Vesmírní dýleři - 17. Země nemrtvých

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8 9

Vozík zastavil. Pong znovu opatrně vyhlédl ven.
„Šéfe, čisto,“ ohlásil a vylezl ven.
„Kurva, připadal sem si jako zhulená sardinka.“
Obešel vozík a ubezpečil se, že je všude klid. V dálce viděl kupoli silového pole a zdálo se, že ještě nikdo nezjistil jejich zmizení.

„Možký, možký!“
„Možký. Možký!“ odpověděl Kokot Mozečkovi.
„Můj vůdce, je velice šťastný, že se mu podařilo splnit úkol a chtěl by domů.“
„Kokote, to já taky,“ řekl Blázen, „jak jsme na tom vůbec s radiací?“
„Můj vůdce, ani se neptejte, vaše šance na přežití poklesly.“
„Jak moc?“ zeptala se Urgha.
„Maximálně dvě a půl hodiny.“
„To není zrovna úplně nejlepší novinka, měli bysme nasednout a co nejrychleji zmizet,“ ozval se Pong.
„Kokote, víš jak jsme daleko od Kapky?“
„Můj vůdce, máte hodinky?“
„Mám, proč?“
„Už jste zkoušel funkci vyhledávání?“
„Ne?“
„Tak ji vyzkoušejte a podívejte se, kam ukazuje vteřinová ručička.“
„Haha, Kokote,“ zasmál se Blázen, „to jsou přesně ty chvíle, kterou kdybych viděl ve filmu, řekl bych, že scénárista chtěl vyřešit zapeklitou situaci, jak rychle dostat hlavní hrdiny do bezpečí. Tyhle hodinky toho umí asi víc.“
„Můj vůdce, umí ledasco.“
„Nasedáme a mizíme,“ řekl Pong a vlezl do šestikolého vozidla. Sedačky nebyly moc pohodlné, všude se povalovaly zbytky hadrů a oloupané kůže, sem tam polehávala odpadlá kůstka.
„Furt lepší než v káře,“ zamručel zase Karlos a vsoukal se úplně dozadu.
„Můj vůdce, tento vůz vám dá pár minut navíc. Kam ukazuje vteřinovka?“

Blázen se podíval na hodinky, zmáčkl tlačítko, ručička se roztočila a chvíli zmateně rotovala kolem své osy. Nakonec se ustálila a ukazovala jedním směrem.
„Tam jedem,“ ukázal Blázen rukou a Kokot dupl na plyn. Vozidlo poskočilo a v oblaku prachu zmizelo ze svého místa.
„Hele, Kokote, tohle asi není výrobek domorodců,“ spekuloval Jack, když obhlížel palubní desku.
„Jacku, všiml jsem si. Bliká tu nějaké tlačítko,“ ukázal Kokot prstem.
Blázen příliš nepřemýšlel a stiskl ho. Odkryla se malá obrazovka, na které se objevila hlava jakéhosi Nemrtvého.
„Moskí, moskí, moskí.“
„Mošky, mošky.“
„Kokote, co to…?“ ozval se Karlos.
„Prej sme zabili Kost a zemřeme, abychom se k nim přidali. Nebudu ani překládat, jaká nechutná slovíčka tato kreatura použila, aby nás zostudila.“
„Jak zabili Kost, vždyť už byla mrtvá. Co vůbec chtěj?“ řekl Blázen.
„Můj vůdce, abychom se vrátili.“
„Se posrali, ne?“
„To sem jim také odpověděl.“
„Dobře si udělal. Co myslíš, že udělají?“
„Půjdou po nás.“
„Ale pěšky,“ promluvil Pong.
„Jak pěšky?“
„Propíchal jsem gumy u těch zbývajících krámů.“
„A to byl chytrej nápad,“ ocenila Pongovo malé plus Urgha.
„Já vím, nejsem debil,“ zasmál se Pong a šňupl jednu z lajn perníku, které nadrtil na palubovce.

Vozidlo svištělo pouští a zůstával za ním mohutný oblak radioaktivního prachu. Vnější pozorovatel byl viděl mrtvou krajinou, která se najednou v dálce zavlnila a zvedla. Uvnitř si ještě nikdo ničeho nevšiml, ale vlna se rychle přibližovala.

„Co to kurva za náma je?“ podíval se Blázen do zpětného zrcátka.
„Můj vůdce, naprosto netuším, ale již to pozoruji delší dobu a ať je to co je to, velmi rychle se blíží. Nevím jestli stihneme dojet včas k horám.“
„Kokote, dupni na to a vymáčkni z toho krámu všechno co půjde,“ řekl Blázen a nervózně sledoval přibližující se hromadu písku.
„To bude nějakej písečnej sráč,“ řekla Urgha a všichni tušili kam míří.

Vozidlo zrychlilo a pozorovatel z výše jasně viděl, kterak se přibližuje ke kamenné planině. Nakonec stíhali v úplně nejposlednější chvíli, vůz najel na velký šikmý kámen, nadskočil, obloukem letěl vzduchem několik desítek metrů a trajektorii dráhy těsně minula nechutná zubatá čelist dlouhého chlupatého tvora, jehož tělo s mohutným zaduněním posléze dopadlo do radioaktivního písku pouště.
„Můj vůdce, ta potvora nám pěkně prosvítila kosti. Můj vnitřní dozimetr zařval, jakoby přišla jeho poslední hodinka.“
Nastalo ticho a všichni se po sobě podívali.

„Kolik nám zbejvá času?“ zeptala se Urgha.
„Pár desítek minut, ale těžko odhadnout. Musíme se dostat přes hory, myslím, že jsme je viděli z vyhlídky. Nasedat, pojedeme dál,“ odpověděl Kokot.
Nasoukali se opět do vozidla a rozjeli. Zamířili do hor po něčem, co vzdáleně připomínalo cestu. Kodrcali se vysoko, velmi vysoko a dost ocenili kvalitu vozítka, protože tvůrci, kteří ho vyrobili, vyráběli velmi solidní věci.

Nikým nepovšimnuti vyjeli k vrcholu a před nimi se rozprostřel výhled na planinu s kráterem.
„Šéfe, ty vole, nevypadá to tam dobře,“ ozval se Pong.
„To teda ne,“ řekl Blázen, kouřil joint a nechápavě sledoval scenérii pod sebou. U kráteru zuřila regulérní bitva. Zvuk výbuchů a střelby přinášel vítr, spolu se zápachem výbušnin a spáleného masa.
„Kokote, jaký máme šance dostat se včas do lodi přes tuhle vřavu?“
„Můj vůdce, s tímhle neozbrojeným vozidlem žádnou,“ konstatoval Kokot.
„Takže sme v prdeli,“ řekl se Karlos. „Ty vole, to je fakt dementní, zdechnout na mrtvý planetě plný mrtvejch zmrdů.“
„Já ještě nemám v plánu umřít,“ přidal se Jack a Urgha taky začínala přihazovat.
„Kapitáne, takhle to nemůže dopadnout.“
„No to nemůže, ale co mám dělat?“ odsekl Blázen, který nevěděl kudy kam z problému.
„Můj vůdce, není zase čas vyzkoušet hodinky?“
„Kokote…?“
„Můj vůdce, že vy jste zase zapomněl na své hodinky?“
„Kokote…?“
„Můj vůdce, možná je pravý čas vyzkoušet dálkové ovládání, které jsem nedávno do Kapky instaloval.“
„Kokote…?“ potřetí Blázen šokem nedokončil myšlenku.
„Plecháči, ty ses posral. To chceš říct, že se trmácíme pouští úplně zbytečně?“ zařval Jack.
„Ne tak úplně, slíbil jsem Mozečkovi, že se projedeme, když splní úkol.“
„Kokote…?“
„Můj vůdce, tak už přivolejte Kapku,“ ukončil rozhovor Kokot a obrátil svůj zrak k obzoru. Blázen vzdychl, pohlédl na hodinky a zmáčkl tlačítko. Ručičkový displej zmizel a objevila se malá obrazovka, ve které uviděl Frankovu hlavu.

„Franku, slyšíš mě?“ promluvil Blázen do hodinek.
„Kakapitáne. Coco sese deděje?“
„Co děláš?“
„Hhraju ss Dodoktorem „Ctcthulhu Sasaves tthe Woworld: Susuper Hyhyper Eennhanced Chachampionship Eedition Alalpha Didiamond DdXx Plplus Alalpha FdEeS HhD – Prpremium Enenhanced Gagame oof tthe Yeyear Cocollector´s Eeddition (wiwithout Aavavatars!)“
„Cože to?“
„Papaříme gagamesu, Kakapitáne.“
„Dobře, pařte. Já chci jen vyzkoušet dálkový ovládání. Jsme trošku v průseru.“
„Mamám sisi sesednou keke zzbraním?“
„Klidně můžeš,“ řekl Blázen a stiskl opět tlačítko. Obraz se lehce zachvěl a přepnul na venkovní výhled.

Kapka obklopená silovým polem se zvedla a vyletěla nad úroveň kráteru. Ochranné pole bezpečně odráželo trapné pokusy sestřelit loď, která zamířila k horám na obzoru. V zuřící bitvě si nikdo déle nevšímal kosmoletu, která právě odletěl.
Čtenář s bujnou fantazií právě teď jistě zaregistroval, že situace na místě byla poněkud nepřehledná. Střílely po sobě tři strany. Ozbrojení návštěvníci rautu, nemrtví obchodníci radioaktivním materiálem a divocí Nemrtví. Vraťme se však zpět.

Na vrcholu hory skupinka pozorovala přibližující lesknoucí loď.
„Šéfe, právě včas,“ promluvil Pong a ukázal směrem, ze kterého přijeli. Blázen se otočil a spatřil větší počet pronásledovatelů, kteří se vcelku rychle přibližovali.
„Zmrdi z vesnice, žejo?“
„Jo.“
„Asi budou nasraný, že sme rozsekali Kost,“ podotkl Jack, dopil láhev a hodil ze srázu dolu.

1 2 3 4 5 6 7 8 9