Cvak, projektor se vypnul a někdo rozsvítil světlo.
„Tak co, Blázne. Dobrý?“ zeptal se Ufon a upil z lahváče.
„Myslím, že jo. Já to vidím jako trhák, kabelovky se o to porvou.“
„Myslíš?“
„Určitě, nikoho nemůže napadnout, že je to ze života a když dáš na začátek ještě text ‚Natočeno podle skutečných událostí‘, tak to zabiješ úplně. Ty vole, tohle prostě nevymyslíš,“ smál se Blázen a hulil brko.
Ufon byl rudý koksem, chlastem a blahem a vůbec nevěděl, co má dojetím říci. Blázen si tu chvíli užíval.
„Už sem ti to říkal, za pomoc,“ řekl, když se přestal smát.
„Sepíšeš mi ještě pár historek, abych je mohl v budoucnu využít?“ zeptal se Ufon.
„Já myslím, že jo,“ odvětil Blázen.
„Skvělé, zdržíš se na dotočný? Už sem poslal pro Kokota a Pinga.“
„Ufone, už zase mejdan?“
„Konec natáčení se musí vždycky oslavit, na to existují nepsané zákony,“ zasmál se Ufon.
„Když to musí bejt,“ vzdychl Blázen a sklonil se nad lajnou. Stmívačka.

Roztmívačka proběhla do jídelní místnosti pozemské Základny.
„... no a pak sme ještě dva dny pařili, málem jsme zbourali celou halu, protože vyndaní herci a štáb se vrhli na kulisy a rozštípali je. Šílenej večírek, po kterým sme se definitivně rozloučili a konečně odletěli hledat cestu zpět.“
Blázen dokončil vyprávění, vyhodil vajgl a začal balit nové brko.
„Kapitáne. Vysvětlete mi, jak to bylo doopravdy s Pongem a plukovníkem Braddockem?“ zeptal se Karlos, kterému zvědavost nedala klidu.
Blázen se podíval po Pongovi, který jen lehce pokynul na znamení souhlasu.

„No, s plukovníkem to bylo poněkud složitější. Jedna z výraznějších autorských modifikací, protože tak romanticky setkání ve skutečnosti neproběhlo.
Pong běžel k lodi a do cesty mu Braddock skutečně vstoupil, protože chtěl zabránit tomu, abychom odletěli. Nějaký přání americký vlády. Takže mu náš přítel Pong povídá, že se necháme pitvat jen přes naše mrtvoly, načež plukovní reagoval, že to prý není problém.
Začala slušná rubačka, během které si Pong s Braddockem dali slušně přes hubu a výrazně pochroumali vnitřnosti, ale i přes to všechno si náš milej Pong mohl připsat vítězství.
Když se nám podařilo plukovníka svázat, dotáhli jsme ho do Kapky, kde dostal nalejvárnu na téma ‚nejsme ve vesmíru sami‘. Pustili jsme mu pár videíček z naší reality, aby viděl jaká také může být budoucnost.“
„Šéfe, ještě nezapomeňte na drogovou přednášku,“ dodal Pong.
„Máš pravdu. Vysvětlil jsem mu, že jsme obchodníci s drogami a že tam odkud přicházíme, je to běžná a slušná práce. Nejdřív nám nevěřil, ale když si dal prvního jointa a první lajnu, pochopil o co jde.“
„Takže jsme zase slušně zapařili,“ dodal opět Pong a rýsoval lajny.
„Jo, proběhla taková párty, na kterou Ufon pozval celou řadu svých známých, ale to už víte.“
„Kapitáne, očividně jste se nenudili,“ zasmála se Urgha.
„To ne, jen by mě zajímalo, jak nakonec dopadl plukovník Braddock,“ zamyslel se Kokot.
„Se asi nikdy nedozvíme,“ odpověděl Pong a natáhl do svých dutin mocnou čáru.

Partička našich hrdinů se sice nikdy nedozví, jak dopadl příběh plukovníka Braddocka, ale čtenář má autora těchto historických análů a tento rád předá informaci, jak se to s americkým vojákem nakonec vyvinulo.

„Generále, je mi hrozně líto, ale nemůžu sloužit dál armádě Spojených států amerických.“
„Plukovníku Braddocku, co povídáte za nesmysly?“ zeptal se generál překvapeně, až mu málem vypadl doutník z úst.
„Nemůžu, nedokázal jsem splnit rozkaz a zajmout vetřelce. Byl jsem poražen a viděl jsem realitu, ve které Spojené státy americké hrají minimální roli. Generále, nejsme ve vesmíru sami, rozumíte?“
„Nerozumím. Proč jste nebyl schopen plukovníku zajistit vetřelce a jejich technologii?“ oponoval generál.
„Generále, nejsme ještě dostatečně rozvinutí, abychom byli připravení využívat mimozemské technologie. Vždyť my ani nevíme, že zde již žijí. Chápete, oni zde již žijí a my nic nevíme!!!“ skoro křičel plukovník Braddock.
„Braddocku, uklidněte se. My jsme vždycky tušili, že tu již mají své agenty, ale vy jste informaci potvrdil. Zasloužíte obdržet nejvyšší medaili cti za službu vlasti.“
„Tu si strčte do prdele, já vám na všechno seru,“ vykřikl Braddock, na kterého očividně přicházel dojezd po několikatýdenní pařbě, protože se před odletem ještě v Praze dost zasekl.
„Uklidněte se, člověče,“ rozčílil se generál a sedící plukovníci přikyvovali.
„Já jsem klidnej, ale s armádou končím,“ konstatoval plukovník.
„Dobře, dobře. Co chcete plukovníku dělat dál?“
„Generále, rozhodl jsem se prodat farmu a odejít do kláštera meditovat.“
„Plukovníku, vaše rozhodnutí, snad si to ještě rozmyslíte,“ odpověděl generál a posadil se.
„Nerozmyslím,“ řekl Braddock, naposledy zasalutoval a odešel.

Uběhl skoro rok a Braddock s vyholenou hlavou a v rouše mnicha bloumal po klášteře, který byl vysoko na hoře a jediné přístupové cesty, které vedly do síní meditací, byly provazové žebříky.
„Co tě trápí,“ zeptal se starý mnich v dlouhých bílých vlasech.
„Mistře Ho, měl jsem vidění, ve kterém mě volal lidský svět.“
„Čeho žádal pozemský svět?“
„Pomoc, prý je málo radosti a já byl vyvolen šířit lásku, mír a radost.“
„Veliké a důležité poslání,“ zamyslel se Mistr Ho a mnul si dlouhý bílý vous.
„Dáte mi, Mistře, požehnání?“ zeptal se Braddock.
„Můj žáku, pokud k tobě promluvil Bůh a žádá tě, abys šířil radost, jsi požehnán. Toto je hora požehnaných. Ohm-ohm-ohm-watt-ohm-ohm…,“ Mistr Ho začal šeptat starodávné mantry.

Braddock se rozloučil s ostatními zbylými mnichy a sestoupil po provazovém žebříku zpět do světa normálních a obyčejných lidí. Došel k prašné cestě, rozhlédl se a vydal podél malého potůčku dolů do údolí. Ušel asi dvacet metrů, když se ozvalo hlasité zatroubení automobilu, který vyjel z nenápadného úkrytu u cesty. Pomalu dojel k Braddockovi, zastavil a otevřel dveře, ze kterých se vynořil dým a Ufonova hlava.
„Nazdar kámo, tak už máš čistou hlavu?“
„Mám, ty vole.“
„Tak si nastup, letadlo již čeká,“ zasmál se Ufon a udělal Braddockovi místo v autě, kde bylo několik nahých kočiček.

„Jakej je plán?“ zeptal se Braddock, když už seděli v letadle.
„Stavíme se v Mexiku, kde nás očekává několik přátel a pojedeme si pro zboží. To víš, za poslední rok se mi trošku rozjely obchody a potřebuju někoho důvěryhodnýho, aby v Mexiku dohlédl na hlavní sklady a pár konkurenčních skupinek, které se nám pokoušejí vesrat do byznysu.“
„Tak kartely ti dělají těžkou hlavu a kurví obchody,“ zamyslel se Braddock.
„Přesně tak, nesouhlasí s cenami, které jsem nasadil. Zastávám názor, že kokain má být dostupný úplně pro všechny a v pohodě stačí poloviční ceny.“
„Tak to se jim asi opravdu nelíbí.“
„Ne, Braddocku, nelíbí a je potřeba někdo s velkým srdcem a odhodláním, aby jim to vysvětlil. Jo, a máme svoje logo, bude na každým našem produktu, podívej,“ vytáhl Ufon pěkně zpracovaný návrh loga „UFO kartel“.