1 2 3 4 5 6 7 8

„Kapitáne, systém zatím drží a zvládá pohlcovat přijatou energii, ale brzo budou všechny baterie nabité a budu ji muset přesměrovat,“ promluvil Karlos.
„Můj vůdce, ještě chvíli, musím celou operaci spočítat přesně, jinak se nám může stát něco opravdu nehezkého.“
„Co vůbec počítáš, Kokote?“ zeptal se zvědavě Pong.
„Pongu, programuji něco jako ‚dotek smrti‘, ale v poněkud větším. Musím akorát přesně předem spočítat, kdy dojde k zhroucení pole, protože těsně před tím předvedu malý trik.“
„Jaký trik?“ zeptal se Karlos.
„Uvidíš.“

Uběhla asi hodinka a Kokot vypadal konečně připraven.
„Můj vůdce, simulace vypadá v pořádku, jsem připraven zahájit odvetu.“
„Už bylo načase, venkovní teplota překročila 350 stupňů a stále stoupá,“ ozval se Karlos.
„Zmrdi se poserou, až uvidí ten bengál, který sem připravil. Za pár minut to přijde,“ smál se pod slizkým knírkem Kokot.

Silové pole okolo továrny začalo jevit příznaky hroucení, změnilo barvy a teplota pod ním vzrostla o dalších 680 stupňů a na povrchu fabriky se začaly tavit antény, kamery a drobné předměty včetně velkého vývěsního štítu.
První z paprsků smrti prorazil pole a zamířil přímo k velitelskému můstku fabriky. Jeho cestu však přerušilo malé světélkující ‚nic‘, které se zčistajasna objevilo paprsku v cestě a okamžitě začalo přitahovat další paprsky, které se ohnuly, jakoby je do toho ‚nic‘ přitahovala velká neviditelná ruka gravitace.
„Co to kurva je?“ zeptal se Blázen.
„Můj vůdce, spolu s Doktorem jsem vytvořil malou nerotující černou díru se zasraně malým Schwarzschildovým poloměrem odpovídajícím frekvenci vlnění, kterým na nás útočí a o zbytek se postarala stará dobrá fyzika.“
„Hm, vůbec tomu nerozumím, ale očividně to funguje. Co teď?“ pokračoval Blázen a kouřil joint.
„Můj vůdce, nyní je to na Pongovi, který si určitě všiml, že nejsme chráněni polem a je nutné využít momentu překvapení,“ zavlnil se smíchem Kokotův knírek.
„Nejsem piča, všimnul jsem si a chystám masivní odpověď těm zasranejm zkurvysynům,“ zasmál se Pong a zmáčkl tlačítko. Ze všech žárem nepoškozených komor vyletěly rakety a mířily k lodím okolo fabriky.

„Ničiteli, něco se posralo. Mají zdroje od Musků a vytvořili malou kulovou černou díru. Musíme útok okamžitě přerušit nebo přijdeme o veškerou energii,“ křičela obsluha na velitelské lodi.
„Vypnout,“ nasraně zamručela temná Ničitelova tvář.
Operátor se pokoušel přerušit napájení zbraně, ale nedařilo se mu to.
„Ničiteli, nejde to přerušit, jsme v prdeli,“ obsluha propadla panice.
„Ničiteli, letí na nás velká salva raket,“ ozval se další operátor.
„Ničiteli, musíme něco udělat,“ morálka se začala hroutit.
„Nahodit motory a pryč odsud,“ rozkázal Ničitel a kdyby mohl, tvářil by se nasraně a cítil poníženě.

Velitelská loď silou motorů přerušila spojení od sítě ostatních lodí a odletěla právě v okamžiku, kdy rakety zasáhly své cíle a okolí továrny se ocitlo v jedné monstrózní atomové výhni. Lodě vybuchovaly a jejich trosky mířily všemi směry.
Kokotovi se podařilo opět spustit silové pole, takže před nejhorším byli ochráněni.

„Parádní divadlo,“ pověděl Karlos a natáhl dlouhou lajnu koksu.
„To se fakt povedlo, vopravdu jo,“ konstatoval Blázen a zapálil nový brko.
„Můj vůdce, musíme vyslat uklízeče, aby odstranili veškerý nepořádek. Nechceme, aby naši klienti utrpěli nějakou újmu při příletu.“
„Postarej se o všechno, Kokote. Já jdu obvolat pár klientů a pozítří uděláme mejdan,“ řekl Blázen, zvedl se z křesla a odešel.
„Šéf chce organizovat mejdan? Co se stalo?“ podivil se Pong.
„Pongu, viděl jsi jeho ustaraný obličej. Válku s kolegiem jsme ještě nevyhráli, pouze jednu z bitev,“ odpověděl Kokot a připravoval rozkazy pro úklidovou četu.

Informace o porážce Ničitelovy útočné flotily se roznesla velmi rychle, protože to bylo poprvé a taky vlastně naposledy, kdy se někdo odvážil podniknut útok na fabriku.
O několik dnů později bylo okolí vesmírné továrny na pervitin Pong & Co obklopeno desítkami pozvaných i nepozvaných hostí, povětšinou obchodní partneři a věrní zákazníci.
Sešli se v největší hale s odkrytým výhledem do okolního vesmíru, kde na pódiu postával Blázen s Urghou, Kokotem a Pongem, dívali se na přicházející hosty, pili pivo a Kapitán hulil joint.
Jack s Karlosem rozjížděli párty a účastníci se dostávali do nálady.

„Tak já vás všechny vítám a chci poděkovat, že jste dorazili v tak hojném počtu. Pevně věřím, že dnešním dnem začíná něco velikého, jenž na dlouho ovlivní budoucnost vesmíru. Nechci vám lhát a některým z vás jsem to už řekl, tento konflikt je osobní a přerostl v něco, co ovlivňuje naši svobodu a základní právo užívat drogy a obchodovat s nimi v měřítku, v jakém uznáme za vhodné. Toto místo nepodléhá žádným pravidlům, protože tady platí naše pravidla. Nyní vás seznámím s naším plánem na zničení Temnýho kolegia a vybojujeme si právo na klidnou a bezpečnou existenci!!!“
Blázen pozvedl obě ruce, v hubě joint a v sále se setmělo.
Rozsvítil se projektor a spustila manažerská prezentace s grafíky plných obrázků spokojených lidí a s čísly na téma, proč můžeme být ještě lepší a jak porazit konkurenci a nepřítele. Vše v pozitivních barvách s humornými vložkami typu obrázek Boba Marleye s jointem, veselí sklízeči afgánského máku či vysmátý narkobaron ležící na hromadě bankovek a drahokamů.

Všichni sledovali projekci s napětím až do konce, než se rozsvítilo a nastalo ticho, které přerušil nějaký hlas.
„Ty vole, Blázne, to byla vyhulená kravina. Půjdeme ty zmrdy rozmrdat na hrudky mrdky?“
Blázen potáhl, sklonil se k mikrofonu a odpověděl.
„Jasně, ty vole.“
Dav zajásal, proběhla nějaká střelba do vzduchu a vyhazování čepic.
„Šéfe, fakt kurva štěstí, že sme nechali postavit tuhle vesmírnou stavbu neprůstřelnou i zevnitř,“ zašeptal Pong Bláznovi do ucha a v duchu byl velmi spokojený s průběhem věcí. Hrozně moc se těšil, že bude ve velkém zabíjet.

Osm temných kápí sedělo u kulatého kamenného stolu, na kterém bylo nespočet popelníků, láhví od kořalek, tácků s drogami a pár talířů s utopenci, tlačenkou s cibulí, chlebem a dvě špinavé lžíce.
„Mocný Matkopíchači, co budeme dělat? Toho Blázna už nepotřebujeme,“ zeptal se temně Čůrák.
Matkopíchač potáhl z jointu, upil z láhve a s temných hučením se nadechl.
„Nepotřebujeme ho, ale máme v něm nepříjemnýho nepřítele, spojence Musků.“
„Velký Matkopíchači, v tom by snad problém být neměl. Ničitel světů si s ním poradí, má svý osobní důvody,“ pověděl jiný temný týpek.
„Obávám se, že neporadí. Blázen disponuje technologií Musků a Muskové již vědí, že Bláznovu technologii z jeho skladu nepotřebujeme.“
„Muskové nám nikdy nedovolí ovládat červí díry a podrobovat celé světy,“ temně povzdechl Šoustal.
„Nedovolí, Nejvyšší se mi pokusil nabourat do hlavy, ale úspěšně sem ho odrazil. Jenže se mu to může jednou podařit a to by byl náš konec,“ odpověděl Matkopíchač.

Najednou se rozrazily dveře a vběhl zadýchaný Ničitel světů. Temným sípavým hlasem ze sebe vyhrkl pár slov.
„Všechno v prdeli, ty zmrdi zničili většinu mejch lodí.“
Nastalo ticho, ve kterém bylo slyšet jenom těžké sípání.
„Povoláme zálohy a vyřešíme Musky. Mám plán,“ temně promluvil Matkopíchač a ostatním se viditelně ulevilo.
Ničitel světů se posadil ke stolu a přidal k oslavě a plánování temného spiknutí vedoucího k ovládnutí světa.

1 2 3 4 5 6 7 8