Vesmírní dýleři - 22. Těžké časy přicházejí

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8

Vstoupil a hned pochopil, že to není obyčejný kumbál pro uklízečku, ale dobře zamaskovaný vchod. Došel až do laboratoře, kde našel mrtvého Klauna a nějaké další mrtvoly.
Zastavil se a začal meditovat. Vcítil se do místnosti a prohrábl jejími vzpomínkami, až objevil Blázna ležícího v louži krve a kouřícího jointa.
„Kurva, to bylo chytrý,“ řekl nahlas a podíval se k mrtvolám a došlo mu, že ve skvrně někdo ležel a v místě, kde končila ruka, byl odklepnutý kopeček popela. Uvědomil si, že stopy vedoucí od krve k židli jsou jeho Šéfa, že tu seděl, hulil a odešel.
„Jestli se odsud dostal, kam kurva šel? Kam by šel, abych ho našel?“ přemýšlel Pong, ale v duchu už se rovnou usmíval, protože odpověď znal.
„Do bordelu přece, kurva drát,“ vykřikl nahlas a začal se smát.

Vyběhl ven a pořádně prohlížel všechny krvavé stopy, až našel jedny, které ho zavedly k vodní nádrži, kde zmizely a zůstaly jen světle červené otisky vedoucí k bráně.
„Šéf se umyl a šel ven,“ pomyslel si Pong a vyrazil po mizejících stopách, které ho zavedly na autobusovou zastávku.
Prostudoval jízdní řád, dal pár lajn a začal čekat na autobus.

Nachodil sem a tam několik kilometrů, než se v zatáčce objevil rachotící kouřící starý autobus.
Zastavil a černý řidič v roláku pákou otevřel dveře.
„Kam to bude, mladíku?“ zeptal se řidič.
„Hm, nevzal jste v poslední době takovýho zvláštního chlapa, kterej furt hulí trávu?“
„Mladíku, pojedete a nebo si chcete povídat?“
„Hm, zadarmo asi nevozíte, žejo?“
„Mladíku, děláte si ze mě legraci?“ zamračil se řidič a natáhl po ovládací páce.
„Moment, jeden lístek do města,“ vyhrkl Pong a zašátral v jedné z hluboko ukrytých kapes. Vytáhl malou zlatou minci a hodil ji do plechové misky. Řidič se sklonil, vzal minci do mezi prsty a kousl do ní.
„Pěknej kousek, mladíku,“ pověděl řidič, uschoval minci do kapsy a vysypal všechny mince, které měl.
„Drobné si nechte,“ mávl Pong rukou.
„Děkuji mladíku, běžte se posadit dozadu, vepředu smrdí benzín a nedá se tu kouřit,“ řekl řidič, zavřel dveře, nastartoval a vyjel ze zastávky.

Pong došel až dozadu, kde narazil na pět obyčejných důchodkyň v šátcích s velkými proutěnými košíky, které si ho zvědavě prohlížely.
„Panáčku, odkud jdete? Takového zvláštního cizince jsme tu ještě neviděly,“ zeptala se jedna.
„Zdaleka, panímámo, zdaleka,“ odpověděl Pong a posadil se.
„Poudejte, panáčku,“ řekla druhá.
„Tož paňmámy, já vám něco povím z dalekých krajin, kde žijí lidé jako já, ale povězte, máte něco v těch velikých košících? Mám hlad, že bych hřebíky chroupal.“
Babky zašátraly v koších a začaly vyndavat jídlo a pití. Maso, pečený ptactvo, pečivo, koláče, polévková terina, láhve s pivem a kořalkou. Nic nechybělo.
„Ty vole, ženský, jak se vám to tam všechno vešlo?“
„Panáčku, neznáš tajemství dámské kabelky?“ zasmála se jedna z babek.
„Hm, vlastně znám. Dámská kabelka obsahuje nekonečný množství předmětů,“ mírně rezignovaně odpověděl Pong.

Zábava se rozeběhla do plných obrátek a Pong vykládal své historky ze života. Jak vyrostl v Šaolinu, jak se naučil bojovým uměním, jaké podivné nepřátele poznal a koho zabil. Zvláště popisy zabíjení byly pro babky neuvěřitelně přitažlivé a vzrušující.

„Panáčku, můžu se zeptat na něco osobního?“ zeptala se babka, která doposud nic neřekla a jen sledovala spolucestujícího.
„Povídejte,“ odpověděl Pong.
„Nemáš perník? Cítím z tebe kvalitní chemku.“
Pong se zarazil a babky se podívaly na tu, která položila tuto zákeřnou otázku.
„Máňo…?“
„No co, holky?“
„Já se za ni omlouvám, ona to tak nemyslela,“ vložila se jedna z babek.
„Dámy, dámy, nehádejte se. Otázka už padla, tak musí náležitě přijít odpověď. Mám, dáte lajnu?“
Babky se zatetelily a jedna z nich pověděla.
„Hlavně to neříkejte starýmu, bude nasranej.“
„Neboj, nic se nedozví,“ odpověděla druhá a všechny společně sledovaly Ponga, jak drtí krystal na tenké a úhledné lajničky. Jakmile měl hotovo, babky vytáhly šňupátka z materiálu připomínající slonovinu a počkaly, až si Pong dá svoji dávku.
Jedna po druhé elegantně vyšňupla připravené čáry pika, když se zjevil řidič.
„Ale co to cítím a vidím, mladíček má perníček. Můžu dostat taky?“
Pong se po něm překvapeně podíval, odsypal další krystal a rozdrtil ho.
„Kdo řídí?“ zeptal se Pong.
„Autopilot,“ odpověděl řidič a vytáhl dvojité stříbrné šňupátko, jehož dvě větve se spojovaly v jednu velkou. Stručně řečeno, nasál dvě lajny najednou, zapálil cigaretu a šel usednout zpět za volant. Benzínové výpary se zavlnily, ale nevybuchly.

Zábava na chvíli zamrzla, ale pak se rozjela do dalšího levelu. Babky vytáhly viržinka, zapálily je a začaly vyprávět nějaký nesmysly, skákaly jedna druhé do řeči a bylo vidět, že účinná látka funguje přesně podle učebnice. Pong seděl, popíjel pivko a smál se od ucha k uchu.

„Blížíme se do města. Kde budete chtít zastavit mladíku?“ ozval se řidič.
Pong se zvedl a šel za ním.
„Já nevím, kde by Šéf vystoupil?“ zamyslel se Pong nahlas.
„U bordelu?“ odpověděl řidič.
„Jasně, že u bordelu. Jak to víš, ty vole?“ podivil se Pong.
„Nedávno jsem u jednoho takovýho podniku vyhazoval zvláštního cizince.“
„Vždyť sem se kurva ptal, když ste zastavil, jestli ste někoho zvláštního nevezl, to si děláte prdel?“ zamručel Pong.
„Nedělám, to sem ještě nebyl na perníku a neznali jsme se. Zásadně s cizími nehovořím o nikom ze svých zákazníků. Ale už se známe, tak vám mladíku můžu prozradit, že sem vezl divnýho člověka, byl celej od krve a hulil fakt skvělou trávu.
„Tak to byl Šéf, kdy dorazíme k bordelu?“
„Za chvíli tam budem, jedna křižovatka, druhá křižovatka,“ zasmál se řidič.

Pong netrpělivě přešlapoval a těšil se, až uvidí známé dveře známého podniku.
Netrvalo dlouho a autobus zastavil. Pong se naposledy rozhlédl po autobusu, zamával babkám, podal ruku řidičovi a vystoupil. Dveře autobusu se s vrzáním zavřely a v smradlavém dýmu zmizel.

„Chrám naděje a rozkoše. Šéfe, už jsem konečně tady!“ vykřikl Pong a vtrhl do bordelu.
Obsluha na recepci ho okamžitě poznala a zavolala k sobě.
„Pane Pongu, váš Kapitán čeká v soukromé lóži. Ketty vás zavede.“
„Vidím, že jsem očekáván,“ zasmál se Pong a spadl mu velký kámen ze srdce.

1 2 3 4 5 6 7 8