Vesmírní dýleři - 1. Základna

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11

Ponorka stále klesala, čínská stíhací ponorka neměnila směr a stále se přibližovala. Hloubkoměr ukazoval třináct set metrů, když Karlos vykřikl. „Heuréka!“
„Našel si něco?“ zeptal se Blázen.
„Zlatí Číňani, před dvaceti lety proběhlo mapování dna, když hledali suroviny. Nahrávám data do navigačního systému,“ povídal Karlos.
Na jednom z monitorů se ukázala mapa dna. Karlos se chvíli díval a pak vykřikl. „Dno! Sto metrů pod námi dno!“
„Zastavit klesání, vodorovně vpřed, ty vole!“ zařval Blázen.
Karlos se pevně držel řízení a dělal co mohl. Bublina ve vodováze se pomalu vracela do označeného středu a ponorka přestala klesat. Hloubkoměr ukazoval čtrnáct set metrů a čínská ponorka překročila tisíc metrů.
„Dadalší, totorpédo,“ ozval se Frank.
Karlos se otočil k Bláznovi.
„Kapitáne, před námi je svah do hloubky čtyř tisíc metrů, podle mapy má být před námi pohoří.“
Blázen moc dlouho nepřemýšlel.
„Karlos zamiř tam a zkusíme zmizet někde v údolích ve dvoutisících metrech.“
„Kapitáne, seš si vědom, že limitní hloubku máme dva a půl kilometru?“
„Jsem, ale co chceš dělat, klesej a pokus se setřást torpédo, po druhý nám finta s falešnejma cílema nevyjde.“
„Rozkaz, Kapitáne,“ stroze řekl Karlos, přihnul si z láhve a znovu chytl pevně řízení do svých rukou.

Ponorka začala klesat podél svahu do temný hlubiny a za ní mířilo torpédo s hlavicí natěšenou ničit.
Hloubkoměr ukázal devatenáct set metrů, čínský ohař se přibližoval k patnácti set metrům.
„To snad není možný, už dávno ji měl zničit tlak vody. Buďto v ní sedí šílenec a nebo mají novej model,“ pomyslel si Blázen. „Kapitáne hřebeny pohoří před námi, zkusím zmizet v jednom z údolí,“ ozval se Karlos, stočil ponorku prudce doleva a zamířil ještě hlouběji mezi hřebeny. V tu samou chvíli je o chlup minulo torpédo a zamířilo k nejbližšímu vrcholu. Lodí otřásla tlaková vlna a světla zamihotala.
Ocelový doutník stále klesal údolím, hloubkoměr ukazoval 2300 metrů, čínský pronásledovatel vypustil poslední torpédo a zmizel ze senzorů. Na monitoru se pohybovala jedna tečka a přibližovala se.
„Čičíňan iimplodoval, rarána jajako pprase,“ byl slyšet Frank ze svý nory.
„Kapitáne, jsme na 2400 metrech, zkusím prudký obrat vpravo, je tu nějaká proláklina, snad se tomu torpédu vyhnu,“ bez známky nervozity řekl Karlos. Ponorka sebou prudce škubla, ozvalo se skřípění plechů, jak bokem dřela o kameny.
„Totorpédo, nanáraz dedeset sesekund,“ křičel Frank.
Skřípot stále trval. Karlos měl přitaženou páku k tělu, najednou plechy utichly a ponorkou otřásl prudký náraz. Torpédo vybuchlo.

Než se rozsvítila světla, bylo ticho. Ponorka se naklonila čumákem dopředu a bylo cítit, jak se pomalu po stráni podmořské hory začíná sunout kamsi do ještě temnějších hlubin.
První se probral Kapitán Blázen.
„Karlos, nahoď motory a vyrovnej ten křáp!“
Karlos hledal svoji láhev se zeleným obsahem, ale někam zmizela. „Karlos, ty debile!“
„Jojo, kapitáne,“ zahučel Karlos a začal se věnovat kontrolním panelům. Blázen se pokoušel mezitím zjistit škody.
„Jacku, jak jsou na tom motory a lodní hydraulika?“
Jack se neozýval, tak ho zkusil Blázen zavolat ještě jednou. „Jacku, Jacku slyšíš mě?“
Ponorka stále klesala a hloubkoměr ukázal 2500 metrů. Varovná kontrolka překročení povolené hloubky blikala jako šílená.
„Jacku, kurva žiješ debile?“ opakoval Blázen do komunikátoru a Karlosovi se stále nedařilo spustit elektromotory.
„Kapitáne, tady Jack, ten podělanej náraz přišel zrovna ve chvíli, kdy sem si chtěl přihnout z láhve. Mám pocit, že mi vyrazila pár zubů,“ ozval se Jackův hlas.
„Jacku jak to vypadá? Karlos nemůže nahodit motory,“ zeptal se Blázen a sledoval napjatě hloubkoměr, kterému chybělo pár metrů do 2600.
„Kapitáne, čínská prskavka nám vybuchla přímo za prdelí. Myslím, že exploze vyhodila pojistky u motorů a hnula s pravou hřídelí, je tu průsak vody. Vydrž chvíli,“ mumlal Jack.
„Jacku, nemáme moc času, překročili jsme hloubku 2600 metrů a stále klesáme. Mapa dna ukazuje hloubky kolem pěti kilometrů. To nemůžeme přežít,“ odpověděl mu Kapitán.
„Karlosi, hloubkový a směrový kormidla fungujou?“ obrátil se na Karlose.
„Kapitáne, diagnostika říká, že ano, ale bez zapnutých motorů půjdeme stejně ke dnu jak hromada starýho šrotu,“ odpovídal Karlos.

Kapitán Blázen procházel diagnostikou reaktoru. Ten byl uložen uprostřed lodi v místě těžiště v ochranném pouzdru. Kdyby došlo na nejhorší a hrozila by nekontrolovatelná reakce, dal se vyhodit z ponorky do moře, ale to v tuto chvíli nepřipadalo příliš v úvahu, protože by neměli před jeho explozí jak uniknout. Diagnostika proběhla a nehlásila nic nestandardního, žádný únik radiace či poškození palivových článků, světla svítila, energii dával.
„Energii máme,“ ohlásil Blázen a znova se dotázal Jacka, jaká je situace ve strojovně.
„Kapitáne, pojistky sem nahodil, ať zkusí Karlos nastartovat,“ ohlásil Jack.
Hloubkoměr se přiblížil k 2700 metrům a napříč ponorkou prošel záchvěv. Tlak vodní masy se přihlásil. Blázen se otočil na Karlose.
„Teď a nebo tady všichni zařveme.“
Karlosovy ruce pobíhaly po ovládacích panelech a snažily se zapnout pohon. Znovu se ozvalo skřípění plechů, na které tlačilo okolní prostředí. Z některých ventilů začala pomalu odkapávat slaná voda.
2800 metrů ukazoval hloubkoměr, ponorka se zachvěla, když Karlos zkusil nahodit motory.
„Kapitáne, pravý motor běží, ale nepřenáší výkon na hřídel. Levý motor běží, lodní šroub má otáčky,“ ohlásil Karlos.
„Zkus nás vrátit do vodorovný polohy a zastav klesání,“ přikázal Blázen. „Jacku běž se podívat na pravou hřídel a udělej něco s tím průsakem.“
„Kapitáne, rozkaz,“ odpověděl Jack a zamířil k servisnímu průlezu u hřídele. Hlavou mu proběhla myšlenka, že by bylo fakt zbytečný zařvat v Severním moři, když si ještě stále pořádně nic neužil.

Hloubkoměr překročil 2900 metrů, když tubus ponorky narazil na skálu a mírně se naklonil na bok. Blázen se podíval na mapu a bylo mu hned jasný, že dna ještě stále nedosáhli.
„Kurva, Karlos, co levej šroub, už si ho ovládnul?“
Karlos držel jednou rukou řídící páku a druhou zuřivě mačkal tlačítka na panelu.
„Kapitáne, teď!“
Blázen se zrovna díval na Urghu, aby zkontroloval její stav. Byla očividně v pořádku, ve světle žárovek viděl její zelený obličej a rudé oči. Měla pozvracený oblek a křečovitě se držela madel křesla. V tu samou chvíli ucítil tah levého šroubu, předek ponorky se pomalu začal zvedat a bublina na vodováze se vracela ke svému středu.
„Kapitáne, bude to jízda cik-cak, řekl bych, že směrový kormidla nejsou plně pohyblivý,“ řekl Karlos a sledoval displeje. Hloubkoměr se zastavil a ukazoval 3025 metrů.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11