Vesmírní dýleři - 5. Titan

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

„Můj vůdce, měli bychom se pomalu vrátit do stanice,“ řekl Kokot, který doposud mlčel.
„Kokote, za chvíli půjdeme, jen co tady s panem Martenem dořeším objem objednávky,“ odpověděl Kapitán.
„Blázne. Můžu vám tykat, že?“ začal Marten, který ani nečekal na odpověď a pokračoval, „Blázne, tady platí úplně jiný zákony než na Zemi, takže proč nezkusit uzavřít nějaký pěkný první obchod. Uměl bys toho víc?“
„Kolik byste si představoval, můj budoucí obchodní partnere?“
„Dvě tuny, pro začátek. Zvládli byste to?“ zeptal se Marten.
„Dvě tuny, říkáš. To není zrovna málo hulení,“ zamyslel se Blázen.
„Zaplatím samozřejmě až po dodání.“
„To by nevadilo, důvěra se buduje dlouho, ale přeci jen bychom se měli asi blíž poznat a navrhl bych začít půl tunou, dostanete slevu a chci vidět jak se to rychle prodá,“ odpověděl Kapitán. Marten se zamyslel a potáhl z jointa.
„Jak se to rychle prodá? To se prodá všude, před školami, na letišti, v klubech. Tenhle materiál bude chutnat všem,“ smál se Marten a z úst mu vycházel kouř, „k tomu se seznámíš s některými mými obchodními partnery.“
„Fajn, jsme domluveni a můžeme zkusit, jak nám pošlape byznys. Za týden se ozvu,“ řekl Blázen a podal ruku Martenovi na znamení dohody. Ten ruku přijal a potřásli si.
„A teď běžte, mám práci. Kontaktujte mě na tomto kanále šifrovaným níže uvedeným klíčem,“ podal na závěr Marten Bláznovi jakousi kovovou kartičku.

Blázen, Pong a Kokot se zvedli a šli směrem k východu. Když byli zhruba v půlce, uslyšeli Martenův hlas, jak mluví jejich směrem.
„A nemyslete si, že jste pány situace. Lidi neradi chodí k vaši stanici, kterou jste zabrali. Občas se tam totiž někdo ztratí a zůstane navždy ztracenej.“
Všichni tři se otočili a než stačil kdokoliv cokoliv říci, Marten ještě neskončil.
„Nečumte tak blbě, chápete to naprosto přesně. Dřív nebo později dojde na zabíjení a nebude ho málo. Pongu, zvláště ty si užiješ. Nic neříkejte, otočte se a běžte do hajzlu.“
Trojice se na sebe podívala a Blázen Pongovi tváří naznačil, že teď vraždit nebude. Otočili se a pokračovali v chůzi směrem k východu.
„Fakt dobrej matroš, Blázne!“ smál se Marten, když procházeli dveřmi. Ty se pak za nimi zavřely a ocitli se v tichu chodby.

„Šéfe, řek bych, že nás bude stát spoustu cizí krve, než se staneme jedničkou mezi vesmírnejma dýlerama,“ řekl Pong.
„To bude, Pongu, to bude,“ zadumaně odpověděl Blázen.
„A teď jdeme, jak říkal ten debil Marten, do hajzlu. Urgha by už snad mohla mít uklizeno a možná bude mít i nějaký obavy.“

Pong se ještě naposledy podíval na skleněný válec, kde se mezitím vyměnila tanečnice i zákazník. Tanečnice byla jakési mimozemské rasy, vypadala jako fialová ještěrka a když spustila svoje vystoupení, světlo se ztlumilo a objevil se ji na kůži světélkující vzor ve fialových, zelených, oranžových barvách, se spoustou větších či menších rotujících spirálek.
Velmi pěkná psychedelická podívaná a když došlo k vlastnímu aktu defekace, tanečnice zvedla svůj ocas, šla do podřepu a vysrala fialový světélkující objekt konzistence želé, ve kterém byla vidět nekonečná velikost vesmíru, miliardy hvězd, galaxií a vůbec celý život. Veškerá barevná želatina se rozplizla po hlavě klientově, jehož oči se obrátily v sloup a ukázaly bělmo.
„Můj vůdce, myslím, že tento člověk právě dosáhl nirvány,“ řekl Kokot.

„Myslím, že už stačilo. Jdeme,“ řekl Blázen a šel ven na čerstvý vzduch, kde mávl směrem k projíždějícímu vozu taxi.
Nastoupili a Kapitán nařídil řidiči, že má jet k letišti.
„Šéfe, trošku jsme si asi nasrali do kalhot, že jo?“ zeptal se potichu Pong.
„Těžko říct, splníme svoji část byznysu a uvidíme, jaký to bude dál. Co myslíš ty, Kokote?“
„Můj vůdce, projel sem si místní databáze a neřekl bych, že by pan Marten byl vyloženě šméčko. Jestli spolupracuje s vládou, tak to dobře tají. Ale pro nás hrají paragrafy, protože tady se za drogy tresty smrti nedávají. Nesmí se obchodovat se všemi, ale tráva zakázaná není.“
„Otevřeme bordel!“ zasmál se hlasitě Pong.

Dojeli k letišti, Blázen zaplatil a vydali se k bráně. Prošli vrátnicí, kde ukázali čtečce potvrzení o parkování, turniket se otevřel a pustil je do letištního prostoru.

Prošli mezi zaparkovanými loděmi různých tvarů a původů, až došli k té své. Kokot dálkovým ovladačem spustil žebřík a všichni vyšplhali na palubu.
Usadili se ve svých pohodlných křeslech, Kokot zapnul motory a připravil se k odletu.
„Tady Ahmed, povolení k odletu uděleno. Vím, že se vám tady líbilo a těšíme se za týden,“ ozvalo se z reproduktoru.
„Povolení přijato a Ahmede, taky nás těšilo,“ odpověděl suše Blázen do mikrofonu a vypnul vysílačku.
„Pal vocaď, Kokote.“

Kapka se zvedla a zamířila opět podle vznášející se šipky k otevřenému východu z kopule. Prolétli otvorem a vrátili se na odvrácenou stranu města, kde půlku oblohy skrýval Saturn.
„Kokote, možná bysme se mohli trošku proletět nad měsícem. Rád bych viděl okolí,“ zamyslel se Blázen a začal připravovat svého dalšího jointa.
„Můj vůdce, na váš rozkaz. Uděláme jeden oblet a pak se vrátíme rovnou za Urgou,“ odpověděl Kokot a nastavil autopilota na vyhlídkový let. Kapka zamířila na nastavenou nízkou oběžnou dráhu. Pod nimi ubíhaly krátery, krystaly velikosti činžovních domů vyrůstaly z povrchu a házely prasátka odraženým světlem hvězd. Mezi tím vším se proplétaly dopravní cesty, na kterých byly vidět řady nákladních vozidel v pohybu.
Silnice propojovaly centrální kolonii pod atmosférickou kupolí s doly a průmyslovými budovami, ve kterých se zpracovávaly vytěžené suroviny.
„Šéfe, celkem brutální výhled,“ zíral z okna Pong.
„Docela jo,“ odpověděl Blázen.
„Pěkně se místní kolonie za ty stovky let rozrostla. Bývalo to kdysi takové malé zapadlé místo, kde jste mohli potkat vyvrhele ze vše koutů vesmíru,“ zasnil se Kokot.

Pokračovali ve výletu kolem Titanu. Myslím, že teď je čas na drobné zapojení fantazie a zasraně laskavý čtenář si představí filmový průlet nad krásami nebeského tělesa, jehož póly byly plné jezer zkapalněných plynů, jako byl methan, ethan nebo čpavek. Velkolepý záběr na lesknoucí se Kapku, která se za západu Saturnu vrací zpět do malé staré stanice.

Sestoupili po žebříku na zem, kde už netrpělivě čekala Urgha.
„Kde jste byli tak dlouho? Makové buchty už vychladly,“ zeptala se nevrle.
„Na dlouhý vyprávění Urgho, povím ti to u jídla. Tady všechno v pořádku?“ řekl Blázen.
„Uklizeno, vytřeno, záchod vypulírován. Nechala jsem Karlose, aby nám sem přepravil pár zbraňových systémů a generátor silovýho pole, který našel ve skladu v základně. Prý je tam spousta velmi zajímavých vražedných hraček. Ti dva úřední otrapové a nalezená mrtvola ve mně nevyvolali příliš dobré dojmy. Pokud tedy nevadí, Kapitáne?“
„Urgho naprosto vůbec, naopak. Zapoj je, Kokot ti pomůže. Já si jdu na chvíli sednout k počítači, podívat se do černý kroniky a do map, kde bychom mohli zkusit něco prodat. Navíc se musím zamyslet jak dál. Pongu, můžeš se vrátit na základnu, nebudeš zde už potřeba,“ rozdal úkoly Blázen.

Kapitán seděl u počítače necelou pozemskou hodinu, během které promyslel, kde sežene tolik hulení a jestli by nestálo za pokus, zkusit rozjet byznys na vlastní triko. Jenže dobře si uvědomoval, že potřebuje získat obchodní partnery a v tuto chvíli si příliš vybírat nemohl. Věděl zcela jasně, že on nebude ten, který by se snažil protistranu nějak ojebat. První kroky nejsou nikdy snadný.
Další, co si dobře uvědomoval, bylo neskutečný množství obydlených světů, které potenciálně skýtaly nekonečné příležitosti. Přesně to ho lákalo. Rozepsat příběh, nechat plynout čas a myšlenky, aby na konci vykrystalizovalo celkem promyšlené dílo postavené na spolehlivých a jasných spoluhráčích brutální hry, která se nazývá „prodej drog“.

„Můj vůdce, jsme hotovi. Můžeme spustit ochranu a vrátit se domů na Zem pod zem,“ vyrušil ho z příjemných snů hlas Kokotův. Kapitán sebou cukl.
„Dobře, dobře. Začínám mít hlad,“ zvedl se pomalu z křesla a čekal, co ještě řekne.
„Můj vůdce, chcete něco říct?“ zeptal se Kokot.
„Ne. Čekám, co ještě řekneš,“ odpověděl Blázen.
„Čekám na váš rozkaz, můj vůdce,“ řekl Kokot.
„Tak jdeme, ne?“ ukončil očividně debilní zhulený rozhovor Blázen a vstoupil do transportéru. Dveře se zavřely a Blázen se opět ocitl v průhledném tunelu. Znovu mohl vidět průlet meziplanetárním prostorem, akorát opačným směrem. Domů. Světlo zmizelo a opět tu byl efekt s mlhou, otevíranými dveřmi a pocitem na blití.

„Tak vás, Kapitáne, vítám zase doma. Slyšel jsem, že je tam prej celkem živo,“ usmíval se Karlos.
„Je, příteli. Jdu se vysrat, dát sprchu a sejdeme se u jídla. Ani nevím kolik je vlastně hodin,“ odpověděl Blázen.
„Kapitáne, je přesně čas na večeři a večerního jointa s panákem dobrého absinthu z mých zásob,“ zasmál se Karlos a upil z láhve.
Kapitán Blázen vyšel dveřmi a zmizel v chodbě. Displej ohlásil, že je k transportu připravena Urgha, tak se Karlos začal zase věnovat své práci a drtil další lajny. Systém je automatický, jen se mu hlavou prohnala myšlenka, že by nebylo od věci autorizovat veškerý příchozí provoz. Co kdyby nějaký magory napadlo, že by se pokusili proniknout z druhý strany. Další téma k večeři.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12