Vesmírní dýleři - 17. Země nemrtvých

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8 9

„Mozky, mozky. Mozky, mozky,“ pozdravil Mozek Blázna, který si zrovínka dával první ranní joint a pivo při východu slunce.
„Můj vůdce, Mozek vás chce pozvat na prohlídku fabriky a večer je nachystaný rozlučkový večírek.“
„Zase pařba, jakoby jich bylo v posledních dnes málo,“ zasmál se Blázen a v duchu už viděl domov. Tento výlet se protáhl déle, než původně zamýšlel, ale nedával nic najevo, dopil pivo, dokouřil joint a otráveně se zvedl.

Venku bylo radioaktivně nádherně. Kokotova úprava skafandru byla fantastická. Kapitán využil první příležitosti a malý strojek z nabitého zásobníku jointů přesunul k držáku velké brko. Malý problém nastal při zapalování, kdy Blázen zjistil, že ne zcela dobře funguje posunovač zapalovače, kterého se mu podařilo dosáhnout malým soubojem mezi nosem a pákou držáku. Zapalovač zaprskal při setkání s jointem, Blázen pořádně potahal a vyfoukl dým do helmy skafandru.
Kdyby se Blázen viděl zvenčí, pochopil by, proč se začal Pong smát jako protrženej. Nic by totiž skrz kouř neviděl.

Zábavná chvilka skončila v okamžiku, kdy se Kapitán začal dusit a Kokot usoudil, že legrace už bylo dost a zapnul vzduchový filtr, který během chvíle odsál z helmy dým a Blázen svýma ultračervenými očima zase viděl radioaktivní svět.
„Slušná mrda,“ řekl.
Mozek je dovedl k fabrice. Nová, radioaktivně bílá budova zářila do okolí.
„Mozky. Mozky.“
„Můj vůdce, právě dokončují první várku. Schválně, co povíte na kvalitu.“
„Víš, že já tuhle sračku neberu nebo jen velmi výjimečně.“
„Vím, ale kdyby náhodou,“ odvětil Kokot.

Vešli do budovy a ocitli se ve velké průmyslové laboratoři, kde Nemrtví v laboratorních oblecích obsluhovali velký stroj.
„Šéfe, to je zvláštní pohled. Chodící mrtvoly v igelitových pytlích,“ rozesmál se Pong tak, až se mu hledí třáslo.
Prošli celou fabrikou a pečlivě zkontrolovali každý úsek výroby. Pong poradil pár drobných detailů, vysvětlil magickou část receptu, kde velmi záviselo na teplotách a propočítal vliv radiace na výslednou čistotu substance.

Došli až k závěru výrobního procesu, do malé místnosti s přidanými prachovými filtry, kde se balil výsledný produkt, který násypkou padal do připravených kilogramových pytlů. Pong vzal jeden z krystalů, vložil pod mikroskop a chvíli bedlivě zkoumal.
„Šéfe, přesně jak výpočty předpokládaly. Máme před sebou nejčistší a nejkvalitnější perník v celým známým vesmíru. S drobnou vadou na kráse, svítí jako malý slunce. Naprosto netuším, kdo by to chtěl brát pravidelně, kromě místních pomatenců.“
„Pongu, to není náš problém. Vezmeme vzorky a uvidíme co řeknou našinci,“ odpověděl Blázen a užíval marihuany ve skafandru. Naučil se ovládat filtrační systém, takže si řídil nakládání podle libosti. Občas filtr přiškrtil a dal ‚bong‘.

„Mozky.“
„Můj vůdce, prý co říkáme. Jsou rádi, že s námi mohli obchodovat a přišel čas uzavřít transakci.“
„To velmi rád slyším,“ zasmál se Blázen a věděl, že mají solidně vyděláno.
„Mozky. Mozky. Mozky, mozky.“
„Můj vůdce, máme se jít připravit na večírek.“

Pong se nezdržoval zbytečnostmi, jakmile sundali skafandry, udělal několik lajn a dozimetrem změřil záření. Se slovy „to přežiju“ užil dvě lajny a posadil se.
„Ó ty svatá skákající veverko seroucí zlaté hovno opičího krále, největší matko veselého holoubátka požíraného opilým lenochodem, já se z toho matroše poseru,“ zahuhlal a odběhl do nejbližší místnosti poslední záchrany. Což v tomto případě znamenalo, že popadl odpadkový koš a zapadl za nejbližší kámen, ke kterému stihl doběhnout.
Kráterem se začala nést silná vůně čínských perníkových sraček smíchaných s natrávenými zbytky oběda.

„Co to tady smrdí?“ přivítal navrátilce Karlos.
„Pong se posral,“ odpověděl Blázen a šel na chvíli ulehnout. Vzal to oklikou přes normální splachovací záchod.

„Kde je Mozeček?“ optal se Kokot, když se blížil večer a spolu s ním poslední kalba.
„Má spoustu nových přátel, tak někde lítaj po okolí,“ řekla Urgha.
„Kapitáne, musíme na ten mejdan?“ zeptal se Jack, který už byl notně opilý.
„Šel bych se tam ukázat,“ odpověděl Blázen, kterému se pochopitelně nechtělo samotnému.

Večírek proběhl tentokráte bez jakýchkoliv překvapení. Klasická ožíračka s několika obchodníky, kteří přijeli pro zboží z nově obnovených továren.
Jediným překvapení večera byl Pong, který byl sjetý snad jako nikdy v životě.
„Šéfe, ty vole, to je matroš, to je kurva matroš, že bych se zase posral.“
Popravdě řečeno, za barákem už bylo celkem slušně nasráno a jediný Pongovo štěstí bylo, že Nemrtví neměli čich a hosté po událostech posledních týdnů raději dělali, že nic necítí.

Vrcholem večera byla travesti show v podání místní umělecké skupiny, která předvedla celou řadu zpěváků a zpěvaček, které hosté z planety Země neznali.
Když se začal čas lámat a nad kráterem vystřelily první sluneční paprsky, Blázen přišel k Mozkovi a poděkoval za veškerá dobrodružství, která prožili.
„Mozky. Mozky, mozky, mozky. Mozky. Mozky.“
„Můj vůdce, prý není vůbec zač a vděčnost je na jejich straně. Vždyť jsme jim pomohli. Máme připraveno několik kontejnerů se vzorky a velmi doufá, že se brzo zase uvidíme. Prý se o nás budou jednou vyprávět legendy, pokud se již v písních nevypráví.“
„Ty vole, to je romantik,“ zasmál se Blázen a opatrně, aby ho nepoškodil, Mozka objal a opatrně poplácal po zádech.
„Mizíme,“ vykřikl, když dokončil loučení.

Posádka vypadala, že na tato slova čekala, okamžitě vystřízlivěla a společně vyšli ven.
„Můj vůdce, ještě musíme vyzvednout Mozečka a pak můžeme odletět.“
„Hele, víš co, najdi si ho sám. Potkáme se v Kapce, já už tady nechci bejt ani minutu,“ odpověděl Blázen a zbytek se snažil tvářit, jakože nemají stejný názor.
„Nikam mi neuleťte,“ řekl Kokot a odběhl.
„Kam bysme bez vás letěli,“ vzdychla Urgha a zamířila spolu s ostatními k lodi.

„Tomu nevěřím, taháte mě za nos,“ kroutil hlavou šikmooký maník v luxusním kvádru hluboce posazený v pohovce v soukromém apartmánu na Titanu.
„Věřte si čemu chcete, ale nabízím obchod,“ odpovídal Blázen, který hleděl polopropustným sklem na taneční parket.
„Co chcete?“ zeptal se návštěvník.
„Aby mi dala čínská vláda konečně pokoj a uzavřela účty.“
„Co nabízíte?“
„Už sem to kurva jednou říkal,“ otočil se Blázen od skla a mocně natáhl z brka.
„Mám nějaký materiály, který by mohly bejt pro tvý vůdce zajímavý.“
„Jak si to celý představujete?“
„Jednoduše, odvezete si vzorky a necháte rozhodnutí na vyšších místech.“
„To zní dobře, platí,“ odpověděl týpek a pozvedl sklenici s drinkem. Blázen zpovzdálí opětoval zdravici a upil kvalitního rumu.

1 2 3 4 5 6 7 8 9