„Já bych zkusila zmáčknout tady to osamocený tlačítko,“ řekla Urgha stojící vedle dveří a ani nečekala, co řekne Kapitán. Tlačítko se rozsvítilo a současně se rozsvítily další symboly, které se pomalu měnily v jiné. Najednou se ozvalo zapraskání a z panelu se ozval nějaký velmi zvláštní hrdelní hlas, kterému nebylo rozumět. Dveře se otevřely a před nimi bylo něco, jenž připomínalo kabinu výtahu. Pong opatrně nahlédl dovnitř, když se ujistil, že tam nikdo není a nehrozí jim žádné nebezpečí, vstoupil a za ním zbytek posádky. Dveře se zavřely.
„Šéfe, co teď?“ zeptal se Pong Kapitána, který s Urghou prohlížel vnitřní panel. Pokud to byl výtah, ze symbolů se dalo vytušit, že může jet nahoru a nebo dolů. Zmáčkl tedy tlačítko, u kterého si myslel, že by mohlo znamenat jízdu směr dolů. Kabina s sebou lehce škubla a rozjela se přesně jak předpokládal. Dolů.

Po pár sekundách výtah s lehkým trhnutím zastavil a otevřel dveře. Kapitán a jeho přátelé vstoupili do další kruhové místnosti se dveřmi.
„A do prdele, další dveře,“ ulevil si Blázen a odplivl na zem.
„Tak to asi zase vezmem po směru hodinovejch ručiček, ne?“ pokračoval v přemýšlení a šel rovnou k nejbližším dveřím po své levé ruce. Zmáčkl tlačítko, dveře se sykotem otevřely a za nimi se objevila malá místnost se dvěma skříněmi, stolem a nějakým terminálem s klávesnicí a průzorem do laboratoře. Urgha se vrhla jako správná samice ke skříním a otevřela je. Uvnitř byly laboratorní obleky s velkými průhlednými helmami.
„Kapitáne, myslím, že jsme narazili na nějakou laboratoř. Půjdeme se podívat dovnitř?“ zeptala se.
„Šéfe, já nikam nejdu, tohle si na sebe nedám, vždyť bych se v tom zbláznil,“ reagoval Pong.
„Dobře Pongu, počkáš tady s Jackem, my dva se oblíkneme a půjdeme se podívat dovnitř,“ konstatoval suše Blázen a vyndal ze skříně jeden oblek. Urgha se již oblékala, pouze požádala Jacka, aby ji pomohl s helmou na hlavu.
„Ty děvko, taky ses mohla svlíknout, než na sebe hodíš tyhle rozkošný sexy hadříky,“ okomentoval Pong a umlkl ihned, jakmile po něm Urgha hodila krutým okem. Na pravou ruku nasadili náramky s ovládacím panelem a Blázen si povšiml, že v helmici je mikrofon.
„Urgho, slyšíš mě?“ řekl do mikrofonu.
„Slyším tě dobře, jdeme teda dovnitř?“ odpověděla Urgha a zmáčkla tlačítko. Dveře se otevřely a před nimi se ukázala přechodová komora s dalšími dveřmi. Vstoupili dovnitř, Kapitán zavřel za sebou dveře, ozvalo se syčení vzduchu a zaplavila je jakási podivná mlha. Když zmizela, otevřely se druhé dveře a před nimi se rozkládala laboratoř se stoly s různými přístroji, sklenicemi, ampulemi a jiným laboratorním bordelem.
„Tak se jdem porozhlídnout,“ řekla Urgha a vstoupila.
„Šéfe, slyšíte mě?“ ozval se ve sluchátku Pong.
„Jo, Pongu, slyším tě? Co se děje? Nevidíš mě průzorem?“ zeptal se Blázen.
„Šéfe, nic. Jen myslím, že jsem přišel na to, kde se zapíná mikrofon,“ řekl Pong a zasmál se.
„Dobře Pongu, chvíli drž hubu a ozvi se jen, kdyby se stalo něco závažnýho. Jo a hlídej Jacka, ať zase neuteče do kuchyně k vitríně s chlastem. Ok?“ procedil mezi zuby Blázen a šel za Urghou.

Ta už stála uprostřed místnosti u kovového laboratorního stolu a dívala se, co všechno je na něm položený. Spousta lahviček s barevnými látkami neznámého jména, přístroje a různé chirurgické náčiní ne nepodobné tomu, které viděli ve skladu. Druhá půlka vypadala jako pitevní vana s odtokovými kanálky pro krev, s úchyty v místech, kde obvykle bývají ruce a nohy. Nad tím se houpalo velké rameno s pilou.
„Urgho, kde sme se to ocitli?“ poznamenal Blázen a zkoumal obsah skříněk na zdi laboratoře. Jedna lahvička vedle druhý, nádoby s podivnými obsahy.
Dostal se tak k něčemu, jenž vypadalo jako velké akvárium. Chvíli koukal skrz sklo a pak jen z čiré zvědavosti poklepal prstem na skleněnou desku. Chvíli se nic nedělo, ale pak se začal substrát, který pokrýval dno akvária, lehce pohybovat a vlnit. Blázen se přiblížil ještě víc k sklu, když na něj vyskočilo něco, co už velmi důvěrně znal.
„Ty vole, záchodovej brouk!“ vykřikl a pozoroval povrch akvária, ze kterého se vynořoval jeden brouk za druhým. Několik větších kusů a za nimi jako hejno hus spousta malých broučků. Přiblížil se ještě víc ke sklu, aby se pořádně podíval a najednou broučci vysunuli svý dlouhý jazyky, kterými olízli sklo v místech, kde měl Blázen hlavu. „Ty vole, ty vole, to mě poser.“
„Co se děje, Kapitáne?“ ozval se z reproduktoru hlas Urghy.
„Je tady akvárium s broukama, který lížou prdel na hajzlu,“ odpověděl Blázen.
„Jasně, ‚vyliž mi prdel‘ brouci. To ti tak budu věřit. Pojď se podívat sem.“
„Co tam máš?“
„Pěknou sbírečku, Kapitáne.“
Blázen došel k Urghze, která stála před skleněnými válci s tekutinou. Většina válců byla prázdná, ale v některých byl obsah, velmi podivný obsah. Ve čtyřech válcích byli prapodivné organismy, které ještě nikdy před tím neviděl. Blázen poklepal na jeden z válců, stejně jako poklepal na akvárium.
„Asi bych neměl, ale když já si nemůžu pomoci. Snad na mě zase něco nevyskočí,“ pomyslel si v duchu. Nic se nestalo, zaklepal na sklo pro jistotu ještě jednou a čekal. Opět se nic nestalo.
„Urgho, vypadá to mrtvý všechno,“ zahlásil do mikrofonu.
„Kapitáne, tím bych si nebyla tak jistá,“ ozvala se Urgha, „pojď se podívat sem.“

Blázen šel za Urghou, která stála u posledního válce a sledovala tvora, který vypadal jako krab se šesti nohama, dvěma předními sloužící nejspíš jako chapadla a s velkým dlouhým kostěným ocasem.
„Mám pocit, že se to pohnulo,“ potichu šeptla Urgha.
„Prosím tě, nebuď jako Pong.“
„Fakt Kapitáne, myslím, že je to živý.“
„Není možná,“ řekl Blázen, přiblížil se k válci s krabem a poklepal prstem na sklo.
„Vidíš ne? Je to mrtvý, že mrtvější už to bejt nemůže,“ zasmál se Blázen a znovu zaklepal na sklo. Ocas zvířete se velmi neznatelně pohnul, ale dost na to, aby pohyb upoutal Bláznovu zvědavost. Přiblížil se ještě blíž ke sklu válce, až se hledím dotýkal skla a potřetí zaklepal. Nic se stále nedělo a přesně v okamžiku, kdy už se rozhodl narovnat, krab udělal prudký pohyb a přisál se na sklo válce. Blázen uviděl kulatý otvor obklopený ostrými zuby, prudce sebou škubl a uskočil asi dva kroky zpět.
„Píčo, kurva, jebat. Co to do prdele bylo? Viděla si to taky?“
„Jo viděla sem to taky,“ řekla Urgha a opatrně se přiblížila k válci. Krabovitý tvor byl stále přisátý k povrchu a jeho ocas se snažil svým bodcem na konci prorazit ochranné sklo. Blázen už se uklidnil, udělal malý krok blíž a opatrně se ještě jednou podíval.
„Ty vole, vetřelec. To se mi snad zdá.“
„Jakej vetřelec, Kapitáne?“ zeptala se zvědavostí v hlase Urgha.
„Vetřelec, neřeš. Jdeme pryč, ať na nás ještě odněkad nevyskočí sněžnej muž,“ odpověděl Blázen a vydal se směrem k přechodový komoře.
„Kapitáne, jakej sněžnej muž, jakej vetřelec?“ zkusila se ještě jednou zeptat Urgha, ale Kapitán Blázen už neodpověděl. Otevřel dveře, mávl rukou směrem k Urghze na znamení, že odcházejí.