Serepes, jeho druzi a Pong vstoupili do podniku jménem „Gates motel“.
V zakouřené recepci osvětlené malou lampičkou seděl u počítače obtloustlý muž s pleší a brýlemi.
„Nazdar Wille, jak se daří?“ zahlásil Serepes. Muž pozvedl hlav a dlouhým pohledem změřil příchozí.
„To se mi snad zdá, Serepes i se svým polovičním kámošem,“ zasmál se.
„Já sem tady taky,“ dodal trpaslík tlačící invalidní vozík.
„Já tě vidím, co vás sem přivádí?“
„Tady Pong je na cestě a potřebujeme navštívit Hitlera. Je doma?“
„Jo, je. Dneska má mejdan. Budete chtít pokoj s vanou nebo sprcháčem?“
„S vanou prosimtě, ve sprcháči mám vždycky divnej pocit, že mě někdo sleduje.“
„Dobrá tedy, tady máš magnetickou kartu, dveře číslo 23,“ podal Will Serepesovi kartičku.
„Co to je, ty vole?“ zeptal se Pong.
„Můj nový vynález, elektronický klíč. Upgradoval jsem svůj operační systém a podařilo se mi připojit elektronický zámky.“
„Jasně,“ pokýval hlavou Pong.
„Uvidíme se večer u Hitlera?“ optal se ještě před odchodem Serepes.
„Nechodím k němu, vybírá si divnou společnost,“ odpověděl Will a vrátil se ke svému počítači.

Motelový pokoj byl strohý, jedno letiště a dvě dětské postýlky, malý stolek a televize s otvorem pro mince. Pong připravil několik lajn methamfetaminu a Serepes s kolegou šli umýt opruzeniny a otlaky svého postiženého přítele.
Pong objednal večeři, otevřel studené pivo, naházel pár mincí do televize a chvíli přepínal kanály. Když konečně narazil na porno, zatvářil se spokojeně, dal nohy na stůl a čekal příchodu obsluhy.

Společně pojedli, chvíli sledovali porno a po setmění vyrazili k domu na kopci. Z oken svítila světla rozjetého mejdanu a u dveří stáli dva obrovští nazí černoši s velkými kyji v rukou.
„Stůjte, máte pozvánku?“ zastavil je jeden z nich.
„Ale no tak, negře, nedělej, že mě neznáš. Já jsem Serepes, průvodce po cestách,“ řekl Serepes.
Černoch povzdechl, podíval se po druhém strážci a pak zpět na Serepese.
„Já vím kdo seš, jen jsem chtěl zachovat dekorum. Běžte dovnitř, stejně už o vás vědí,“ odpověděl černý strážce a otevřel.

Uvnitř nebylo nic, co by Ponga mohlo překvapit. Jen ten interiér v „nazi“ stylu ho udivil svojí věrohodností. Černé, nahé služebnice se ujaly invalidního trpaslíka a odvezly někam do útrob domu.
„To je v pořádku, znají ho. My dva půjdeme za Hitlerem a kolega si zajde za těmi svými velkými ebenovými kládami,“ řekl Serepes a postrčil Ponga, aby nezíral jako tele na nový vrata.

Vešli do společenské místnosti, kde byla věru různorodá společnost. Kromě nacistických pohlavárů v křeslech seděli, pili a kouřili různorodí muži od několika papežů, politici od Stalina přes Kennedyho až po Václava Klause. To všechno doplňovali větší či menší diktátoři, teroristé a několik hipíků.
Hitler seděl ve zlatém trůně, obklopen jednotkou kostlivců, černými děvkami a čeho si ještě Pong všiml, všichni byli holohlaví.
„Serepes, kde ty se tu bereš, ty jedna židovská děvko. Zase na cestě?“ povstal Hitler ze svého trůnu a předvedl několik svých tradičních gest.
„Jsem a asi tušíš co po tobě chci.“
„Je mi to jasný, tradičně propustku do dalšího levelu, že jo?“ zasmál se Hitler a poplácal černou prdel, kterou nastrčila jedna z holek.
„Přesně tak, Hitlere,“ odpověděl Serepes.
„Pravidla znáš, tvůj klient si ji musí zasloužit.“
„Jako vždycky,“ řekl Serepes a podíval se na Ponga.
„Jaký pravidla?“ zeptal se Číňan.
„Řeknu ti je později, teď si jdi užít,“ odpověděl Serepes a začal se rozhlížet konečně po holkách.
„Běž zapařit, jestli to máš rád tvrdě velkým pyjem, vyber si koho chceš,“ otočil se Hitler k Pongovi.
„Pěkně děkuju, já radši zůstanu u černých krásek,“ hlesl Pong a už přesně věděl, se kterou si užije.
Nově příchozí se zapojili do pařby.

Těžko přesně odhadnout jaká uběhla doba od příchodu do Hitlerova domu hříchů, ale Pong najednou získal pocit, že na něco zapomněl. Černá děvka byla úplně vyčerpaná, vyhublá a tvrdě spala.
Oblékl se a vyšel ze dveří. Venku stále zuřil mejdan, jakoby neměl nikdy skončit. Začal se prodírat davem a snažil se vzpomenout, kde je a co chce.
Dorazil do společenský místnosti, kde si zrovna Hitler dával švédskou trojku s nějakými holohlavci.
„Tak co Pongu? Tvoje holka usnula?“ pootočil Hitler hlavu.
„Jo, asi sem ji trošku unavil.“
„Tak si najdi jinou,“ zazněla odpověď.
Pong se zamyslel a řekl si, že proč ne.

Utekl další čas a Pongovýma rukama prošlo vícero děvčat. Začínal být trošku unavený a perník už příliš nezabíral. Začal se zaobírat tím, že by si šel na chvíli lehnout. Ani nevěděl jak, ale zavřel oči a upadl do hlubokého spánku.
„Pongu, ty vole, co to děláš?“ uslyšel známý hlas.
„Šéfe?“ otevřel oči a rozhlédl se po místnosti. Nikoho nikde neviděl, ale ten záblesk myšlenky vrátil Ponga zpět do kruté reality a uvědomil si, že je na cestě k nalezení Kapitána Blázna. Rychle se oblékl a vnořil do stále běžící párty. Chvíli mu trvalo než našel Serepese, který zrovna na stole klátil nějakou invalidní indiánku před jásajícím davem.
„Ty vole, proč si mě nevyzvedl. Vždyť jsem úplně zapomněl na svůj úkol,“ odtrhl trpaslíka od rozdělaný práce.
„Co je Pongu? Něco se děje?“
„Všechno se děje, musím odsud vypadnout a pokračovat v cestě.“
„Jo tááák, panáček si konečně vzpomněl,“ zasmál se Serepes a začal se oblékat.
„Pojď, jdeme za Hitlerem.“

„Hele, Hitlere, máš to tady hrozně fajn, ale fakt musím vysmahout pryč. Mám svý úkoly,“ řekl Pong Hitlerovi.
Ten chvíli mlčel a díval po dvojici.
„Takže sis nakonec vzpomněl. Škoda, mohla by s tebou bejt sranda a budeš nám tu chybět.“
„Takže můžu jít?“ zeptal se blbě Pong.
„No jasně, nikdo vás tady nedrží, nepřišli ste sem za trest,“ rozesmál se Hitler a dodal, „propustky vám vydá Gates v motelu. A teď už padejte, vidíte, že tu mám nějaký povinnosti.“

Serepes sehnal svý kamarády a sešli z kopce do motelu, kde už čekal Gates s vytištěnou a orazítkovanou propustkou.
„Po dlouhý době úspěch, co?“ zasmál se, když předával Serepesovi průvodní doklady.
„Naštěstí, ale i tak mu trvalo kurevsky dlouho, než se probral,“ řekl Serepes.
„Jak to myslel?“ optal se Pong.
„Seš po dlouhý době první, kdo nezůstal u Hitlera v baráku. Teď pojďme, tvrdneme tu fakt dlouho.“

Serepese, jeho mrzácký doprovod a Ponga dovedla další obludná cesta k dveřím z nerezu s nápisem „Očistec“.
„Snad bude někdo na vrátnici, jdeme neohlášeni,“ řekl Serepes a zvedl invalidního kamaráda do vzduchu, aby mohl zazvonit na tahací zvonek.
„Sem mohl zazvonit sám,“ pověděl Pong.
„To si mohl, ale Mrzák hrozně rád zvoní a já mu tu radost neodepřu.“
Invalidní trpaslík radostně zahýkal, čímž dal najevo, že souhlasí. Pong neodporoval a raději zmlkl.