„Dívejte se,“ řekl Kokot a na povel dálkového ovladače se mezi krabičkami vytvořilo tenké silové pole, voda se lehce zavlnila a pár centimetrů nad hladinou světélkovalo energetické pole, které vytvořilo trojúhelník. Kokot vzal čtvrtou krabici rozměrů krabice na boty a vytáhl z ní několik metrů dlouhou tenkou hadičku, kterou spustil do vody uvnitř silového pole. Z druhé strany vytáhl dva metry dlouhou hadici o průměru výšky boxu a přehodil ji mimo světélkující pole přes molo nad vodní hladinu.
„Zkusíme čerpadélko a podíváme se na ten váš ocelový zázrak,“ neznatelně se zasmál Kokot.
„To si jako myslíš, že tohle vyčerpá všechnu vodu?“ zasmál se Jack.
„Proč by ne?“ zeptal se Kokot.
„Držte huby a Kokote ty nám předveď zase svůj zázrak techniky,“ zastavil je Blázen a odhodil do vody nedopalek.
Kokot se opět chopil dálkového ovládání a něco navolil. V krabici od bot to zarachotilo, poskočila, ozvalo se chrchlání vody a ze široký trubky se vyvalil proud vody.
„Sledujte hladinu,“ stručně řekl Kokot a díval se na vodu, která znatelně ubývala a odkrývala silové pole. Byl to zvláštní pohled na vodu, kterou jakoby někdo dortovým nožem odřízl. S ubývající hladinou klesala i ponorka až se v jednom okamžiku její klesání zastavilo a pokračovalo jen snižování hladiny vody.
„Posadila se na antigravitační plošiny a ty se právě ustálily v nastavené výšce,“ řekl Kokot a sledoval hladinu.
„Můj vůdce, vezměte Jacka a jděte do skladiště pro žebříky, budeme je potřebovat, abychom se dostali dolů na dno. Jsou hned na začátku u dveří v bedně s nápisem 'žebříky'. Nedají se přehlédnout,“ požádal Kokot nezaměstnanou dvojici a vypnul čerpadlo, protože z hadice už žádná voda netekla. Blázen s Jackem odešli, mezitím sklidil čerpadlo a podíval se dolů.
„Už je to dlouho, kdy jsem naposledy viděl dno,“ hluboce se zamyslel.

Kapitán s Jackem se vrátili a v ruce nesli dva malé boxy s nápisem 'žebřík'. Kokot vzal první, položil jej na okraj mola, stiskl na něm jedno z tlačítek, cosi zasyčelo a Kokot rukama vyzkoušel pevnost.
„Drží pevně,“ stiskl další tlačítko. Z krabice s hučením vyjel žebřík a spustil se dolů ke dnu. Totéž zopakoval s druhým boxem a jakmile skončil, podíval se na Blázna s Jackem.
„Můj vůdce, až po vás,“ ukázal rukou dolů.
Jack s Bláznem se po sobě podívali, pak se podívali přes okraj a nakonec na Kokota.
„To myslíš vážně?“ zeptal se Blázen.
„Naprosto vážně, až po vás,“ odpověděl Kokot. Jack s Blázen se na sebe podívali ještě jednou, ale přelezli přes okraj a začali sestupovat po žebřících. Kokot chvíli čekal, pak se otočil, šel do skladiště a přinesl ještě jednu antigravitační plošinu.

Kapitán s Jackem pomalu sestupovali podél vlhké stěny zarostlé slizkými řasami, ze kterých odkapávala voda.
„To se posral ten debil plechovej,“ nadával Jack.
„Trošku jo, kde je vůbec?“ zvedl hlavu Kapitán. Neviděl nikoho.
Pomalu pokračovali v sestupu, až se dostali na dno. Bylo vlhké, kluzké, ale jinak zcela rovné. Na první pohled bylo zřejmé, že původní dno jeskyně bylo uměle vyrovnáno, stejně jako plošina před vjezdem do tunelu. Dvojice se otočila a uviděla konečně ponorku, která se vznášela v prostoru a odkapávala z ní voda. Vypadalo to, jakoby ji neviditelná síla držela nad zemí, ale druhý pohled jasně odhalil, že Kokot rozmístil antigravitační plošiny tak šikovně, že ponorku podpíraly metr na povrchem.
Jack se přiblížil ke světélkující stěně silového pole a prohlížel si okraj. Viděl skrz něj dno druhé ponorky, která se kolébala na hladině pár metrů od jeho hlavy. Natáhl ruku a dotkl se opatrně hranice vody. Prst projel skrz a Jack ucítil mořskou vodu. Chvíli přemýšlel a pak prostrčil ruku až po loket.
„Zábavné, že?“ překvapil ho Kokot. Jack se otočil a uviděl Kokota, který stál na antigravitační plošině a opatrně přistával.
„Ty debile, proč si nás nechal slýst po tom mokrym podělanym žebříku?!“ zařval Jack.
„Pole oddělí jen vodu a je z naší strany průchozí, kdybychom potřebovali ven.“
„Proč si nás nechal jít po žebříku, kreténe?“ řval Jack.
„Když se ptáš, zpět se dostaneš, jen když se otevře v poli díra. To se dá udělat tímto dálkovým ovladačem.“
Jack se zamyslel a zkusil vyndat ruku. Nešlo to.
„Nedělej si ze mě prdel a okamžitě mě pusť,“ zařval Jack.
Křik přilákal Blázna, který si právě prohlížel zadní spodní část ponorky. Podíval se na Kokota, na antigravitační plošinu a Jacka.
„Kokote, přeci jen máš koukám smysl pro humor.“ zasmál se a zapálil jointa, kterého ubalil během chůze.
Kokot provedl operaci na dálkovém ovládání, silové pole okolo Jackovi ruky změnilo barvu a nebohý strojník ji mohl konečně vytáhnout.
„Kreténe, Kokote,“ oddechl si Jack a protahoval prochlazenou ruku.
„Můj vůdce, tak co tady máme?“ otočil se Kokot na Blázna.
„Můj milý Kokote, spoustu škod v zadní části, přesně jak jsme viděli už předtím. Doufám, že příště už po žebříku nepolezeme, že?“ lehce se pousmál a potáhl z marihuanové cigarety.
„Ne, můj vůdce, ale myslím, že to bylo zábavné,“ pousmál se Kokot a jeho knírek se zase slizce zavlnil.
„Jdeme vymyslet něco s těmi nešťastnými škodami,“ dodal, slezl z plošiny a vydal se směrem k zádi, kde se nacházel lodní šroub a kormidla.

Došli k zádi ponorky a pozvedli hlavy vzhůru k lodním šroubům. Zohýbané lopatky pravého šroubu vypadaly jako ocelová růže.
„Můj vůdce, musíme ho sundat a vyrovnat. Druhý šroub je v pořádku, udělám opravu podle něj,“ řekl Kokot a podíval se ke Kapitánovi, který balil své oblíbené kuřivo.
„Plecháči, jak to myslíš ‚sundat‘? Na to potřebujeme těžký stroje, partu siláků a čas, kterýho jedinýho máme dostatek,“ ozval se Jack a upil z placatky.
„Jacku, myslíš, že tyto plošiny jsou zde jediným antigravitačním strojem? Ještě si neviděl antigravitační rukavice,“ odpověděl Kokot a vytáhl pár rukavic z boxu s nářadím, který přinesl s sebou. Blázen si zapálil a pozoroval co bude. Nikdy nebyl příliš manuálně zručným, takže práci rukama povětšinou přenechával jiným.
„Jacku, vlez se mnou na plošinu, pomůžeš mi,“ řekl Kokot Jackovi, přivolal plošinu a nastoupil. Jack se zdráhal, přeci jen zábradlí nebylo a on se lehce motal.
„Asi ti udělám zábradlí,“ s lehkým úsměvem na umělém obličeji řekl Kokot a zvedl ovladač nad hlavu. Z plošiny se vysunulo pole podobné tomu, které zadržovalo vodu a vytvořilo kolem celé plošiny zábradlí asi 80 centimetrů vysoké. Pouze zůstalo průchozí místo, Kokot ustoupil kousek stranou, aby udělal místo a Jack nastoupil. Silová dvířka se zavřela a plošina zamířila s dvojčlennou posádkou směrem ke šroubu. Blázen je zespoda pozoroval, kouřil joint a vypouštěl obláčky dýmu.

Robot s Jackem vzduchem připluli ke šroubu a prohlíželi si jeho upevnění k hřídeli. Kokot nasadil rukavice.
„Číhej, vole.“
„Cože?“ udivil se Jack.
Robot ladným pohybem sundal kryt upevňovacích svorek a lehce, jak kdyby to byl dětský model, je vytáhl.
„Kokote, vždyť to má aspoň dvacet tun, to nesundáš,“ provokoval Jack.
„Sleduj Jacku.“
Robot Kokot přešel přímo pod šroub, zvedl ruce a oběma chytil lodní šroub. Chvíli se nic nedělo, ale pak se ozvalo pískaní, jak ocel šroubu třela o hřídel a šroub se lehce pohnul.
„Ty vole, to mě poser,“ divil se Jack.
„Když budeš příliš mluvit, pozvracím tě. Cítím tlak v žaludku a hrozně nerad bych lízal olej z tvých vlasů,“ řekl Kokot a Jack ustoupil nejdál jak mohl.

Kokot jednou rukou na ovladači posunul lehce plošinu o pár centimetrů, zvedl znova ruku a vytáhl šroub z hřídele.
„Pěkná práce, že Jacku?“
„Půjčíš mi je, žejo?“ zasmál se Jack a plošina se dala do pohybu směrem k molu.

„Urgho, vidíš to?“ řekl Karlos a ukázal na monitor. Urgha pootočila hlavu a koukla na monitor. To co uviděla, ji málem vyrazilo dech. Z díry ve vodě zrovna vylétala plošina se stojícím Kokotem, který před sebou držel ohromný zohýbaný lodní šroub. Celé vznášející monstrum, které nepřipomínalo naprosto nic, se pomalu přesunulo nad molo, kde již měl Kokot připravené další antigravitační plošiny, předklonil se přes zábradlí, čímž ze svislé polohy přesunul šroub do polohy vodorovné a opatrně klesal nad plošinami, dokud na ně opatrně šroub neuložil.
Karlos s Urghou nevěřícně zírali a pohybovali hlavami na znamení úžasu. „Až budu mít volno, půjdu se podívat do toho skladiště. Tam bude zkurvenejch hračiček,“ řekl Karlos a šňupl lajnu.