Karlos mezitím sondou pokračoval v průzkumu jeskyně. Vypadala, že by se do ní vešla jedna větší vesnice klonů. Prostor byl tak rozhlehlý, že ho světlo sondy nedokázalo celý osvítit. Na můstek vešel Jack, Frank a Pong.
„Kde máte Řezníka?“ zeptal se Blázen.
„Už je zase ve svým halucinogenním rauši, tak jsme ho nebudili, aby nebyl nasranej, že jsme mu zase přerušili vejlet,“ odpověděl Jack. „A co tady vlastně máme?“
„Našli jsme jeskyni a není přírodního původu.“
„Šéfe, chceš jako naznačit, že ji někdo postavil?“ zeptal se Pong.
„Toto jeje něnějaká bblbost, nene?“ mektal Frank.
„Blbost to není a skutečně vypadá, že ji postavil někdo inteligentní,“ řekl jim Blázen.
„Čičíňani?“
„Nemyslíme si,“ konstatoval Blázen.
Pong si prohlížel Urghu.
„Ty jsi si ublinkla, krasavice. Máš špinavý kabátek, chceš abych ti ukázal, kde máme pračku? Tohle musí hnedka dolů, kotě.“
Urgha natáhla ruku s pěstí a dala Pongovi přičuchnout.
„Dobře kotě, už mlčím.“

Jejich rozhovor zastavil Karlos. „Řekl bych, že je to dok. Myslím, že bych tam ponorku mohl dostat a na místě budeme chytřejší.“
Kapitán Blázen se k němu otočil. „Žádnou lepší variantu stejně nemáme, vepluj dovnitř a zkus nás dostat na čerstvej vzduch. Podle toho jak moc čerstvej bude.“
Karlos se podíval na Jacka. „Jacku, budeš muset jít zpátky do strojovny a hlídat vodu. Musím zkusit vytlačit něco z balastních nádrží a potřebuju, abys hlídal, jestli někde nebude prosakovat. Musím ten křáp zvednout nejdřív aspoň o metr a až budu uvnitř, tak o dalších dvacet metrů.“
„Už letím Karlosi,“ odpověděl Jack a rychlým krokem odešel směr strojovna.
Karlos zapnul levý motor a velmi pomalu upouštěl vodu z nádrží. Ponorka se zvedla o metr a zamířila směrem k otvoru ve skále. Karlos držel řízení a když se přiblížil k otvoru, bez chyby ponorku navedl a zamířil do jeskyně směrem ke světlu sondy.
Když dorazili ke stěně pod sondou, pokračoval v upouštění zátěžové vody a ponorka pomalu začala stoupat k hladině jeskyně.
„Kapitáne, přistáli jsme,“ řekl Karlos a šáhnul po láhvi s absintem. „Já mám fakt hotovo.“
„Pongu, Urgho, jdeme k průlezu,“ zavelel Blázen a trojice se vydala k otvoru na svobodu.

Kapitán vyšplhal po žebříku k uzávěru, otočil jím a zvedl poklop. Do ponorky vstoupil chladný vánek a Blázen se zhluboka nadechl.
„Bože, to je slast cejtit čerstvej vzduch, tedy pokud se dá hovořit o jeho čerstvosti.“
Vylezl na palubu a za ním šli hned Pong a Urgha. Rozhlíželi se, okolo viděli jen tmu a kužel světla ze sondy.
„Pongu, Urgho, jdeme světlu vstříc,“ zavelel a zamířil na čumák ponorky, kde viděl sondu. Když došli k sondě, uviděli, že pár metrů od nich se rýsuje ostrá hrana konce stěny a dále pokračuje suchá země.
„Pongu, vrať se pro kotvu, lano a baterky, půjdeme na souš,“ otočil se na Ponga a ten se okamžitě otočil a rychle běžel zpět k průlezu. Za pár minut se vrátil, měl svůj batoh a v ruce smotané lano s připevněnou kotvou.
Blázen s Urghou ustoupili a Pong zaujal kung-fu postoj, roztočil kotvu nad hlavou a hodil ji do tmy na břeh. Zatáhl za lano, kotva se za cosi zachytila a Pong uvázal volný konec lana na uzávěr vypustě raket voda-vzduch. Vyzkoušel pevnost a otočil se k Bláznovi.
„Půjdu první a ověřím, že kotva se kotva chytla pevně,“ nedal Kapitánovi příliš na výběr a začal šplhat po laně. Vyškrábal se na břeh, na chvíli zmizel z dohledu. Za chvíli se ozval Pongův hlas.
„Můžete za mnou, všechno je v pořádku.“

Blázen s Urghou vyšplhali na břeh, kde už stál Pong s připravenými baterkami, rozhlížející se po okolí.
„Šéfe, támhle je nějaký světlo. Bude nejlíp začít tam, je tady tma jak v prdeli.“
Tři postavy se vydaly za světlem v dáli. Kužely baterek křižovaly tmou a čím dál byla skupina od kotviště, tím byly kužely menší. Pak jejich pohyb ustal.
Blázen, Pong a Urgha stáli u malého obelisku popsaného neznámými znaky. Zhruba ve dvou třetinách výšky na úrovni hrudi jasně svítil symbol, který se podobal lidské dlani. Všichni se na sebe podívali a Blázen řekl, aby ustoupili.
Sám se přiblížil k obelisku, natáhl ruku a přiložil svoji pravou dlaň na symbol v kameni. Kapitán Blázen se zachvěl, mezi obeliskem a jeho hlavou přeskočilo několik modrých výbojů a zhroutil k zemi.
Najednou se začala rozsvěcovat světla vysoko u stropu jeskyně. Jak nabíhalo jedno za druhým, otevíral se před jejich zrakem pohled do světa ohromné jeskyně, která mohla minimálně zabírat plochu dvou čtverečních kilometrů. Kapitán Blázen se opatrně zvedal ze země.
Obelisk zhasl a pár metrů za ním se otevřely těžké dveře.