Vesmírní dýleři - 2. Průzkum

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Když skupina vešla na molo, na palubě ponorky již stál u gatlingových kulometů napružený Karlos a prst měl na spoušti.
„Pusťte mýho kapitána, obludy!“ křičel jak nejhlasitěji mohl.
„Karlosi uklidni se,“ zvolal k němu Blázen.
„Pusťte je nebo vás všechny postřílím!“ nedal si poradit Karlos.
Blázen skupince řekl, ať počkají na místě, že tohle musí s Karlosem vyřešit sám a vydal se na palubu.
„Karlosi, ty vole, uklidni se. Já vím, že je toho na tebe moc, ale kurva uklidni se. Jsme v bezpečí. Tyhle dva jsme našli nahoře v pozorovacím baru.“
„Kapitáne, tady je nějakej bar?“ podivil se Karlos.
„Jo, jsou tady hektolitry chlastu, Jack ti ho všechen ukáže, nemusíš mít obavy, ale teďka se prosím tě uklidni. A kde jsou Frank s Řezníkem?“
„Kapitáne, Franka jsem poslal dovnitř a Řezník sní svůj tradiční halucinační sen.“
„Fajn Karlos, než tě představím, vlož si do ucha tuhle kuličku,“ podával Blázen Karlosovi jeden z překladačů.
„Já si nic do ucha dávat nebudu, natož nějakou kovovou kouli. Co, že to vůbec je?“
„Karlosi, Oogle univerzální překladač. Budeš těm dvěma debilům aspoň rozumět,“ odpověděl s mírnou nasraností v hlase Blázen.
Karlos si chvíli prohlížel kovovou kuličku a pak ji vložil do ucha. Zkroutil se a když bolest zmizela, podíval se na Kapitána.
„To je slušná mrdka, co dál?“
Blázen mávl směrem k postavám, aby šly k němu.

„Karlosi, dovol, abych ti představil Kokota a Mozečka.“
Karlos vytřeštěnýma očima prohlížel novou dvojici.
„Já jsem robot Kokot a toto je můj přítel, mrtvá živá pravá zombie,“ řekl Kokot a podal ruku Karlosovi na znamení přátelství, který na pozdravení zareagoval a natáhl také ruku.
„Ty vole, Kapitáne, ten je studenej jak psí čumák,“ povídá Karlos. Blázen se otočil k Jackovi.
„Jacku, zajdi dovnitř, najdi Franka s Řezníkem a zkus jim narvat do uší tyhle překladače. S Frankem asi nebude problém, ale bacha ať nevyplašíš Řezníka, mohl by se leknout a propadnout amoku.“
„Kapitáne, rozkaz,“ srazil paty Jack, zamířil ke vstupnímu průlezu a sestoupil do útrob staré plechovky.
Kokot zatím cosi řešil s Mozečkem. Proběhla jakási debata, zombie se otočila a šla na břeh.
„Můj vůdce, bude s ním chvíli problém, než si na vás zvykne. Je naučený na mozečky, které vyrábím v syntetizéru a nejsem si úplně jist, jestli se v této nové situaci dokáže ovládat. Je tu příliš mnoho čerstvého masa.“
„Kokote, o jakým syntetizéru mluvíš?“ zeptal se blbě Kapitán.
„Můj vůdce, už jsi ho viděl dole v kuchyni, taková krabice s proskleným čelem. Ochutnal jsi krmení pro zombie. Ha ha ha,“ zasmál se roboticky Kokot.
„Moment, chceš mi nenápadně naznačit, že ten amaroun, kterej sem dole ochutnal, byl syntetickej mozek?“
„Můj vůdce, chápeš zcela přesně. Ta kostka želé, ze které jsi ukousl, je směs umělých krevních derivátů, šedé kůry mozkové a mozkomíšního moku. Snažil jsem se vytvořit ideální směs, která by udržela mého mrtvého přítele dlouho naživu.“
„To si děláš prdel!“ navalilo se Bláznovi, až ucítil pálit žaludeční šťávy v jícnu.
„Můj vůdce, já si nikdy nedělám legraci. K tomu jsem nebyl naprogramován.“
„To si děláš prdel!“ zvolal znova Kapitán.
„Můj vůdce, podruhé říkám, že si legraci nedělám, protože neumím dělat zábavu. Snad tě uklidní, že syntetizér umí vyrobit ledasco, naše databáze receptů je obsáhlá. To ale časem zjistíš sám, číst už umíš. Ha ha ha,“ zasmál se zase Kokot.
„Prej, že si neumíš dělat prdel, Kokote,“ odvětil suše Blázen.

Na palubu se během debaty vyškrábal Frank a za ním v závěsu Jack, který se snažil usměrnit a ohlídat Řezníka, který byl tradičně ve svém halucinačním rauši.
„Už jste konečně tady, dovol Franku, abych ti představil Kokota a Mozečka,“ řekl Blázen na uvítanou.
„Kokokota aa Momozezečka? Kakapitáne coco toto memeleš?“ vykoktal ze sebe Frank a vyděšeně se díval na robota a zombie.
„Franku, mlč, nekoktej a podej jim slušně ruku,“ řekl Blázen. Frank natáhl ruku nejdříve k robotovi, který mu podal na oplátku svoji a poté se otočil k zombie, která stále ve své ruce držela druhou ruku, jenž Pong uťal nožem a podala mu ji. Frank opatrně s jistou nervozitou potřásl useknutou rukou a odstoupil za Blázna.
„Jak vzal Řezník, že jsi mu do ucha strčil kovovou kouli?“ zeptal se Blázen Jacka.
„Kapitáne, trošku se bránil, ale nakonec jsem ji do toho jeho ucha narval. S těma jeho halucinacema je občas těžkej boj,“ odpověděl na otázku Jack. Řezník máchal rukama jakoby odháněl nějaký obtížný hmyz.
„Doktore, vnímáš mě?“ zeptal se ho Kapitán.
„Kapitáne, zcela zřetelně a jasně, akorát mě serou světlušky, který tady všude lítaj. Lezou mi do očí, do nosu a jedna mi vlezla do ucha a zakousla se mi do mozku,“ odpověděl mu Řezník.
„Fajn Řezníku, seznam se s našimi novými přáteli. Robot Kokot a jeho věrná zombie Mozeček. Podejte si ruce, ať se konečně můžeme jít ubytovat. Chci dát jointa a na chvíli ulehnout.“

„Ty vypadáš jako kokot, takže asi budeš robotem,“ podíval se Řezník na Kokota a odháněl stále světlušky. Kokot mu podal ruku a Řezník velmi opatrně nabídl svoji.
„Už sem viděl hodně robotů, ale takovej výstavní kousek jako seš ty ještě teda ne. Máš pěkně slizkej knírek, ty vole,“ potřásl s ním rukou. Pak se otočil k zombie.
„Z který hrobky si utekla, mumie?“
Zombie natáhla svoji ruku, „Možký, možký!“
„Kapitáne, ta mumie mluví. To se mi snad jen zdá. Mumie nemůžou mluvit, mumie bejvaj mrtvý,“ otočil se ke Kapitánovi.
„Řezníku, to není mumie, to je zombie. Živý mrtvý.“
„Nikdo nemůže být současně živý a mrtvý. Kapitáne, to odporuje všem přírodním zákonům a jakýkoliv logice. Já sem kurva doktor a musím to vědět nejlíp,“ oponoval doktor Řezník.
„Ty vole, s tebou je řeč. Furt léčíš neexistující nemoci, provádíš operace na neexistujících pacientech a budeš se tady se mnou hádat kvůli jedný podělaný živý mrtvý zombie?“ pozvedl hlas Blázen.
„Dobře, dobře kapitáne. Hlavně klid,“ řekl Řezník a podal ruku zombie. Ta mu nastavila svoji, Řezník pevně stiskl dlaň a v ruce mu zůstalo několik prstů, které leknutím odhodil na palubu.
„Pardon, to sem nechtěl,“ omluvil se.

„Mí noví přátelé, pojďte se ubytovat. Ubikací je tu pro vás všechny dost, pak se najíme a oslavíme naše setkání. Nejdřív ale musím opravit škody na svém příteli,“ řekl Kokot a sehnul se pro odpadlé prsty. Jeden propadl mříží v palubě, tak mu Urgha pomohla mříž zvednout a prst vyndat.
Nesourodá a zvláštní skupina se vydala do útrob hory.
„Kapitáne, kde to vlastně vůbec jsme?“ zeptal se Řezník Kapitána.
„Později doktore, mám toho plný brejle a chci si zahulit,“ řekl mu Blázen a spěchal za pohodlnou postelí.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10