Vesmírní dýleři - 22. Těžké časy přicházejí

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8

Zapálili jointy, potáhli a vtrhli do místnosti se vzorky. Několika výstřely zneškodnili jednoho strážce a dva frajery v bílých pláštích.

„Co teď?“ zeptal se Blázen.
„Všechno musíme vylejt do odpadu,“ odpověděl druhý Blázen a v tu samou chvíli začal řvát alarm.
„Pospěš, máme málo času,“ dodal.

Měli vylitou asi polovinu nádob s chlazenými biologickými vzorky, když se ozval známý hlas.
„To sem vás překvapil, šmejdi.“
Kapitán se otočil a spatřil Klauna.
„Ty vole,“ vypadlo z něj.
„Jo, ty vole,“ zasmál se se Klaun, ale smích mu nevydržel dlouho, protože se otočil druhý Blázen s brokovnicí připravenou k výstřelu.
„Nevím, kdo koho překvapil, debile,“ zasmál se.

„Ha, koukám, že ste se už seznámili,“ roztáhl klaunský úsměv Klaun.
„Celkem jo, máme hodně společnýho,“ odpověděl druhý Blázen.
„Snad mě nechcete zabít, nejsem ozbrojen,“ pokračoval Klaun v provokativním duchu.
Blázni se po sobě podívali a pokrčili rameny.
„To si mám vysvětlit jak?“ zeptal se Klaun.
„Jenom jedním způsobem. Navíc přemýšlím, jestli má vůbec smysl se s tebou zmrde bavit,“ odpověděl druhý Blázen. Klaun se podíval po Kapitánovi.
„Ty s ním souhlasíš?“
„Hm, on je já. Proč bych nesouhlasil?“ odpověděl Kapitán a v duchu si pomyslel, že on sám by takhle tvrdý nebyl a popovídal si s ním, než by ho zabil.
„Tak to mám asi spočítaný, žejo?“ zeptal se jízlivě Klaun.
„Jo,“ odpověděl klonovaný Blázen.
„Nikdy mě nenapadlo, že umřu takhle blbě. Vždycky sem si přál padnout v bitvě.“
„To máš blbý, pověz mi zmrde, kde si sehnal moje genetický vzorky?“ položil Blázen otázku, která ho trýznila a nebyl si zcela jist svojí teorií.
„Nepochopil jsi to ještě?“ zasmál se Klaun, „sjíždíte bordely jako pominutý a děvkám stačí vždycky jenom zaplatit.“
„Já sem si něco v tom smyslu myslel. Asi nemáme šanci se dohodnout? Tvoji páni mají se mnou jiný plány. Mám něco, co by hrozně chtěli, žejo?“ pokračoval Blázen v pokládání otázek.
„Naprosto přesně, žádná dohoda není možná, neznám přesné plány, jsem jenom služebník, který vykonává rozkazy.“
„Docela blbě plníš úkoly, nechal ses chytit jako malej školák,“ ukončil rozhovor druhý Blázen a podíval se po Kapitánovi.
„Mám ho teda zabít?“
„I když mě zabijete, nepomůžete si. Celej areál je hlídanej, nemáte šanci utéct. Nikde se neschováte, moji klauni vás najdou.“
„Má pravdu, zmrd jeden,“ zamručel Kapitán.
„Mám v hlavě plán. Důležitej si ty a teď se vyválej támhle v tý velký louži krve,“ s důrazem v hlase řekl druhý Blázen.
„Ehm….???“
„Mám plán, ve kterým se obětuji, nemám totiž co ztratit, kromě roku života, chápeš? Zachráním ti tím tvůj zkurvenej život,“ odpověděl druhý Blázen a nepřestával mířit na Klaunovu hruď.
„Dobře, dobře,“ zamručel Kapitán a šel se s jistým odporem vyválet v louži krve.
„A teď tam zůstaň ležet a dělej, že si mrtvej tak dlouho, dokud nebudeš mít stoprocentní jistotu, že je klid. Budou mě pronásledovat a půjdou po mě určitě všichni.“
„Věříš, že to vyjde? Nepočkáme, až nás najde Pong?“ zeptal se v krvi ležící Kapitán.
„Pong je tady taky, ale musí běžet se mnou, o něj se neboj.“
„Nebojím se o Ponga, ale proč musí běžet s tebou?“
„Protože, ty vole zhulenej, kdyby tady zůstal a já utíkal sám, rozdělí se na dvě skupiny a ta druhá vás dostane. Bůhví kolik jich tady je.“
„Pong by je všechny rozsekal.“
„Těžko, jestli sis toho ještě nevšiml, mají tu střelný zbraně,“ odpověděl druhý Blázen.
„Dáš mi nějaký hulení na cestu?“ zeptal se ještě.
„Nedám, stejně umřeš a byla by ho škoda, ale mám ubalený brko, tak si můžeme spolu naposledy vyhulit.“
„Fér,“ odpověděl klon, počkal až Kapitán krvavou rukou zapálil joint a podal mu ho. Pořádně si několikrát potáhl, vrátil brko Kapitánovi a vyfoukl kouř do Klaunova obličeje.

„Vy ste fakt dva debilové,“ rozesmál se Klaun.
„Fakt sem rád, že konečně zdechneš, kundo,“ řekl druhý Blázen.
„Nemáš na to, zmáčknout spoušť a vystřelit. Nedostaneš se odsud,“ smál se stále Klaun.
„O to se nestarej, můj útěk už není tvoje starost,“ odpověděl Kapitán.
„Stejně tě moji lidi zabijou,“ smál se Klaun.
„Doprdele, to je debil,“ řekl druhý Blázen a z brokovnice vyšel výstřel. Klaun se s dírou v hrudi zhroutil, vnitřnosti rozprskly po stěně a z hlavně zbraně vycházel kouř.

„Tak to by bylo, o dalšího zmrda na světě míň,“ řekl Kapitán. Klon odhodil brokovnici, rozeběhl se a zmizel za dveřmi.
Kapitán Blázen ležel v louži krve a kouřil zbytek jointu. Měl ho skoro vykouřený, když dovnitř vtrhli dva klauni a okamžitě zamířili k mrtvému Klaunovi. Roztáhl ruce a dělal, že je mrtvý.
Jeden z klaunů k němu zamířil, ale protože si nechtěl ušpinit boty od krve, nepřiblížil se dostatečně blízko, aby ověřil, že je jeden z Bláznů skutečně mrtvý. Rozhodl se důvěřovat svému zraku a odhadu, což se mu zanedlouho těžce vymstí a Kapitánovi Bláznovi zachrání život.
„Tenhle zmrd je mrtvej,“ řek druhému klaunovi a vrátil se k mrtvole Klauna. „Vypadá dost mrtvej,“ řekl.
„Jo, to vypadá. Došlo tady k přestřelce a stopy vedou ven, musíme se okamžitě pustit do pronásledování.“
„Jo, ty vole, jdeme,“ řekl klaun a oba rychle zamířili ke dveřím.

Kapitán Blázen ležel v krvi ještě nějakou chvíli, alarm mezitím konečně utichl a když se nikdo nevracel, zvedl se a šel k mrtvole.
„Doprdele, práce zasraná,“ zamručel celý zkrvavený, zapálil jointa a pozoroval mrtvého Klauna.

Alarm, který se rozezněl, vytrhl Ponga z meditace.
„Něco se děje,“ prolétlo mu hlavou a rychle povstal. Všiml si, že žárovka začala blikat a hned potom se ozval tlumený výbuch. Datová úložiště se přehřála a paměťové krystaly explodovaly. Vypadla veškerá elektronika a zámek ve dveřích cvakl.
„A ty vole, náhodička v pravý čas,“ pomyslel si Pong a opatrně strčil rukou do dveří, které se mírně pootevřely. Pomohl jim silou a nahlédl do chodby. Musel najít své zbraně, takže prošel celou chodbu a zkontroloval všechny dveře. Místnosti byly opuštěné, nikdo nikde, ale nakonec našel v jedné místnosti prosklenou skříň s uloženými zbraněmi. Obyčejná zasedačka s velkým promítacím plátnem, na první pohled pohodlnými křesly, ale na posezení pěkně zkurvenými, což Pong vyzkoušel na vlastní kůži, když se usadil, aby prohledal kapsy, jestli mu zůstal nějaký perník. Potěšen zjistil, že nikdo nezkontroloval obsah jeho narkotašky, udělal si tedy několik lajn a řádně se nabudil.

1 2 3 4 5 6 7 8