Mejdan fičel a kolem svítání přišli Mistři se třemi muži s bílými vlasy a vousy a v bílých hábitech. Pong si jich hned povšiml a zamířil k nim.
„To není možný,“ vykřikl radostně, „vy ste se mi fakt nezdáli.“
„Proč bychom se ti měli zdát?“ rozesmál se Petr, „doufám, že máš ještě nějakej perník.“
„Petr, Ježíš a samotnej Bůh,“ smál se Pong a mával na Kokota, aby přišel.
„Mistři, já se omlouvám za své nadšení, ale vy se znáte s těmito pány?“ zeptal se nadšeně Pong.
„Samozřejmě, my mnoho známe,“ odpověděli společně s úsměvem ve obličejích.
„A kde ste nechali…?“ vzpomněl si Pong na své průvodce.
„Pongu, ty vole, tady sme,“ uslyšel známý hlas a otočil se. Byl to on, Serepes s Mrzákem a asistentem.
„Já myslel, že ste se mi zdáli a že vás už nikdy neuvidím,“ smál se Pong štěstím.
„To víš, vesmír je nepředvídatelný místo. Dáme lajny?“ zeptal se Serepes „Jasně,“ odpověděl Pong.

Uběhl zase nějaký čas a Pong se Serepesem seděli u stolku a šňupali jednu lajnu za druhou.
„Hele, Pongu, je tady hrozná nuda. Nebude vadit, když pošlu Mrzáka dolů do vesnice pro nějaký děvky?“
„Víš jak jim bude trvat dlouho, než se sem nahoru vyškrábou?“
„To neřeš, máme svý metody.“
„Mistři budou nasraný, ale rozhodně jsem pro,“ nebránil se Pong další zábavě.

Jak vymysleli, tak se stalo. Znenadání se za krátký čas mezi pařícími mnichy objevilo větší množství spoře oděných žen. Pařba nabrala další obrátky. Hudbu, bedny a DJ komentovat ani nemá smysl, protože toto vše se objevilo už někdy kolem půlnoci.

Po obloze uběhlo několik Sluncí, než se účastníci unavili tak, že po klášteře ležely znavené postavy a spaly hlubokým spánkem. Uprostřed nástupiště mezi tou vší apokalypsou u kulatého stolu hráli Bůh, Ježíš, Petr, trpaslíci, Mistři, Pong a Kokot poker.
„Až dohrajeme, zábava skončí,“ řekl jeden z Mistrů.
„Mistře?“ pozvedl hlavu Ježíš.
„Každá legrace jednou skončí a tahle skončit musí. Pong projevil postřeh a nyní se musí vrátit na cestu. Náš úkol byl splněn a místní osazenstvo čeká náročný úklid. Vždyť je tady z toho kůlnička na dříví.“
„Fajn, máš pravdu, ale neser. Ještě jsme nedohráli,“ řekl Bůh. Všichni ho raději poslechli a vrátili se ke svým kartám.

Loučení bylo těžké. Hlavy bolely a těla byla zničená.
„Pongu, již nikdy se sem nevracej a hlavně nikomu nikdy nevyprávěj o týhle akci. Šaolin je stovky let budovaná známka kvality a nějaký klepy o děvkách v klášteře nejsou žádoucí. Jasný?“
„Mistře, chápu. A děkuji vám,“ poděkoval Pong Mistrům, kteří ho s Kokotem vyprovodili k bráně, aby se ujistili, že skutečně odešel a chrámová brána se za ním bezpečně uzavřela.

Tím samozřejmě příběh nekončí, ale musíme si nyní odskočit zpět k Muskům, ke kterým dorazil Karlos dojednat další spolupráci.
„Ne, fakt vám nemůžu říci, kde je základna. Minimálně ne do té doby, než se vrátí Pong s Kokotem z cesty do Šaolinu,“ povídal u stolu panu Jednookému a dalším Muskům. Netřeba popisovat, že seděli v kamenné hale s vysokými stropy u mohutného dřevěného stolu, který se prohýbal pod tíhou jídla a pití.
„Pong a Kokot. Věříš, že něco vyřeší?“ zeptal se Jednooký.
„Jednooký, myslím, že jo. Něco je špatně, protože, když sem sem letěl, přišly mi výsledky genetickýho rozboru.“
„Co by mělo být špatně, Karlos?“ Jednooký se napil z láhve.
„Genetický srovnání nesedí.“
„Co tím chceš říct?“
„Ten mrtvej, ať to byl kdo to byl, nebyl Kapitán Blázen.“
„Jak nebyl Blázen?“
„Klon. Někdo ho naklonoval před pár měsíci.“
„Takže to nakonec dopadlo dobře,“ očividně se Jednookému ulevilo a nejen jemu, ale i spolusedícím Muskům.
Karlos si je s vážným výrazem v obličeji prohlížel a nedalo mu to se zeptat.
„Helejte, že vy ste věděli, že ten mrtvej není Blázen?“

Jednooký se podíval s takovým zvláštním výrazem v obličeji, který jasně dával najevo, že neví co má říct.
„Jednookej, neser, že vy ste to věděli?“
„Nevykládej si to špatně, Karlos, něco jsme tušili.“
„A to ste nemohli zavolat, poslat mejla nebo aspoň posla, abychom neztráceli čas? Co když je Kapitán v nebezpečí?“
„Karlos, poslouchej mě. Nemohli jsme nic říci, protože nemůžeme zasahovat do běžnýho chodu vesmíru.“
„To sou kecy,“ zamručel Karlos.
„Dobře, jsou to kecy, ale prostě to tak musí bejt. V Šaolinu Pongovi pomůžou s hledáním Blázna.“
„Jak to můžeš vedět?“
„Znám tamní Mistry, fajn chlápci. Bráchové našeho Nejvyššího,“ zasmál se Jednooký a pozvedl láhev.
Karlos zakroutil hlavou a jal se drtit kokainový kámen, protože potřeboval uklidnit a nechat propadnout mozkovými filtry nové informace. Došlo mu, že se všechno vrací na začátek.

Do místnosti vstoupil Nejvyšší představený. Sedící Muskové povstali a pozdravili.
„Posaďte se. Musím vám něco říci, situace se komplikuje.“
„Nejvyšší, co se děje?“ zeptal se Jednooký.
„Vidím, že je tu Karlos, tak bude dávat pozor, aby nic nezapomněl, protože jejich čas se blíží.“
„Co se blíží?“ zvedl hlavu od kokainových lajn Karlos.
„Váš čas. Mluvil jsem s bratry ze Šaolinu a povídali, že Pong našel svoji cestu a vrací se na začátek.“
„Ty vole, to mě taky teďka napadlo,“ skočil do řeči Karlos.
„Všechno do sebe zapadá a kruh se uzavírá. Nyní se musíš vrátit domů a najít Blázna. Matkopíchač se stává silnějším a je mi schopen vzdorovat. Již brzo nebude potřebovat zařízení, které máte ve skladu na základně.“
„Moment, je toho na mě moc. Jakej kruh? Jak najít Blázna? Vy nevíte kde je? A Matkopíchač jak může zesilovat?“
„Karlosi, jeď domů a najděte Blázna. Nevím, kde se nachází, ale je živ a zdráv. Zatím. Co se týká Matkopíchače, musíme se poradit a budeme se radit velmi dlouho.“
„Dobře, dám s váma ještě pár panáků a povalím,“ řekl Karlos a sklonil se zpět nad lajny. Užil a posunul tác s hromadou Jednookému.

Bláznova posádka seděla v jídelně hluboko pod mořem a dychtivě hltala historky z Šaolinu.
„Musím se vrátit tam, kde to všechno začalo. Ke dveřím, ze kterých vyběhl falešný Šéf.“
„Navíc Jednookýho Nejvyšší cosi blábolil o uzavírajícím kruhu,“ dodal Karlos.
„Já teda na tyhle esoterický sračky moc nejsem, ale pravdou je, že Kapitánovo zmizení je nějaký divný. Máme už laboratoří potvrzený z krevních vzorků a vlasů, že ten mrtvej byl skutečně klon. Takže bych navrhoval vyrazit co nejdřív,“ konstatoval Jack a upil z láhve.