nebo si dáme repete?“ smál se Pong a rukou vrátil levé oko do očního důlku.
Druhé oko vidělo hýbající se hlasivky, které se snažily vydat hlásku, ale nešlo to, protože Minda měla příšerný strach hýbat čelistmi, aby nepřekousla oční nerv.
„Bojíš se, co?“ vycítil Pong strach a předvedl falešný výpad dlaní na spodní čelist. Minda se posrala, když mistrova ruka zastavila milimetr od brady. Pong oko vytáhl a vrátil zpět na své místo.

Minda otočila hlavu a začala zvracet.
„Pálí mě prdel, bolej oči, uši a nos, co chcete vědět? S těma očima to bylo fakt zkurveně hnusný a odporný,“ rezignovaně ohlásila.
„Pro koho, kurva, děláš?“ otráveně zopakoval Jednooký.
„Chmmm…,“ vzdychla a podívala se na Ponga, který významně pokyvoval rukou, ve které držel svazek jehel. Nenuceně mrkl, usmál se, promnul čínský vous a pohladil dlouhé obočí.
„Tak co bude?“ zeptal se nervozně Blázen.
„Já nevím jak začít, když vám to řeknu, budu mrtvá.“
„Mrtvá budeš tak jako tak, takže začni povídat,“ odsekl Pong a vytáhl jednu z jehel.
„Dobře, dobře. Je za tím vrchní eunuch Ho, který má takového zvláštního koníčka,“ začalo z ní lézt.
„Kdo je kurva eunuch Ho a jakýho má kurva koníčka?“ kroutil hlavou Blázen a zíral po Jednookém, který měl kamenný výraz a brko v ústech.
„Sbírá exotický drogy a mě si najal, abych pro něj pracovala a hledala mu nový produkty,“ odpověděla.
„A kdo je ten Ho?“
„Vrchní eunuch Ho je správce domu Zakázaného císaře.“
Pong se zarazil a přestal kývat jehlou v ruce.
„Co je? Něco sem ti připomněla, šikmookej skrčku? Měla bych, Ho a všichni ostatní tam vypadají jako ty.“
„Kdo je kurva Zakázaný císař???“ unikalo Kapitánovi Bláznovi, protože mu došlo, že je v tuto chvíli jediný, který naprosto nechápe, která bije.
„Zakázaný císař je vládce Zakázané říše,“ rozesmála se Minda na celé kolo.
„Ale kurva už dost, tady si ze mě nikdo prdel dělat nebude,“ rozčílil se Blázen, až zlomil joint.
„Šéfe, to není možný, aby to byli oni…,“ mekotal Pong.
„Pongu, kdo kurva oni?“
„Můj vůdce, uprchlíci, kteří opustili Zemi v 21. století z důvodů pronásledování komunisty,“ vstoupil do rozhovoru Kokot.
„Přesně tak, obsadili několik planetárních systémů hluboko ve středu Galaxie. Moc se o nich neví, jsou uzavření do sebe a s okolím příliš nekomunikují. Občas nějaký obchod, sem tam vyvraždění primitivní civilizace, ale nikdy nic výraznýho,“ řekl Jednooký a podíval se po Mindě.
„Si tady skutečně jenom kvůli drogám?“
„Sem,“ řekla.
„Tak ať to Pong uzavře, musíme tě zabít, protože jinak by přišli další lovci eunucha Ho. Von je fakt blázen.“
„Jednookej, ty ho znáš?“ zeptal se Blázen.
„Párkrát sme se viděli u madam Kawasaki. Příšerná smažka s úchylnejma sexuálníma choutkama. Hrozně rád mučí,“ nad něčím ještě přemýšlel Jednooký.
„Kurva, já sem tady taky!“ vykřikl Pong, „já myslel, že jsou to jen pověsti a že během útěku všichni zahynuli.“
„Pongu, nikoliv, cestu jich přežilo tak akorát, aby byli schopni založit novou civilizaci,“ řekl Jednooký.
„Takže, já tam někde můžu mít svoje příbuzný,“ zasnil se Pong.
„Cože?“ otočil se Blázen.
„Šéfe, mezi mými předky byli uprchlíci. Ty vole, to by bylo hustý, kdybych je potkal,“ snil dál Číňan.
„No to by byla zkurvená náhoda, ale teď už to skonči, ať můžeme jít zpět pařit do klubu,“ rozhodl Kapitán. Zvedl se a s panem Jednookým odešel, aby nechal Ponga s Kokotem samotné.

„Jak to teďka bude?“ zeptala se Minda.
„Já ti nevím, nějak sem si všechno rozmyslel a myslím, že je čas vrátit se za slušnejma děvkama na mejdan. Kokote, pomůžeš mi ji vyhodit do odpadu?“
„Nevidím problém. Živou?“ zeptal se Kokot.
„Do drtičky? Nejsem úchyl, myslím, že trpěla už dost,“ podíval se Pong na Mindu, vytáhl nůž, rychle prořízl Mindino hrdlo a dlouze se díval do očí, ze kterých odcházel život.