Vesmírní dýleři - 12. Velká věc

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7

Komisař Rex vytáhl krabičku, vyndal hulení, drtičku a ostatní náčiní nutné k výrobě marihuanové cigarety a začal balit joint.
„Víte, Marten byl můj. Byl moje okno do podsvětí a díky tomuto vztahu, který jsme mezi sebou měli, byl v této kolonii relativní klid. Byl to zmrd, kterej by babičce sebral holení kost, jen abych se nažral. Já sem docela rád, protože mám náhradníka, ale čekal jsem, až přijde vhodná příležitost. Vaše složka je zajímavý čtení a chci s váma vyřešit dvě věci.“
„Jaký, pane komisaři Rexi?“
„Za prvý. Svědci říkaj, že jste byli poslední, kteří ho viděli na živu a prej s váma odletěl. Co mi k tomu můžete říci?“
„No, jak bych to řekl. Svědci nelžou. Viděli jsme ho a odletěl s námi na stanici do kráteru. Přeložit zboží a doladit poslední body byznysu na Zemi. Co se s ním stalo pak netuším,“ odpověděl Blázen, který zapálil brko.
„Našli jsme trosky v asteroidovém pásu. Martenova loď byla rozmlácená na kousky, srážka s velkým kusem šutru. V tom bordelu se nepodařilo najít laborce ani stopu po genetickým materiálu, takže si nejsme jisti, jestli je Marten živ a nebo mrtev. Co si myslíte vy?“
„Co si myslíme? Od nás odstartoval a co se dělo pak, fakt už nevíme. Jestli říkáte, že se našly trosky jeho lodě, tak jaký můžou být šance na přežití v mrazivém prostoru vesmíru?“
„Minimální,“ zamyslel se Rex, “probereme tedy druhou věc. Obchod.“
„Jaký obchod myslíte?“ zvědavě se zeptal Blázen, protože pochopil, že vše je ve starých kolejích, přesně tak jak má být.
„Převezmu veškeré Martenovy obchody. Bude to problém?“ zeptal se Rex.
Blázen chvíli přemýšlel, tedy ne že by přemýšlel, věděl už jakým směrem se rozhovor bude ubírat, ale cítil, že dramatická chvilka není na škodu.
„Nemám problém, dohodnuto. Ještě něco?“ odpověděl.
„To je všechno, případ uzavřu jako běžnou havárii. Je to smutné, ale takové věci se ve vesmíru stávají. Děkuji za návštěvu a příště na shledanou. Omlouvám se, ale čeká mě další práce.“
Kokot s Bláznem se zvedli ze židlí a odešli z kanceláře.

„Ani kosti nebyly nebyly nutný. Slušnej divokej západ,“ řekl Blázen, když se za nimi zavřely dveře.
„Co budeme dělat?“ zeptal se Kokot.
„Vyzvedneme Ponga s ostatníma a půjdeme zapařit. Máme důvody oslavovat.“

O něco později v jedné známé tmavé místnosti, kdesi mimo Sluneční soustavu, opět hovořilo ve stínu sochy nechutně tlusté osobnosti připomínající vajíčko několik postav v kápích, kterým nebylo vidět do ksichtu, ale už ty zmrdy znáte. Čůrák, Vohnout, Análník, Šoustal, Pičín, Matkopíchač, Kokot a Sráč.
„Mocný Matkopíchači, dostali jsme špatnou zprávu,“ řekl opatrně temným hlasem Šoustal. Matkopíchač mlčel. Dumal, jeho kápě se pohybovala podle toho na koho se díval a na koho se podíval, ten sklopil hlavu.
„Temní kolegové, jaké zlé zvěsti přivezl posel?“
„Marten zmizel,“ řekl jiný temný hlas.
„Kdo je kurva Marten?“ zeptal se Matkopíchač.
„Velký démon, mocný hrozný,“ zašeptal další temný hlas.
„Jo tenhle debil. A je mrtvej nebo jenom zmizel a zase se odzmizí?“ ptal se dál Matkopíchač.
„Mocný, nevíme. Od našeho špeha přišla zpráva z policejního oddělení Saturnu VI., že během jeho služby přišli podat vysvětlení frajeři, kteří mají ve své moci základnu s těmi věcmi, které nás zajímají a Velký démon je nám slíbil.“
„Problém je v čem, Čůráku? Co je teda s Martenem?“
„Ó mocný, přišli se přiznat, že byli poslední, kteří ho viděli naživu.“
„Takže ho oddělali?“
„Nevíme, špeh potvrdil, že odletěl směrem k Zemi údajně za obchodem. Našli se pouze trosky jeho lodi,“ povídal Čůrák.
„Co náš byznys?“
„Mocný, naši partneři potvrdili, že Marten byl nahrazen údajně někým novým a spolehlivějším. „Obchod se nezastavil a jede dál.“
„To je dobrý pro všechny, peníze nikdy nespí. Teď si dáme lajnu, otevřeme flašku a dáme obřad, když už sme se takhle všichni pěkně potkali,“ rozhodl Matkopíchač po krátkém zamyšlení.

Někdo zapnul ezoterickou meditační hudbu a postavy v kápích se rozestoupily do kruhu. Matkopíchač zapálil svíčky, rozložil spiritualistický stolek, vyndal stříbrné náčiní a velký pytel s bílým práškem. Vyrobil dvanáct ohromných lajn a sám první šňupl jednu ze dvanácti kober.
„Skvělej matroš. Vozil mi ho Marten, kterej ho bral od toho Bláznova pomatenýho Číňana. Je škoda, že musej zemřít, zboží měli luxusní, ale nedá se jinak. Bláznovo hulení bylo jedno z nejlepších, jaký sem kdy hulil. Škoda, že je ten debil tak zásadovej, jinak by nám určitě prototyp zařízení prodal.“
„Matkopíchači, stejně už ví o co jde a pravděpodobně ví i o nás,“ zvedl hlavu od obřadního stolku Pičín.
„Právě,“ řekl Matkopíchač, „kurva přidejte někdo kurva hlasitost.“
Hudba zesílila, Temné kolegium dokončilo druhé kolo obřadu klanění a rozestoupilo se na značky podél kruhu.
Zvedli ruce a počali jimi rytmicky kmitat do rytmu. Postupem času se rozpohybovali kolem dokola a synchronně, jako vodní baletky, prováděli obřadní tance. Někdo postavil láhev na stolek, ze které postupně ubýval obsah.

Utekl nějaký čas, než hudba počala pomalu utichat a skupina vyjetých temných postav zklidnila své chování. Někteří hluboce oddychovali, jiní neustávali v podupávaní.
„Mocný, co uděláme dál?“ zeptal se nějaký zadýchaný temný hlas, který hustě kašlal.
„Přemýšlel jsem během obřadu. Martena už nepotřebujeme, použijeme starý dobrý osvědčený pátrání, pronásledování, mučení a obecně hrubou sílu. Hovořil jsem nedávno s Ničitelem a po neúspěšným útoku na planetu Musků máme zase stopu. Jeho poskok Klaun objevil místo, kde by se dal Blázen najít.“
„Veliký mocný Matkopíchači, naše temné světlo, které osvětluje cestu nocí, naše spáso a náš všehoschopný veliteli, pro vás neexistuje nemožné, vždy najdete možnost,“ pronesl Análník, poklekl a udeřil obličejem do země. Zbylé čtyři postavy také poklekly a sklonily se před Matkopíchačem.

Díval se spatra na klečící a cítil, jak z nich čerpá sílu. Matkopíchač byl blízko orgasmu a věděl, že kdyby ty kretény nepotřeboval, vystačil by si zcela sám. Měl příšernou chuť je zabít, ale touha po nesmrtelnosti mu v tom bránila. A taky ho sral Nejvyšší představený, který se mu od útoku na chrámovou planetu snažil dostat do hlavy. Byl velmi dotěrný a dřív nebo později se mu podaří proniknout mentální ochranou a spojí se. Obával se, aby se tak nestalo dřív než později. Vrátil se raději k přízemnějším myšlenkám a povolil klečícím povstat.
„Oddaní přátelé, nyní budeme čekat dokud se neozve Ničitel světů s nějakými novinkami v pátrání po Bláznovi. Pokud nemáte nic důležitýho na práci, objednal sem nějaký děvky a můžeme pokračovat v obřadech.“
Ozvalo se významné souhlasné temné zamručení, Matkopíchač zamířil do stínu a po něm se do tmy ponořili ostatní členové temného společenství.

1 2 3 4 5 6 7