Pong a Worf čistili levou a pravou stranu místnosti, závěsu za nimi šli Blázen s Jean-Lucem a pokládali nálože.
Naráželi na malý odpor. Několik osamocených vojáků, kteří rychle skončili rozsekáni chladnými zbraněmi našich bojovníků. Když míjeli prosklenou krychli, přidal se k nim Kokot s Datem.
„Jak jste dopadli?“ zeptal se Blázen.
„Můj vůdce, dobře. Data máme stažené, navíc jsme zjistili, že takových hal je více a plán byl napadnou a obsadit Zemi,“ odpověděl Kokot.
„Kurva, co budeme dělat, protože jestli tihle nejsou jediní...,“ zamyslel se Blázen a rozhlédl okolo.
„Nic nebudeme dělat, problém jsem vyřešil. Usnou a už se neprobudí.“
„He?“
„Můj vůdce, přeprogramoval jsem jim krmení. Usnou a už se neprobudí,“ zopakoval Kokot.
„Fajn, jdeme dál, ať už jsme pryč.“

Dostali se až k zadním dveřím, Pong s Worfem se na sebe otráveně podívali a bez přemýšlení je otevřeli.
Pozdravila je skupina sedmi magorů v nacistických uniformách a mačetami v rukou. V obličejích byli poněkud zvláštní a každému visela nad uchem hadička. Zařvali a vrhli se vpřed.
Pong nadšením vykřikl a vyřítil se jim vstříc s meči v rukou. Worf se oklepal a přidal do vřavy.
Počala rychlá řežba a z klubka bojovníků vylétávaly kusy masa a různých údů. Blázen začal motat brko, Jean-Luc se opět orosil a Kokot s Datem dávali pozor, kdyby náhodou nějaký šílenec prošel přes Ponga a Worfa.
Krvavá rvačka netrvala dlouho a uprostřed zkrvavených a rozsekaných těl stáli od krve rudí bojovníci, kteří zhluboka dýchali. Pong se sehnul a sebral ze země ležící hlavu. Prohlížel si ji a pomalu přešel ke kapitánům.
„Šéfe, vypadá jako ti zmrdi, kteří tady visej. Velmi odhodlaní soupeři.“
Kokot s Datem je pořádně prohlédli a potvrdili Pongův předpoklad.
„Vypadá to, že jsme zachránili zkurvený lidstvo. A nikdo to vůbec neocení,“ řekl Blázen a zapálil joint.
„Worfe, jsi v pořádku?“ zeptal se Dat.
„Date, jsem jen lehce škrábnut na zádech,“ odpověděl Worf, jenž se opíral se o svůj meč. „Nekompromisní soupeři. Bez slitování a soucitu.“
„Můžeš jít?“ zeptal se Pong.
„Můžu jít, umírání dnes nemám v plánu,“ odpověděl Klingon.

Vyrazili chodbou světlu vstříc. Podle senzorů měli být někde poblíž místa vyzvednutí, využili cedulek s nápisem „nouzový východ“ a zamířili ven. Kapka již byla na zemi, nákladní otvor otevřen, v něm čekal Karlos a rukou mával na znamení, že mají jít.
Lodní kanóny opětovaly palbu a stále kosily nekonečné zástupy přicházejících nácků.
„Kdo ovládá zbraně?“ zeptal se Blázen, když doběhli k rampě.
„Gordi, konečně se uvolnil a moc si to užívá. Rychle dovnitř a žádný zdržování, mizíme,“ odpověděl Karlos. Když nastoupili, zvedl rampu a zavřel dveře. Nezdržoval se a běžel s Kokotem na můstek.
Gordi seděl u ovládání zbraní a bavil se jak nikdy v životě.
„Kamaráde, to je prdel!“ hulákal, když přišli. Karlos se ihned usadil, zkontroloval štíty a zvedl Kapku. V tom samém okamžiku přestalo dýchat 10 000 klonů a hala s počítačem vybuchla.

„Pěknej záběr na závěr,“ poznamenal suše Pong, který si již drtil krystaly methu.
„Kde jsou dámy?“ zeptal se Jean-Luc.
„Bylo toho na ně moc, tak si šly lehnout,“ odpověděl Gordi.
„Pane La Forge, vy jste něco pil?“ pokračoval ve vyptávání Picard.
„Nejen pil,“ zasmál se Gordi a Jean-Luc opět setřel pot z čela.
„Vyřešíte si to později, teďka musíme zmizet,“ řekl Blázen.
„O co se asi snažím,“ odpověděl Kokot a vedl Kapku stejným otvorem, kterým přiletěli, pryč z Měsíce. Na rozloučenou ještě poslal směrem k nacistickým dokům několik torpéd s jadernými hlavicemi.
„Myslím, že nás pronásledovat nebudou,“ pronesl, když se díval na jaderné exploze, ničící většinu nacistického vesmírného loďstva.
„A byznys s námi už neudělaj. Valíme k Enterprise odevzdat tuhle partičku, která nám přidělala tolik problémů. Start,“ dodal Blázen a udělal své oblíbené gesto rukou. Jean-Luc zase otřel pot a mlčel.

„Hele, to bude Enterprise,“ ohlásil Pong a ukázal na rychle zvětšující se tečku na obrazovce. Obraz byl chvíli rozmazaný, ale nakonec se vynořila silueta Enterprise.
„Přijímáme signál,“ řekl Kokot.
„Na obrazovku,“ rozkázal Blázen.
Kokot přijal vysílání, obraz byl chvíli rozmazaný, nakonec se objevila vousatá tvář důstojníka.
„Tady William Riker, velitel vesmírné lodi Enterprise. Zastavte a identifikujte se.“
„Nazdar. Já jsem Blázen a vezu vám překvapení.“
„Nejsem zvědavý na překvapení. Otočte se a odleťte,“ odpověděl Riker.
„Wille, neblázni a pusť nás na palubu,“ vstoupil do řeči kapitán Picard.
„Kapitáne, co vy tam děláte?“
„Wille, dlouhá historie, všechno ti povím, ale teď nás pusť.“
„Dobře, sledujte navigační paprsek, který vás dovede do doku.“
„Díky, za chvíli se uvidíme,“ řekl Jean-Luc.

Kokot zamířil s Kapkou směrem, který udával navigační paprsek. Proletěli pod Enterprise a měli díky tomu pěknou možnost si ji pořádně prohlédnout.
„Pěknej kousek inženýrský práce,“ pochválil dílo Karlos, „na co to lítá?“
„Warp jádro,“ odpověděl La Forge, „anihilace deuteria s antideuteriem.“
„Antihmota, jo? Odvážný řešení. My využíváme hyperprostorových skoků.“
„Nám se nedařilo eliminovat nepříznivé účinky zbytkového reálného času, takže hyperskoky byly nestabilní s nejistým výsledkem. Tak jsme tuto technologii zavrhli.“
„Gordi, v naší realitě už dávno vyřešili problém s isolací času, takže skoky v hyperprostoru jsou bezpečný. Možná by vám mohl Kokot nahrát plány motoru.“
„Vážení, přistáváme,“ zahlásil Kokot.
„Už bylo načase,“ řekl Blázen a motal si slavnostního jointa.

V doku na ně již čekal Riker a několik členů posádky.
„Vítám vás zpět na palubě, kapitáne,“ řekl Riker a objal Jean-Luca.
„Wille, jdu se převléknout, postarej se mezitím o naše hosty,“ odpověděl Picard a odešel.
„Pánové, vítám vás na palubě Enterprise. Sice nevím, kde k vám kapitán přišel, vypadáte všichni příšerně, ale očividně vám věří. Worfe, jako bezpečnostní důstojník ihned podáte hlášení. Teď vám ukážeme kajuty.“
„Nezdržíme se, jen sme vám přivezli kapitána, ale jestli máte chuť, bar a děvky, můžeme večer zachlastat. A mezitím nám můžete ukázat loď.“
„Veliteli, dovolte mi podat hlášení později, rád bych Pongovi ukázal simulátor a několik klingonských bojových programů. Sdílíme několik společných zážitků a je velmi odvážný, byťže zvláštní, bojovník.“
„Vidím, že máte už své plány připravené, stejně máte všichni volno, tak se sejdeme večer u Guinan v baru,“ řekl Riker a odešel za svou prací.

Worf vzal Ponga do simulátoru, Gordi odešel s Karlosem do strojovny a Dat s Kokotem se jali vyměňovat datové informace. Blázen zůstal opuštěn, tak zapálil jointa, dvakrát potáhl a rozeřval se alarm.
„Doprdele,“ povzdychl si Blázen, když odešel technik s hasícím přístrojem.

„Nechcete společnost?“ ozval se za Bláznem hlas. Otočil se a spatřil poradkyni Troi s doktorkou.
„Milerád. Bylo by možný jít někam, kde si budu moci zakouřit?“
„Myslím, že v baru by to šlo.“
„Fér, popovídáme si a počkáme do večera.“
Kapitán odešel s děvčaty, které ho provedly lodí a ukázaly mu, jak žije posádka. Nakonec skončili u barovému pultu, za kterým stála černoška s mohutnými dredy.
„Guinan, seznam se s Kapitánem Bláznem,“ řekla poradkyně Troi.
„Těší mě, mě říkají Guinan. Vy jste asi z této reality?“
„Jsme, není to těžký poznat, že?“ zasmál se Blázen.
„Můžu si zapálit?“
„Ale jistě,“ odpověděla Guinan a vyndala popelník.
„Paráda,“ řekl Blázen a konečně si připálil.
„Marihuana, že?“ zeptala se Guinan.
„Jo, znáš to?“ odpověděl Kokot a nabídl brko.
„Znám a už velmi dlouho jsem nekouřila,“ pousmála se Guinan, vzala nabízené brko a zkušeně potáhla.
„Dobrej matroš,“ znalecky posoudila, „holky, tohle byste měly taky ochutnat. Připomíná mi to mládí, hodně vzdálený mládí. Je škoda, že je hulení zakázaný. Tohle je fakt dobrá zelenina.“
Doktorka Crusherová se podívala na Blázna, pak na usmívající se Guinan a nechápavě zakroutila hlavou.
„Vždyť je to omamná droga?“
„Beverly, neblázni. Tohle kdysi hulila polovina vesmíru. Ochutnej, je to jak dobré víno. S chutí a lehce omamné, s hlavou v oblacích.“
„Guinan, když to říkáš ty, tak mi to podej,“ řekla doktorka.
Opatrně převzala joint, prohlédla ho a vložila do úst. Velmi jemně potáhla, zakuckala se a rozkašlala.
„To je...,“ pokusila se říci nějakou myšlenku.
„Jo, to je matroš, co holka?“ zasmál se Blázen.
Doktorka dokašlala a ústa se ji roztáhla od ucha k uchu. Začala se smát.
„Čemu se tak směješ, Beverly?“ zeptala se opatrně Troi.
„Ta čajová lžička.“
„Co je s ní?“
„Já nevím, ale musím se ji smát, je neuvěřitelná a jak se kroutí, jako hádek,“ smála se doktorka.
Troi pohlédla na Guinan, která nic neříkala, akorát kývla hlavou směrem k Bláznovi. Ten pochopil a nabídl poradkyni jointa. Chvíli držel napřaženou ruku, než se poradkyně odhodlala nabízenou cigaretu převzít.

Opatrně vložila brko do úst a malou chvilku trvalo, než se odvážila potáhnout.
„To je dobrý,“ řekla a ještě několikrát vdechla kouř.
Vrátila joint Bláznovi, posadila se na barovou stoličku a poručila si koktejl.
Doktorka se přestala smát lžičce a lehce zmateně si prohrábla vlasy.
„Neuvěřitelné, opravdu neuvěřitelné. Něco takového jsem v životě ještě nezažila,“ kroutila hlavou.
„Já cítím, já cítím všechno. Cítím všechny, cítím jak tato loď dýchá. Loď je živá, jako jsem živá já. Vždyť to je příšerná blbost, jak může loď dýchat?“ začala se smát Troi.
„Guinan, nalej mi panáka, chvíli bude trvat než se holky srovnaj. Zatím si můžeme povědět naše příběhy, taky mi přijdeš, že na tuhle loď úplně nepatříš.“
„Patřím, nepatřím. Já domov nemám, zničili ho Borgové,“ odpověděla Guinan a nalila Bláznovi panáka ze svých podpultových zásob.
„Synthehol je sračka, mám pro speciální případy pravej chlast. A myslím, že ta pravá chvíle přišla,“ řekla Guinan a nalila si taky.
„Kdo jsou ti Borgové?“ zeptal se Blázen.
„Borgové. Borgové jsou živé bytosti asimilované umělou inteligencí a zbavené vlastního já. Jsou jedno kolektivní vědomí,“ rozpovídala se Guinan a bylo jasný, že vyprávění nebude trvat deset minut.