„Kakapitáne, fflotila sese ppřibližuje,“ mektal Frank a ukazoval na monitory.
„Zkusím vyslat signál Nezávislý Havaje, třeba nás nechaj bejt. A ty se kurva vrať do svý místnosti a hlaš se komunikátorem,“ řekl Kapitán Blázen, posadil se zpět do křesla a vyslal signál.
„Kakapitáne, bblíží sese kk nanám zezezadu čičínská kokorveta,“ koktal Frank a máchal rukou směrem k monitoru.
Rozsvítila se kontrolka radiostanice signalizující žádost o hovor. Blázen stiskl tlačítko, v reproduktoru zachrastilo a ozval se hlas.
„Tady admirál Ping-Pong. Vynořte se a vydejte nám Urghu. Kapitáne Blázne, možná budete žít.“
Blázen se podíval na Franka a Karlose, protože bylo naprosto jasný, že Číňané vědí, kdo jsou a slovo 'možná' implikuje 'zabijeme vás při první příležitosti'.
„Karlos, hloubka sedm set metrů, plnou rychlostí vpřed, zkusíme podplout přímo pod nimi,“ rozkázal Blázen.
Karlos se na něj podíval. „Kapitáne, ale to je trochu šílený, nemyslíš?“ „My sme ale šílenci. Nemyslíš?“ odpověděl Blázen.
Karlos zavrtěl hlavou a přihnul si z láhve. Už raději nic neříkal a věnoval pozornost řízení. Ponorka zahájila klesání.

Můstkem se neslo pípání aktivního sonaru, který hledal svoji oběť v hlubinách. Blázen zapnul maskování a doufal, že chvíli zůstanou ukryti před zrakem čínských senzorů.
„Kakapitáne, kokorveta sese ppřiblížila nanad nanás, sslyším hhhlubinný pupumy,“ mektal už ze své komory Frank do komunikátoru.
„Připravit na náraz,“ zařval Blázen.
První puma vybuchla v hloubce šest set metrů a ponorka se zachvěla tlakovou vlnou.
„Zastřelujou se, další budou přesnější. Karlosi, osm set metrů a až budeme pod flotilou, zastavit, všechno vypnout a připravit k odpálení EMP. Provětráme jim obvody.“
Pocítili další výbuchy a ponorka klesala do stanovený hloubky pod čínský lodě. Kapitán stále sledoval pohybující se body na monitoru, Karlos upil ze svý láhve a měl orosený čelo. Korveta se stále držela jejich směru, sypala do moře jednu pumu za druhou a čínská flotila se řadila do útočný formace.
„Kapitáne, ještě jsme neviděli jejich ponorky a pochybuju, že by tu byli bez nich,“ řekl Karlos od řízení.
„Já vím, ale nemůžeme je teďka řešit. Kolik nám zbejvá metrů, než se dostaneme pod flotilu?“ odpověděl Blázen.
„Kapitáne, dvě stě metrů, zastavuju motory a zbytek doplujeme setrvačností.“
„Dobře Karlosi, na sto metrech vypni elektroniku a zamiř EMP směrem k hladině.“

Karlos si spočítal čas nutný k uplutí sta metrů, vypnul motory a šeptem odpočítával.
„Kapitáne, vypínám elektroniku,“ řekl Karlos, ponorka se zahalila do tmy, ve které oranžově svítilo tlačítko odpálení elektromagnetického pulsu.
„Kapitáne, devadesát metrů,“ odpočítával Karlos, „šedesát metrů, čtyřicet metrů, dvacet metrů. Odpálení za tři, dva, jedna, teď...“
Blázen pěstí udeřil do spínače pulsu a z palubního otvoru pro rakety voda-vzduch se uvolnila koule o průměru půl metru s malým generátorem EM pulsu a rychle stoupala k hladině. Kontrolka pod tlačítkem zeleně blikla na znamení, že elektromagnetický puls právě explodoval.
Blázen opět zapnul elektroniku, můstek se rozsvítil a spolu s ním celá loď.
„Karlosi, prověřit přístroje, jestli nám to něco neodpálilo,“ řekl Karlosovi Blázen a sledoval na monitoru jak se mění pozice čínský flotily.
Chaoticky pohybující se tečky jasně signalizovaly, že na hladině je zmatek. Lodě přišly o řízení a některé se vzájemně srazily.
„Myslím, že na tuhle lekci nezapomenou a příště snad budou připravenější,“ zasmál se Blázen.
„Je čas zmizet, zapni motory a kormidlo směr Špicberky.“
„Rozkaz, ty jeden šílenej blázne,“ zachechtal se Karlos.

„Co se to tady dělo?“ ozvala se Urgha, která právě vstoupila na můstek.
„Narazili sme na naše čínský přátele a vjeli jsme jim plnou parou do cvičení. Tak sme je trošku poškádlili, když už si nás všimli. Jestli po nás teďka šli jen nájemní lovci odměn, tak tě můžu ubezpečit, že od teď po nás půjde i čínská armáda. A vůbec, co tady děláš?“ s úsměvem řekl Blázen.
„Ta vaše podmořská rakev se trochu chvěla, tak sem se přišla zeptat, co se jako děje. Kam vlastně plujeme?“ zasmála se Urgha.
„Nejdřív míříme na Špicberky, zkusit prodat aspoň nějaký zboží a pak se na chvíli schováme v Severním moři, pokud možno mimo dosah Číňanů. Sice to vidím špatně, ale potřebuju mluvit se Severokorejcema, jestli by se nedala situace nějak vyřešit, ale obávám se, že budeš menší překážkou v jednání, protože ti podělaní Severokorejci a Číňani jsou spolu jedna ruka.“
Urgha se na něj podívala svýma rudýma duhovkama. “Jsem tedy váš velký problém. Co kdybyste mě tedy vysadili na těch Špicberkách?“
„Tak to se nedostaneš nikam, protože tam žijou jenom zvířata. Vyloženě zvířata, pro který je samice jenom hračka k pobavení. Ti chlapi žijou v příšerných podmínkách devět kilometrů pod zemí a někteří neviděli Slunce hezkých pár let. Ne, myslím, že by bylo bezpečnější předhodit tě Pongovi,“ řekl jízlivě Blázen.
„Co chceš dělat?“ zeptala se Urgha.
„Musíš mít nějakou rodinu, přátele, někoho, pro koho děláš, ne? Musíš mít pro někoho cenu nebo máš něco, co by mohlo mít cenu pro nás, ne?“
„Snad by se dalo něco najít, co chceš udělat?“ pokývala Urgha hlavou.
„Přemejšlím, že bychom počkali, až se přežene první vlna a zkusíme Cayenne v Jižní Americe u pobřeží Atlantiku, je tam kosmodrom, který nepatří Číňanům ani Australanům. Možná by se ti dal zařídit lístek domů a pro nás odměna. Ale jsou to šmejdi drazí.“

„Kakapitáne, poponorka nana prapravoboku, pěpět titisíc memetrů,“ ozvalo se nervózní koktání Frankovo.
Blázen se otočil od Urghy k monitoru, kde se objevila tečka a mířila k nim.
„Franku, můžeš mi ji identifikovat?“
„Kakapitáne, vyvypadá toto nana čičínskou sstíhací poponorku,“ odpověděl Frank.
„Ach jo,“ pomyslel si Blázen. Čínský stíhací ponorky byly přerostlý torpéda, posádka o dvou lidech se třemi samo-naváděcími torpédy. Jejich jediným úkolem bylo stíhat oběť a zničit ji přesným zásahem. Vzhledem k jejich schopnostem měnit rychle směr a pozici mohli svůj cíl snadno vmanévrovat před torpéda. Rádius Bláznovy ponorky byl příliš velký a nepružný.
„Kakapitáne, poponorka sese sstále ryrychle ppřibližuje aa vyvypustila totorpédo,“ křičel Frank.
„Franku, uklidni se a ty Karlos vypusť falešný cíle. Snad ho zmateme,“ rozkázal Blázen a hmátl do popelníku pro odložený joint. Začal být trošku nervózní.
„Falešný cíle vypuštěny, kapitáne,“ ohlásil Karlos. Urgha si sedla do volného křesla a mlčela.
Na monitoru se ukázaly vypuštěný cíle a všichni napjatě čekali, jestli se torpédo chytí do pasti. Když už to vypadalo, že si torpédo falešných cílů nevšimne, jeho senzory zachytily signál a změnily směr k návnadám. Po několika sekundách torpédo zmizelo z obrazovky.

„Karlos, klesej do patnácti set metrů, snad mu zmizíme, tyhle ponorky nemůžou pod tisíc metrů.“
„Kapitáne, můžeme narazit do dna.“
„Začni klesat a zkus prohledat lodní archív, jestli v něm nejsou uložený mapy dna. Nezapomeň, že tohle je čínská vojenská ponorka.“
„Dobře, Kapitáne,“ řekl Karlos a začal prohledávat archív. Na hloubkoměru se ukázalo tisíc metrů.