Když byla v komoře, zmáčkl tlačítko a opět prošli procedurou s mlhou. Dveře se otevřely, za nimi už čekaly zvědavostí napjaté ksichty Ponga a Jacka.
„Šéfe, co tam je?“ otázal netrpělivě Pong.
„Pongu, moment, musíme si sundat latex, kterej máme na sobě,“ odpověděl mu Blázen.
„To není latex, ten já poznám moc dobře,“ zasmál se Pong.
Blázen a Urgha se svlékli a vrátili obleky do skříně. Se slovy „musím si ubalit“ začal Kapitán balit joint. Jack ucucával z láhve a nikam nespěchal. Blázen zapálil hotový produkt.
„Pongu a Jacku. Viděli ste, ne? Nic tam není, obyčejná laboratoř s akváriem a několika válci s mrtvejma tvorama.“
„Kapitáne, jakejma mrtvejma tvorama?“ zeptal se zvědavě Jack.
„No, ne tak úplně mrtvejma, to bych kecal, ale jsou naštěstí za pevným sklem,“ pokračoval Blázen.
„Co ste kurva viděli?“ zeptal se nervozně Pong, „já věděl, že tady něco je.“
„Pongu, v akváriu jsou záchodoví brouci a v jednom válci vetřelec.“
„Šéfe, nedělej si ze mě prdel.“
„Pongu, jak ti říkám, záchodový brouci a jedno mládě vetřelce. Někdo si z nás asi dělá prdel, já na to seru a jdu pryč,“ prchlivě zareagoval Kapitán Blázen a utekl pryč z místnosti.
Ostatní šli rychle za ním.
„Kapitáne, počkejte, ještě jsme neskončili!“ doběhla ho Urgha.
„Urgho, já si zakouřím, uklidním a půjdeme se podívat dál. Doprdele, tohle ale musím vydejchat, kde to kurva sme?“
Zapálil joint a bylo vidět, že chce mít pár minut klid pro srovnání myšlenek. Bylo toho na něj posledních pár dní fakt moc. Přitom to původně měla být běžná obchodní cesta s troškou perníku pro těžce pracující klony. Jeden by se z toho posral.

Urgha v mezičase otevřela další dveře na pořadí dne. Rozsvítilo se světlo a odkrylo oválnou místnost s železnými žebry obklopeným kuželovitým útvarem uprostřed, otevřeným vstupním otvorem a svazkem kabelů vedoucích z vrcholu kamsi do krabice na zdi, vedle níž byl umístěn panel s klávesnicemi, dotykovým ovladačem a čelním krycím sklem ve směru ke kuželu.
„Co to zase je?“ nahlas uvažoval Pong, obcházel objekt dokola a pak nahlédl dovnitř kuželu. Vnitřek byl holý, velmi hladký a lesklý, tak akorát, aby se vešel jeden člověk.
Jack postával u klávesnic, mačkal slepě klávesy a díval se na monitor, který zůstával stále tmavý.
„Kapitáne, tady z toho nejsem vůbec moudrej. Ne, že bych byl nějak moudrej z celýho tohodle přístaviště, ale tady fakt vim úplný hovno.“
„Co to doprdele je?“ zaslechl Blázen Urghu. Otočil se s Jackem za jejím hlasem a spatřil, jak si prohlíží podrážku boty.
„Co to doprdele je?“ opakovala sama pro sebe a ukazováčkem setřela z podrážky jakýs materiál a přivoněla k němu.
„Copak, šlápla si do hovna?“ zaryl si lehce Pong a šel blíž.
„Hovno to není, spíš to vypadá jako nějakej olej,“ řekla Urgha a mnula materiál mezi prsty.
„Jakej olej?“ vstoupil do debaty Blázen.
„Kapitáne, řekla bych úplně normální minerální olej podobný tomu, kterým mažeme naše stroje,“ konstatovala Urgha, vytáhla z kapsy papírový kapesníček a utřela své prsty.
„Svině, pěkně drží a mastnej je. Ten bude dobře mazat,“ pokračovala Urgha, natáhla ruku k Pongovi a setřela o jeho vrchní oblečení zbytek tmavý hmoty z ruky.
„Nešahej na mě nebo tě na místě vojedu,“ zasmál se Pong a začal přibližovat k Urghze. Ta zvedla svoji pěst o kousek výše na úroveň Pongova nosu a ten raději zastavil.

Blázen mezi tím zkoumal odraz svého obličeje v olejový skvrně na podlaze, která měla asi půl metru v průměru.
„Měl bych se asi oholit,“ blesklo mu hlavou, takže se raději narovnal a dohulil joint. Bylo mu akorát divný, proč je všude tak čisto a jenom tady na zemi je vylitý olej.
„Jdeme pryč, tady fakt nic nezjistíme,“ řekl nahlas a vydal se ke dveřím. Pong, Jack a Urgha šli za ním a Urgha za sebou zanechávala olejový stopy z podrážek bot. Opět se ocitli v místnosti s výtahem a zbývali jim poslední dveře.

Blázen je otevřel, opět se rozsvítilo a vstoupili do místnosti. Šestihranný prostor se zužoval do tvaru kupole, podél stěn byly panely s displeji, klávesnicemi se symboly a řady ukazatelů a měřících přístrojů. Uprostřed, za malým ochranným plůtkem, byl velký průhledný válec, který vypadal jakoby ho nějaký mocný tlak vytvaroval do harmoniky, v jejímž vnitřku probíhala barevná světelná show. Jack, který prohlížel počítače, kroutil hlavou.
„Kapitáne, myslím, že sme našli energetickej zdroj,“ řekl a díval se na jeden z panelů.
„Proč myslíš, Jacku?“ zeptal se Blázen.
„Jednoduše, tady na tom panelu je jednoduchý schéma celýho podzemí. Tady nejspíš asi budeme,“ ukázal na panel.
Blázen se pořádně podíval a opravdu to vypadalo jako mapa základny. Přes jeho rameno sledovala světla Urgha s Pongem, který měl svoji ruku kousek od její prdele a naznačoval hlazení.
„Pongu, nech moji prdel.“
„Držte huby,“ zklidnil je Blázen, „ty Jacku pokračuj.“
„Kapitáne, podle toho schématu bych si odvážil tvrdit, že pod náma je hlubinnej vrt až do jádra planety, kterým čerpá základna energii z útrob Země. Vnitřní jádro je ze železa a niklu, je pevný a jeho tekutý obal z kobaltu, síry, křemíku a kyslíku je roztavený, takže vzájemnou rotací vzniká dostatek energie nejen k vytvoření elektromagnetickýho pole Země, ale i k napájení týhle stavby. Ti šmejdi, kteří to zde celý postavili, museli disponovat neskutečnou a neznámou technologií, protože nikomu se zatím nepodařilo jádro navrtat. Je to fakt síla, Kapitáne.“
„Myslíš, že sme v bezpečí?“ zeptal se ho Blázen.
„Řekl bych, že jo,“ odvětil Jack.
„Fajn, takže nějakej pátek ještě budeme v teple a světlo nám nezhasne,“ zasmál se Kapitán.

„Jdeme do prdele, ještě nám zbejvá poslední místnost,“ ozval se Pong.
„Máš pravdu, pojďme, ať máme prohlídku z krku, začínám mít hlad,“ odpověděl Blázen, prohlédnul si ještě jednou celou energocentrálu a vyšel z místnosti.
„Šéfe, jestli se nenaučíme číst ty symboly, tak sme v prdeli, žejo?“ zeptal se Pong, aby řeč nestála, než si Blázen ubalí další brko.
„To asi sme v prdeli, ale můžeme si tady moci založit nezávislej feťáckej stát,“ zasmál se Blázen.

Urgha otevřela dveře výtahu, vstoupila a čekala než pánové ukončí odpolední chvilku trapného humoru.
„Šéfe, komu budeme vládnout?“
„Tobě debile. Jdeme, ať to máme za sebou,“ ukončil zbytečnou debatu Blázen a šel za Urghou do výtahu.
„Zmáčkni tlačítko a jedem.“
Výtah se dal do pohybu, aby za pár sekund zase zpomalil a zastavil. Dveře se otevřely a Pong opatrně vystrčil hlavu ven.
„Šéfe, tady vocaď jsme přišli,“ ohlásil Pong.
Blázen na půl kroku vylezl z kabiny výtahu a rozhlédnul se pro jistotu taky. Byli zase v kruhové místnosti u velínu, takže zase zalezl zpět a stlačil poslední nevyzkoušený tlačítko. Výtah se dal do jízdy, cítili jak je síla tlačí lehce do podlahy a tentokrát cesta trvala znatelně o něco déle. Skupina vyvrhelů se na sebe mlčky dívala a nedalo se rozpoznat, jaké myšlenky se jim honí v hlavách.
„Třeba vyjedeme nad hladinou na nějakým ostrově,“ řekla potichu Urgha.
„Neřekl bych, žádný ostrovy na mapách tady v okolí nejsou, to bych si pamatoval,“ odpověděl stručně Blázen.