1 2 3 4 5 6 7 8

„To už jste zpátky?“ zeptal se překvapený generál Hammond.
„Jak ‚to už jste zpátky?‘ Co to je za debilní otázku?“ reagoval stejně překvapeně plukovník.
„Odešli jste za Ba'alem před necelými šesti minutami. Co se stalo plukovníku?“
„Generále, byla to celá věčnost, zavřeli nás do stáze a zařadili do nějaký sbírky mezi exponáty ze Země.“
„Plukovníku, dostali jste aspoň Ba'ala?“
„Generále dostali, ale stejně byl beztak dalším klonem.“
„Dobrá plukovníku, teď běžte na ošetřovnu za svými přáteli a pak sepište podrobnou zprávu o všech událostech, rozumíte?“ zeptal se generál.
„Rozumím,“ zasalutoval unaveně plukovník O‘Neill a odešel.

Generál Hammond zakroutil hlavou a nechápavě kroutil ještě o to víc, když si četl jednotlivá hlášení z akce. Úplně nejvíce ho vyděsil lékařský nález, kde doktorka napsala vydatný seznam zakázaných omamných látek a jedů od pervitinu, přes kokain, extázi až po LSD. Když se uklidnil, označil veškerá hlášení z této akce za přísně tajné a uložil do tajného trezoru ve zdi.

Měli bychom se však vrátit zpět na mejdan.
Svítání přitáhlo další šediváky a v hale bylo narváno k prasknutí. Najednou zhasla světla a jediný silný kužel světla ozářil místo na pódiu. Dav zmlkl a netrpělivě čekal co se stane. DJ pustil známý song a ve světle se objevil samotný Michael Jackson.
Chvíli přešlapoval a pak spustil svůj světoznámý moonwalking. Dav propukl v jásot. Mejdan nabral další sílu.

Bylo už světlo, když okolí výstaviště oblíčila šedivácká policie nebo co to bylo za bezpečnostní jednotky. Jelikož vyjednávání s účastníky akce nevedlo k žádným výsledkům a velitel zásahu usoudil, že bude lepší nechat párty dojet až do konce a posbírat organizátory při odchodu.
Několik šediváckých policistů ucítilo příležitost a nenápadně se odplížilo dát pár pivek.

Poklidné dopoledne narušil řev lidí valících se z budovy ven. Servisní vrata se otevřela a ven vyjela audiosoustava na přívěsu. Odjela do dostatečné vzdálenosti a nepřestávala v hudební produkci, která však nikoho nezajímala, protože z muzea se začal valit kouřit. Netrvalo dlouho a objevily se první plameny. Během chvíle byla celá muzejní hala v plamenech, dav jásal a řval radostí. Přihlížející bezpečnostní orgáni nechápavě koukali a nechápali, která bije a trvalo dlouho, než někoho napadlo zavolat šedivácké hasiče.

Zrovna v tu chvíli se z křoví vyplazil Kapitán Blázen a za ním Marilym. Kolena a záda měli oba špinavá. Postavili se, oklepali a Blázen zapálil brko. Pak teprve začal přemýšlet o tom, co vlastně jeho vlastní oči vidí. Vykalený, rozjásaný dav, nadšeně hulákající okolo fakt kurevsky velkého ohně.
„Šéfe, Šéfe, to je co paráda. Taková kalba zkurvená, naprosto totální destrukce. Místňáci se umí zasraně hustě vodvázat,“ ochraptělým hlasem křičel Pong, který se před Bláznem zjevil v objetí několika šedivaček.
„To vidím, kde je zbytek, Pongu?“
„Šéfe, kde by byl, u baru sou a lejou panáky,“ zasmál se Pong a zmizel zase v mase návštěvníků.
Blázen vzdychl, chytil Marilyn za ruku a začal se prodírat směrem, kterým tušil párty bar.

Jeho neomylný smysl jej navedl přesně do cíle určení, kde již seděl zbytek posádky.
„Kapitáne, kde ste celou dobu byl. Tady je to neuvěřitelný,“ zvedla se židle celá nadšená Urgha.
„Koukám, že jste tady všichni, teda kromě Ponga, kterýho sem potkal před chvílí. Přinese mi někdo pivo? Mám žízeň jako trám. A tady Marilyn by si asi taky jedno dala, žejo?“ otočil se k Marilyn, která přisunula volnou židli a posadila se.
„Můj vůdce, okamžitě zařídím. Jste jak dvě hrdličky,“ zasmál se Kokot, zvedl ze židle a odešel k barovému pultu.
„Kapitáne, máme nějakej plán a nebo se tady ještě zdržíme?“ zeptal se Karlos.
„Karlosi já nevím, spěcháme někam? Nespěcháme,“ odpověděl Blázen a začal motat joint.

Trvalo dva dny, než hala dohořela a zůstala z ní hromada popela v kouřícím požářišti. Teprve pak začali návštěvníci pomalu odcházet a mejdan polevovat. Ještě další dva dny trvalo, než zmizeli poslední účastníci a nebylo koho hlídat. Velitel zásahu spočítal zbylé střízlivé policisty a zavelel k odchodu. Tuhle akci nemělo smysl dál řešit.
Místo osamělo a zahalilo se do ticha. Zvěř se začala vracet a ptactvo opatrně oblétávalo nad doutnajícími troskami muzea.

Blázen a jeho posádka seděli se svým novým přítelem Phanem v bordelu v soukromém apartmá a probírali poslední uplynulé dny.
„Teda vážení, netušili sme, že se s váma pozemšťanama tak perfektně kalí. Jako tohle byla akce století, vo který se bude ještě dalších pět set let mluvit. Fakt hustý. A jak pak začalo hořet. To bylo dokonalý.“
Blázen kouřil joint, usmíval se a naprosto nic neříkal. Kdo může říci, že souložil s Marilyn Monroe.

V apartmá uběhlo několik dalších dnů, když se nenápadně naklonil Kokot ke Kapitánovi.
„Můj vůdce, asi sme zapomněli na Franka s Doktorem.“
„Stalo se jim něco?“
„Nevím, ale mám od Franka několik nepřijatých volání.“
„Už si mu volal?“
„Ještě ne.“
„Tak mu zavolej a zeptej se ho, co se děje,“ odpověděl Blázen a balil joint.

Kokot se zvedl a vytočil Franka. Po krátkém rozhovoru odložil telefon a otočil se ke Kapitánovi.
„Můj vůdce, Frank vzkazuje, že se s Doktorem nudí a kdy se prej vrátíme.“
„Vyřiď mu, že je debil a měl jít s náma, vrátíme se, až nás to tady přestane bavit,“ odsekl Blázen a věnoval se Phanovi, který právě dorazil.

„Chápu dobře, že chcete, abychom vás naučili pěstovat trávu a vařit perník?“
„Přesně tak, Kapitáne. Ostatní se fakt bavili a vidím v tom silný potenciál.“
Kapitán Blázen kouřil joint a díval se po šedivákovi. Ten poblikával očima, jakoby se snažil Blázna zhypnotizovat.
„Pongu, měl bys problém naučit šediváky vařit ten svůj perník?“ otočil se Blázen k Pongovi.
„Šéfe, rozhodně ne. Kdy mám začít s výukou?“ zvolal nadšeně Pong.
„Teď hned,“ odpověděl Blázen a otočil se ke Kokotovi, „ty dojeď k lodi, zkontroluj, jak to tam vypadá a přivez mi pytel semen, kterej mám v kajutě.“

Čas utekl jako pára z čínské čajové konvičky a šedivácká pěstírna jela na plný koule. Jejich technologie urychlování růstu rostlin byla neuvěřitelná. Blázen ocenil šediváckou štědrost, když dostal několik paměťových médií s detailní dokumentací. A což teprve perníková fabrika. Kdyby ji viděli Severokorejci s Číňany, posrali by se. Šediváci se s ničím nesrali a postavili varnu, která by sama zásobila půlku galaxie.
„Šéfe, tady asi máme hotovo. Žádní troškaři, žejo?“ zasmál se Pong a hrdě si prohlížel továrnu, kterou pomohl stvořit. „A perník umí skvělej, chcete ochutnat?“
Blázen zakroutil hlavou a v duchu si říkal, jestli to není krapánek přehnaný. Každopádně usoudil, že tady jsou hotovi a čas návratu nastal.

Večírek na rozloučenou proběhl u Phana doma. Sešli se všichni vespolek a ještě jednou zapařili. Během dlouhých rozhovorů Blázen pochopil, že nikdo z pozemšťanů se vracet nechce, protože si zvykli a mají je všichni rádi. Po pěti stech letech našli u šediváků svůj domov.
Blázen jim jejich názor nijak nerozmlouval a k návratu nepřemlouval, byl celkem rád, že je všechny poznal, že si slušně užil s Marilyn, která z něj byla nadšená. Slušně se zase vyndali.

Phan je doprovodil na cestě k lodi. Tentokrát již bez překvapení se světelnými tunely a stázovými zbraněmi. K místu přistání dojeli právě ve chvíli, kdy zuřila menší přestřelka a Frank paprskometem střílel po nějakých flekatých tvorech, podobných šedivákům.
„Kurva. Šéfe, zmrdi zasraní,“ zanadával Pong, vytáhl meče a než by řekl Jarda Švec Umělec, útočníci byli zbaveni svých velkých flekatých hlav s očima, ještě dlouho posmrtně blikajícíma nějaký nesmyslný titulky.

„Franku, co se tu stalo?“
„Kakapitáne, něnějaký zzmmrdi toto tatady oobbkklíčili aa sspupustili papalbu. Tatak sesem jiji ooppětoval aa papár jijich zazabil,“ vymektal rozrušený Frank.
„Co to je za zmrdy?“ prohlížel si Blázen mrtvoly.
„Odpadlíci, zasraní vohnouti, nečekal bych, že se ještě vrátí,“ zablikal Phan.
„Proč sou flekatý?“ zeptal se Blázen.
„Sou nemocný, genetický postižení. Vznikli z nepovedených klonů, kterým se podařilo utéct. Kradou a zabíjí, aby přežili.“
„Takže se nic špatnýho nestalo?“ ujistil se Blázen.
„Ne.“
„Ok. To rád slyším,“ Bláznovi se ulevilo.

Kokot opravil drobné škody a byl připraven k návratu domů. Proběhlo rozloučení, poslední polibky, jointy, lajny, výměny vizitek, zamávání a nástup do lodi. Zazvonil zvonec a výletu byl konec.

Nelze si ještě neodpustit oblíbený náhled do budoucnosti. Přeci jen vývoj na této nebohé planetě nabral po odletu Blázna a jeho přátel velmi nečekaných obrátek. Uběhlo asi pět set pozemských let a náhodný návštěvník z krajin naší Galaxie by spatřil velmi depresivní prostředí. Většina budov byla v dezolátním stavu, infrastruktura kolabovala, byznys, věda a společenské vazby byly v absolutním rozkladu. Šediváci se přestali rozmnožovat a jejich počet postupně klesal. Stíny kdysi silných bytostí se ploužily ulicemi a jejich vysmažené skelné oči zmateným blikáním prozrazovaly, že celá planeta se nachází v jednom velkém pervitinovém rauši. Jak se šedivákům podařilo dostat do takové nezáviděníhodné situace? Jednoduše.
Po odletu Kapitána jejich fabriky a pěstírny jely na plný pecky a za krátkou dobu si produkty získaly velikou oblibu. Šediváci rozjeli nekonečnou párty, která úplně nekonečná nebyla, protože se po několika desítkách let začal projevovat u šediváků nedostatek spánku. Ano, někteří dokázali nespat několik desítek let v kuse, což se časem projevilo na výkonu mozkových mentálních kapacit. Defakto jejich jediným a největším úspěchem bylo úspěšné rozšíření perníku a hulení po okolních planetách, takže během následujících stovek let zaniklo několik dalších celkem rozvinutých civilizací.

Postupem času nastala velmi zvláštní situace. Přeživší šediváci, kteří dostali na poslední chvíli rozum a šli se na pár let vyspat, se sjednotili a pokusili ze své, kdysi rozvinuté, civilizace zachránit poslední zbytky, které se ještě zachránit daly. Už nikdy se jim však nepodařilo dosáhnout původní velikosti. Průlet šediváckou galaxií v čase by byla v tuto chvíli pěkná vložka, aby si mohl udělat divák představu o devastaci planet. Z ostrovů života se postupem stávaly polomrtvé skály se zbytky původních obyvatel. Některé planety ovládla příroda jiné byly kolonizovány novou rasou, která se pomalu, ale jistě šířila galaxií. Evoluce zapracovala a Bláznem vypuštění lidé ze stázových vitrín v muzeu se stali základem nové civilizace, která velmi rychle dosáhla vysoké úrovně technologické vyspělosti, postavila vesmírné lodě a začala šířit svoje geny, sílu a víru o Ježíši Superstarovi, který položil život za hudební festival. Bystřejší cestovatel by si velmi rychle všiml, že někteří jsou si vzájemně podobní a existuje velké množství lidí podobných Michaelu Jacksonovi, Marilyn Monroe, Bláznovi či Pongovi.

1 2 3 4 5 6 7 8