1 2 3 4 5 6 7 8 9

„Kapitáne, může to bejt ještě horší?“ zeptal se Karlos, křečovitě držící koňské uzdy.
„Koule tě ještě pořád bolej, co?“ reagoval s úsměvem Blázen.
„Bolej a co s tím maj co dělat, Kapitáne?“
„Hlídej si je, Karlos. Určitě bude hůř,“ odpověděl sebejistě Blázen a s úsměvem zapálil dalšího jointa. Zjistil, že kouření marihuany na hřbetě koně má něco do sebe. Připadal si mocný jako Čingischán.

„Blázne, za chvíli vyjdeme z lesa a zastavíme v hospodě u Baby Jagy a sedmi prasáků. Dáme si místní vyhlášený jídlo, drink, ale přespávat u ní nebudeme,“ přiklusala vedle Kapitána Pomela.
„Proč nebudeme spát v hospodě? Brzo se bude stmívat?“
„Protože se vždycky spí u Rytířů kulatého stolu z pobřežního hotelu. U Baby Jagy se nespí,“ odpověděla Pomela.

„Šéfe, vidím nějakou chatrč,“ ozval se zepředu Pongův hlas.
Skupina docválala k chatrči, sesedla, uvázala koně u tyče k tomu vyhrazené a protáhla své hřbety. Menší rozcvička, protažení zad, dívky si zatančily, Pong předvedl několik kung-fu triků a Pomela v plavkách s plovákem v ruce oběhla několik koleček okolo ohrádky s prasaty. Blázen potáhl z brka a Kokot zíral. Karlos spadl ze sedla, protože ho stále bolely koule.

„Konečně jste se uklidnili. Jdete na jídlo?“ zeptal se skřehotavý hlas. Blázen se otočil a uvědomil si, že je již nejspíš nějakou dobu sleduje ošklivá babice se dvěma zuby, velkým nosem s bradavicí, ve špinavém šátku, shrbená a v zapáchajícím kabátě.
„Jo bábo Jago, jdeme si dát kus toho tvýho vyhlášenýho žvance. Spát nebudeme, známe tvoji podrazáckou náturu,“ odpověděla Vlk.
„Ááá, slyším Vlka a vidím královnu, pojďte dál, krmě je nachystaná,“ zaskřehotala Baba Jaga a ustoupila do místnosti.
„Posaďte se ke stolu, talíře jsou připraveny,“ zaskřehotala ještě jednou a s jistou jiskrou v oku si pozorně prohlížela Blázna a jeho přátele.

Posadili se k talířům na dlouhém stole s lavicemi po obou stranách, babice přinesla chléb a hned po něm velký hrnec s naběračkou.
„Dneska jsem dělala vývárek od kosti, masíčko, jatýrka, srdíčko, ledvinky, troška špeku, kroupy a kapka krvičky,“ zasmála se skřehotavě bába a rozlila všem do talířů.
„Druhý chod bude pečínka ze zadního a steaky z pravé svíčkové. Teď mě omluvte, musím jít do kuchyně otočit maso a přeji dobrého chutnání, královno,“ pozpátku odkráčela babice do kuchyně.
Blázen promíchal talíř, zkontroloval pečlivě nakrájené kousky masa, jater a jiných orgánů a opatrně usrkl.
„Chtěl by lehce opepřit, ale jinak výborný vývar,“ prohlásil a pustil se do talíře. Nikdo si nevšiml, že Kokot opatrně nabral vzorek a ochutnal. Jeho obličej vypadal zmateně, ale mlčel.

Dojedli a Baba Jaga jakoby to tušila. Začala nosit pečínky a steaky na stůl. Nikdo ze sedících se již neupejpal a brali si zvířecky maso z táců.
„Můj vůdce, můžu jenom něco říct k tomu masu?“ zeptal se opatrně Kokot.
„Co je s ním? Je otrávený?“
„To ne, ale měl byste vědět, že...“
„Prosím tě, mlč Kokote, jestli nejní otrávený, tak je v pohodě a navíc kurevsky dobrý,“ odpověděl Blázen a vypadalo to, že skutečně neměl dlouho tak dobrou pečínku.

Už měli skoro dojedeno, když se prudce otevřely dveře a do místnosti vstoupilo sedm malých mužů.
„Co za zmrdy nám to tady žere z talířů naši polívku?“ zahromoval trpasličím hlasem první z nich.
„Já ti dám zmrdy!“ vystartoval Pong, vyskočil na stůl a tasil meč.
„Ale hoši, klídek. Šukale uklidni hormony, copak nevidíš, že je to královna Pomela a Vlk?“ zaskřehotala Baba Jaga.
Ten, který se jmenoval Šukal se zarazil, pořádně se podíval po hostech a opět promluvil.
„Já se vomlouvám, blbě už vidím a nechtěl sem vás vylekat. Já jsem Šukal, tohle je Píchač, Lízač, Čůrák, Mrdač, Pičín a Dildo Pytlík. Říkáme si Sedm prasáků.“
„Proč vám říkaj Sedm prasáků?“ zeptal se Pong.
„No, vidím, že stejně máte dojedeno, tak proč se nepodívat na naši část podnikání. Pojďte za mnou,“ řekl Šukal a zamířil k zavřeným červeným dveřím. Pong se vydal za ním.

Šukal otevřel červené dveře a vstoupil. Za ním Pong a zbylých šest trpaslíků. Šukal došel doprostřed místnosti, kde stál katafalk a odkrytá skleněná rakev s víkem ledabyle hozeným stranou. V rakvi ležela dívenka, maximálně čtrnáct let, nohy přehozený přes okraje rakve, s vytaženou sukní a odhalenou frndou.
„Co to kurva…?“ překvapeně řekl Pong.
„Říkáme jí Mindy, chceš si skočit?“ promluvil Dildo Pytlík.
„To je kurva mrtvá?“ nepřestával se divit Pong.
„Ale hovno, našli sme ji takhle v jedný starý rozpadlý věži a nepodařilo se nám ji probudit, ale mrtvá fakt není. Občas si s ní užijem, občas nám něco málo vydělá. Jak kdy, dneska ji to těžký se uživit a bejt přitom v pohodě.“
„Co to kurva je?“ vstoupil do místnosti Blázen.
„Šéfe, Mindy,“ řekl stručně Pong.
„To je mrtvá?“ zeptal se Blázen.
„Ne, není mrtvá, chcete si skočit?“ zeptal se opět Dildo Pytlík.
„To teda nechci,“ odvětil Blázen a kroutil hlavou.
„To je kurva mrtvá?“ ozval se pro změnu Karlosův hlas.
„Jak s mentálama, ne kurva není mrtvá, jen se nám ji nepodařilo probudit,“ vyštěkl Píchač, protože Dildo Pytlík se chytil rukama za hlavu.
„Já sem vám měla o Mindy asi říct,“ promluvila Pomela, která vstoupila do místnosti se skleněnou rakví. „Jestli si chcete někdo skočit, skočte si, za chvíli vyrazíme.“
„Šéfe…?“
„Pongu, skoč třeba do prdele, ale hlavně se udělej co nejrychlej, jasný?“ řekl Blázen, potáhl z jointu a vrátil se ke stolu.

Asi o hodinu později stáli venku u koní a odvazovali je od tyče.
„Šéfe, tady sme měli zůstat přes noc,“ mručel Pong.
„Pongu, Pomela říkala, že spíme na pobřeží, tak spíme na pobřeží. Šumění moře, vlny, vánek, jemný písek, živý mluvící děvky.“
„Pongu, druhým důvodem, proč zde nespíme, je jídlo,“ vstoupila do rozhovoru Pomela.
„Jak jídlo? Bylo kurevsky dobrý, v něm problém nevidím,“ odpověděl Pong.
„Dobrý bylo, Baba Jaga vařit umí, ale zítra bychom byli my chutná večeře,“ řekla Pomela.
„Cože kurva? My sme žrali lidi?“ zbledl Pong a Blázen s Karlosem zbystřili.
„To bych nedovolila, bylo poznat, že se jedná o maso hovnojeda, ale zítra by byl vývar z nás. Sem se fakt chodí jen jíst.“
„Můj vůdce, já sem to poznal,“ ozval se Kokot.
„To si nemohl něco říct, Kokote?“ reagoval Kapitán.
„Já sem se snažil, ale tak vám chutnalo, že jste mě poslal do prdele, abych mlčel.“
„Tak to se omlouvám, Kokote, ale jestli to byl hovnojed, nebyl špatnej,“ dumal Blázen a kouřil joint.

„Kapitáne, cítím jemný mořský vítr,“ zasnil se Karlos a natáhl vzduch hluboko do plic.
„Támhle na poloostrově už jsou vidět světla hotelu Rytířů kulatého stolu. Vypadá to, že mají párty,“ řekla Vlk a ukázala směrem k barevným světelným paprskům vystupujícím na obzoru jakoby ze země.

Světla se rychle přibližovala, cesta ubíhala a brzo se ocitli na pláži zaplněné lidmi v plavkách, tančících do rytmů elektronického hudebníka umístěného na střeše hlídací budky pobřežní stráže.
„Šéfe, chlastání, píchání, fetování, tady to taky vypadá fajn. Myslím, že na Mindy rychle zapomenu,“ zasmál se Pong a šňupl z ruky meth.
„Možná se zdržíme a Karlos se nemusí bát o koule, tady je to víceméně vše o dobrovolnosti,“ zasmála se Pomela a vzala Bláznovi z ruky brko.
„Zejtra si užijeme na moři, pojedeme rybařit,“ zasněně promluvila.

„Šéfe, vidíte je hovnojedy. Tady je maj taky,“ ukázal rukou Pong na prohnutého hovnojeda v žaketu držícího tác s občerstvením.
„Pomela říkala, že nejste zdejší. Hovnojedy jste už viděli ve svatyni Matky, my je tady používáme místo obsluhy, jsou docela učenliví, no a někteří je využívají jako otroky slasti. Já jsem Slaďouš od kulatého stolu a vítám vás u nás. Dneska máme párty!!“ promluvil spoře oblečený muž s růžovými vlasy, v růžových plavkách s gumovým mečem v jedné ruce a drinkem s paraplíčkem v ruce druhé.
„Tak hele Slaďouši,“ rozjel se Pong, ale rychle se uklidnil, „já sem pro každou párty, kde mě nebude bolet prdel. Je to jasný? Kde sou holky?“
„Šikmooký cizinče, na konci pláže ve velkém tanečním altánu,“ řekl sladce Slaďouš a mlsně se podíval po Bláznovi.

„Hele Slaďouši, jdi si zkontrolovat obočí, tenhle je můj,“ zachránila nervozního Blázna Pomela.
„Ostatní jsou už ubytovaní a vidím, že Pong si nedá poručit. I když tady to není tak tvrdý jako v lese,“ zasmála se královna. Blázen se uklidnil a zapálil joint. Vydal se s Pomelou na romantickou procházku po pláži kolem hotelu.

Hotel byl dřevěný, vzdušné lehké konstrukce s velkými okny bez skel pouze se závěsy, které povlávaly v lehkém mořském vánku.
„Můj vůdce, krásné místo,“ přivítal Kapitána Kokot v hotelové hale, jejíž střed zdobil mohutný dřevěný kulatý stůl s růžovým ubrusem a dvanácti růžovými barovými židlemi.
„Nečekal jsem, že tu budou mít kvalitní lehký motorový olej,“ dodal.
„Nejsme barbaři,“ zasmál se kudrnatý blonďák v růžovém oblečku a růžovým gumovým mečem za pasem. „Jmenuji se Cukrouš a mám na starosti úklid a čistotu v pokojích.“
„Vypadáš jako Slaďouš,“ řekl suše Blázen.
„Slaďouš má růžový vlasy a stará se o zábavu,“ zasmál se Cukrouš.
„Zlatíčko, musíš je omluvit. Uvidíme se zítra na molu u tý vaší bárky,“ vstoupila do řeči Pomela a zachránila Blázna ze spárů Cukrouše.

Asi nemá smysl líčit další párty, i když tentokrát neproběhly brutální orgie jako ve svatyni Matky všech hovnojedů. Blázen však usoudil, že přestože skupinový sex na pláži za svítání by měl něco do sebe, upřednostnil intimní chvíle s královnou Pomelou a hromadou marihuany. Pong však prožil noc plnou vzrušení a Karlose přestaly bolet koule.

1 2 3 4 5 6 7 8 9