„Přestali jsme klesat, to je dobrej začátek,“ oznámil Blázen a vytáhl krabičku s marihuanou, aby si ubalil a zapálil. Cítil jak se ponorka opatrně dává do pohybu vpřed.
„Jacku, jak to vypadá s hřídelí?“ zeptal se Jacka.
„Kapitáne, chčije sem voda, čerpadla zatím stíhají, ale musíme vystoupat o pár metrů vejš, jinak nás voda rozmačká do velikosti plechovky od sardinek. Jsme na konstrukční hraně a myslím, že ani Číňani nepočítali, že by se potápěli do takových hloubek,“ řekl Jack.
„Teďka těžko říct, viděl si ten jejich stíhací krám, kam až se za námi vydal. To, že žijeme, je spíš náhoda a pořádná hromada štěstí,“ odpověděl mu Blázen.
Karlos se soustředil na řízení a snažil se ponorku zvednout. „Kapitáne, můžu vypustit balastní vodu, to by nám mohlo odlehčit.“
„Zkus to, Karlos,“ řekl kapitán Blázen.
Karlos natáhl levou ruku k jednomu z mnoha panelů, cosi navolil a ozvalo se hučení vodních pump.
„Zastavte tu vodu nebo tady zdechnu!“ Ozval se v tu chvíli Jack ze strojovny. „Jacku, co se děje?“ ozval se kapitán.
„Vypněte kurva tu vodu nebo tady zdechnu. Náraz na horu asi poškodil výpusti zátěžový vody a pumpy to hrnou do komor s hřídelemi,“ křičel Jack.
„Vypni pumpy,“ zařval Blázen na Karlose, který už je vypnul, když slyšel Jacka řvát jak protrhnutýho.
Blázen se podíval na hloubkoměr, 3016 metrů nevypadalo příliš uspokojivě a ponorka opět bolestí zaskřípěla.
„Myslím, že jsme pěkně v prdeli,“ ulevil si Blázen a mocně potáhl z jointu.

Urgha si mezitím papírovou utěrkou utřela obsah žaludku ze své sexy kombinézy a otočila se směrem k Bláznovi.
„Tak vám pěkně děkuji, poblila jsem si svůj jediný sváteční oblek.“
Blázen se po ní podíval s nechápavým výrazem.
„To byla legrace. Co budeme dělat teď?“ pokračovala Urgha.
„Urgho nevím, musíme ponorku někam posadit a někdo asi bude muset nejspíš ven,“ podíval se Blázen na Karlose.
„Karlos, co říkají mapy a sonar?“
„Kapitáne, kilometr od nás je asi ve 3000 metrech velká plošina. Podle mapy by vedle ní měla být hora, ale sonar nic takovýho nehlásí. Je to fakt divný,“ odpověděl mu Karlos.
„Nějakej kopec zatím řešit nebudeme, jseš schopnej nás tam dostat a ponorku posadit na kus rovný plochy?“
„Myslím, že jo,“ řekl Karlos a uvedl ponorku hlemýždím krokem vpřed, ovládaje směr pouze levým motorem a kormidly, jak poškození dovolilo.
„Kapitáne, vodu jsem na chvíli zastavil, ale oprava nevydrží příliš dlouho, pokud nevystoupáme aspoň o pár stovek metrů blíž k hladině,“ ozval se Jack ze strojovny.
„Díky Jacku, se stoupáním bude problém, musíme ji posadit a někdo bude muset jít ven,“ odpověděl Blázen.
„Tak to velmi nerad slyším. Víš, že mě ven nedostaneš,“ s obavou v hlase odpověděl ze strojovny Jack.

Ponorka se pomalu přibližovala k plošině a palubou se nesl zvuk skřípání plechů a kroucení trubek.
„Blázne, jsme nad plošinou, připravit na přistání,“ ohlásil Karlos, posadil ponorku na dno a vypnul motory. „Tak jsme zastavili, co dál?“
Kapitán si zhluboka oddechl, setřel kapky vody z čela, které na něj dopadly z trubek nad hlavou.
„Zapni podrobnou analýzu okolí a hlavně potřebujeme obraz. Vypusť sondu, obhlídneme loď než půjdu ven.“
„Chceš jít ven, Blázne?“ zeptala se Urgha.
„Musím. Kapitán přeci opouští palubu vždycky jako první,“ s úsměvem ve tváři Blázen odpověděl na otázku a mezitím balil dalšího jointa. „Nejdřív počkáme na data ze sondy a sonaru, nepůjdu ven naslepo.“
Karlos dálkovým ovladačem v rukou sledoval obraz ze sondy. Ve světle silné lampy bylo vidět poškození zadní části ponorky. Pravá část byla pomačkaná od nárazu do skály a lopatky pravého lodního šroubu byly zohýbány. Už na první pohled bylo jasně vidět, že tohle škody na místě opravit nepůjdou. Budou se muset zaměřit na uvolnění výpustí balastní vody, jinak nemají žádnou šanci se dostat na hladinu.
„Kapitáne, máme dost velkou naději zhebnout tady tři kilometry pod hladinou, žejo?“ otočil se Karlos po Bláznovi.
„Asi by sis měl udělat svoje poslední čáry, kamaráde,“ řekl mu na to Blázen.
„Tady Jack, slyšíš mě? Ve strojovně zatím dobrý, žádný viditelný průsak a hladina vody je na stejný úrovni. Blázne, půjdeš ven?“
„Jacku, budu muset. Jestli si viděl přenos ze sondy, tak víš jaká je situace na pravoboku. Nic dobrýho,“ řekl Blázen a potáhl z omamné cigarety.
„Mohl bys laskavě pustit klimatizaci, je tady strašně zahuleno a pálej mě oči,“ ozvala se Urgha.
„Urgho, nemohl,“ odpověděl stručně Kapitán Blázen.

„Kapitáne, údaje ze sonarů a sondy jsou fakt nějaký zvláštní,“ skočil jim do řeči Karlos.
„Jak zvláštní, můžeš mi podat bližší vysvětlení?“ otázal se Blázen.
„Kapitáne, já nevím jak bych popsal situaci, ale něco je tady divnýho. Asi dvě stě metrů před námi je jeskyně,“ řekl Karlos.
„Na podmořský jeskyni snad není nic zvláštního?“ podivil se Blázen.
„Ale na týhle zrovna jo, Kapitáne.“
„Co může bejt zvláštního na jeskyni tři tisíce metrů pod hladinou?“
„Jak bych ti Kapitáne popsal situaci? Obeplul jsem sondou okolí ponorky a plošina je příliš rovná, žádný viditelný nerovnosti, kromě bahna a kamení,“ povídal Karlos.
„Mořský proudy, v tom bych neviděl nic podezřelýho,“ odpověděl Blázen.
„Kapitáne, já nechci bejt podezřívavej k tvým zkušenostem, ale tohle není úplně v pořádku. Jeskyně má příliš pravidelný vstupní otvor, než aby byl přírodního původu.“
„Jak příliš pravidelný otvor?“ vytřeštil oči Blázen.
„Podívej se sám,“ ukázal Karlos na jeden z displejů.

Blázen se podíval a uviděl pravidelný otvor, který připomínal monstrózní vjezd do leteckého hangáru. V hlavě se mu honila spousta myšlenek a mozek nechtěl přijmout fakt, že tři kilometry pod hladinou moře by se nacházel hangár nebo ponorkový dok. Tok myšlenek přerušil Karlosův hlas.
„Kapitáne, znova říkám, plošina má pravidelný tvar a nemohly ji stvořit vodní proudy.“
„Chceš mi tvrdit, že jsme narazili na tajnou základnu nějakejch Čínskejch šmejdů?“
„Kapitáne, to tvrdit nechci, protože by byla zakreslená na našich vojenských mapách a nesmrdí to tady zrovna novotou,“ odpověděl Karlos.
Blázen chvíli přemýšlel a pak se znova zeptal Karlose.
„Můžeš sondu poslat do jeskyně? Že bychom se podívali do útrob hory.“
Karlos vzal opět do do rukou dálkové řízení sondy a vyslal ji směrem k jeskyni. Obraz před nimi se stával jasnější. Ve světle sondy byl vidět otvor, který stoprocentně nebyl přírodního původu. Jeho okraje byly z neznámého kovového materiálu, který lehce světélkoval a sonda pomalu vplula dovnitř. Kužel světla protínal tmu a bylo zřejmý, že prostor má víc než pár metrů krychlových. Asi po tři sta metrech se světle sondy ukázala hladká stěna, kolmo stoupající nahoru. Karlos přikázal sondě stoupat, světlo se pohybovalo po stěně a najednou se sonda zastavila. Byla na hladině.

„Kapitáne, narazili jsme na hladinu,“ řekl stručně Karlos.
„Chceš mi říci, že v jeskyni je atmosféra?“ opáčil Blázen.
„Kapitáne je a navíc dýchatelná. Sice je zvýšená hladina kyslíku, asi 30 procent objemových jednotek, ale senzory říkají, že je v pohodě dýchatelná.“
„To si z nás někdo dělá prdel,“ ulevil si z šoku Blázen.
„Jacku, Franku, Pongu, Řezníku, přijďte na můstek, tohle budete chtít vidět.“