1 2 3 4 5 6 7 8 9

Bylo hodně pozdě odpoledne, když se celá Bláznova skupina sešla na molu u velké růžové motorové jachty, kde již nervózně postávala Pomela, Vlk, Cukrouš, Slaďouš a ještě ještě jeden týpek v růžovém, ale navíc se dvěma růžovými gumovými meči.
„Konečně, čekáme jen na vás,“ zavrčela Pomela.
„Se snad nic nestalo, máte se přeci starat, aby nám nic nechybělo. To je vaše poslání a poselství,“ zasmál se Pong a z nosu mu vypadl malinkatý krystal pika.
„Úkol, Pongu, úkol. Žádný poslání a už vůbec žádný poselství. Jaký poselství bychom o vás měli jako šířit?“ zeptala se smíchem Pomela.
„Přeci poselství, že ženy slouží mužům k potěše, ne?“ rýpavě řekl Pong a zasmál se taky.
Pomele ztuhl úsměv, zarazila se a přiblížila svůj obličej k obličeji Pongovu.
„Tohle už nikdy neříkej nebo tě nejdřív zabiju a pak ušukám k smrti.“
„Jasný, krásko, vždy k službám.“
„Artíku, asi vyrazíme na moře, ne?“ řekla Vlk muži se dvěma meči a vstoupila na růžovou lodní lávku. Pomela se vydala hned za ní a pak rychle přešli ostatní.

Prostorná loď s růžovém stylu byla postavena z jediného důvodu. Zábava v růžovém. Růžový kapitánský můstek, růžový nábytek, růžové pokoje, jídelna. Růžová paluba, růžové rybářské pruty a růžové potápěčské skafandry s růžovým dýchacím vybavením.

Ze strojovny vyběhli dva dobře rostlí muži v růžových plavkách a růžových žabkách.
„Kapitáne Artíku, loď je připravena k vyplutí,“ ohlásil jeden z nich.
„Výborně Pupíku. Teď jdi s Prdelkou odvázat loď, připravit návnadu a nabít harpuny,“ odpověděl Artík z kapitánského můstku.
Pupík s Prdelkou odvázali loď a písknutím oznámili Artíkovi, že loď může vyplout. Artík zatroubil lodní sirénou, loď se dala do pohybu a zamířila na otevřené moře.

„Pomelo, já už sem se chtěl zeptat dřív, ale tihle hoši jsou Amazonci?“ zeptal se Blázen uvelebený v růžové kožené sedačce u boku lodi. Motal joint a Pomela rozlévala růžové šampaňské do sklenic z růžového skla.
„Ano Blázne, změkčilá verze Amazonců. Je s nima spousta legrace, nenutěj nás dívat se jak spolu souloží a berou nás spíš jako kamarádky. Žijí zde kvůli nějakým obřadním neshodám s ostatními,“ řekla Pomela.
„Přesně řečeno, královno a vzácný hoste, nemají rádi růžovou a obřad kulatého stolu. My jsme rytíři, nositelé cti, slušnosti, poctivosti a úcty k ostatním. Kdysi jeden návštěvník říkal, že jsme prý gentlemani. Nemusíme si dávat drsné přezdívky, nosit kůže a používat tvrdá neslušná slovíčka,“ řekl Prdelka čistící zrovna nedaleko růžovou harpunu.
„Já vím Prdelko, byli na vás prostě příliš drsní,“ zasmála se Pomela a napila šampaňského. Blázen balil další brko a cítil se relativně v bezpečí. Těchto rytířů s růžovými gumovými meči se nemusel bát.
Pong na přídi věnoval pozornost části královnina doprovodu a Vlk se nechala opečovávat Pupíkem. Potřebovala ostříhat řasy, vytrhat chlupy z nosu, ostříhat nehty a rozkrok. Karlos vyprávěl pohádky jedné královnině zrzce a Kokot obhlížel strojovnu lodi.

Artík sešel z kapitánského můstku, odložil své gumové meče, pohladil army účes a namíchal si koktejl.
Prošel po palubě, zkontroloval, jestli je vše na svém místě a lehl do lehátka.
„Co dál?“ zeptal se opatrně Karlos.
„Teď? Teď nic, teď budeme čekat dokud nedá Prdelka s Pupíkem signál, že lov může započít,“ odpověděl z lehátka Artík a brčkem srkal kokejl.
„Jakej lov? Čeho lov?“ povyskočil Pong.
„Nejdřív si zastřílíme na holoubky, pak pochytáme pár rybiček, nic náročného hoši,“ usmál se Artík a zapálil doutníček.
„Pongu, nebuď netrpělivej a užívej pohody,“ řekl Blázen, který kouřil joint a hladil Pomelu po prdelce.

Loď se pohupovala na klidném moři, slunce svítilo a na palubě vládla tichá pohoda, když se na obloze objevila malá černá tečka. Nejdřív jedna, pak druhá, třetí, až jich bylo opravdu hodně a nedaly se přehlédnout.
„Kapitáne Artíku, holoubci přiletěli,“ křikl Pupík a podal Artíkovi růžový dalekohled.
Dlouze si prohlížel oblohu a pak podal dalekohled Bláznovi.

Dalekohled zvětšoval docela solidně a Bláznovi nedalo práci zaměřit černé tečky. Chvíli ostřil a pak se zaujetím díval.
„Ty vole, to je ten hmyz, kterej sem viděl z hradního okna,“ řekl Blázen a předal dalekohled Pongovi.
„Havěť, lítá sem z lesa nakrmit se malýma rybičkama,“ řekla Vlk a zasmála se. „A kde jsou malý rybičky, tam budou i velký rybičky.“
„Šéfe, to sou dobrý zmrdi. Maj kusadla a nějakej bodec,“ promluvil znalecky Pong a podal dalekohled Karlosovi.
„Čím to budem zabíjet?“ otočil se k Artíkovi.
„Brokovnicemi. Prdelko, vyndej miláčky,“ zavelel Artík a vstal z lehátka.

Prdelka s Pupíkem otevřeli kufřík s růžovým chlupatým potahem a vytáhli čtyři vyleštěné, pozlacené brokovnice s růžovou pumpou.
„Ty vole,“ zasmál se Blázen.
„Nesměj se, jsou to dobrý holky. Chceš vyzkoušet?“ podal Artík Bláznovi brokovnici.
Blázen ji vzal do ruky, odložil brko a potěžkal. Zkontroloval zásobník a provedl několik testovacích zamíření.
„Jo, šla by,“ zasmál se a nabil zásobník.
„Fajn, hoši. El Capitano, šikmooký vousáč, Pupík a já si rozebereme holky, pro zbytek jsou tu nějaké poloautomaty. Dívky mají své luky a šípy. Všichni připraveni?“ zakřičel Artík a všichni pozvedli zbraně nad hlavy a taky zakřičeli.
„Jóóóóó, sejmeme je všechny, zmrdy!!“
„A hoši, opatrně, jsou to svině rychlý a nebezpečný,“ dodal Artík, který pečlivě pozoroval oblohu, protože černé tečky se rychle přibližovaly a zvětšovaly. Dala se rozeznat blanitá hmyzí křídla a obludná mohutná těla rozměrů menšího kondora. Hrozivý bzukot zesílil a najednou se ocitla celá loď uprostřed hejna. Létající dron vysoko nad jachtou by viděl, jak se spustila palba všemi směry a létající broky sekaly paseku. Do vody padaly desítky položivých těl a pod hladinou se ryby chystaly k hostině.
„To je fakt prdel,“ smál se Pong a střílel z brokovnice jak šílený a uhýbal letícím kusadlům.

Blázen byl v klidu, protože si byl jist, že ho Kokot s Pongem jistí a věnoval se přesnému zhulenému cílení na létající objekty. Nevnímal své okolí a užíval si zábavu. Bavil ho pohled na gigantický hmyz, kterému broky trhaly křídla a dělaly díry do trupů, ze kterých vytékala odporná zelená hmyzí krev. Nad hlavou mu bzučely obludy a v jednu chvíli si všiml, že Pong vytáhl meče a vylezl na střechu kapitánského můstku. Stál na růžové střeše, tančil s meči, okolí zkrápěla slizká břečka a okolo něj pomalu rostla hromada hmyzích částí těla.

Asi po třiceti minutách hejno hmyzu změnilo směr a začalo se vzdalovat. Nevypadalo, že by havěti nějak výrazně ubylo, ale paluba byla pokrytá půlmetrovou vrstvou mezi kterou stálo několik postav pokrytých obsahem vnitřností, přičemž Pong se svými meči byl k nepřehlédnutí.
„Tak jsme si pěkně zastříleli,“ promluvil Artík.
„Prdelko, Pupíku, nakrmte rybičky a pusťte sprchy, potřebujeme se všichni trošku omýt.“

Dvě postavy odložily zbraně a jedna z nich pustila sprchy, druhá se chopila hadice a začala oplachovat podlahu. Netrvalo dlouho a všude zářila opět růžová.
„Šéfe, takovej ujetej lov sem ještě nezažil,“ smál se Pong a rýsoval si na zrcátku lajny.
„To ještě nebylo všechno. Co to vůbec šňupeš? Už vás pozoruji dlouho, bílý prášek a zelený seno,“ zeptal se Artík.
„Perník, cejtíš se po něm nezničitelný a plnej energie. Šéf hulí trávu, protože je chytrej,“ odpověděl Pong.
„Můžu to vyzkoušet?“ zeptal se zvědavě Artík.
„No jasně,“ zasmál se Pong a připravil další kilovky. Artík je prohlédl, převzal od Ponga šňupátko a natáhl do nosní dutiny jednu čáru. Vyvalil bulvy, vyteklo mu několik slziček štěstí, začal se smát a hladit po celém těle.
„Neuvěřitelný, Prdelko, Pupíku, tohle musíte vyzkoušet,“ smál se Artík.
Prdelka s Pupíkem vypadali odhodlaně a dali taky řádnou čáru. Blázen kroutil hlavou, Pong se smál, Kokot mlčel a Karlos si v klidu dával s holkama své kobry koksu.
„Síla, fakt síla,“ podupával Artík po palubě, sebral Bláznovi joint a kouřil.

„Kapitáne Artíku, moře se začíná vlnit!“ zakřičel Pupík a ukázal rukou na hladinu vody, která znatelně začínala vřít.
„Nejdřív přijdou malý ryby a za nima velký. Vlku, asi bys měla připravit nafukovací člun,“ řekl Artík, přešel k rybářským prutům a začal je chystat.
„Můj vůdce, vypadá to na zábavu ve stylu lovu tuňáků,“ podotkl Kokot a sledoval ruch na palubě. Děvčata doplňovala šípy do toulců a mastily tukem tětivy, Vlk nafukovala člun a Pupík s Prdelkou asistovali Artíkovi.

„Blázne, pojď se usadit do křesla k prutům, máme nahozeno, lov začíná,“ řekl Artík a sledoval jeden z vlasců. Návnada zabrala a vlasec se začal odvíjet. Souboj Amazonce s rybou začal.
Kokot se nespletl, tahali jednu tuňákovitou rybu za druhou. Ryby měly vícero párů ploutví, některé se honosily pěkným ocasem a všechny měly zubatou tlamu piraňí.
Každou vytaženou rybu na palubu Prdelka zabíjel proražením hlavy bodcem na dlouhé tyči. Pupík celou dobu sledoval moře dalekohledem a vypadal, že po něčem pátrá.

„Čekáme na požírače krve a mršin, kvůli nim tady jsme,“ promluvil tajuplně Artík a vytáhl z boku lodi dlouhé bidlo s bodcem a zpětným hákem.
„Zajezdíme si,“ začal se smát.
„Cože?“ zvedl hlavu Pong.
„Počkej a dívej se,“ odpověděl Artík.
„Kapitáne, už jsou tady!“ křikl Pupík.
„Zkrotíme krokoželvy a žábosaury,“ křikla Vlk, spustila člun na vodu a skočila do něj. Artík ji následoval a Prdelka se vecpal k veslům.
Vyrazili naproti a čekali až se kořist vynoří z vody. Artík s Vlkem nachystali bidla a lasa, postavili se na příď člunu a vyčkávali.
Najednou se vynořila hlava krokodýla a za ní se objevil želví krunýř. Vlk zakřičela, hodila lasem, které se omotalo příšeře okolo krku a přeskočila jako vlk na krunýř. Zabodla bidlo do krku vodní příšery, jež bolestí zařvala a rychle se vzdalovala od lodi.

1 2 3 4 5 6 7 8 9