„Blbost Kapitáne, podívej se na ty etikety. I když nevim co znamenaj nápisy, je zcela jasný, že se jedná o luxusní alkohol neznámého původu,“ řekl Jack a přihnul si z láhve.
„Ty vole, ta píše!“ zakřičel a v obličeji lehce zčervenal. Přihnul si znovu.
„Ta píše! To je materiál!“ křičel radostí a Blázen věděl, že pokud ho odtud násilím neodtáhne, Jack se ožere a bude k nepotřebě. Nechal ho ještě párkrát napít z několika dalších láhví, sám si ještě natočil z kohoutku vedle trochu vody do kelímku, který byl na dřezu, poválel ji v ústech a polkl.
„Znamenitá čistá pramenitá voda, mnohem lepší než ta naše odsolená lodní mrdka,“ chytl Jacka za rameno a táhl pryč. Ještě ho potřeboval chvíli relativně střízlivého a při smyslech.
„Kapitáne, já si jen odleju do placatice a hnedka jdu.“
„Ne, jdeme hned,“ důrazně řekl Blázen a nekompromisně ho tlačil směrem ke dveřím.

Z posledních neprozkoumaných dveří zrovna vyšla Urgha s Pongem.
„Kapitáne, našli sme asi ubikace. Podle počtu postelí odhaduji, že tady bylo dvacetičlenné osazenstvo. A ty záchody a koupelna. To je jiný kafe než miniprostory na tý tvý ponorce.“
„Urgho, tak to se musím podívat,“ odvětil Blázen a vešel.
„Jacku, ty pojď taky, ať mi neutečeš zpět k chlastu.“

V chodbě bylo 24 dveří a jak Blázen pochopil z výkladu Urghy, dvacet ubikací po jedné posteli, dva záchody a dvě koupelny se sprchami. První co ho zajímalo byly hajzly, protože želé, které sežral, ho tlačilo v žaludku a cítil jak mu ve střevech cosi vře. Otevřel dveře, vstoupil do defekační místnosti a zavřel za sebou. Po pravý ruce bylo umyvadlo a za zástěnou něco, jež mu připomínalo variaci římského záchodu. Klasická latrína z jakéhosi ušlechtilého a lesklého materiálu. Podíval se do otvoru, kam bude padat jeho výkal, uviděl jen trubku vedoucí kamsi do hlubin, stáhl kalhoty a ulevil svým střevům. Když doprděl, uvědomil si, že si nemá čím utřít svoji kapitánskou prdel. Rozhlížel se okolo a jediný, čeho si všiml byla zase obligátní tlačítka, tak je zkoušel jedno po druhém zmáčknout. Zmáčkl první a z otvoru nad hlavou se vyvalila sprška jakési vůně, zkusil druhé a záchodový světlo snížilo jas. Znova jej zmáčkl a světlo se vrátilo do původní intenzity. Hlavou se mu honila otázka, že se špinavou prdelí nemůže jít mezi lidi, tak zkusil zmáčknout ještě poslední tlačítko. Chvíli se nic nedělo, pak uslyšel, že se pod jeho prdelí cosi otevřelo a najednou ucítil, jak cosi hedvábně jemného začalo čistit jeho anální otvor. Bylo mu to příjemný, i když měl trošku obavu o svý koule. Po několika sekundách proces skončil, rukou si ověřil, že má řitní otvor dočista čistý, zvedl se a natáhl kalhoty. Protože ho zajímalo, co mu to vlastně očistilo prdel, zmáčkl ještě jednou tlačítko a sledoval sled záchodových událostí. Dělo se toho hodně. Kousek pod sedákem se otevřel otvor, ze kterého vylezla hlava jakéhosi podivného brouka s jedním okem a několika vousky. V místech, kde by se dala tušit hmyzí ústa, se vyvalil dlouhý jazyk, který začal šátrat po okolí. Když nic nenašel, brouk schoval jazyk a zmizel v otvoru, který se zavřel.
„Ty vole, vždycky jsem přemejšlel kam choděj ve scifi seriálech srát,“ pomyslel si Kapitán, umyl ruce a vyšel ven na chodbu k ubikacím, kde stále čekala Urgha s Pongem. Jack někam zmizel.
„Taky ste se byli vysrat? Viděli ste to?“ zeptal se Kapitán, „kde je vůbec Jack, že on zmizel k tý skříni s chlastem? Urgho, běž pro něj, ještě ho budeme chvíli potřebovat střízlivýho. Ty vole, před tim chlapem není žádnej chlast v bezpečí.“
Krátce nahlédl do koupelny, ta se příliš nelišila od koupelen a sprchových koutů, které znal, ale neměl zrovna příliš chuť mačkat jakákoliv tlačítka, aby na něj zase nemrkl nějaký jednooký koupelnový brouk. Pak zamířil k jednotlivým ubikacím, otevíral jedny dveře za druhými a díval se co je v místnostech. Všechny byly čisté, uklizené a očividně prázdné. Až na dvě cimry.

V té první byla na stole hromada obinadel, která již viděl ve skladišti a vedle nich ležela další vysušená ruka. Na podlaze si všiml oloupané kůže a v posteli několika odpadlých prstů z nohou.
„Co to kurva je?“ zapřemýšlel nahlas.
V druhý místnosti byl větší pořádek, ale s tím rozdílem, že na stole leželo jakési nářadí, přístroj vypadající jako osciloskop a vypnutý terminál počítače. Pod stolem ležela krabice, ve které spatřil pytlíky se šroubky, smotaná lanka a jakési součástky do počítače. Nebo aspoň vypadaly, že by mohly být součástí počítače.
„Šéfe, pojď se na něco podívat,“ uslyšel hlas Ponga.
„Co se děje, Pongu?“ zeptal se Kapitán.
„Šéfe, tamta kamera se na nás dívá,“ ukázal Pong ke stropu, kde byla umístěna malá kamera.
„Pongu, nemel sračky, jak se na nás může dívat kamera, když tady nikdo není,“ opáčil mu Blázen.
„Šéfe, pohnula se a zaměřila přímo na mě,“ uraženě odpověděl Pong.
„Pongu, ta kamera se nemohla pohnout, kdo by se na nás díval?“ řekl Blázen a díval se dlouze do oka kamery. Nechtěl shazovat Pongovy instinkty, měl k nim důvěru, ale tohle se mu nějak nezdálo. Protože se nechtěl zdržovat a v tomto místě nebylo už nic zajímavého, zavelel k odchodu.

Skupina se setkala se v centrální kruhové místnosti, kde už čekala Urgha s Jackem, který měl vratší krok a zbývala jim poslední neprozkoumaná chodba. Kapitán Blázen se rozhodl pro kratší proslov.
„Vážení, nevím sice, kde jsme a co jsme našli, ale vypadá to na nějakou základnu. Nevíme koho nebo čí. Snad se to dozvíme, ale kdyby nás tady čekalo nějaký nebezpečí, už by se asi ukázalo. Jdeme.“

Vydali se poslední chodbou a až došli zase ke dveřím. Už neproběhla žádná debata na téma „Co budeme dělat, jak ty dveře otevřeme?“ a Blázen šel rovnou k ovládacímu panelu, kterým otevřel dveře.
Objevila se před nimi malá kruhová místnost s dvěma dveřmi a jedním zavřeným kruhovým průlezem.
„Kam se podíváme?“ zeptal se Blázen, mezitím se lehce vrávorající Jack vrhl k průlezu a snažil se otočit ovládáním zámku. Když průlez otevřel, strčil do něj hlavu zakřičel do útrob hory.
„Uhůůůůůů, uhůůůůůů. Je tam někdóóó?“
„Jacku, neblbni a vyndej hlavu zpět, ať ti ji něco neukousne,“ řekl Blázen a Jack vyndal hlavu z otvoru.
„Kapitáne, je to nějaká šachta se žebříkem a vede jak nahoru, tak dolu,“ zamumlal Jack a přihnul si z placatky.
„Ta píše!“ smál se.
Blázen prohlížel ovládací panely, ten u dveří vedle šachty se mu zdál složitější, tak se otočil ke dveřím druhým a dotkl se jednoduchého panelu. Dveře se tiše otevřely a před nimi se rozsvítila místnost. Vstoupili a hnedle bylo jasný, že vzdálená podobnost s jejich můstkem není náhodná. Podél stěn byla celá řada monitorů, pod nimi byly desky s displeji, klávesnicemi a několik židlí. Jednu celou stěnu zakrývaly skříně s mnoha světelnými body a větracími otvory.
Jack opilým hlasem zahlásil, „Kapitáne, jsme na můstku,“ posadil se do jednoho z křesel a praštil rukou do klávesnice. Před ním se rozzářily monitory a na nich spatřili ubikace, kuchyň a lodní molo, vedle kterého se lehce pohupovala jejich ponorka s odpočívajícím Karlosem na palubě. Viděli, že přibylo druhé lehátko, ve kterém slastně pospával Frank.
„Tak už si udělali, šmejdi, pohodičku,“ řekl Pong a zíral na monitory. Urgha se posadila do jiného křesla a studovala ovládací panely a klávesnice.
„Kapitáne, myslím, že jsme našli centrální velín celý týhle podělaný základny,“ prohlásila znalecky a podívala se na Blázna.
„Urgho, myslím, že máš pravdu. Zajímala by mě jediná věc. Odkud si to bere šťávu?“ odpověděl Blázen.
„Eh, jakou šťávu máš na mysli?“ nechápavě se zeptala Urgha.
„Energii, holka, energii. Někde tady musí bejt zdroj energie, která krmí tyhle prostory. Pochybuju silně o tom, že to tady poháněj křečci běhající v kolečku,“ zasmál se Blázen a potáhl z brka.
„Jaký křečci, prosím tě?“ stále nechápala Urgha.
„To se jen tak říká, Urgho,“ zasmál se opět Blázen.
„Šéfe, podívej na monitor. Něco se tam zase mihlo,“ ozval se najednou Pong.
„Pongu ukaž, ať konečně vidím tu tvoji halucinaci,“ pokračoval ve smíchu Blázen a poodešel k Číňanovi, aby se podíval na monitor. Kromě nějakých stínů a mihotavého světla neviděl vůbec nic.
„Pongu, něco se ti zase zdálo. Bando zvedat, jde se ke druhejm dveřím. Tady stejně nic nevymyslíme do doby, než porozumíme těm posranejm symbolům,“ řekl Kapitán Blázen a vydal se zpět do místnosti k šachtě a posledním dveřím, na které doufal, že narazili. Zbytek posádky se zvedl a šel za ním.