Vesmírní dýleři - 8. Myslitelé

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17

Blázen se podíval směrem k Pongovi, Urghze, Karlosovi a Doktorovi.
„Připraveni? Chci už bejt na druhý straně a dát si svý první brko na opačným konci galaxie,“ zasmál se Kapitán, típnul zbytek špeka do popelníku a přešel k horizontu událostí. Chvíli ho prohlížel, pak do něj opatrně vložil pravou ruku. Ucítil lehké šimrání a jakási síla jakoby se ho snažila vtáhnout do víru. Nebránil se a vstoupil. Uvědomil si, že přestal existovat na fyzické úrovni a zůstalo jenom vědomí, které se hnalo za bílým světlem na konci tunelu. Když už získával pocit, že nikdy světla nedosáhne, perspektiva se zrychlila a vědomí vlétlo do bílé záře. Pocítil brnění, světlo zmizelo a Blázen udělal první krok na druhé straně galaxie. Zavrávoral a vyhodil obsah žaludku. Kokot ho zachytil a podržel.
„Můj vůdce, v pořádku?“
„Jo, ale musím si ubalit, motá se mi hlava,“ odpověděl.
Chvíli po něm se objevil Pong, Karlos, Doktor a Urgha.
„Ále, tady se nám někdo poblil,“ zasmál se Pong.
„Taky sem měl co dělat, abych udržel snídani na svým místě,“ odplivl si Karlos.
„Urgho, ty jsi v pořádku?“ zeptal se Kokot.
„Jo, jen to lehce zašimralo,“ odpověděla.
„Kde to kurva teda vlastně sme?“ zeptal se Pong.
„To musíme zjistit,“ řekl Kokot.

„Vážně to tady vypadá jako v nějakým archívu,“ pronesl Blázen, když prohlížel místnost s krabicemi. Vyndal narkokrabičku a začal motat brko.
„To je asi poprvé co kouřím joint mimo náš solární systém, navíc v neznámým sklepě.“

Kokot odeslal nasbíraná data směrem k Zemi a zavřel spojení. Horizont událostí zmizel.
„Musíme na povrch zjistit, kde se jsme se objevili. Potřebuji vidět hvězdy, abych mohl porovnáním s mapou uloženou v paměti určit, v jakém místě v galaxii se přesně nacházíme,“ řekl Kokot a šel k dveřím na druhé straně místnosti.
„Asi bychom měli za sebou umýst stopy,“ řekl polohlasem Karlos.
„To bychom měli, Urgho, máš na starost Doktora,“ odpověděl Blázen.
„Tak to mám teda radost, Kapitáne,“ odplivla si Urgha.
„Von se vo sebe postará sám, jen dávej pozor, aby si nedal dávku a neztratil se někde,“ uklidňoval ji Blázen.
„No dobře,“ zamručela a zmkla.

Kokot s Karlosem zabezpečili koridor, naskládali bedny na původní místo a porozhlédli se po místnosti.
„Do každýho archívu vedou nějaký dveře,“ zafilozofoval Pong a ukázal na rezavou desku ve zdi.
„Tyhle dveře dlouho nikdo neotevřel,“ řekl Kokot a prohlížel spáru mezi dveřmi a zdí.
„Myslím, že půjdou otevřít,“ zabral silou svých mechanických paží. Dveře se skřípotem povolily a kousky rzi odpadávaly ze zrezavělých zárubní. Kokot je otevřel tak akorát, aby se mohli jeden za druhým protáhnout a opatrně vystrčil hlavu.
„Tmavá chodba, vypadá nepoužívaně,“ řekl potichu.
„Uhni plecháči, přes bezpečnost jsem tu já. Jdu na prohlídku,“ vtáhl Pong Kokota zpět do a protáhl se mezerou.
„Za chvíli jsem zpět.“

„Tak si asi ubalím další brko. Všichni jinak v pořádku, žádný vedlejší efekty mezihvězdnýho přenosu?“
„Dal bych si dávku,“ odpověděl Doktor.
„Nedáš,“ konstatoval Blázen.
Urgha postávala u dveří a vyčkávala Pongova návratu. Karlos s Kokotem se věnovali zkoumání obsahu beden.
„Samý lejstra,“ mumlal Karlos, „Kokote našel si něco užitečnýho?“
„Ne, Karlosi, pouze krabice se šanony,“ odpověděl Kokot a prohlížel jedny z desek, které vytáhl.
„Odbor pro kolonizaci planet, Odštěpný závod terraformingu,“ četl nahlas.
„To znamená co, Kokote?“
„Neznamená to nic, snad jen, že tahle planeta je osídlená už pěkně dlouho.“
„Proč myslíš?“
„Protože Odštěpný závod terraformingu je první oficiální orgán Velký rady, který vznikne na nově terraformované planetě. Stručně řečeno, na planetě je ještě hovno, ale úřad už stojí.“
„Takže sme ve sklepě nějakýho úřadu. Není tam napsaný místo, kde kurva sme?“ zeptal se Blázen a zapálil druhého jointa, kterého právě umotal.
„MJ-3452, Hurzova kolonie,“ přečetl nahlas Kokot.
„Máš ji v databázi?“
„Moment,“ zamyslel se.
„Ano a nechcu sýčkovat, ale jsme úplně na konci vnějšího ramene Galaxie.“
„Což pro nás znamená?“
„Že jsme pěkně daleko od domova a ještě na velmi divném místě,“ odpověděl Kokot a podíval se významně po ostatních.

„Chodbá čistá,“ vrátil se Pong z obhlídky okolí.
„Jak divném místě?“ zeptal se Karlos.
„Podle záznamů se zde usídlili vysídlenci z domovské planety Hungů, přezdívaní Plenitelé.“
„A doprdele,“ vzdychla Urgha.
„Co se děje? Poteče krev?“ rozsvítila se Pongova očka.
„Možná Pongu. Kmen Haanga, přezdívaný Plenitelé, opustil naši domovskou soustavu asi před pěti tisíci lety během prvních meziplanetárních válek. Temná doba naší historie. Jednotlivé planety našeho solárního systému mezi sebou vedly války o nadvládu nad soustavou. Haangové obývali jednu z planet a byl to velmi krvelačný kmen. Neměli zájem o vědu, vývoj a obchod. Jejich vírou bylo zabíjet a plenit. Tvrdili, že technologie se dá krást a není důvod trávit čas bádáním. Podle legend první loď schopnou meziplanetárního letu získali zabitím a okradením obchodní návštěvy, která mírumilovně přistála na jejich planetě. Časem se jim podařilo flotilu rozšířit a vybudovat armádu, která začala terorizovat okolní světy.“
„Kdo se jim staral o technologie, nemaje vědcův?“ optal se zvědavě Karlos.
„Armáda otroků, Karlosi,“ odpověděla Urgha a pokračovala ve vyprávění.
„Kmen Hungů, který obýval tutéž hvězdnou soustavu jednoho krásného dne vyhlásil Haangům válku, protože ztráty na obchodní flotile překročili míru tolerance a mírová dohoda nebyla možná. Proto tehdejší vládci odklonili finanční toky směrem k ministerstvu války a nechali vybudovat válečné loďstvo několikrát převyšující Haangskou flotilu. I tak trvala válka několik desetiletí, během nichž byla zničena většina soustavy. Nakonec se ale Hungským vojevůdcům podařilo zničit nepřátelskou flotilu a izolovat poslední přežívající Haangy na jejich planetě. Po zlomení posledního odporu a vyhlazení třetiny populace se zbytek vzdal a požádal o mírová jednání. Respektive tedy o vystěhování.“
„A na to přišli sami, jo?“ zeptal se Blázen a motal brko, protože příběh ho zaujal a chtěl si vyprávění vychutnat.
„Jo, Kapitáne. Uvědomili si, že měnit se nechtějí a požádali Hungy o nákladní lodě výměnou za svoji planetu. Udělali nejlepší rozhodnutí a svůj první obchod. Mí předci návrh přijali a dodali Haangům meziplanetární lodě vybavené prvními modely hyperprostorových motorů. Kmen Haanga opustil svoji planetu a mezi obyčejnou populací se tradovalo, že odletěli kamsi na konec vnějšího ramene. Nikdo po nich později nepátral.“
„Zajmavej příběh. Říkáš, že to byla vaše první válka? A co ty další?“ zeptal se Pong nadržený poslouchat krvavé vyprávění.
„Jiný příběhy, Pongu, pro dlouhý zimní večery. Kokote, máš v paměti nějaký další záznam o této planetě?“ zeptala se Urgha.
„Urgho, jen několik stručných informací týkajících se jejich konfliktů s Velkou radou, které byly vždy ukončeny ze strany Velké rady krvavým útokem vládních sil. Posledních 1500 let byl klid a jsou tu záznamy o několika obchodních návštěvách. Víc nemám.“
„Čeho se ty obchody týkaly?“ zeptal se Blázen a oči mu svítily jako dva halogeny.
„Nevím,“ odpověděl Kokot.
„Hm. Ještě mě napadá, Urgho, Haangové a ta rostlina s efedrinem, potřebují ji také?“
„Potřebovali, jestli potřebují i dnes, nevím. Ale máme to v genech,“ zasmála se Urgha.
„Můj nos cítí příležitost,“ pousmál se Blázen a bylo jasný, kam míří. Snad měli něco, co mohli případně nabídnout.

„Urgho, pěknej příběh, ale stejně víme hovno, jaká je dnešní situace nahoře na planetě, tak bychom měli odsud vypadnout a podívat se, na jakým místě to vlastně kurva sme. Chodba vypadá opuštěně, nikdo tady dlouho nebyl. Žádný stopy v hlubokým prachu kromě našich,“ ukončil vzpomínání Pong, který se právě vrátil z obchůzky a podíval se po Bláznovi, který zrovna dokouřil.
„Jdeme ven,“ zavelel, ale Pong ho předehnal a zarazil ve dveřích.
„Šéfe, kvůli vaší bezpečnosti.“
„Vždyť si říkal, že je to tu opuštěný.“
„Šéfe, to sem sice říkal, ale mluvil sem jen o chodbě.“
„Dobrá tedy, ty jeden bláznivej Číňane,“ zasmál se zhulený Blázen.

Povrch stěn se změnil z diamantu do šedivého betonu. Chodba byla dlouhá a přímá. V pravidelných odstupech se nacházely dveře do jednotlivých místností a stopy v prachu promlouvaly, že je Pong kontroloval. Po stěnách vedly kabely a nějaké trubky.
„Šéfe, sklady, archívy, kanceláře a dvě ubikace. Na jedný straně chodba končí a cedule nad některými dveřmi říkaj, že sme v nějaký administrativní budově. Je tu jen jeden východ.“
„To potvrzuje informace, který má Kokot v paměti, jdeme teda k východu.“

Skupina zastavila v prachu u dveří, které nebyly otevřeny už pěkně dlouho. Kokot zabral a dveře se opět s filmovým strašidelným skřípotem otevřely. Ocitli se v malé místnosti s točitými schody vedoucími kamsi nahoru a dalšími dveřmi. Kokot dlouho nepřemýšlel, otevřel a opatrně nahlédl.
„Ty vole,“ vykřikl a rychle vtáhl hlavu zpět do místnosti. Ucítili vítr a uslyšeli Dopplerův jev přibližujícího se hluku. Ve výřezu dveří velmi rychle projelo něco, co bylo velmi podobné vlaku.
„Nějaká rychlodráha,“ řekl Kokot, který jakmile vlak projel, vystrčil hlavu znovu ze dveří.
„Můj vůdce, dvoukolejná dráha, bez kolejí. Pravděpodobně elektromagnetický polštář. Bude asi lepší zkusit schody směrem nahoru,“ řekl a za pár sekund prosvištěl další rychlovlak.

Nezbylo jim tedy nic jiného než vystoupat po schodišti nahoru. Po dvoustechpadesátišesti schodech, které Karlos poctivě cestou počítal, se ocitli v malé betonové místnosti s jedněmi malými dveřmi.
„Tak je asi otevřeme, ne? Když už sme tady,“ řekl Pong a jednou rukou chytil rukojeť svého meče.
Kokot zabral a dveře se tentokrát v tichosti otevřely a škvírou prolezlo světlo.
„Asi sme v nějaký servisní místnosti, materiál zdí se zase změnil. Vypadá to, že za posledních pár tisíc let tu proběhla mocná výstavba,“ řekl Kokot a otevřel dveře dokořán.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17