1 2 3 4 5 6 7 8 9

Křik Čaroděje přilákal postupně všechny členy kmene, kteří zaplnili místnost a zatlačili Blázna a jeho přátele do kruhu vedle kotle.
„Každý z nás cítí bolest, každý z nás musí překonávat bolest, aby každý den mohl pocítit sílu. Bolest nás posiluje, bolest nám dává energii do života. Tito cizinci přinesli bolest, ale musí žít. Kdo přináší bolest, ale nesmí zůstat naživu? Musíte zemřít, abyste se mohli znova zrodit a zachránit vesmír!“ křičel čaroděj a Pong si povšiml něčeho velmi zvláštního na jeho hrbu.
„Šéfe, zdá se mi to nebo ne? Ten magor má na tom svým hrbu prdel a čůráka.“
Blázen se podíval pořádně a skutečně, z hrbu lezla vystrčená malá prdel, pod kterou se bimbal velkej samčí orgán.
„Brácha Kvasimody, taky má svý parazitický dvojče,“ povšimla si Pomela Bláznova objevu.
„Aha... Takže nakonec úchylná čtyřčata,“ zamumlal Blázen a zapálil jointa, kterého se mu mezitím podařilo na stojáka ubalit.

Párty se začínala rozjíždět. Chlápci přitáhli řetězy, háky, kladkostroje a začali se vzájemně zavěšovat za háčky napíchané v kůži. Všichni upíjeli z Čarodějova hrnce a testosteron byl cítit ve vzduchu.
„Šéfe, tohle bude slušná bukkake párty, ale nevím jestli to bude něco pro vás,“ zasmál se Pong, když sledoval, jak byly Amazonky vtaženy do víru nadrženého dění.
Péro Čarodějova dvojčete se ztopořilo a Náčelník si přišel pro Pomelu a Vlka.
„Blázne, od teď je to už jen na tobě a tvých přátelích. Bůh nepotřebuje vesmírnou loď, jemu stačí pouze mysl,“ řekla Pomela Bláznovi, podívala se mu do očí, vytekla ji slzička a zmizela v nadrženém davu.

„Sme v prdeli,“ zařval Pong a vytáhl své meče. Čaroděj v extázi řval neznámá slova a ukazoval na Blázna a jeho skupinu. Nazí snědí chlápci s ručníky na hlavách, se ztopořenými penisy a zbraněmi v rukou, se pomalu přibližovali a zmenšovali kruh mezi sebou a Bláznem.
Pong zařval nějaký čínský pokřik, vrhl proti davu a počal krvavý orgie. Vzduchem lítalo vše uťaté a prostorem se nesl křik raněných, řev umírajících a Pongův úchylný smích.

„Kapitáne, musíme zdrhnout a to hodně daleko,“ řekl potící se Karlos.
„Můj vůdce, má pravdu, měli bychom zmizet, než přijde někdo k újmě,“ dodal Kokot, který již hledal cestu útěku.
„Kokote, vyveď nás ven, jak nejrychleji můžeš,“ promluvil po chvíli vyhodnocování situace Blázen.
„Musíme všichni běžet, seč nám nohy stačí, je vám to jasný?“ ujistil se Kokot, že si vzájemně rozumí. Blázen s Karlosem kývli na znamení souhlasu a Kokot se rozeběhl.

Kapitán rychle pochopil, že se musí držet co nejblíže Kokota, jestli chce ještě někdy vidět oblohu. Běžel za ním, funěl jako lokomotiva a východ se přibližoval. Kokotovi se dařilo úspěšně srážet dotěrné jedince k zemi a Blázen s Karlosem je přeskakovali jako při běhu přes překážkovou dráhu.
Blázen již cítil teplo na svém obličeji, když mu do hlavy zezadu cosi prudce narazilo. Upadl na zem a svět zmizel.

Viděl místnost s postelí a starou ženou, která opatrovala ležící mladou ženu. Žena zrovna rodila a Blázen se opatrně přibližoval.
„Mami?“ podivil se a svět opět zmizel.

Blázen otevřel oči a rozhlédl se. Byl zpět na zelené louce a křik mezi stromy naznačoval, že by měl zase běžet. Zvedl se, rozhlédl a rozeběhl po cestě pryč od hlasů. Nevěděl jak dlouho běžel, ale běžel skutečně dlouho. Les vypadal pořád stejně, až při západu slunce ho vystřídaly louky a občasná políčka. V dálce spatřil světla. Příliš nepřemýšlel a přidal do běhu.
Doběhl k malé domorodé vesničce s několika chýšemi, proběhl až na malou náves, zastavil a vydýchával se. Když uklidnil srdce, rozhlédl se po návsi. Kromě jednoho baru, hotelu a bordelu byla na návsi také svatyně, ve které se svítilo. Jakési vyšší nutkání ho přinutilo vyrazit směrem k duchovnímu místu.
Sklonil hlavu, prošel nízkými dveřmi a ocitl se v zakouřené místnosti s ohněm uprostřed.
„Co to kurva…?“ proběhlo mu hlavou, ale než stihl cokoliv domyslet, setmělo se a svět opět zmizel.

Když se Kapitánovi podařilo znovu otevřít oči, opatrně se rozhlédl po místě, kde se ocitl. Ležel na posteli a na hlavě měl jakousi síťku se senzory a kabelem vedoucím k blikající krabici. Všiml si Ponga, který na protější posteli souložil s jakousi podivnou figurou vzdáleně připomínající Mozečka a zakřičel.
„Pongu, ty prase, co to zase kurva šukáš!?“
Chvíli se nic nedělo, ale pak Pong přestal, podíval se směrem k Bláznovi, pak pod sebe, vyblil se a zvedl z postele.
„Šéfe, to je nějakej strašlivej omyl. Kde je Karlos a Kokot?“
„Tady sme Kapitáne,“ ozvaly se dva hlasy od stolu.
„Co se to tady kurva dělo? Kde je rabi Moshe?“

„Slušná mrdka do hlavy, že jo, šéfe?“ zeptala se černá ebenová hlava, která se ocitla u Kapitánovy hlavy.
„Co to kurva bylo?“ nasraně se zeptal Blázen. Konečně se posadil a přitom se pořádně rozhlédl po místnosti. Byl v chýši plné různých krámů, na kterých se dávno usadila vrstva prachu a u stolu se smál Kokot s Karlosem. Dva černí domorodci odvedli Pongovu oběť mocně kladoucí odpor pryč z domu, za jejího vydatného chrčivého hrdelního řevu.
„Kněžka ze svatyně Nejsvětějšího Svatého hovna, ochránkyně Svatého výkalu,“ řekla černá ebenová hlava.
„Myslel sem tu mrdku do hlavy,“ potáhl Blázen z jointu.
„Můj vůdce, účinky halucinogenu a simulátoru, ke kterému vás připojili. Místní obřad spojený s návštěvou svatyně. Měl jsem vás celou dobu pod kontrolou, nemohlo se vám nic stát.“
„Kokote a bylo nutný, abych tím pornem prošel?“
„Můj vůdce, nebylo, ale aspoň jste byl ušetřen místního dění. Proběhly obřadní orgie, Pong pobavil kněžku, která je příbuzná s Mozečkem, zajímavý model, ale jiný přístup k výrobě. Buďte rád, že jste neviděl nadržené domorodce v ráži. Navíc místní čaroděj celou noc mlel nějaké nesmysly o tom, že na nás závisí budoucnost vesmíru.“
„V těch mejch halucinacích némlich to samý, šukání, cestování a věštění z podělanejch hrnců podělanejma hrbatejma mrzákama. Ten trip byl na konci už kurevsky únavnej. Ještě mi kurva řekni, kde je rabi Moshe?“
„Můj vůdce, rabi Moshe má problém.“
„Jakej problém?“
„Můj vůdce, proměnil se v hovno.“
„Jak se kurva mohl proměnit v hovno?“
„Pokusil se ukrást Svaté hovno hned potom, jak jsem otevřel dveře do svatyně a Pong odvedl pozornost zombie kněžky. Jakmile po něm šáhnul, proměnil se v hovnový sloup.“
„Poněkud symbolické,“ zasmál se Blázen, zmlkl a pokračoval v kouření brka.

Byli sami v místnosti plné beden a čekali. Karlos prohlásil, že už viděl dost, že je to všechno o hovně a že by rád jel už konečně domů. Pong nijak neprotestoval, protože vše prý závisí od toho, kam půjde Šéf. Kokot měl jasnou volbu a Blázen usoudil, že rozhodnutí je zase na něm.
„Vážení, mrkneme na to Svatý hovno a vysereme se tady na to. Mám všeho plný zuby, drogy tady mají dobrý, nakoupíme vzorky a odvezeme potenciálním zákazníkům. Tyhle místní sračky nejsou ani tak drogy jako spíš zkurvený afrodiziaka. Ezopošuci nám urvou ruce,“ rozhodl Blázen.
„Kapitáne, dobrý rozhodnutí,“ řekl Karlos, dal svoji poslední lajnu na této bohem zapomenuté planetě a zvedl se od stolu.

Vyšli ven před chýši, rozhlédli se a zamířili k svatyni. Dveře byly otevřené a okolo stál zástup zvědavých domorodců, kteří nahlíželi dovnitř. Prodrali se zástupem, vešli do svatyně a hned od dveří viděli velký stojící sloup, který obletovalo mohutné hejno much.
„Smrdí to jak hovno,“ řekl Blázen.
„Však to taky je hovno,“ odpověděla černá ebenová hlava a zeptala se.
„Jakej byl výlet? Co královna Pomela a Náčelník. Dobrá dvojka?“
„Vo tom žádná, nejen dvojka,“ zasmál se Blázen a jeho odpověď rozesmála i černou ebenovou tvář.

Blázen velkým obloukem obešel smrdící sloup a došel k malému oltáři, kde na obyčejném kamenném talířku leželo již odkryté hnědé cosi, co mohlo skutečně vzdáleně připomínat hovno. Chvíli předmět prohlížel, poté natáhl ruku a opatrně ho vzal do dlaně.
Nic se nestalo a Blázen pořád stál na svém místě.
„Šéfe, pořád jste tady,“ zakřičel Pong a dav venku začal hlasitě jásat.
„Pongu, nic se nestalo, jde o hovno,“ odpověděl Blázen.

Při bližším zkoumání zjistil, že se jedná jen o kus starého kamene, který při troše fantazie mohl připomínat hovno. Vrátil jej zpět na kamenný talířek a černý muž ho přikryl skleněným krycím sklem.
„Když jde o hovno, dokážete velký věci. Záležitost víry. Věřte v hovno a úspěch se dostaví.“
„Pěkný moudro o hovně,“ odpověděl Blázen a rozesmál se.

Když se přestal smát, otočil se ke své skupině a promluvil.
„Vážení, dozvěděli jsme se všechno, co jsme se dozvědět měli. Zboží máme, víru v hovno máme, vracíme se zpět domů.“
Blázen se šel rozloučit s místním ochráncem hovna.
„Děkujeme za všechno a ať se vám daří,“ podal mu ruku a ebenově černý domorodec na oplátku nabídl svoji pravačku, kterou zrovna vyhlazoval hovnový sloup.
„Svaté hovno nesmrdí a nechť vás hovno provází během všech vašich cest.“

Zástup domorodců před vchodem se rozestoupil a vytvořil širokou uličku. Když vycházeli, dav stále ještě hlasitě jásal. Pong si neodpustil pozvednout ruce k vítěznému pozdravu.

Vesnice zmizela za stromy a ještě za světla došli na mýtinu, kde stála Kapka. Mlčky nastoupili, usadili se v křeslech velitelské místnosti, odstartovali a zamířili k Titanu.
„Kapitáne, velmi zvláštní výlet,“ řekl Karlos z křesla, když rýsoval lajny.
„Celkem jo, mám o čem přemýšlet,“ odpověděl Blázen.
„Šéfe, drogy jsou fajn, ale už nikdy nebudu šukat zombie, jsou na můj vkus příliš studený.“
„Pongu…,“ povzdechl Blázen a raději zapálil joint. Po chvíli ještě opatrně promluvil.
„Já sem to měl, ale celou dobu pod bezpečně pod kontrolou, šlo o hovno.“
„Jasně…,“ ozvalo se odněkud a pak už bylo slyšet jen slabounké slastné vrnění letící lodi.

1 2 3 4 5 6 7 8 9