Vesmírní dýleři - 21. Pátrání po Bláznovi

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8

Skupina přešlapovala na místě a mlčela.
„Hele, jak dlouho budeme ještě čekat?“ zeptal se napružený Pong po blíže neurčené době.
„Tak dlouho jak bude potřeba,“ odpověděl Serepes a přiložil do ohně, který rozdělal Mrzák.
„Budeme pařit?“ pokračoval Pong v blbém vyptávání.
„Můžu koupit v automatu nějaký lahváče a rum, jestli chceš.“
„V jakym automatu?“
„Támhle vedle dveří je automat, vhodíš peníze a vybereš si nápoj podle své chuti.“
Pong se zmateně rozhlížel, ale pak si všiml, že je skutečně u dveří automat. Přešel k němu, prohlížel si nabídku alkoholu a z kapsy vytáhl několik drobných, které naházel do otvoru pro mince. Navolil pár čísel a automat vyplivl z výdejního otvoru láhve s pivem a rum. Jediný štěstí bylo, že Pong díky svým vycvičeným reflexům a postřehu láhve zachytil a zachránil je před rozbitím při dopadu na zem.

„Je to dobrý, zachránil jsem je,“ vítězoslavně pozvedl láhve nad hlavu a ihned jedno pivo otevřel.
„Kurva, měl sem žízeň jako trám, pivko sem fakt potřeboval,“ řekl Pong, když exnul láhev.

Když dopíjeli třetí láhev rumu, v nerezových dveřích zachrastilo a pomalu se začaly otevírat. Lehce zmatlaná skupina čekajících se pootočila a s otevřenými ústy pozorovali nahou krásku, která se před nimi objevila.
„Která ty seš? Posledně otevírala Máňa,“ zeptal se Serepes.
„Máňa povýšila na ředitelství, já jsem Pája,“ odpověděla Pája a podrbala se mezi nohama. „Nějakej dobytek nám nechal muňky,“ dodala.
„Aha, jmenuji se Serepes a jsem na cestě,“ řekl Serepes.
„Já vím, kdo jsi a co tu chceš. Pojďte dál, právě jsme uklidili,“ řekla Pája a zmizela ve škvíře dveří.

Pong vstoupil za ní a ocitl se velké vykachlíkované lázni s bohatou výzdobou po stěnách v podobě erotických reliéfů.
„Kde to kurva sem?“ pomyslel si.
„V očistci milý Pongu,“ odpověděl ženský hlas. Pong se otočil a spatřil přicházející nahé dívky.
„No ty vole, to sou kundy,“ prolétla Číňanovi hlavou prasácká myšlenka.
„Nebuď sprostý, poutníče. Umíme číst myšlenky,“ odpověděl ženský hlas a Pongovi došlo, že mu do hlavy mluví žena v popředí.
„Správně, jsem to já. Jmenuji se Jája a budu se o tebe starat po dobu tvého pobytu.“
„Ty vole, nesmím se tady zaseknout,“ nyní už nahlas řekl Pong a Jája se rozesmála.
„To nehrozí, tady se příliš dlouho nezdržíš. Jsi v očistci a sem se chodí očistit duše, kterým se podařilo projít peklem. Čichni si k sobě, vždyť smrdíš jako prase a to si se probral z Hitlerovy pekelný pařby docela brzo. Kdybys viděl jaký se sem občas dostanou trosky, to bys nechápal.“

Jája chytla Ponga za ruku a odvedla ho k velké lázni s průzračnou vlažnou vodou se vsypanými růžovými okvětními lístky. Pomocnice pomohly Pongovi ze šatu a nahého ho v rukou přenesly do bazénu, kde si již na malých nafukovacích matracích užívali trpaslíci.
„Kde se couráš?“ přivítal Serepes Ponga a pozdravil ho pozvednutou číší šampaňského.

Lázeň se zaplnila lepými děvami, které se staraly o blaho návštěvníků. Byl to v podstatě takový velmi luxusní bordel, který by kdekoliv ve vesmíru měl neustále plno.
Mrzák, invalidní trpaslík, si očividně užíval pozornosti, které se mu jinak nedostávalo. Být invalidním mrzákem ve špatným seriálu není žádná velká výhra. Jeho trpasličí asistent, jehož jméno zůstane navždy před dějinami utajeno, proplouval jako tučňák mezi dívčími nohami.

„Ty vole, Serepes, tady se mi fakt líbí,“ řekl Pong, když z plovoucího stolku šňupal s několika holkami velké lajny methu.
„Mě taky, ale problém je, že tady nikdo nemůže zůstat,“ odpověděl Serepes.
„Jak tady nikdo nemůže zůstat?“
„Snížila by se kvalita poskytovaných služeb, neasi,“ zasmál se Serepes.
Pong už se dál nevyptával a užíval slastných bazénových chvil.

Čas vyhrazený pro pobyt v očistci se krátil, ale to ještě Pong a jeho doprovod netušili. Leželi zrovna v lehátkách a popíjeli koktejly, když přiběhla jedna z dívek a zašeptala Jáje do ucha nějakou zprávu.

„Pánové, budeme muset končit. Dostala jsem zprávu, že přichází obyvatelé vyvražděného města,“ otočila se k hostům.
„Jájino, ještě ne, perníku mám hodně a pařit můžeme fakt dlouho,“ oponoval Pong.
„Pongu, taková jsou pravidla. Mě je jasné, že jsi nadržený pařmen, ale musím ti připomenout, že máš úkol.“
„Já vím, Šéf,“ povzdechl Pong a zvedl se z lehátka.
„Vyrazíme,“ řekl trpaslíkům.
„Holky, tak zase příště,“ loučil se Mrzák se svými přítelkyněmi, když jej asistent ukládal do vozíku.

Nebyl to zase úplně smutný odchod, protože je vyprovodila skupina nahých dívek, které jim poskytovaly poslední chvíle potěšení. Pong si nechal rád vyhonit během chůze a popravdě řečeno, neustále zdržoval.

Nádhernou růžovou zahradou došli až k velké bráně z gigantické perly se zlatými dveřmi, vsazené do hradeb postavených z jaspisových cihel. Vedle stála malá perla s okýnkem, malou místností a nápisem „Vrátnice“.
Za oknem u malého pultu seděla v křesle postava s bílým plnovousem a vlasy, která sledovala televizi.

„Nazdar Petře, zase čumíš na porno?“ vyskočil Serepes na pult a sedící muž sebou leknutím cukl.
„Ty vole, Serepes, nemůžeš zazvonit jako každej jinej? Vždyť tady máš napsáno ‚při příchodu zvoňte‘.“
„Vždyť mě znáš, nejsem tady poprvý,“ zasmál se Serepes a naklonil se, aby viděl na monitor.
„Hm, kinder porno, ty starej prasáku, ty se nezdáš,“ zasmál se a poplácal Petra po zádech.
„Co chceš, zase někoho provádíš po cestě poznání?“ zeptal se Petr a vypnul monitor.
„To víš, mám tu frajera, kterej má nějaký otázky a někoho hledá.“
„Jako obvykle, kdo to je?“ pokračoval ve výslechu Petr a hrál si s klíči.
„Pong, posílají ho šaolinští Mistři.“
„Aha, další protekční spratek. Kolik ti dávaj?“
„Petře, víš, že mi nikdo nic nedává, mám prostě jenom drahý služby. Znáš to, když znáš hodně lidí,“ rozesmál se Serepes a významně mrkl.
„Nemá aspoň nějaký fety? Přijde mi trochu vyjetej,“ pohlédl Petr skrz okénko na Ponga.
„Jo, něco by měl. Pongu, pojď sem,“ řekl Serepes.

Pong se přiblížil a opřel o pult.
„Hele, tady Petr by chtěl ochutnat ten tvůj sajrajt,“ oznámil mu trpaslík.
Pong se po obou podíval, vyndal svoje narkonáčiní a odsypal několik krystalů.
„Ty vole, perník. Ten už sem neviděl ani nepamatuji,“ rozzářil se Petrův obličej a okamžitě jeden kámen rozdrtil na prášek. Vytáhl z šuplíku ze stolu diamantové šňupátko a zprudka nasál prach do nosu.
Pong uznale pokýval hlavou a zase raději nic neříkal.

1 2 3 4 5 6 7 8