V transportéru zahučelo a objevilo se světlo. Proběhla malá dramatická pauzička, dveře se otevřely, vyvalila se mlha a objevily se požadované úklidové prostředky.
„Myslím, že úklid bude muset ještě chvíli počkat, jdeme se podívat na tu kocábku,“ řekl Blázen a podíval se směrem ke Kokotovi.

Došli ke dveřím, u kterých už jednou byli a Blázen otevřel. Ozvalo se drobné zasyčení vzduchu a vstoupili do místnosti s velkým průhledným oknem ven, skříní s několika skafandry a dvěma dveřmi. Jedny byly označeny nápisem „Dok“ a druhé „Povrch“. Všichni však zůstali stát u okna a zírali se ven. Před jejich zrakem se otevřel výhled na oranžový povrch, který vzdáleně připomínal Mars, ale místo kamení se v okolí leskly krystaly metanového ledu. Povrch se na obzoru zvedal do výšky a bylo jasné, že se nacházejí v kráteru. Drobné krystaly a prach vířil vítr a teploměr za oknem ukazoval -179°C.
„Celkem kosa,“ suše konstatoval Pong.
„Tady tráva neporoste, Kokote, budeme muset sehnat nějakej hangár nebo skladiště,“ zamyslel se Blázen a zapálil jointa.
„Můj vůdce, předčasné úvahy, nejdřív se musíme podívat do doku na loď, protože jinak půjdeme do kolonie pěkně pěšky po povrchu a ve skafandrech. A padesát kilometrů je padesát kilometrů studenou pustinou,“ ukončil krátkou debatu Kokot.
„Jdem, sám sem zvědavej,“ řekl Blázen a poodešel ke dveřím do doku a otevřel je. S klasickým syčením, o které ještě nebude v dalších příbězích nouze, se otevřely do tmy. Velká černá díra zela v místě dveří a Blázen vstoupil. Udělal krok a prostor se začal osvětlovat. Nebylo to poprvé, kdy se před ním vyjevil ze tmy velký neznámý prostor s ukrytými překvapeními.
Kupolovitý prostor uprostřed skrýval na vysunutých nohách stojící objekt tvaru kapky z lesklého materiálu, ve kterém se odráželo okolí.
„Co to kurva je?“ podivil se Pong.
„Nadsvětelná střela,“ zasmál se Kokot, „oblíbený model, velmi kvalitní s dlouhým doletem. Myslím, že v současnosti by se už zařadil mezi veterány, ale jestli je funkční zjistíme, Můj vůdce, až se podíváme dovnitř.“
„Pánové, prozkoumejte si tady co chcete, ale já jdu uklízet nepořádek a trošku to tady dám do kupy. Chce to něco lidské pracovité ruky,“ ozvala se Urgha, nečekala na souhlas a vydala se zpět do stanice.
„Počkej děvko, jdu s tebou a budu se dívat jak uklízíš,“ vykřikl Pong a šel za ní.
„Tak jsme tady zůstali sami, Kokote,“ zafuněl Blázen a začal se pomalu přibližovat k lesklému trupu lodi. Dvojice došla pod loď a všimli si otevřeného pravděpodobně servisního průchodu a vytaženého žebříku. Zvedli hlavu a chvíli se beze slov kochali svými odrazy na povrchu kosmické lodi.
Blázen odhodil nedopalek jointu, začal šplhat po šprušlích žebříku a Kokot šel hned za ním.

Ocitli se v chodbě bez hranatých tvarů, vše bylo oblé a nikde žádná ostrá hrana. Povrch stěn byl z téhož materiálu jako povrch lodi, ale matný s minimem odrazů.
„Pěkná designovka, měl jsem tuhle řadu velmi rád. Můj vůdce, půjdeme doprava, pak rovně, měli bychom minout hibernační komory a dojdeme k řízení. Pojďte za mnou,“ řekl Kokot.

Stalo se přesně jak řekl, minuli osm hibernačních komor až došli do pilotní kabiny se čtyřmi na pohled pohodlnými křesly a Kokot hned zamířil k jednomu z nich a usadil se. Blázen se uvelebil vedle něj a vytáhl z kapsy krabičku s hulením. Kokot zapnul počítače a ovládací panel se rozsvítil. Chvíli kontroloval nějaké výstupní logy, aby se obrátil k Bláznovi.
„Můj vůdce, je to neuvěřitelné, ale autodiagnostika nehlásí problémy. Energetické jádro je stabilní a generátor antihmoty připraven ke spuštění. Půjdeme se ještě podívat o patro víš, je tam observatoř a pozorovatelna, místo v pěkným výhledem. Tato modelová řada měla jednu velikou výhodu, během nadsvětelného letu se posádka nemusí uložit ke spánku do hibernačních komor, takže je možné pozorovat let nadsvětelnou rychlostí pěkně z pohodlného křesla, se sklenicí drinku v ruce a zapálenou chutnou cigaretkou. Univerzita používala převážně jen tento model Střely, protože vedení jednotlivých ústavů si dokázala nákup lodi obhájit výzkumnými účely, i když pořizovací náklady asi pětinásobně převyšovaly cenu běžného modelu s nutností hibernace během nadsvětelného skoku. Leckdo by se asi zamyslel, proč antropologický ústav potřeboval zrovna takový luxusní model, ale znáte to sám, z cizího krev neteče a příspěvky jednotlivým ústavům byly skutečně vydatné. Dovolil bych si na základě informací z počítače odhadnout, že museli fakt hodně škrtat, když vyškrtli i tuto loď. Ach ta byrokracie,“ zaplavil Kokot Blázna proudem myšlenek.

„Kokote, vychrlil si na mě příliš mnoho informací najednou. Máme stanici? Máme. Máme kosmickou loď? Máme. Co víc bysme měli chtít, prosimtě?“ zamručel Blázen a v klidu pokuřoval.
„Hromady zboží na výměnu, můj vůdce. Musíme mít s čím obchodovat a kde obchodovat. Vesmír je velký a měli bychom začít tam, kde jsou mladí a zábava,“ odpověděl Kokot.
„Máš pravdu, můj umělý inteligentní příteli. Jdeme se podívat do tý pozorovatelny, ne?“ zasmál se Blázen a zvedl z křesla.

„Šéfe, slyšíte mě?“ ozval se z komunikátoru Pong.
„Slyším, co se děje?“
„Šéfe, za oknem je zaparkovaná malá loď a u přechodový komory stojí dva chlápci ve skafandrech a tvrdí, že jsou z pozemkovýho úřadu,“ pokračoval Pong.
„Cože sou?“ vyjekl Blázen.
„Šéfe, nějaký dva dementi tvrdí, že jsou z pozemkovýho úřadu, mám je zabít?“
„Nikoho nezabíjej, zdrž je, jdeme za tebou,“ odpověděl Blázen a otočil se směrem ke Kokotovi.
„Musíme se jít podívat, co se děje.“
„Můj vůdce, ničeho bych se nebál, stáhl jsem aktuální zákoník a určitě si poradíme. Podle platných zákonů je toto místo naše, protože déle než 300 let bylo nevyužívané,“ odpověděl Kokot.

Setkali se v místnosti se skafandry a pěkným výhledem do kráteru, kde stála na nohách menší hranatá kostka, ze které vedly schody na povrch. U okna postávaly dvě postavy v přiléhavých skafandrech, s helmami a malým batohem na zádech.
„Co to je za debily?“ zamyslel se nahlas Blázen.
„My nejsme debilové,“ ozval se hlas v reproduktoru u dveří, „pusťte nás dovnitř. Jsme z pozemkového úřadu a jdeme vás zaprotokolovat. Musíte nám vyplnit několik formulářů a vyměříme daň z nemovitosti. Jakýkoliv protest je zbytečný, pokud nás odmítnete vpustit, přijdeme s posilou. Tady anarchie neplatí.“

Blázen se rozhlédl po ostatních a odpověděl.
„Nevidím důvod proč vás nevpustit, zákon je na naší straně, pokud sem si dobře vědom,“ otevřel venkovní dveře a vpustil dvojici dovnitř. Po vyrovnání tlaku v komoře se otevřely vnitřní dveře, vstoupily dvě postavy v šedivých skafandrech s malým logem jakési aliance a s aktovkami v ruce.